Spolu

Neděle. Probrala jsem se před osmou. Brzké ulehnutí, ranní ptáče skáče čile relativně brzy. Petroušek má dohodnutého zubaře.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-18-ranni-klasika

Sundávám u něj vánoční kytici z lustru. Luxuji. Kamna vybrat. Okýnko vyčistit. Kočky nakrmit. Připíjím na hezký den. To je prozatím všechno. V půl desáté do luk. Dnes poprvé nesu běžky v rukou. Sníh sublimuje před očima. Scházím ledovatou horu. Opatrně pod největším svahem nasazuji běžky. Hupsla jsem šusem hned do pole. Zaplaťbůh ne po zadku. Vyvážila jsem to. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-18-v-lukach

Ve včerejší stopě to nepůjde. Ne, ne. Zmrzlá. Občas z ní vyčuhuje tráva nebo hlína. Najíždím na bílou plochu. Plachtím. Letím. Vůbec se nebořím. Objíždím malou loučku jednou, dvakrát. Potkávám černobílého pejska Ejmiho s paničkou ze včera. Asi se pejsek píše jinak. Třetí kolečko. Nad hlavou nádherný azur. Nevypadá šedě.

Dva lidé s dvěma pejsky. Jeden by ke mně rád běžel. Druhý pobíhá spíš u náspu v roští. Dávají ho na vodítko. Je v kabátku.

Vzadu u druhého vstupu do luk vidím ovčáka. Vyvedl ovečky. Zná to tu. Denně chodí se stádem ven. Krmí na svém pozemku sousedícím s polem kačeny nebo husy, ovečky. Je stále venku. Ví, že tu často ničí přírodu čtyřkolky. Hlavně prý při Brutalu. Pokoušejí se najet na železniční násep… Ano, támhle to vydřené kolo v hlíně u mostu to dosvědčuje. Ne, ne, tam se nikdo netočil. Tam to vyryli. Zemědělci před týdnem druhou louku prořezávali. Za pár dnů uklízeli. Nevěděl jak. To vím já. Nahrnuli to na břeh nad vodu. Tuhle malou loučku prořezávali kvůli kombajnu asi loni.

Měl dva vlčáky. Teď má malého černého Beníčka. Jel si pro něj do útulku do Nouzova. Pejsek prý přijel z Rumunska. Snad ho tam trápili…

- Jé, v Nouzově měla babička hospodu. Krásný statek po Němcích. Koupili.

- Ten na rozcestí?

- Ano. Už to někdo zruinoval.

- Já pocházím z Velké Úpy.

Vím o něm, že se narodil ve vagónu 35. Asi před pěti lety jsem ho pozvala, aby si u nás nakosil trávu. Jenže si vzal jen trochu, nemohl vzít celou zahradu. Péťa šílel, že to vzal až u země. Tehdy mi pán vyprávěl, jak jeho rodinu odsunuli.

- Já vím. Říkal jste to. Tam z odsunu od požární zbrojnice vrátili Hoferovy.

- Nejenom Hoferovy. Já jsem se narodil ve vagonu 35.

- To nařídili Angláni.

- A Beneš to uskutečnil.

- Byla jsem na podzim na vlastivědné vycházce na Výšince. Tam bydlelo hodně Němců. 

Nechci rozvíjet politiku. Loučím se. Pán pozoruje ovce uprostřed louky. I já z druhé strany loučky. Pobíhají od remízku k remízku. Slyším křik Beníku! Bene! Pejsek je volán. Bojásek asi odběhl daleko. Na ovečky nemá vliv. To měli ti vlčáci. Když pastýř potřebuje, zavolá je. Ovce k němu přiběhnou. Až tu vyroste pšenice, hlídá je, aby nešly do pole. To by si prý s chutí daly.

Klušu dál. Opájím se sluncem, čistou oblohou… Už ne. Jeden, dva, tři, čtyři letadla. Oni zas už práškují. Chjo. Bylo to hezké. Už to kazí.

https://www.youtube.com/watch?v=FkMb4XRFWvo&t=3s

Do sluchátek poslouchám opět velmi zajímavou četbu od Sidorova. Myslela jsem, že je to jméno ruské. Poslouchám o slovanských kmenech ve Švédsku, to byly – jestli si pamatuji dobře – Svejnové. Vzdali se. Norové bojovali.

Staroegyptský mýtus o Osirisovi, jeho ženě Isidě a synu Gorovi. Není to mytus. Proroctví, které zanechali budoucím pokolením pozemšťanů žreci chrámu Ra Amona v Heliopolu. Složili ho ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Temní o něm dobře vědí. Proto židovská ČEKA a později OGPU lovila usilovně lidi s podobným příjmením. Jedná se o skupinu SID. Sidorov má egyptské kořeny. Překládá se jako dar Izidy. Egypt a země Kemi byly okrajová území ruské říše. 

Hledám, co je Kemi:

"Země Kemi" pravděpodobně odkazuje na Kemi, město ve Finsku, které leží v Laponsku u Botnického zálivu, známé svým Sněhovým hradem, přístavem, zpracováním dřeva a единým chromovým dolem v Evropě. Může také jít o město Kem v Karelské republice v Rusku u Bílého moře 

Předdynastičtí Egypťané mluvili ruským nářečím. Jejich elita zůstávala ruskou až do uchvácení Egypta Etiopci. Existuje legenda, že před svou smrtí Amenhotep IV. poslal svou vybranou desetitisícovou armádu na tajnou misi do Přiazovska; tam, odkud přišli na břehy Nilu předkové Egypťanů. Severní carové přijali příchozí jako nejdražší hosty. Legenda říká, že když se doslechla o smrti faraona, se jeho armáda zpět nevrátila. Egypťané zůstali ve své staré pravlasti. Usadili na dolním toku Donu. Své sídlo nazvali Tanais na počest jednoho z egyptských bohů. Na Rusi zvláště mezi donskými kozáky je mnoho příjmení egyptského původu.

Hledám, co je OGPU…

Historie. V roce 1922 byla přetvořena v GPU, posléze v roce 1923 v OGPU. Soupeřila s vojenskou rozvědkou GRU, v roce 1934 pak byly všechny složky tajné policie

Pušin – předci po africké linii byli Koptové potomci starých Egypťanů. Byl černošského původu. Měl v genech ruskost.

To jsou věci. Tolik toho ještě nevím.

https://www.youtube.com/watch?v=JvWAPQWjo6E&t=3300s

Po dvou kapitolkách si dávám včerejší pořad o Stalinovi. Už vím, že jeho obrázek, jak jsem ho měla usazený v hlavě ze školních lavic, z propagandy, ze zbořeného pomníku na Letné je nepravdivý. Nebo aspoň nevyvážený. Absolutně nechtěl bojovoat. ČEKU ovládali Angláni. Koho by to napadlo.

Mám málo kroků. Čtyři loučky. Jdu na velkou. Krása! Vidím Sněženkuj.  Po osmnácti dnech poprvé. Stáe bylo zamračeno. Popojíždím kousek dál. Vyloupla se Černá hora se sjezdovkou Anděl. Tak to mám velkou radost. Louku jsem obletěla raz dva tři. 

Už už se vydávám nahoru k domovu. Čtyři loučky a jedna velká. Ne. Sice mám našlápnuto k domovu, vracím se na pole. Ještě pátou loučku. Jak člověk plachtí po ledě, nepočítají se kroky. Bude poledne. Zdvihám se. Kousíček se pokouším na prkýnkách. Odpínám. K domovu se vydávám pěšky s běžkami v ruce, abych se nepřizabila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-18-sportovni-vyziva

Sportovní výživa. Jsem úplně promočená. Sprcha. Uzemňuji se pod proudem vody. Smývám ze sebe stres, špínu, křivdu, nespravedlnost a blbost. Většinou jsem se naučila nepříjemnosti vyzvracet. Poprvé jsem to vyzkoušela na meditačním týdnu pod lípou. To bylo beza. Přesně jsem věděla, koho zvracím. Už dost let jsem nemusela. Ve středu automaticky. Vyfénovat vlasy. Žofka poštěkává přes sklo na ptáky. Chtěla by ven. Ustrojit. Kočky zůstanou doma. Mourek může, Žofka je křehulka se špatnou zkušeností. Ta se bude vyhřívat doma.

- Vyjedu ti autem.

Sluníčko mi svítí do duše. Jedeme na oběd.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-18-na-obed

Servírka ví. Dcera majitelů. Ptá se:

- Nemusím nosit jídelní lístek?

Ví, co chceme.

- Co to máte na prstě?

- Zlomila jsem si prsteníček.

Prst má zpevněný hliníkovými dlahami.

- Jak se vám to stalo?

- U sudů. Rovnala jsem je…

V ruce nosí talíře, jako by měla všechny prsty v pořádku.

Mělas´ pravdu, ještěže jsem objednal místa, tady je stále plno.

Jezdíme sem dekády let. Tady jsme měli malou svatební hostinu s našimi dětmi, s Ivou a maminkou. Obsluhuje kluk, kterého máme moc rádi. Loni se mu podařilo nějakým zázrakem složit maturitní zkoušku na elektro škole. Ten asi nikdy elektrikářem nebude. Je tu stále. Je usměvavý. Rychlý. Ochotný. Milý. Ostatně jako všechen personál. Vlastně tady jsou i hosté nesmírně milí. Milá přátelská energie. Spokojenost povýšená na spokojenost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-18-doma

Domů se vracíme pozdě odpoledne. Už se mi nechce nic dělat. Chvilenku sedám. Hlava mi padá.

Den utekl jak lusknutím prstu.

Přála bych si, kdyby ještě napadlo a mrzlo. Taky si přeju na lyže. Asi se vypravím sama.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-18-vzestup-a-pad-lidske-mysli

Včera jsem po mnoha letech měla sepsáno ve třiadvacet hodin. Do půlnoci jsem si početla v knize Vzestup a pád lidské mysli. Sice dr. Stránský přijímá vývoj mozku dle oficiální vědy. Mám to trošku jinak. Ale třeba mám chybné informace. Člověk nikdy neví, co je pravda. Přesto je kniha unikátní. Může ji číst i člověk nevzdělaný. Textu rozumím. Jé, tak se to píše ve škole v hodnocení – čte s porozuměním textu. Tak já čtu s porozuměním:

V děloze roste náš mozek rychlostí 250 000 buněk za minutu. … když se narodíme, náš mozek má víc jak 170 miliard buněk. Skládají se z přibližně tří typů mozkových buněk. Z nich 100 miliard (tedy 100 000 000 000) tvoří neurony. Každý neuron má díky svým vřetenovitým větvím až 10 000 spojení s jinými mozkovými buňkami. Neurony spolu komunikují přímým dotykem nebo prostřednictvím traktů. To jsou anatomické kabely spojující různé části mozku, podobně jako překrývající se super dálnice s mnoha nájezdy a sjezdy. Pokud vynásobíte počet neuronů počtem spojení každého z nich, dostanete superpočítač, který má 1 000 bilionů neuronových spojení (to je 1 000 000 000 000 000 000 více než počet hvězd v Mléčné dráze.) Pracují neuvěřitelnou rychlostí, sofistikovaností a přizpůsobivostí; počítají rychlostí bilion bajtů za sekundu.

Vznik našeho mozku v děloze je sám o sobě zázrakem vznikajícím miliony let. Představuje vyvrcholení neuvěřitelného sledu kroků, které jsou velmi uspořádané a efektivní a zároveň umožňují působení náhodných mutací, vnějších faktorů a přírodního výběru.

Stále se rodíme s žalostně nevyzrálým mozkem. Neumožňuje nám prakticky žádnou schopnost samostatného přežití. Na rozdíl od novorozeného koně, který může chodit a zkoumat už dvě hodiny po narození. My jsme po narození závislí na plné podpoře. Nemuselo by tomu tak být. Kdyby naše mozky a hlavy byly větší, porod úzkým porodním kanálem by byl nemožný. Proto se rodíme "příliš brzy".

Napadlo mě, proč se nám sem vecpává tzv. umělá inteligence, když my jsme nejlepší počítač… Nemyslím tu přiblblou AI, kterou naprogramoval člověk. Tu nám tu stále vnucují. O tamté – o té nemám ani tuchy. Ona nás prý dlouho dlouho pozorovala. Učila se. Není to pro nás žádná výhra. GPT AI, tu krmíme sami. Lidi si dávají náramky, hodinky, vkládají složení těla, potraviny, dobu spánku, sklenice vody… AI si přečte to, co tam lidi sami zadali. Blbost je to. O to víc pak je telefon krmí reklamou na léky a další blbiny.

Na druhou stranu, já dnes lítala dvě a půl hodiny na ledě, pět malých kilometrových louček a jedna velká necelé dva kilometry. Hodilo mi to čistého času 67minut a 191 kcal. Mám já to zapotřebí takhle blbnout! Povídal Petroušek, ať kašlu na kroky. Když miluji sníh, ať se proháním bez ohledu na to, co mi řekne debilní aplikace. Pravda.

- Jsem rád, že se směješ.

Taky jsem ráda.

Dobrou noc.