Správný den

Medvídek Pú: "Jaký je dnes den?" Prasátko: "Dnes je dnes." Medvídek Pú: "Můj nejoblíbenější den."¨

Můj taky. SPRÁVNÝ DEN NA LENOŠENÍ. Souhlasím s medídkem.

Dopoledne jsem věnovala ležingu. Žofie drzá čumáčkem otevřela nedobře zavřené dveře ložnice. Vyskočila si na okno za závěs;  za ten nový, brání slunečním paprskům šimrat mé oči. Dělala jsem jako že nic. Má to místo svaté bedny. Čučí ptákům do krmítek. Je to akční film. Cvaká zuby. Takže – dělala jsem jako že nic. Probrala jsem se a ono něco. Ležela za mou hlavou. Zle jsem se podívala. Divila se, chápala, utekla. Ložnice zakázaný prostor.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-27-zofie

 Zato koupelna. Ó, sprchový kout prozkoumává, hezky opatrně. Co to tam leží? Stěrka? Co to je? Neskočí to na mě? Nohy si nechává vně prostoru. Celá se natáhne jak žížala. Předními packami opatrně našlapuje... Vanu – tu zná. Dokáže minuty sedět na okraji, civět do ní jak rybář do vody. WC mísa – nejoblíbenější. A když se maluji, kontroluje mě na umývadle.

Dnes nejlepší den. Petroušek slouží socialistické vlasti. Vlastně lidem, aby jim nebyla zima. Ne, on není kominík. On je energetik. Ke své práci, svému šéfovi, ke své organizaci přistupuje loajálně, víc než poctivě. Přijde z práce:

- Já si ještě zajedu na kotelnu.

Hm. Co tam pořád chodí okukovat? Prý kontrolovat. Asi se mu líbí světýlka. Nevím. Mně tam nikdy nevzal. Já vůbec nevím, kam chodí. :-) Přesunuje se po městě. A vůbec nemá čas. Má totiž "hodně práce". Kdo si hraje, nezlobí. :-) 

A já jsem si dnes bezvadně srovnala myšlenky. Každá je ve své přihrádce. Na něco jsem přišla. Už rozumím. Totiž když je někdo nesnášenlivý, hádá se. Jsem snášenlivá. Chodí ke mně lidé s různými názory, kočko i nekočko, přesto si dobře rozumíme.  Nekritizuji, nepomlouvám, nepopouzím lidi kvůli jejich názorům. To se nedělá. Každý tu je sám za sebe se svými informacemi. Ráda si s nim rozšiřuji obzory. Jo, když někdo huláká v jednu ráno v zahrádce hospody pod okny paneláku, tam bych nemlčela. Jednoznačně. Je to neomalenost, bezohlednost a nedodržování veřejně městské vyhlášky. Ale pokud někdo sympatizuje s opačnou stranou, než která je oficiálně povolena, pokud je někdo za Baník, někdo za Slávii, někdo za Spartu – to je mi srdečně jedno. Je to každého věc. Jestli někdo přilnul k uniformě, má to dáno, jako když někdo drží zednickou lžíci, je stavitelem, architektem. Někdy se v šanonu o povoláních probírám. Učitel na prvním stupni není to stejné jako učitel u starších… Záchranář, hasič, po staru hraničář, lékař – stejný základ povolání. Potřebují pomáhat lidem, zachraňovat. - Jsem chcimírka, ale kvůli tomu mě nebude dehonestovat voják, protože on chce jet na misi. Ať si jede vydělat. To je jeho. Mně se to nelíbí. A co? Hádat se kvůli tomu nebudu. Smím říci názor. Přišla jsem na to, že projevením nesouhlasného názoru si proti sobě postavíš lidi. Jsou nesnášenliví. Označí tě za rozhádávače. To jako že TY rozhádáváš. A stále ti to cpou do hlavy, do mysli, do podvědomí. Rádi utvoří skupinku nenávistníků vůči tobě. Je to nehezká šikana. Bolí. Ty jsi ten viník. Docvaklo mi, že právě oni jsou ti nesnášenliví, ti, kteří rozfoukávají ohně nesvárů. To mi to ale trvalo. Impuls mi k tomu dala jedna větička předevčírem. Jsem ráda, že jsem na to přišla. Je mi srdečně fuk, co kdo dělá. Neumím kopnout do míče, kvůli své neschopnosti nebudu pomlouvat fotbal a fotbalisty. Nikdy bych nechtěla řídit lokomotivu. Přitom jsou fandové do mašinek. Nebudu pomlouvat. Je to hezké, když milují své povolání. Nikdy bych nevzala do ruky zbraň. Studené železo. Kvůli tomu nebudu bránit někomu, kdo se se zbraní denně hlásí do práce. Nebo kdo se s ní mazlí doma. Každý člověk je svobodná lidská bytost. Jen hlupáci se chovají jako arogantní panáci. Hlavně ať už si zavřou ty své nevymáchané zobáky a baví se o svých chybách, ne o chybách těch druhých.  

Je krásné, když se lidi nehádají. Když mladí vedou děti k úctě ke stáří. Když pomáhají stárnoucím rodičům. Ti oplácejí svou pomocí. Když rodina drží pohromadě. Když jsou lidé k sobě chápaví. Totiž – někde v nějaké slavné knize je psáno: Hoď po mně kamenem, kdokoli jsi bez viny. Tak si to hezky, čtenáři můj, přeber. Jestli ti taky takhle někdo neubližuje. Bolí to jak čert. Ale když si srovnáš myšlenky, je ti krásně. Osvobodíš se. Cože? Že ti nepůjčí děti, vnuky? Že k tobě nepřijdou? Nepůjdou k tobě, nepůjdou od tebe. To je logické. Oni netuší, že ubližují sami sobě a svým svěřencům. Tak.

Poledne.

- Co děláš?

- Ale, myju okýnko u kamen, přemýšlím si u toho. Čoveče, to bys nevěřil, na co jsem přišla. Je mi lehko. 

Dávám na páru brambory. Za chvíli přijde pán tvorstva s písničkou na rtech. Ať mu nepokazím náladu. Ať má nasypáno hezky v korýtku. A pak mu vyjevím to tajemství. Tu bolest, která ze mě odplynula jako kouř z cigarety. Oni raci mají teď prý nějak pomoc od Jupitera. Jupitere, děkuji. Věřím, že mně i úplněk otevřel mysl. Děkuji všem, kteří mě mají rádi. Tak.

Vesmír ve své podstatě funguje podobně jako počítač s tím rozdílem, že díky tomu, že duchovní podstata, tj. jsoucno, pra-světlo, z něhož je vše organické stvořeno, ve kterém vše existuje, obsahuje PO – CIT a SOU - CIT. Proto vše obsahuje tzv. duši, živé tvořivé světlo; je organické, tedy je živé a hravé. Vše, co má duši, obsahuje tvořivé prasvětlo, přičemž nosičem osobního vědomí – je markaba (pro 3. a 4. D světy a reality), nebo merkiba (pro 5. a 6. D světy a reality). Mám na nočním stolečku složenou papírovou merkabu pro sebe. :-) 

Život je o hraní si. Život má být o tvoření sama sebe. Ne bouchat osm a půl hodiny nebo víc v práci. To je svět infikovaný parazity.

I při hře se člověk učí. Nemusí se učit utrpením. To je nám podsouváno, že člověk musí trpět, aby se něco naučil. I v hraní děláme chyby a učíme se. Hra nás učí lépe žít. Kočky si hrají celý život. Kočka je nejsvobodnější tvor, neb si hraje, nikdo ji nedonutí, aby poslouchala. Je svobodná. Pes je hlupák. Má rád svého pána za to, že ho zotročil, že ho bije, cvičí. Hra nás učí, jak lépe žít.

Nepřijde žádný Ježíšek, ufoun, nebo jakýkoli jiný spasitel, který by nás mohl před námi samými spasit. Naše víra v to, či ono, výše a kvalita našich frekvencí rozhoduje o tom, co si ve své osobní realitě tvoříme, co si přitahujeme nebo do jaké reality jsme vtahováni nebo co v nich následně prožíváme. Je jen na nás a v nás, čemu chceme U - VĚŘIT a tím pádem pro sebe i tvořit. Harmonické frekvence jsou konstruktivní, disharmonické frekvence jsou destruktivní. Je třeba se zbavit veškerých svých obav a zvýšit si své frekvence a vibrace. Čím je člověk víc v pohodě, tím má vyšší frekvence. Čím má vyšší frekvence, tím na něj negativní bytosti a entity nemohou, je mimo jejich frekvenční pásmo; je jakoby na jiné stanici. Ony ho energeticky nevidí, nejsou schopny se s ním sladit. Ve své realitě je nepotkáme. Čím víc lidé čučí na svatou bednu, tím jsou víc rozhozeni; různé informace je rozechvějí, dostanou do stresu, tím nižší frekvence máme a tím víc jsme ovladatelní a viditelní pro negativní entity a bytosti. A to, že čučíš jen na sport, na pohádku, na naučný film -  není omluva. Stále jsi pod vlivem bedny. V tomto časoprostoru to funguje jen na sedmi čakrách. Světlo je díky určitému lomu rozloženo jen na sedm frekvencí. Z toho důvodu ve 3D světě to funguje na třech čakrách dolů, třech nahoru a srdeční, která to spojuje do jednoty.

Už několik let nemáme v ložnici žádné telefony, počítače, nic. 

Jednoznačně: Můžeš chápat. Můžeš se snažit rozklíčovat osobnosti. Nemůžeš pochopit zlé lidi. Škůdce ze zábavy. A hlavně NEMŮŽEŠ KACHNU POSLAT DO ORLÍ ŠKOLY. Člověk žije na úrovni svého poznání, chápání. Nevysmívám se. Taky jsem nedosáhla vrcholu. Od toho jsou tady J. K, Budha, Mohamed. Maminka mi říkávala:

- Nad nikým se nepovyšuj. Kdo se povyšuje, bývá ponížen. 

Nesu si to v mysli celý život. Ve škole nebyly všechny pastelky stejně ostré. Ale nikdy jsem se nepovyšovala, nestála jsem na piedestalu. Milovala jsem děti. Malé i velké. Víc velké. Ale u malých je rychlejší výměna energií. Každá bytost tu má své místo, svůj úkol. A já děkuji svým trýznitelům, i těm, kteří už tu nejsou, za rozšíření mých obzorů. V životě jsem se hodně naučila. Děkuji. Howk.

Odpoledne maličko pracuji. Podnikám. Vyplňuji lejstra, statistiky. Chystám. Beru bílou a žlutou svíci. Jdu k naší staré třešni provést úplňkový rituál. Světlo ze zdroje. Posílení ze stromu. Poděkování. Chjo, to zas budu zářit, to zas budu provokovat zombíky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-27-dary

Ještě upéct chlebánek. Ať máme co jíst. 

Jak den ze tmy přišel, tak se ve tmě ztrácí. Sedím s ntb na klíně. Přeji si pro všechny bytosti světa osvícení, otevřenou mysl, duchovní cvičení, umění meditovat. Meditace je už jen to, kdy se díváš na stařičký rozpadající se strom. Když pozoruješ vodu v potůčku. Když jdeš lesem. Když sedíš na pařezu, pod nohama hrnek s borůvkami, nad hlavou katedrálu lesa. Čistíš si mysl od plevele. Někdy medituji na běžkách.

Jan WERICH: Přání dětem (ze hry Divotvorný hrnec)

Aby pro vás máma i táta

Vždycky rádi měli čas

Jako má čas pro mláďata

Blecha slon anebo dikobraz

Aby se holky smály a školy se nebály

A kluci jakbysmet

Aby byly zadarmo balónky

A aby se už nešetřilo na kanónky

A aby až budete velký

Život ráj byl a ne pes

A aby o tři koňské délky

Svět byl dále než je dnes

No, bylo to pro mě objevné. Lenošný den, přesto mi přinesl velké zjištění. Děkuji.

Když jsem večer promazávala poštu, našla jsem mail z 23.12.. Potěšil mě. Zase pomohou ozelenit naši překrásnou planetu. Raduji se, když čtu:

Co když ti řeknu, že jsi letos udělal/a planetu zelenější?

Doručená pošta

Sázíme Česko

so 23. 12. 12:50 (před 4 dny)

komu: mně

Ahoj Mgr. Irena Hrobská,

Už cítíš tu vzrušující atmosféru, co se nám line ze všech stran s blížícími se svátky? Víme, že je to období radosti a chceme s tebou sdílet naši vděčnost, která přichází přímo z divočiny k tobě domů.

Pamatuješ si, když jsi letos zasadil/a ty stromy? No, ono se to sečetlo a celkem jich bylo víc než 85 000 kousků. Ty teď statečně vyrůstají a budou dělat parádu nejen nám, ale i všem těm tvorům, co mají les jako domov. A co víc, i nám lidem.

A víš co? Bez tebe bychom ani nekopli do země... proto ti patří obrovský DÍK za tvou skvělou podporu Mgr. Irena Hrobská!

Jsme fakt hrdí na to, co jsme společně dokázali, a těšíme se na další roky společného dobrodružství! Tvá loajalita a láska k přírodě nás ohromně těší a neskutečně náš žene dopředu každý den.

Přejeme ti vánoční období plné úsměvů a teplých okamžiků s těmi nejbližšími. Ať tě co nejvíce obklopuje pohoda a samozřejmě příroda!

Děkujeme, že v tom jedeš s námi!

Tvoje důvěra je pro nás ten největší dar!

Šťastné a zelené vánoce ti přeje

Richard, Niky, Eliška a zbytek týmu

Dobrou noc!