Sraz s holkami z gymplu a s idiotkou :-)

Početníčko z hlavy:

Vítám srdečně všechny své přátele a čtenáře. Zdravím všechny! Dnes jsem měla kontakt s obtížným hmyzem, hlupajdou, otravnou mícou, která mě obtěžovala v mém svobodném čase na veřejném místě. Útočila, předvedla svou blbost. Nevyzvala jsem ji, aby mi poradila. Její - a napište to na blog nebo nezapomeňte to napsat na blog - nebyla upřímná rada, nebyla žádaná. Jízlivost nemám ráda. Tak milou zlatou zcela upřímně posílám ke všem čertům. Mám ráda lidi inteligentní, se zdravým humorem, s přiměřeným sebevědomím. Lidi hodné, připravené pomoci. Lidi taktní. Nemusí být vzdělaní. Stačí mi jejich přirozená inteligence. Selský rozum. Omlouvám se, zaujaté, pitomce, vztahovačníky, primitivy a ty, kteří hájí nedodržování zákona - ty jednoznačně odmítám. Ať se skulí do propadliště světa. Teď!!!

Howk.

To na úvod.

Počteníčko ze srdce:

Mám za sebou jeden z dalších krásných dnů. Slunce, vůně trávy, jara, domácí pohody mě vytáhla z postele. Nemusela jsem tak brzy. Chtěla jsem.

Měla jsem v plánu pokračovat v sázení rajčat, okurek... Petroušek vysoce zdviženým nožem sekal trávu. Nechával kvést chudoběnky. Nestihla jsem. :-) Maňana.

- Tady jsem ti nechal pás pro motýly. :-)

Letos jsem ani motýla nezahlédla. Dopoledne prolelkováno v zahradě. Připravuji sekáčovi svačinku, vařím kafíčko. Zrzka zlobí. No, zlobí. Nezlobí. Objevuje svět mimo zahradu. Leze na zídku ze šancovek. Tu nad hradebním příkopem vystavěl tatínek. NAD HRADEBNÍM PŘÍKOPEM. Část pozemku, který si oplotili s maminkou, zavezl. Tedy zvýšil. Iva si pamatuje, jak vedle našeho plotu vedla uzoučká cestička pro jednu osobu. Tudy si lidé zkracovali cestu v souměstí. A dolů byl sráz asi osm metrů. No jo, jenže v průběhu mého života město naváželo láhve s mechanickými závěry, to bylo tehdy, když na trh vstoupily eurolahve s korunkovým uzávěrem. Iva tvrdí, že nejprve tam vyvezli pískovcová koryta z pevnosti. Je jich tam prý hromada. Pamatuje Iva.

https://temata.rozhlas.cz/co-je-obrok-7865140

Před každou hospodou se uvázal koník, zastavil povoz. Z koryt se asi krmili koně obrokem. To nevím. Nebyla jsem ještě na světě. To si pamatuje Iva. :-) A mamka by mi asi vyprávěla... Já jen vidím a slyším ty sklápějící se plošiny malých náklaďáků s kvílivím motorem. Všechno překryli hlínou. V posledních deseti letech nám takhle zavezli i druhou stranu plotu. Nemáš obrany. Hlína, která tam vůbec nebyla, tlačí na zídku a kácí ji. Byly časy, kdy přišel městský úředník, podíval se, slíbil a za čas přišel další. Slibem nezarmoutíš. Naposledy mi současný starosta (honem, honem, vytisknout a donést!!!) sdělil, že si na zídku lijeme vodu z okápku. Ty vorle, ta voda tekla do příkopu!! Dolů!! 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-14_Kocicaci_rano/

Na nakloněnou zídku dnes vyskočila Zrzka. Mraucala. Přitahovala na sebe naši pozornost. Brečela, jako že neumí, neví, ale chce skočit... Najednou hups, asi čtyřmetrovým skokem se nesla jak veverka vzduchem s letmým dotekem na pařez. Na pařezu na štípání dřeva ráda sedává. Tohle kočičí divadlo jsem nemohla opustit. Kočky bavily mě i Petrouška.

Zazvonil nájemníček. Mám pro něj už asi dva měsíce černý rybíz. A trávní semeno. Jednoho krásného dne mu keř přijdu zasadit. A trávu naset.

Dnes si vyjel. Miluje své kolo. A my milujeme toho kluka. Není z téhle planety. Totiž on je stále veselý. Radostný. Usměvavý. Pohodový. Pozitivní. Vstřícný. Milý. Není to blbec. A je pracovitý. Udělající. Doufám, že okolo Velikonoc umyl okna, abych ho nepřechválila. :-) 🤣😂😂A udržuje čistotu v domě. :-)

- Lukáši, já myslela, že mi donesete všechno. 👍

Přinesl odečet po velkém přeplatku plynu. Další měsíc velký přeplatek elektřiny. Umí si užívat života, umí šetřit. Je tam sám. Kdyby měl rodinu, asi i tak by měl sice menší, ale přeplatky. 

Jede na kolo. Jen domů odveze sadbu.

- Pojďte se podívat, co mám.

Ukazuje nákup ze Světí. Rajčata, pórky, okurky, cukety... Není to lenoch. Před dvěma lety jsem mu zryla dva záhonky. Obhospodařuje je. Loučíme se. Letí. I já. K plotně.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-14_Jime_-/

Mám poslední ontária. Schovali jsme je u něj v našem sklepě. Zpracuji je do křenu. Jedno poslední si ještě chvíli nechám na košíku. Letos jsme s jablíčky vydrželi celou zimu. Každý týden kompoty. Svačinky. V tomhle týdnu jsem koupila poprvé v družstvu. A jím je i se slupkou. To bych si nedovolila u španělských, italských. Tahle jsou prý jen asi šestkrát stříkaná. Máchám je v octu. Radí se - mýt je v jedlé sodě. Prý se jedy trošku vylouhují. O tom nemám přehled, jen to tak dělám.

Obědváme venku. Ve čtrnáct bych měla běžet za holkami na sraz. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-14_Pena_po_vymachani,_to_vse_lide_prijimaji_kuzi/1536097038

Ještě vytahuji pračku bílého prádla. Máchám v octové vodě. Voda v kbelíku ze ždímání s pěnou. Měla bych máchat víckrát. Kašlu na to. Trička na vyvaření. Ručníky po babičce!! Škrobím. Babička umřela asi na kraji osmdesátých let. Teprve nyní se plátěné ručníky začínají rozpadat. Babička ročník myslím 1907. Dnes mi moje nejmilejší spolužačka Jitka říkala, že její tatínek, pamatuji ho, byl ročník 1908, maminka 1913, i tu si pamatuji. Psala jsem o ní před týdnem, jak mi ve vojenské nemocnici vyzelenili odřená kolena. Jitka měla bezvadné rodiče. Můj tatínek 1914. Jitku měli jako třetí. Dnes jsme tam probírali, kdo je přechodové dítě, kdo je dítě na usmíření. Mě se to netýkalo. Jsem chtěná. Ale někdy si připadám, jak vyvrhel. Jiná. Dovolila jsem si stěžovat, že mi policista nesdělil své služební číslo. Za chvíli to bude trestné. A v příštím roce dostane stěžující si ještě obuškem přes zadek. Aby si zapamatoval. Myslela jsem, že existuje nějaké služební tajemství. Ne. V s.r.o. se všechno rozkecá. A ještě si na vás vyskočí rodinný příslušník. :-) Vrchol.

Někde v dějepise jsem slyšela, s tím výpraskem, že když se třeba uplácala nová cesta, umístil se k ní třeba pískovcový rozcestník, že četník, dráb, někdo mocnější, než jeho spoluchudáci, vytáhl z davu kluka a pořádně mu napráskal. No a jeho generace si pamatovala, že to bylo tehdy a tehdy. :-) Takový historický nářez.

Pod psaním si píšu s jednou veřejnou osobou. Uklidňuje mě, že udavači, práskači, ksindlové, lidští šmejdi, duševní ubožáci, charakteroví mrzáci, zneuživatelé moci, nedodržovatelé Ústavy a LZPS, samozvaní Cimprcemprové, pornoherci z Evropských hodnot už brzy skončí. Už aby to bylo! Propadliště dějin již rozevřeno.

- Já tě tam odvezu!

Původně jsem si chtěla v klidu vyšlápnout pěšky. Kousek. Deset patnáct minut. Loučím se s kočkami. U branky v dlažbě maličkatá macešenka. Síla života. A pod schůdkem druhá. Inspirující. 

- Peťuš, jsem ráda, žes´ mě odvezl.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-14_Vyrazim_se_srazit_s_holkami/

Ptám se u pultu:

- Kde mám spolužačky?

- Musíte ven.

- Jdu ven. Za holkami. Myslela jsem, že jsem nejmladší, ale Maruna slaví až v říjnu.

- Tak to mě budeš poslouchat!

- S tím počítám!

Scházíme se mimo minulé dva roky každý rok v malém počtu. Je to takové kávové posezení. Dnes nás přišlo jedenáct. To je rekord. Ofocuji si současná jména, rodná. Mám svoleno zveřejnit. No jo, ale to bych prozradila o něco víc a pak bych se z toho taky nemusela dostat se zdravou kůží. :-) Tak nic. Holky, mám to ofoceno, mám to dovoleno, ale z jistých důvodů příště.

Libovaly jsme si, že máme všechno obšancováno. Domovy pro nemohoucí, protetiku, dopravku, policii, řídily jsme školy, pohřební službu a máme i faráře... A ač jsme měly skupinky, tak na stará kolena se přátelíme všechny vespolek.

Naše třídní dnes přiletěla z Egypta. Hlásím:

- Holky, Věra možná dorazí a možná ne.

Už to vědí. Teď mě napadá, že má sraz ještě třída asi o dvacet let pod námi. Na čarodějkách jsme o tom mluvili.

Chválím Aleně, jak mi její dcera a moje studentka vypravily excelentní pohřeb. 

- Tak to mě moc těší. To víš, mají mou školu. 

- No právě, pamatuješ, jak jsi mi říkala, je to tak deset let, že si s pozůstalými někdy pobrečíš? Bála jsem se, že tam budu brečet. Ne, ta holčina mě překvapila: 

- Paní profesorko, vy jste ke mně byla velkorysá u maturity... 

To Alena nevěděla. Hlavně ať vyřídí chválu. 

Opakujeme si, kdo má kolik dětí, vnuků. Počítáme, jestli Olina otěhotněla ve druháku nebo ve třeťáku. Na tablu měla Davídka. A Svatka. A kdo ještě? Tři. Olina vypráví, že málem rupla ze zeměpisu. Náš zeměpisář byl bezva. Měli jsme ho na základní škole na češtinu, pak s nám přešel na gymnázium. Aprobace čeština, dějepis, zeměpis. U té maturity prý seděl ten, jehož jsme se bála při německé konverzaci. Olinu tak vystrašil, že ani nebékla. 

- A odplatou mu bylo pár let po maturitě ta havárie. 

Holky přikyvují. Psala jsem o něm tuhle. Svatka čte omluvenky. Tiše posloucháme krásné dopisy našich spolužaček. Vzpomínáme na mrtvé. 

- Holky, příště bychom se s nimi mohly spojit přes messinger, skyp, Signál, Telegram, WhatsApp... 

- Myslíš telekonferenci. 

Vzpomínáme na lumpárny. Zrovna na ten výlet na Petrovy kameny dnes přišlo. Jak nás Věra přes zátočinu lesní cesty slyšela... Navíc...

- Majka se totiž nepřiznala, že se pozvracela.

- Ne, Markéta!

- Majka. A Markéta tam zapomněla v umývárce hodinky. A ten správce byl nevrlý. Vrátili jsme se mu do rány. Vyhrožoval, že to napíše do školy. Věra nás pak všechny odměnila důtkami.

Sedm. Volá klientka. Mám ji přeměřit. Zdviháme se. Platíme.

- Ireno, jedu tvým směrem.

Vždycky mě veze domů. Mám ji nejraději ze všech holek. Jitka. Došla bych. Jasně. Ale volám paní, že už může dorazit.

Přeměřeno. Hotovo. Muras mě čeká nalepený na linku na teplé dlažbě. Chtěla jsem ji dnes vypnout. Ale když mu tak svědčí. Nechám ji hřát.

Hraju si. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-14_Cas_hrani/1536098029

Až na setkání s otravnou neprofesionální mícou, to byl skvělý den! Od rána až do noci... Voní mi tu domem kytička konvalinek z maminčina políčka v babiččině vázičce s nouzovské hospody. Ta se rozpadá. Svět se drolí. Mravy klesly. Výchova upadá. Vzdělání trpí. Společenská pravidla se vytrácejí. Úcta ke stáří neznámý pojem. Bohatství země vykucháno. Průmysl zmizel. Zdravý rozum s ním.

Tak hlavně aby nám ta rajčata nezmrzla, že jo?

Dobrou noc!