Staré sorty jabloní prý nemrznou. Jejich plody lepší než meloun
Brzy jsem vstala. Dávno před budíkem. Venku krásně.
Na FB se mi mihlo Inčino poděkování všem lidem světa za blahopřání k včerejším narozeninám. Kolegyně z Herbalife. Volám. Zdraví mě.
- Ahoj Iris! To jsem ráda, že tě slyším.
- Inéz, já jsem si přečetla, že děkuješ světu, a já na to včera zapomněla. Vždycky všem umotám přání – hodné lidi, dobré energie, otevřenou mysl, zdraví, štěstí, lásku, dobré botky na další ťapkání světem, modré nebe nad hlavou a MÍR!
Žvatláme. Dlouho jsme se neviděly. Chystám si snídani. Mourek už se olizuje. Vyjedl svou porci hovězího. Žofie není.
Všechno jsme probraly, slibuji, že se zas vypravím do Brna, Brnka, Brníčka.
Náš thermomix máme od pána, jehož inzerci jsem včera náhodně četla ve FN. Volám. Nabízí jablka mého dětství. Prve na TV Šalingrad – bezva rozhovor dvou otevtených hlav. Názor – staré odolné sorty jabloní nezmrzly. Sady s novými – pomrzly. Ano. Mám tu zkušenost. Naše zahrada už staré sorty bohužel nemá. Pán nabízí mé oblíbené nonety, on tam psal matčino. A hornokrajský malináč. V deset mají přijet manželé. Dohodnuto, okolo poledne jsem na stráni.
V deset telefon. Vím, o co jde. Ano. Opozdí se. :-)
- Já s tím počítááám! :)
Jsou tu. Je to ta paní, která v březnu nad svými výsledky plakala. Nemohla ani mluvit. Velice hodní lidé. Šikovné chytré dvě dcery. Jedna začala letos vysokou. Obor potřebný, divný. Sociální patologie. Druhá – to je ta Vendulka, která mamince pomáhá. Jede umýt okna i k babičce. Učí se jazyky. Jde jí to. Krátkou dobu se učí dánsky. O prázdninách v Dánsku překvapila jednoduchou konverzací v dánštině. No. Od branky vidím, že paní jde lépe. Pohyblivější. Sedí naproti mně s manželem. Pán se potutelně usmívá. Nemluví. Ucedil:
- Jo, jak ji moc nevidím, ona hubne.
Jeho jsem při minulém měření změřila zadarmo. Mezi březnem a zářím se z něj ztratilo devět kilo. Živí celou rodinu. Co to znamená? Zmenšuje se. Hubne. Vysáván. Ztrácí se. Paní po mateřské už nenašla práci. Ujel jí vlak. Maminku s chodítkem nebo holí má pár kilometrů daleko. Přes týden se u ní o ni stará. Dr. Hnízdil by pravděpodobně diagnostikoval pána: Máte cukrovku. Chcete si osladit život. Pán rapidně hubne. Schází mu doma žena. I Vendulka pronesla:
- Mami, chybíš tu.
Chybí. Už z toho důvodu, aby tu a tam pronesla svůj názor. Dítě by se nenechalo lehce indoktrinovat. V rozhovoru MVDr. Staňka a Vidláka na závěr - jaká je záchrana naší společnosti - zaznělo:
https://www.youtube.com/watch?v=SpOtcRu025A
- Záchrana? Mějte děti. Já jich mám pět. A necítím nedostatek.
Hodí se sem: Dáli pánbu králíčka, dá i trávníčka.
Vidlák pokračuje:
- Děti tmelí společnost. Děti nevyrobíte bez kontaktu. A děti se taky sdružují. A maminky se sdružují. A chlapi si chodí zahartusit do hospody. Mějte děti. Je to záchrana naší společnosti. V Německu, tam mladého Němce neuvidíte. Jsou to samí důchodci. A jejich tátům se v důchodu žilo dobře. Těmhle už ne. Tam mají děti přistěhovalci. Holky mají jedno dítě v náručí, druhé na kočáru, třetí čekají. Mějte děti. Hodně dětí!
Paní se svěřuje, že jí to taky zmáhá. Ano, emoční tuky. On hubne, ona sice maličko hubne, ale je mohutná.
- A nemůže tam maminka být s tatínkem? Když už je po zápalu plic doma?
- Ne. On je už od prvního srpna zase v nemocnici. Byl nejprve na neurologii.
- Jo, to bylo to očkování. Mysleli jste si srdce? A najednou na plicním se zápalem plic.
- No, ale teď mu selhávala noha. I s chodítkem uklouzl. Neudržel se. Byl na LDN s tím, že ho v Náchodě rozcvičí. Ale musel počkat na LDN na volné místo. Já jsem si ho chtěla vzít domů.
- No, to by byla teda velká oběť. Vždyť bys to nezvládla. Zkáza!
- Když jim upadl, tak sestry ho nemohly unést, musely někoho volat. Tak mi došlo, že to nejde. Ale neřekla jsem mu to. Bratr mu to oznámil. Táta volal, že už mě nechce vidět.
- Aha. Tak on útočil na solar plexus. Výborně. Emoční tuky se přiživily. Když s tatínkem hovoříš, kryj si solar dlaněmi. Jsou to obrovské útoky. Teď si uvědomuji, že na tebe vlastně útočím i já.
Totiž dohodly jsme si, aby nezapomínala odpoledne na koktejl, že budu volat. Pojala jsem to jen jako budík. Mělaś koktejl? Útok.
- Tak to změním. Nemohu na tebe útočit.
Většinou jsem se trefila do času, kdy chystala krmení pro domácí havěť.
- Když maminku po obědě uložím…
- Máš čas na práci. To jsem taky tak měla. Jenže ty máš nárok si na chvilenku odpoledne taky lehnout ze školení vím, že to má být tak dvacet minut.
- Když se mi to někdy, ale málokdy, povede, po dvaceti minutách se proberu, jsem nabitá, už jdu zas dělat.
- Máš emoční tuky. Zavoláme Tomáši Magnuskovi. Má několik pracovníků do terénu.
Tomáš běží právě někam na schůzku. Jeho pracovnice projde a provede potřebné přes zákruty zákonů.
- Hlavně je třeba vrátit se ke své rodině. Zachránit ji. Být tam jako maminka a manželka.
Radíme se. Uvažujeme. Obracíme pro a proti domov důchodců.
- Mohli by bydlet spolu.
Úsměv. Takový jako hořký.
- Pomlátili by se?
- No, no… Taťka asi…
Pavel suše pronesl na mou adresu:
- Máš ve všem pravdu.
- Ty jsi pozorovatel.
- A naslouchač.
- A trpitel. Je třeba to změnit. Nejste otroci. Ty přibereš, ona zhubne. Promyslete si to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-25-pro-jablicka-pod-zirecskou-stran
Děkují. Odjíždějí. Jedu pod žirečskou stráň nádhernými alejemi. Lemují cestu do Dvora Králové. Vrtá mi hlavou, jak je to možné, že je nikdo neprořezává, rodí. Nezmrznou. Doma o ně pečujeme. Prostřiháváme. Ne. Ty u cesty nikdo neopečovává. Rostou, rodí, žijí, nemrznou. Dar od našich předků. Letos nemáme jablka. Proto si jedu nakoupit. Itinerář jsem dostala přesný. Jedu do polí k rodinnému domku.
- Nevím, jestli nejedu špatně. Jedu dobře! Už vás vidím.
Vítají mě dva bafani. Máma a dcera. Hladím si je. Snad mě nesežerou. Ve stodůlce krásné posezení na léto. Posunovací dveře.
- Co tady bylo?
- Tady byl ubytován wehrmacht. Támhle na trámu je letopočet 1938.
- Fakt? To si vyfotím.
- Jsme v Sudetech.
- My jezdíme do statku, kde na trámu je napsáno, že se tam narodil páter Myslimír Ludvík. To je ten z Jiráskovy kroniky U nás. S páterem Regnerem Havlovickým osázeli náchodský zámecký kopec šeříky. Teď to tam nějak revitalizovali. Ani nevím, jestli udělali holo stráň. Ti dva páteři uspořádali 1837 první jiřinkový ples ve Skalici. Božena se tam stala královnou toho plesu.
Pán mi na thermomixu odvažuje deset kilo jedněch, deset kilo druhých, beru as pět kilo hrušek.
- Chybí mi inspirativní vaření u vás ve Dvoře. Včera jsem se dala do skupiny jiné paní s thermomixem. Dává tam rady, jako jste nám dávali vy. Už nevím, jak mám hledat recepty v cizích zemích.
Hned mi to ukazuje na telefonu. Překladač. Mohu vařit na cookidoo podle asi sto tisíc receptů. Dobré.
Cestou domů pozoruji náš český betlém. Louky, pole, stromy, oblaka. Českou, moravskou, slovenskou, slovanskou krajinu. Kraj Karla Jaromíra Erbena a Karla Václava Raise. Zastavuji v aleji plné plné jablíček. Sbírám v trávě. Pár si jich trhám. Vyrobím si z nich domácí ocet. Už se těším.
https://www.youtube.com/watch?v=C2P1brZiog8&t=348s
Zelená bosorka ze starého mlýna má překrásný jednoduchý recept na výrobu domácího jablečného octa. Už se těším na tvoření domácího octa z jablíček.
Neodolala jsem, ač mě tížil čas, zastavila jsem se na odpočívadle u lip u Božích muk. Koukla jsem se do Orlických hor. Na druhé straně do našich kouzelných Krkonošek. Černá hora ukazovala sjezdovky, ale Sněženka se stala pro dnešek neviditelnou. Pokochat se pohledem do dálky, na cestu do Kuksu. A domů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-25-kvet-tresne-v-zari-na-kapote
Na zadní kapotě mám přilepený třešňový kvítek. Kde se tu vzal? Konec září. Přece ho tam nemám od května. To bych si všimla. Divné.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-25-hamutipaputi
Na třináctou pán. On si se mnou zahrává. Dva tři měsíce kondice štíhlý svalnatý; na stupnici šest. Útrobní tuky stahuje. A pak – to bylo dnes – zas kondice tři - mohutný. A viscerály o jednotku výš. Přitom je racionální. Nepřejídá se ani tam, kde mají zaplaceno all inklusive. Používá Herbalife. Proštíhlel hodně.
- To jsem zvědav, jak to bude v zimě, až se nebudu tolik hýbat.
Listuji a utěšuji ho. Protože předloni i loni měl pěkné výsledky v listopadu, prosinci, lednu. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-25-zaorali-cibuli-hanba-lidem
Hovoří o cibuli. Jak hnije. Jak zaorali někde u Všestar na poli 70 ha cibule! To je hřích! Neúcta k Přírodě. Facka úrodné půdě.
- Ale objevil jsem nové pole. Je to jak když vejdeš do trávního pralesa. Vysokánská tráva. A dole na dně přežila cibule.
- Jak může být na poli s cibulí plevel!!
EU podporuje plevel, neosetí, nepěstování. Ach jo. A co prý zahodil jablíček při česání. Ďubky od krup. Dělají nám cílenou škodu. Ano. Konspirační teorie:
Dnes i o tom s Dominikem Mrvíkem a Alešem Táborským.
https://tvsalingrad.cz/verejna/
Kde je pravda?!!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-25-hamutipaputi
Chystám si rychlý oběd. U toho zadělávám na bagetky. Jsou raz dva hotové. Svačinka Petrouškovi. Vykopává nálety na dalších částech plotu. Podrovnává ho cihlami. Konečně sousedův binec za plotem odsunut. To to trvalo! Tolik let!
Jdu si na minutku dáchnout. Dnes jsem neudělala nic. Petroušek mě vezme do knihovny na přednášku S jedlíky na cestách. Jak se mi nechtělo, bylo to objevné a poučné. Začal vyprávěním o kuchyni slovenské, rumunské, hodně se věnoval japonské. Vůbec nevím, co je A11. Nějaký tv program. Tam Jedlíky vysílají. Vyprávění o jedovaté rybě fugu – zajímavé. Vím o ní. Dozvídám se, jak jim ji chystal šéfkuchař, který vypadal jako kluk, no mrkněte na obrázek. Hádali byste třináctiletý školák. I další obsluha. Ti tři tam. Ryba se připravuje jen v restauracích. Za desítky let nebyl nikdo otráven. Pokud ano, tak rybáři, kteří si ji připravují doma. Kuchař musí být specialista; vyrovnat na speciální podnos devět nejjedovatějších součástí ryby. U každého drobu je nápis, o kterou část jde. Nejnebezepčnější jsou játra. Seznam se zkontroluje. Podnos se pak zapečetí do boxu. Odváží ho myslím speciální firma. - Ukazuje nám játra se zeleninou z téhle potvory. Jsou to játra z téhle příšery, ale z chovu. A ni ta se nesmějí připravovat na talíř. Zkrátka ne. Mořské ryby potravou z vody tvoří neurolátky. Při otravě se člověk během chvíle udusí rovnou u stolu.
V Japonsku jsou v panelácích soukromé bary. Vyjedeš třeba do třetího patra, vstupíš do bytu. A v jedné místnosti bar. Ptali se, jestli zná barman něco z českých značek. Otočil se. Ukázal českou whisky.
- Jestlipak víte, jaké je japonské pivo?
- Slabé.
- Nedobré.
- Naopak, je velice silné, protože je vařeno z českého chmele a českou technologií. Když letíte do Japonska, neberte si české pivo. Jejich chutná daleko lépe, než naše.
Jdu domů. Přemýšlím o tom, jak jsme stavěli pivovary, jak atomový dóm náchodského architekta Letzela přestál atomový výbuch v epicentru v Hirošimě. Asi před deseti možná dvaceti lety jsem někde poslouchala, jak sháněli toho stavitele, jehož konstrukce nespadla ani po atomovém výbuchu. Nenašli. On žil totiž v tehdy už neexistujícím státě Rakousko – Uhersko. Pak to někdo našel. U jeho pomníku když vstoupíš na trávník, hned někdo jde zdvihnout polehlá stébla. Úcta. Nepamatuji si, jak Letzela vyhledali, ale jisté je, že on byl ten, který přivezl na japonské ostrovy historicky první auto. No, a dnes Japončíci vyrábějí miliony svých Toyot, Nissanů, Mazd, Hond, Suzuki, Subaru a Mitsubishi. Kopule na Ministerstvu průmyslu a obchodu v Pze připomíná kopuli průmyslového paláce v japonské Hirošimě. Japonci jsou z naší budovy paf. Fotí a fotí. Jméno Jana Letzela nese i stavební škola v Náchodě. Tak to jen můj přídavek.
Hezké to tu zase dnes bylo. Milá setkání s milými lidmi.
A teď? Šup do postele.
Dobrou noc!