Šťastná

Nad ránem se mi zdál sen. Divný. Šla jsem v pevnosti do veliteláku. To je jeden z velkých ze všech čtyř stran uzavřených  komplexů vedle čtvercových kasáren, vojenské nemocnice… Něco jsem tam nesla nějakým divným známým. Na mističce. Otevřel nějaký muž. Chladný. Podávám misku s nějakou dobrotou. Najednou je na ní syrové krůtí maso. Omlouvám se. Odcházím. Nádvoří je větší, než obvykle. Obrovské. Z nebe spadl na záda robot Superman. Rána nebyla slyšet, jen zpomalený obraz jeho tříštění. Ješiši. To musím někomu říct. Jenže vtom mě pevně zezadu roboticky stiskly nějaké ruce, kleště, svěráky za mé předloktí. Nemohla jsem se ani hnout. Děsí mě, kdo má tu moc mě takhle držet.  Slyšela jsem se, jak křičím. Spíš naříkám, hýkám, brečím, mečím bezmocí. Nemohla jsem se vymanit z pevného úchopu. Hlavně nevím, kdo mě tak svírá. Můj brek není moc slyšet. Brečím si jen tak pro sebe. Bezmoc obrovská.

Cítím, jak do mě lehce ťuká Petroušek.

- Prober se. Hej. Přepni! Něco se ti zdá.

- Zdá, zdá Péťo, to bylo hnusné.

Hned jsme zas v limbu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-23-brzy-brzicko

Probírám se do nádherného dne; bude šest. To nebudu vstávat. Jdu jen připít na lidstvo. Ať už se konečně probere z hlubokého tupého nevědomí.

Kočky jsou v souhře. Fotím je. Ne, ne. Ještě nesnídáme. Nechávám je na teplé dlažbě jejich osudu.

Uléhám. Chci si konečně dočíst Zpravodaj. Ani náhodou. Spím na tři. Raz, dva, tři.

Probírám se ve svou dobu. Ráno je zas úplně jinačí. Jiné barvy. Jiné světlo. Jiné zvuky v zahradě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-23-snidame

Nejdřív kočkám. A teď sobě pro zelené. Do zahrady na výhonky smrku. Na sluníčku mají smrky už deseticentimetrové nové světlé větvičky. Trhám ty ve stínu. Zajímalo by mě, kolik kilo zeleného jsem od března spořádala. Mladou bršlici, pampelišky vcelku od kořene po květ, vršky kopřiv, sedmikrásky, výhonky smrků. Všechno, co se dá sníst v zahradě není přede mnou jisté. Bylo to kilo? Dvě? Tři? Hodně.

Vidím, že na zahradě je křeslo u mé Rozinanty ověšené květináči. Aha, to tady asi byl pán na vrata. Asi tu seděli s Péťou. Ale proč jen jedno?

Petroušek je tu.

- Co tu děláš?

- Mám hodiny. Tak ta nová deska možná bude stát šest tisíc. Nebo to bude v ovladači… Je to patnáct let.

V duchu si říkám, že stále mluvím o našem NOVÉM domě. Ale on už dospívá. Některé prvky v něm obnovujeme. Renovujeme. Vyměňujeme. Oživujeme. Rekonstruujeme. Vylepšujeme. A to mě baví. Já jsem ta, co vymýšlí. Petroušek realizuje. A LP se podílí.

Vidím na chodbě připravenou kličku na vrata. To dám.

- Přijedu asi v půl jedné. Natáhneme ty šňůry.

Poslouchám zprávy od Lindičky a Lucky na tg. Linda mě vyděsila. Jak vyjížděla od nich z divočiny na státní, nějaký divoch předjížděl. Zaplať bůh, že ji oslnilo z jedné strany sluníčko. Vteřinu se zdržela. Lucka se řehotá, že dnes Dominik ráno byl ihned oblečen. Vše splnil na první dobrou.

- Vidíš, jak to funguje. Chce to jen řád, důslednost.

A Linda dodává – a vzorové chování. Což se Lucka velice rychle učí. Od její první návštěvy u nás ušla velký kus cesty. Práce na sobě je vystoupení z komfortní zóny. V každém věku. I mně se to podařilo. Měnit názory, způsoby, ovládat se, abych nemluvila holkám do jejich rozhodování. To je jejich! Jestli si natlučou? Tady jsem pro vás obě! Máte u mě náruč dokořán. I já jsem si natloukla. I pro mě měla moje maminka ruce k záchraně, konejšení láskyplně připravené. I pro Denisku. Byla její opora v začátcích, když jí nebylo zrovna hej.

Užívám ráno a dopoledne. Já se mám! Já se tak mám! Zahrada. Kočky. Ptáci. Poslech toho, co mě zajímá.

Jedu na nákup. Bude poledne. Jedu do květinky v Josefově; má sice dražší květiny, sadbu, ale je to kvalita. Beru tři levandule po stovce. A ještě jednu sazeničku petržele. A pár salátků. Uvidím, co z nich bude. Jsou to už jen takové mrňky. Tady jsem asi před třemi lety dostala k nákupu mangold. Červený. Neznala jsem ho. Ó, jaká dobrota to byla. Lepší než špenát. Nemá. Už třetí rok sháním mangold. Stačil by mi i zelený. Není.

- Petroušku, já to do půl jedné nestihnu. Právě jsem přistála u Kauflandu.

I tady kupuji tři levandule. Vzadu u chaloupky LP vytvořil velké ohrady jako květináče. Nejdřív jsem moc nechtěla. Ale už jsem si promyslela, co do nich.

Jedu přes Penny. Mají tu jedlou sodu za příjemnou cenu. Jen čtyři kila? Ptám se vedoucího. To je můj učeň. Byl to hodný hoch. Dnes už je mu taky takových dobrých… Je veselý, usměvavý, ochotný. Mám ho moc ráda. To je prodavač na svém místě. Prý snad zítra. - No, v sobotu? - Po obědě. Zkusíme. 

- A na co to užíváte? 

- Na všechno. Přidávám do pračky. Na mytí ovoce. Jeden gram na kilo váhy pomáhá slinivce... 

Doma. Zas ve svém bezpečí. Všichni politici ať se vypaří. Nejsou vůbec třeba. Vůbec. Ať zmizí ihned teď! Jen škodí lidem. Loutky. Uplacené.

Jejka. Dnes je výročí!

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A1_defenestrace_(1618)

• První pražská defenestrace – pražská defenestrace (1419) – svržení protihusitských konšelů na novoměstské radnici, počátek husitských válek
• Druhá pražská defenestrace – pražská defenestrace (1483) – svržení protikališnických konšelů připravujících převrat, důsledkem kutnohorský náboženský mír
• Třetí pražská defenestrace – pražská defenestrace (1618) – svržení protireformačních habsburských místodržících, počátek třicetileté války

Někdy se však defenestrace roku 1483 jako relativně méně významná nezapočítává:

• První pražská defenestrace – pražská defenestrace (1419)
• Druhá pražská defenestrace – pražská defenestrace (1618)

Pražská defenestrace 23. května 1618 (označovaná jako třetí nebo druhá, pokud se jako druhá nepočítá defenestrace roku 1483) byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu, který zahájil české stavovské povstání a tím i třicetiletou válku. Při této akci byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius. Událost se obešla bez obětí na životech.

Kdo byl vyvržen? :-)  Královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Jaroslav Bořita z Martinic a písař Fabricius.

V úterý dne 22. května 1618 proběhlo v paláci Smiřických na malostranském náměstí jednání předáků stavovské opozice a na něm bylo rozhodnuto o provedení defenestrace hned nazítří. Následující den, ve středu, po osmé hodině ranní se vydali účastníci sněmu "s velikým houfem, na vozích, na koních i pěšky" na Pražský hrad. Po poradě zahájené modlitbami v tzv. zeleném pokoji, kde se konávaly sněmy, odebrali se pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna a Václava Budovce z Budova do Starého královského paláce do tehdejších místodržitelských kanceláří v Ludvíkově křídle. Zde zinscenovali improvizované soudní líčení proti dvěma ze čtyř přítomných ministrů, Vilému Slavatovi z Chlumu a Košumberka a Jaroslavu Bořitovi z Martinic.[1] Po vzrušené debatě byli oba místodržící shledáni vinnými z rušení majestátu, nepřáteli stavů i obecného dobrého a odbojníky království Českého (velezrádci) a byli odsouzeni k smrti vyhozením z oken v druhém patře, která byla kolem 16–20 metrů nad zemí.

První byl defenestrován Martinic. Podle tradičního podání při pádu stihl vykřiknout: "Jesu, Maria, miserere mei!" Jeden ze stavů reagoval slovy: "Schválně, jestli mu ta jeho Marie pomůže." Když se poté podíval z okna do příkopu a viděl Martinice živého, zvolal: "U všech svatých! Ona mu pomohla!" Poté byl defenestrován Slavata, který si při pádu těžce zranil hlavu o římsu, a sekretář Fabricius.

Martinic po dopadu pomohl Slavatovi dojít do Lobkovického paláce, kde je přijala paní Polyxena. Fabricius utekl dolů k řece. Otřesený Slavata skončil v péči paní Polyxeny. Stavové nic víc proti němu nepodnikli; když se uzdravil, mohl se odebrat do Teplic na zotavení. Odtud po roce ujel do Sas. Zároveň se Slavatou a Martinicem byl vyhozen z okna vládní sekretář Filip Fabricius. Zůstal bez zranění, takže mohl přímo z příkopu dát se na útěk z města a dále do Vídně.[7]

Martinic ještě téže noci uprchl do Bavorska.

Začala nejhorší válka. Trvala třicet let. Vyvražďování našich lidí. Vypalování vesnic. Kolik jich zmizelo ze světa! Útisk. Český jazyk umřel. Jj. Pořád si na nás brousí zuby. Na náš majetek, na naše životy… Stačí si to srovnat v hlavě. Západní dravci vyrabovali naše království. Hlavy národní elity, spisovatelů, myslitelů, měšťanů visely na Karlově mostě. Jaká potupa. Ptáci jim vyklovali oči. Jejich rodiny poníženy. Cizí šlechta si sem sedla. A teď by chtěla vracet zámky, hrady. Táhněte odsud, vy ocasy černí! Lidé často špatně říkají Schwanzenberk místo Schwanzenberg. Líbí se mi víc ten černý ocas.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-23-chladne-prijemne-odpoledne

Obědvám venku. To miluji.

Sázíme s Petrouškem levandule. Mám ráda, když mi Péťa pomáhá. Stříháme černou textilii. Sype mi do ní  hlínu. Držím okraje. Navrch černozem.

- Počkej, Peťuš? Moment. Já všude láduju hnojivo. Ale levandule to nemají rády. Jj, tady to čtu.

No. Krása! Hotovo. Kočky se přišly pomazlit. Užíváme se vzájemně, nasáváme slunce, já víno.

Jako správná chobotnice umím pracovat všemi osmi chapadly.

- Ješiši, Peťuš, mám bagety v troubě.

- Ne, máš je támhle na sluníčku.

Jdu je upéct. Měla bych ještě sázet. Ale schovávám pro jistotu mamčin plnokvětý ibišek zpátky do skleníku a sama se jdu schovat domů. Už mě zebou bosé nohy. Doufejme, že pod střechou rajčata předikované dva stupně přežijí. Dnes v Kauflandu prodávali totálně zmrzlé sazenice. Vedla jsem prodavačky k regálům. Valily bulvy. Všechno zmrzlé!!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-23-na-zebriku

- Peťuš, ještě si jdu natrhat výhonky. Představ si, že jsem ráno našla tam u vrat větvičku. Mně by to nenapadlo, že tam jich mám hodně. A ještě malé. Ve stínku. 

Žofka leze po žebříku jak baletka. Rozhlíží se. Lezu za ní. Chvíli se mnou laškuje. Fotím ji. Mourek dole pod žebříkem. Je po idyle. Blíží se auto. Žofka sjela dolů. I s Mourkem se utíkají ukrýt dozadu do zahrady. Do bezpečí.

Jdu domů. Do svého útočiště. Chystám nám koktejl. Jasně. Se zelenými právě utrženými výhonky smrku.

https://www.youtube.com/watch?v=vop-AVNH4FQ

Poslouchám senzační rozhovor na Xaver TV. Jméno Oskar Krejčí znám. Ale pána ne. Tak tak jsem to ještě od nikoho neslyšela! Unikátní rozhovor, kde je vše řečeno naplno!!! Tak to vnímám od začátku!!! Žádná hranice, nedodržení Minské dohody, americké pařáty v r. 2014, podpora Majdanu Nulandovou (má kořeny na Ukr.), genocida Rusů. Ano, hezky vysvětleno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-23-ano

Hezký poslech! A poučení!! A ochotu vystoupit z komfortní zóny. Přehodnocení názorů podle nových informací!!

Dobrou noc!