Šťastná navzdory světu

Jsem asi už pěkně otravná. No jo no. To jsem celá já. Tak tedy: Prožila jsem překrásný den. Navíc s sluníčkem nejen vedle sebe, ale i nad hlavou.

Mohla jsem si v klidu vzít do postele Zapper, navolit frekvence. Pospat a dospat. Tuhle jsem si dala roupy. Dnes škrkavky. Ty pro nás nejsou prý tak nebezpečné. Jsou vidět. Horší jsou neviditelní parazité.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-08-lazove-rano-prevleknout-uklidit-loznici

Vstávám. Kočky už po snídani. Dnes jsem si dala teplou vodu s medem, citronem a skořicí. Skořice taky dezinfikuje tělo. 

Převlékám.

- Pomohu ti. Navléknu si to.

Vytírám. Utírám prach. Vysunuji velké obrovské šuple z pod postele. Ó! Tam je chlupinec. Hm. Kdy že jsme malovali? V srpnu? Tak to jsem si naivně myslela, jak máme uklizeno.

Jdu si umýt ruce. 

- Moure, co tam děláš?

Zalezl si do sprchového koutu. Nechápu. Tam nic nehřeje. :-) 

- Peťuš, pojď se podívat, kde je Mourek.

- Třeba se chladí. :-) Jak obě mají svá místa, viď? Jednou v koši. Jednou v krabici. Jednou na gauči. 

U převlékání poslouchám na návštěvě u Rosáků… Nevím, jak se pořad jmenuje. Poznávám po hlase Václava Žmolíka. Paní Jiřina vypráví, jak v mládí jezdívali na Šumavu s rozhlasovými dětmi na tábory. Starali se o ně, vymýšleli hry, užívali si. Šli na koupaliště. Rosákovi byl prstýnek volný.

- Dej mi to, ty nejsi tak zodpovědný jako já. Přivázala jsem si ho na šňůrku od plavek. Zavázala jsem si plavky za krkem. Prstýnek tam byl. Všechno v pohodě. Pak jsme se vrátili do tábora. Já tam chodila po louce. Protože mě to škrtilo, šňůrku jsem si rozvázala a za deset minut jsem zjistila, že jsem ten prstýnek ztratila. Neštěstí hrozný! Takže všech osmdesát dětí na kolena. Všichni jsme pročesávali louku. Nenašli. Pak jsme zavolali místní jednotku vojenské posádky, jestli by nebyli tak hodní a nepřijeli s tou minohledačkou, že jsem ztratila snubní prstýnek. Přijeli. Našli kdeco. Prstýnek se nenašel. Tím to skončilo. Loni před Vánocema mi přišel dopis, vážená paní Rosáková, ozvěte se mi. Mám pro Vás překvapení. A když Honza slavil sedmdesátiny, naše Zuzka mu koupila tajně takovou vzpomínku na ten tábor, kam jsme jezdili. Tam už je dneska penzion a je to tam úplně všechno jinak. Ona tam koupila pobyt. My jsme tam jeli. Pekli jsme si tam buřty. Koupili jsme si v Sušici dort v cukrárně, kde bylo napsáno HLAVAS. Protože to už tam bylo připraveno pro něj. No a tam jsem vyprávěla tupetu příhodu. A ta paní majitelka, která mi napsala ten dopis, hrabala tu louku a něco se jí tam zalesklo. A našla prstýnek. A její syn, kterej byl u toho ohniště, když jsme si povídali, co se mi tady stalo, tak jí řek – to je Rosákův prstýnek. Tak vona to vyčistila, našla si na katastru, jak jsem se jmenovala za svobodna, protože tam byl můj monogram, že jo? A pak mi napsala, že má můj prstýnek. Ten prstýnek na tý šumavský louce ležel třicet sedm let!

Rosák přitaká.

- Ano, je to tak. 

Jiřina dodává:

- Po třiceti sedmi letech se mu vrátil snubní prstýnek.

- Ano, já ho teď pustím na stůl.

Z telefonu zaznělo kovové cinknutí. Žmolík v údivu:

- Neuvěřitelná historka!

- To je krásný, že jo?

Rosák ukončuje:

- A já, protože nejsem žádnej jaksi trouba, abych předstíral, že nejsem ženatý, tak jsem nosil tátův prstýnek, kterej byl takovej tenčí. A stejně tak jako na tom mym, i na něm, na tom tátově prstýnku, byl vyrytej datum jejich sňatku. Maminky a tatínka. Tak teď dávám na posouzení – tenhleten prstýnek ležel na tý Šumavě třicet sedm let. Třicet sedm let! A moji rodiče se brali v roce 1937.

- A kruh se uzavřel.

Krásná historka, máme převlečeno. Taky mám husí kůži. Utírám prach. Vytírám chodbu. Už nám běží čas k odjezdu.

- Chystej se!

Petroušek mě pozval na oběd. Do naší restaurace.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-08-na-obed

Tady máš klíčky. Bránu máš otevřenou.

Jedeme. Řídím klidně. Pozorujeme podzimní barvy okolo cesty. Vzpomínáme, co všechno jsme zažili. Nejen za dvacet let. Od 4.7.1989. Petroušek měl mít úplně jiný život. Jeho žena mu ho zkazila. Jemu a jejich dětem. Ale mně uskutečnila na milon procent lepší život než ten s Ivkou. Děkuji.

- Peťuš, takhle cesta tady neměla být. Je tu teprve dva roky. Tady byla pole. Támhle ti lidé si stěžují na hluk.

Lidé v Hruštičkách a v Polcovském dvoře. Trpí. Bydleli v polích, obklopeni lesíkem. A teď poloviční dálnice. Přívod na dálnici od hranic. Už dávno jim mohli postavit protihlukové stěny. Rok jsem chodila na setkání se starostou. Sliboval. A musíte na hygienu. A měřit se nesmí v jistých podmínkách. 

V restauraci docela plno. Majitel sedí u stolu. Jakmile vidí, že se hromadí fronta u vchodu, šup, vyskakuje, usazuje nás.

Přichází náš mladý číšník. Ten, jak odmaturoval a stal se elektrikářem. A studuje ještě dál. Vtipný, rychlý, ochotný. Nese jídelní lístky.

- Ne, ne…

- Jo, já vím, vy jezdíte na tu roštěnou…

- Ano, dvakrát šestašedesát. Jednou s hranolky, jednou německé brambory... 

Nese předkrm. Joj, jak my ho vždycky zblajzneme. Nakrájený zdravě vypadající rohlík a nějaký salámový mišmaš v majolce nebo v čem posypaný vyklíčenou řeřichou. Jiní to jedí denně, my jen občas tady. 

Přehled od AI

Cizím slovem se předkrmu nejčastěji říká předkrm neboli amuse-bouche (drobný pozornost podniku), předkrm v širším smyslu předkrm (studený předkrm v mezinárodní kuchyni), nebo z italštiny antipasto.

V gastronomii se používají různé výrazy podle typu a původu kuchyně:

• Předkrm (předkrm): Francouzský výraz pro tradiční první chod jídla.
• Amuse-bouche: Malé, jednoústové sousto podávané před samotnými chody na probuzení chutí.
• Antipasto: Klasický italský předkrm (např. uzeniny, sýry, nakládaná zelenina).
• Tapas: Španělské drobné občerstvení k pití nebo jako předkrm.
• Meze / Mezze: Výraz pro předkrmy a malá jídla v oblasti Středomoří a Blízkého východu.

- Pěťuš, to bychom doma nikdy nejedli, viď?

Přinášejí obrovské, víc než obrovské porce.

- Jé, Peťuš, zapomněla jsem si skleněnou mističku.

Povídáme si o našich věcech. Tetelím se štěstím. Jsem pořád stejně zamilovaná. Teď nám přibyla jedna tajná radost. Veliká. To by určitě zajímalo ty, kteří mě nesnášejí. Ti, kteří mě milují, nám to přejí. Budou mít radost...  Ti druzí – ať si vystřelí voko!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-08-sjezdovka-na-obloze

Domů řídí mého koníka Petroušek.

- Zítra počítáš, že dostane nové podkovy? Vezmu si ho do práce.

- Jj, počítám.

- Až přijede domů, zařehtá. Bude mít zimní obutí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-08-pro-petrouska

Myju dveře. Vytírám chodbu. Žehlím naše elktroprostěradla. Tesla podložky. Peču pro Petrouška do krabičky na zítra bagetky. Vařím mu do termosky čaj. Přisýpám thermojetics… Den spěje ke konci.

Kamna prohřívají dům. Jsem šťastná. :-) Pluji životem pod ochranou Petrouška. Jo, že mě propírají, protože nejdu s davem? Vždycky půjdu svou cestou. Nejsem stádní. Nad vším přemýšlím. Proč se stalo to a to… Komu to má co říci? Mohlo být použito MK ultra? Proč si vyzkoušeli roušky? Jestli se dá lidstvo osedlat, zotročit. Stádo bečí na náměstích bé bé bé... Teď mohou podpořit zrzáče koupí čepice večerního skřítka za 1200 korun. A oni to dají! Jejich právo. Jejich blbost. Dnes jsem slyšela takovou mladou šeredu na FB; předvedla slovní průjem: Když staré báby a dědci nechtějí platit televizi, tak proč ona by jim měla přispívat na důchod? Ó, blbka tupá! My už máme, holčičko, důchody zaplacené. Jen nám je ODS vykradla. To s tebou nemá co společného, víš? Ty si pracuj na svůj důchod. A studuj! Hodně studuj!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-11-08-zofka-pecovatelka

Večer se povaluji u Petrouška na gauči, který vyrobil můj šikovný tatínek. Jak dlouho už tu není. 1959 odešel. Blíží se 12.11. Bude to šedesát sedm let. Tati, kdo mi ublížil, škodil, trápil mě – už tu není. Polosirotek… Bible... 

Žofie zaútočila na Petrouškovo křeslo. Vyskočila nahoru. Žužlala mu vlasy, okusovala, myla ho... Petroušek řval. Bránil se. Krásné divadlo pro mě. 

Dnes 406 let od bitvy na Bílé hoře. Brrr. Zlá doba nastala pro český národ.

37 let od koupi naší první mikrovlnky. Zbytečné věci do domácnosti. Už dávno jsem prodala svou a po mamince a od Lindy. Žádné zdraví škodící mikrovlny. Máme rendlíky, kastrůlky, troubu, Thermomix…

https://www.youtube.com/watch?v=1ydeiDwdgRs

Prve jsem zaslechla bezva text. Líbí se mi. To není jen o Lucce.

Mám být hezká a ne zas moc
Mám být štíhlá a ne na kost
Mám mít navařeno, celej den uklizeno
Nebýt moc chytrá ale ne úplně vymetenoMám být sexy i ráno v pět
Mít čas pro sebe ale hned odpovědět
Mám umět říkat ne, ale když neřeknu ano
Tak počkejte, co si zas přečtete ránoJsem jenom obyčejná holka
Co se chce bavit, žít a smát
A jestli se na to nechceš koukat
Nikdo tě nenutí tu stát
Jsem jenom obyčejná holka
Jen občas lítám v oblacích
Než abych do kouta si stoupla
To radši budu všеm pro smíchJe to hanba, když pozdě přijdu
Běda, jak na stehně najdou celulitidu
Být pořád milá ničím nеzkažená
Není to sranda být dneska ženaMít muže, s kterým na rande chodím
Ale kdy když ten den nemá pořád sto hodin
Nemít svý názory, s úsměvem kývat
Ta Bílá by fakt měla radši jen zpívat

Dobrou noc!