Šťastný a radostný

Pondělí. Vstávat, vstávat! Na rozvrhu máš rozplánován docela bohatý program. Telefony, zákaznický servis, klienti, zubař a Kuga dostane novou ochrannou fólii. V zimě nepustí mráz a v létě teplo do auta.

V devět přistavit auto. Pět minut zpoždění. Mám perfektního mladého hezkého šikovného muže, který mi i mrkne do hodin. Jestli to minutové znázornění času s dvanáctihodinovým zpožděním je chyba Matrixu nebo v tabletu.

- Kočky, kočky, rychle snídáme!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-nase-rychle-rano

Piju horkou vodičku na probuzení orgánů. Dnes kurkuma, med, citrón. A už jedu.

Cestou domů městem potkávám Líbu. Spolužačka z gymplu. Krátké prohození informací. Jde si pro knížku. Já odevzdala auto. Doma si mixuji koktejl. Mám deset minut do desíti. Je třeba vyběhnout k zubaři.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-mestem

Fotila jsem si ranní město cestou domů i teď cestou sídlištěm. Podzim. Už hraje. Nepotřebuje nástroj. Hraje barvami. Ploty s červenými šatečkami psího vína. Nádherné kytice slunečnic. Ještě kvetou vajgélie a mochny křovité. Nevím, co dřív fotit. Krása stíhá nádheru. 

Zrovna se postranní ulicí vrací Líba k jejich domu. Už si vyzvedla knížku z boxu na druhém konci města. A já mám cíl své cesty na dosah. Naše cesty se dvakrát dnes zkřížily a pak se zas půl roku nevidíme. Jsem na místě. Akorát deset. Na dveřích parte. Odešla dr. Stříteská. Lekla jsem se. Hledám, hledám. Pediatr. Padesát osm? Mladá. Aha, ordinaci po Pavlínce. To byla naše sousedka v paneláku. Bezva lékařka. Vedle měla ordinaci další pediatrička. Jí jsem učila děti. Taky odešla mladá. Přes čtyřicet... 

Odkládám si v čekárně čepici, bundu, rukavice, mp4… Sestřička mě volá. Jsme dohodnuté na třech kazech z jara. Malé, povrchové. Až večer mi došlo, že posledního půl roku mlsám mango. Sušené. Luxusní. Ale drží se na krčcích. Dojím zásobu, končím. Upozorňuji, že mi sedmičku umrtvovala ukrajinská doktorka třikrát asi po víc jak hodině pod mikroskoem. Tortura. Trpěla jsem jako býk. Píchla mi nakonec umrtvovalo do kořene. Šílené. Sedmička nebolí, ale víme o sobě. Ptám se na druh anestezie.

- Co kdybychom to zkusily bez…

- Souhlasím.

Mám takové zaříkadlo:

- Volám světelné bytosti! Přede mnou Rafael, za mnou Gabriel, napravo Michael, vlevo Uriel.

Když jsem jezdívala za svou skvělou zubařkou, u které jsem nechávala majlant, vždycky tam na mě na bidle nad křeslem čekal Rafael. Zelené světlo léčení.

- A jak to bude dlouho trvat? Minutu?

Paní doktorka se mile usmála. Shovívavě prodloužila čas na tři minuty. OK.

Nejprve jde na sedmičku. Bože, to je bolest. Říkala povrchový…

- Jste hrdina. Vydržela jste to. 

Pohladilo mě to. Držím jak bécan. Pak ještě dvakrát brnihlav. A jde nalevo. Tam jen bzznk, bznk. Hotovo. Brnihlav. Vyplnit. Lampou se nemůže k dásni dostat. Ireno, večer, když piješ na noc niteworks, stav se ještě omýt znovu zuby! Krčky!

Mezi vyplachováním podotýkám:

- Paní doktorko, u toho vrtání tu seděl archanděl Rafael. On si jen tak klátí nohama. Bylo tady zelené světlo. Celá ordinace pod zelenou září.

- Tak to máte mocného přímluvce.

Ještě zoubky blýská.

- Hotovo. Zkuste, jestli někde nic nepřekáží.

- Perfektní. A na tu osmičku nejdeme?

- Ta je už hotová. Máte všechno.

Kulím oči. Dostala jsem krásný dárek. Jen dvojí vrtání… :-)  Ono to bylo trojí, ale mezi sedmičkou a osmičkou nerozlišíš. Vnímala jsem dvě.

- Já jsem vám tak vděčná! Tak vděčná! Jsem tak šťastná!

Paní doktorka i sestřička se jen uculují nad mou radostí. Vydržela jsem bez injekce tu minutku… Byla jsem tu hodinu? Ne. To není možné! Čas je pofidérní veličina... Utíká nebo jen plyne... 

Jj, člověk vydrží všechno. Kouzla se dějí.

Jdu domů. V duši se raduji. Fotím barvy okolo sebe. Máme to tu krásné. I když lidi remcají.

Doma oběd. Zákaznický servis.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-travime

Koupila jsem mleté hovězí pro kočky. Což o to. První den, to se napucaly. Ale druhý den? Ne. Žofku ošálím. Dávám jí cancourky mletého na teplou dlažbu. Z ní provázky s chutí zhltne. Ale musím hezky poprosit. Naše polední hovory s Petrouškem se vždycky stočí, jestli snědly ten mletý sajrajt. Ohrazuji se, že je to mleté hovězí. Ale z vaničky. Vždycky hlásím, že si Žofka dala říci. Maso maličko ubylo. A vždycky slyším – po kolikáté už? – větičku:

- Už to nekupuj.

Mourek je už takový pán, že mleté nechce. Před šesti lety jsem touhle dobou chovala kotě Zrzečku. Mourek se plížil přikrčen pod okny jako krokodýl. Hledal, co by kde sežral. A dnes? Hm!

Klientka. Máme stejná témata. Stejný věk. Občas necvičí, v létě mlsá melouny, pak zas cvičí; a chodí. A jedou na víkend a tam si dá panáka… I přesto už by dnes byla jak koule. Drží se. Herbalife lehounká nízkokalorická fční strava. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-duha-pres-cele-nebe

Volám hochovi…

- Teď jsem vám poslal SMS.

- Aha, ty nečtu. Už to vidím. Na půl šestou. Přijdu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-mraky

Pořád mám dost času, dost času. Už je na čase běžet. Zdržuji se obdivem duhy. Klene se přes celé nebe. Objímá nebeskou klenbu od do. A mraky! A sluníčko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-kuga-ma-novou-folii

- Dobrý den! Jsem tu. Mám zpoždění.

Usmívá se. 

- I ráno!

Přikyvuji. Ano. I ráno. Ukazuje mi, kde mám kartičku s certifikací.

- To nesmí lepit kdekdo?

- Nesmí.

- Vy tu máte takové krásné čisto.

- Já mám rád pořádek.

- A co moje auto?

- O čistotě mám jiné představy.

- Ó! Je mi sedmdesát. Ještě nikdy jsem netankovala. Nikdy v životě. NIKDY. Totiž je to jako s luxováním. Jednou vám svěří vysavač do ruky. Jako dítě se radujete – jé! To je žůžo, já luxuji. A pak už luxujete celý život. Takže já se bráním tankování. Nemám přehled na co jedu a za kolik. Ale co mám Kugu, tak si auto luxuji. Už dva roky to budou.

Má krásný úsměv. Platím. Já se řethám od ucha k uchu. Loučím se.

Večer si jdu k Petrouškovi buchnout na gauč, který vyráběl můj tatínek. Před víc jak sedmdesáti lety! Detektivka. Poučná. Edukativní. Přesně to, o čem včera mluvila senátorka Alenka Dernerová, v detektivce ukazují. Dítě má materiálno, ale nemá přítomnost maminky. Dítě gembleří na počítači. Kolega policista zablokuje počítač. Ale kluk je tak šikovný, že se přes blokaci dostane. A dokonce pomůže s počítačem policii. A tomu věřím. Chytré telefony zmar pro mozky lidí. Ale děti mají mobily v rukou od miminkovských let.

- Mohu ještě odejít, Ludvíku?

Třináctiletý syn zůstává s maminčiným kolegou. Povídají si. Ano, má vyhlídnutou holku. Sestavují spolu její  identikit. Kluk cítí zájem. Zábava. Tohle rodiče neznají zajímat se o dítě. A policista s klukem hraje karty. Maminka policistka se vrací. Diví se. Už není potřeba počítače…

Na FB nacházím vyhovující text. Jen modální slovesa vyřazuji ze své mluvy. Nikdo nic nemusí. Jen formuluji jinak -  je třeba, je vhodné, bylo by dobré…

FB:

Pokud chceme mluvit o obnově společnosti, nestačí se vracet k symbolům a starým příběhům. Musíme se vrátit i k tomu podstatnému: k úctě, zodpovědnosti, přirozené rovnováze a ke schopnosti žít spolu bez potřeby jeden druhého ovládat. Protože tam, kde se žena musí bát muže, není skutečná síla. Tam, kde muž musí bojovat se ženou o svoji hodnotu, není skutečná rovnováha. A tam, kde se z rodiny vytrácí úcta, nepomůže národu ani největší technický pokrok…. Protože národ netvoří pouze jeho minulost. Tvoří ho i to, jak žijeme dnes, jak vychováváme své děti a jaký svět jim předáme… A možná právě v tom spočívá návrat ke kořenům… Ne v tom, že si budeme hrát na minulost, ale v tom, že znovu pochopíme hodnotu života, rodiny, přírody a vzájemné úcty.

Kdysi jsem četla během meditačních týdnů Lazarevovu knihu Diagnostika karmy. Měla čtyři díly…

K předchozímu textu se hodí i zamyšlení nad tím, jak se chtějí ženy vyrovnat mužům. Jak to systém taky uměle tlačí – jeřábnice, kovářka, truhlářka… To ne. Žena je žena a má si tvořit ženskou energii pod sukní. A muž je muž… Muž pracuje jako anténa, žena jako vysílač. Rovnovážnost pole. Vyrovnána škála hodnot. Nerovnováhu způsobuje např. umělé oplodnění. Muž neunese, že není schopen stvořit dítě. Miluje ho. Nakonec od rodiny třeba odejde…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-12-kazdy-svou-barvu/1727823076

Sergej Lazarev - Diagnostika Karmy (Pokráceno.)

NYNÍ ŽENY POŽADUJÍ ROVNOST S MUŽI.

Výsledkem je, že muži vymírají a ženy se stávají sterilními.

Příčina je tedy v ženách.

- Muž pracuje jako anténa, žena jako vysílač.

Mužský princip je zaměřen na jemné plány do budoucnosti. V této snaze převládá informační složka. U ženy je energetický, smyslný, materiální aspekt výraznější. Pokud má muž nesprávný světonázor, zkreslenou škálu hodnot, žena je pomocí těchto informací implementuje v energetice a chtě či nechtě začne ničit muže jako dodavatele nekvalitních informací. - To znamená, že obrovské množství kardiovaskulárních chorob na světě, ale také například rakovina a cukrovka, svědčí nejen o agresivitě, připoutanosti žen, ale i o nesprávném světonázoru mužů.

Když se muž začne modlit za své blaho, smyslové, duchovní, materiální aspekty své existence, pak tato tendence, posílená ženou, začne ničit charakter ženy, zabíjí jejich děti a pak se vrátí zpět k muži jako spravedlivá odplata za nesprávný obraz světa.

A čím více se lidstvo bude modlit za své blaho, za své touhy, čím silnější bude kult konzumu, tím více bude konfliktních, nevrlých, žárlivých, nenávidících a lpících žen a méně zdravých dětí.

Na první pohled se zdá, že energie naší duše je lehká, iluzorní a zvládnutelná. A teprve když se tváří v tvář setkáte se setrvačností emocí a pokusíte se změnit sebe, uvidíte, jak těžké je odstranit vícenásobné a opakující se chyby, které se staly zvykem a vyrostly spolu s charakterem.

Ale teď takový světonázor a životní styl už nenechávají žádné šance na zdraví a dlouhověkost. Proto je lepší začít se svými vlastními změnami nyní, od této chvíle, od této vteřiny.

Lazarev S.N. Diagnostika karmy. Kniha 11. Konec dialogu.

Nějaká chytrá napsala, proč na ni vyskakují takovéhle kraviny. Asi proto, že je kráva. Svůj k svému.

Raduji se. Nedivím se. Věci se dějí. Všechno je možné. Svět se točí. Voda teče. Kdo chce, zažívá zázraky.

Dobrou noc!