Šťastný s maminkou a višňovým džemem :-) a dalšími :-)

Ty vorle! Zas půlnoc. Co já tady dělám od večera? A co od rána? Ráno jsem otevřela oči. Slyšela jsem šumění deště. Žádný hluk. Žádný tlukot. Žádné obtěžování ťukáním, řezáním, sečením, motorem letadla. Klídek. Ten si vychutnám. Tak ono zas prší. Zvláštní. Kde je to tropické léto? :-)

Asi před měsícem jsem hledala adresu na Povodí Labe. Divná squdra. Před dvěma lety mi nějaký člověk odtud tvrdil, že stromy na břehu Labe nemají co dělat. Prý narušují břeh. Naši předci vybrali na stezku nejen listnáče a jehličnany, ale také stromy užitkové - ořešáky, třešně... Asi věděli, proč. Učili jsme se ve škole o zpevňování hrází kořeny. Břehy řeky prý nejsou hráz. Onen úředník  věřil svým slovům. Postřehla jsem, že po pokácených velikánech někdo - kdo? - vysázel javůrky. Mají i laťkovou ochranu před vandaly. 

Před pár lety spadl nádherný starý železný most přes Labe. Do jeho pilíře tloukly klády. Vytvářel se vír. Nikomu ze zodpovědných nenapadlo, že tlučení klád pilíř poškodí... Občas jsem binec vyfotila. Zapomněla. Po průtrži asi před čtrnácti dny jsem fotky odeslala. I kmeny v Labi. U břehu. Uprostřed. Že by to nikomu nevadilo? Přece existuje nějaká kontrola. Při velké vodě - neštěstí hotovo. Najít adresu Povodí Labe docela oříšek. Samé laboratoře v městech na Labi. Kde je ředitelství Povodí Labe? Písla jsem někam do laboratoře. Budou mít radost. Odebírají vzorky, najednou píše nějaká šťouralka, že mají binec v řece. Po krátké době mi nějaký neruda - rozuměj nerudný úředník - odepsal, proč píšu do laboratoře. Dopis poslal, kam bylo třeba. A dnes čtu:

...děkujeme za zaslaný podnět týkající se stavu vodního toku Labe mezi Smiřicemi a Jaroměří a upozornění na zachycené plaveniny na pilíři mostu na Labi v Josefově. Kmeny a napadané větve v korytě vodního toku a z cyklostezky odstraňujeme průběžně dle potřeb. Bohužel Vámi uvedený (vyfocený) kmen se nachází nad loděnicí Černožice, je částečně zaklíněn do břehového opevnění a běžnou technikou se ho nepodařilo vymístit z koryta. Bude tedy odstraněn za použití speciální techniky spolu se dvěma suchými kmeny na břehu po provedené sklizni sena. K otázce spláví zachyceného na konstrukci mostu sdělujeme, že dle ustanovení §. 52, ods.1, zákona 254/2001 Sb. O vodách v pozdějším znění je povinností vlastníka staveb umístěných v korytě jejich odstraňování. Tyto předměty má tedy za povinnost odstraňovat vlastník mostu, kterým je Správa a údržba silnic Královehradeckého kraje. Tuto povinnost jim může nařídit příslušný vodoprávní úřad, tj. Odbor životního prostředí městského úřadu Jaroměř.

Řád? Chaos. Řeka patří Povodí Labe. Stavba v řece Správě silnic a železnic. Nerozumím větě - může jim nařídit povinnost... Tak kdo teda hlídá řeku? Ty vorle! Odbor životního prostředí? Nebo SSŽ? Nebo povodí Labe? Fakt - výborní hospodáři - jeden vedle druhého. (Paní Zaprďálková, starostlivá, to není pomlouvání, to je FAKT!)

Děkujeme za Váš zájem a věřte, že ani nám není lhostejný stav vodního toku Labe v celé jeho délce.

No ještě aby byl lhostejný!(Stejně se mi zdá, že na stavu vodního toku nezáleží. To by nečekali na podnět.)

Co mě ještě překvapuje, že mi píšou z Povodí Labe v HK, ale Závod Jablonec nad Nisou Želivského 5, 466 05 Jablonec nad Nisou

To už jsem z toho úplně vedle.

Za maminkou. Tomáš mi přiváží maminku. Kuchaříček, který našel zalíbení v péči o člověka. Obdivuji Kamilku - mladá, zvládá. Snad tu ještě pracuje. Nebo ne? Obdivuji Toma. Co my staré? Jsme zvyklé... Svět se mění. Už není úcta mladých ke starým. Záměrně se rozeštvávají mladí a staří. Proto ten obdiv, úcta a poklona. Dík!!

- Mami, víš, že jsme včera seděli u hřbitova u pole s mákem? Pozorovaly jsme Chloumek, Prašivku... Potkal nás pan farář...

Neví.

- Mami, co máš v hlavě?

Neumí odpovědět. Vzpomínky z dětství, z mládí. Občas ťuknu na pozdější život... Už zapomíná. Dětství tam má... Ještě.

Přivezla jsem borůvky s jahodami. Použila jsem nejlepší tvaroh, co jsem jedla. Tonka - sýrárna na statku v Pacově. Lahodný. Osladila medem. Mamince trošku xylitolu. Je naučená na přeslazování. My jsme se naučili už skoro nesolit, nesladit.

Tomáš mamince přehodil na klín deku. Cením si. Empatický. Umí se vžít do starého těla. Už se neumí zahřát. Ledové ruce... Mamince jsem uvařila kafíčko. Povídáme si. Vzpomínáme. Myslí, že sedíme u školy. Její SVVŠ měla taky režné cihly. Gymnázium J. K. Tyla. Stejná stavba jako DD. Zpíváme.

- Mami, zazpíváme se U panskýho dvora. Mamko, budeš zpívat druhý hlas, jo?

Celý život, od doby, kdy jsem se učila na klavír, kdy jsem se učila akordy, nejistě pívala první písničky, koledy, maminka se mnou zpívávala. Uměla tvořit druhé hlasy.

-Mami, kdo mi bude zpívat druhý hlas?

-  Ty máš starosti, že to nejde dál.

Tuhle formulaci jsem dávno neslyšela - to se tak říkalo. Třeba - je blbý, že to nejde dál. To jako že hodně. :-)

Tomášek krmí. Pro mamku sjela paní Iveta. Dnes jí to sekne. Taky v roušce. Bože, vysvoboď je! Ať se rouška nestane čtvrtou plenou mozkovou - jak říká profesor Žaludík.

Cestou domů se obracím. Zácpa. Sjíždím do vesnice. Lidl a Kaufland pro mě ještě do středy neexistují. Snad ten Kaufland... Lidl s pokladní se zubatou hubou na roušce otravující mi život... Ne. No, možná bych mohla potkat babu Jagu. Možná někde u nákupu plesnivého ovoce. Vlastně ne, vždyť ona je přece z Hronova. Jsem zapomněla. Babizno, koupila jsme si krásnou mrkev. Nevydržela. Umytá - oschla a zčernala. Mám se bát jít ji reklamovat? Nemám ráda hlupáky se sípavým vyhuleným hlasem. A ještěry.

Obchody  některé bez roušky. V pohodě. A do některých nelezu.

Zajíždím do dvora. Petroušek už mě vyhlíží. Pomáhá s košíkem. Jdeme zahradou. Posloucháme štěbetání mláďat pod budkou. Kontroluji rajčata. Světlo mého žití leze do koruny višně. Češe na džem.

Ještě jdu podnikat. Konec. Pátek. Osm. Linda je tu. Rychle leze do stromu. Mladá. Rychlá. Šup, šup, vaří marmeládu.

- Hotovo!

Utíkám k sousedce pro bio kuřecí prsa. Uložila jsem si u ní v mrazáku na podzim. Jsem bosa. Hovoříme o politice, o čem dnes lidé hovoří? O zahrádce, o vaření, o dětech? Ne. Politika. Zebou mě nohy. Domů!

Ach jo. Tak já jdu taky na to. Do rána bych z višní měla polovinu. Zplesnivěly by. Vařím v kouzelném hrnci. Volím rychlost a čas. Musím poslouchat, až budu slyšet pecky, zastavit. Měla bych propasírovat. Vedu k varu. Lžičkou vyberu hromádku pecek. Uvařím z nich chutný čaj. Višňový! :-) Voňavý.

Dnes jsem si všimla, že telefon nezná česká slova. Nedokončuje je. U slova poděkuj:

Po ndělí

I pad

Po zdě

Lodě

Slova budkou, chrp, štěbetání, višně se nedokončují. Proč tato slova nedoplňuje? Záměr?

- Mami, kde je ta váha?

- Jé, váho, váho, dojdeš uplatnění.

Jo, to je ta naše stará váha z paneláku.

- No. Pěkná! Mechanická. Hezky si ji vyaretuješ!

Peťulka se zapojuje:

- No to si pomůžeš. Výborná. Šrot z Jaře do Phy.

Řehtám se. Naše stařičká váha. Jí se její rozskočila v ruce. Naše bude sloužit. Jako mně sloužila Rozinanta.

Den začal jemným zahradním deštěm. Končí jemným sprchem. Začínají skoro prázdniny, dnes některé děti přinesly vysvědčení. Zítra bude druhý tropický den - vynikající. Třetí bude koncem srpna nebo v září? :-) 

Dobou noc!