Šťastný :-)

- Mňáááu!

- Micko!

- Mňuk!

- Vypal!

- Mruk!

- Micko, zmizni!

Výstraha:

Packa do obličeje.

- Micko, ty potvoro! Kde se tu bereš? Hop!

Otevírám okno a vypouštím hebkou otravu do zahrady. Povedlo se jí to. Jak to, že vždy docílí svého?

Jdu do dne. Dnes k snídani F1 máta s čokoládou a čoko. A F3. A odměrku beta heartu. Jeho betaglukany mě chrání před cholesterolem. A homeopatika - chrání dráhu jater. Svět mě naštve, jen když lže. Meditace. Kde je asi Péťa? Kam on to říkal, že jede... Pouštím si Cesty k sobě.

https://www.youtube.com/watch?v=O9FHh0o9tvE

Upéct buchtu. Kefírovou. Vařila myšička... Má toho být na plech. Ale zaměnila jsem kefír za jogurt. Od oka. Z Kašparovy krávy. Od oka - nebezpečí. Nějak to narostlo. Vysypávám keramický pekáček; keramickou mísu. Skleněný kruhový pekáč. Zbytek povidel z koláčů navrch. Na druhý švestky. Na třetí jablka. Nevejde se mi to do trouby. Ještě že jsem tu sama. Petroušek by nešetřil vtipnými poznámkami. Nějak jsem to poskládala do dvou pater.

Poslouchám o energiích, kterým jsme vystaveni. Jj, já jsem. Jaký je rozdíl mezi instinktem a intuicí? To už nevím. Učila jsem se to ke státní zkoušce? Vůbec nevím. Hledám:

Instinkt je od vrozená záležitost. Zakládá se většinou na vývoji druhu a jeho historii. Například poraněnou kůži spousta lidí instinktivně strká do pusy, ale už si neuvědomují, že sliny jsou vlastně způsob jak ránu dezinfikovat a navíc urychlují její hojení.

Intuice je jakási předtucha, na jejímž základě pak člověk jedná. Nezakládá se ale na žádných historických ani biologických faktech daných vývojem člověka. Zkrátka jde o to mít pocit, že to tak je.

Vracím si poslech. Ujasňuji si: Instinkt je vibrační dovednost. Á, slyším světlo svého žití. Přichází se zpěvem. Je tu. S ním přišly houby z lesa.

- Dobré ráno! Už nerostou.

Dělá si legraci. Vrchovatý košík.

Maminka měla včera sváteček. Svátek na sv. Václava. V jejím domečku jsem letos při rekonstrukci vzala krabici se starými víny. Taky sekt. ČSN... Vyrobily české vinařské závody - státní podnik Praha závod Starý Plzenec. To nám ještě všechno patřilo... 0,4 l za 23,- Veškerá informace na klasické vinětě.

Pečení se nějak protahuje. Jasně, přehnala jsem to. Víc hmoty, víc času.

Za maminkou. Petroušek jede se mnou. Vezu skleněný pekáč, kdybych náhodou potkala paní K. Ale nepotkám. NEPOTKÁM! Ta paní schází. Odchází... Uvidím ji ještě? Čtrnáct dnů, co se drala vehementně na terasu za námi. Nedovolili. Od té doby splihlá, nemluví... Nevidím ji... 

- Mami, kde jste? Vyjíždím z Phy.

- Jedeme teprve k mamce. Pečení mě zdrželo.

- V půl druhé jsem u vás.

DD. Poslední štace. Péťa hledí na temnou chodbu. Slouží moje holčeny a mladý Honzík z prvního. Jedeme s maminkou ven. Ještě že mám Péťu s sebou. Kabelka, košík, buchta... 

Navlékám maminku do flísky, balím do deky. Venku je venku. Pochvaluje si. Děkuje. Blahopřeji.

- Peťuš, prosím tě, otevři tu láhev.

- To sis mě proto vzala s sebou? Vždyť je to k nerozdělání.

Snaží se. Snaží se otočit špuntem. Vytlačit ho. Podávám nožík. Zkouší lžičkou. Vkládá všechnu, ale veškerou svou sílu do překonání zapečené zátky. Fotím, fotím, fotím. Řehtám se. Tu flašku bych otevřela leda sabráží.

- Peťuš, zasnaž se!

- Kdybych tohle věděl, koupil jsem v Kauflandu nové.

Konečně. Nalévá do sklínek.

Mozaika s maminkou :-)

- Huba se vám bude kroutit.

- Ne, ne, Peťuš, kořeněná chuť třiceti let. :-)

Kdysi jsme u maminky rozdělaly staré Avanti. Levné perlivé. Utvořilo kořeněný gel. Mňamkovitou želatinu.

Připíjíme. Kafíčko... Nesu kousek buchty Drahušce, kousek Jarušce... Loupu vlašský ořech. Z jadýrek svlékám košilku. Maminka by si tak dala... Jedno jadérko. Nemůže ukousat... Hnusné stáří.

- Mami, kde jste? Už jsme na posledním kruháči v HK. Za chvíli jsem u vás.

Za chvíli opravdu přišla poblahopřát babičce k svátku. Koupila několikery křížovky. A ministerskou propisku. :-)

- Mami, včera na sv. Václava jsme se u tebe vždy všichni sešli. Udělalas bramborový salát, řízky. A tu hovězí polévku. Takovou už nikdy, NIKDY neochutnám. Malvázek. Takovou jsi vařila jenom ty. 

- Mami, kdo jsem?

Maminka se usměje. Známka nejistoty.

- Mami, kolik jsi měla dětí?

- Dvě.

- Jak se jmenovaly?

- Linda...

- Ne, Linda je moje. Jak se jmenuji?

- Jaroslava.

- To byl tvůj bratr. Jak se jmenuje moje sestra? Tatínek ji měl rád. Byla tu dřív o devět let.

Maminka vybírá zatáčky, nakonec zaparkuje u mého jméno. Ale to nám to dalo.

- Babi, a kdo vybíral jména? Ty nebo děda?

- Já.

- A děda souhlasil?

- Ten už tu nebyl.

Neumíme udusit gejzír smíchu. Třeba myslí dědu, ne tatínka. Luštíme, ale maminka už nemá jistotu.

- Nechci dnes luštit. Proč vy mě dnes takhle zlobíte? Mně se nechce.

- Babi, ale já bych chtěla vidět, jak ti to jde. Podívej, jaké křížovky jsem ti dovezla.

Nechce, ale jde jí to. Je nás tu výjimečně přesila. Myslím, že to tak mamka cítí. Petroušek jde k autu.

- Maminko, půjdeš si lehnout?

- Nechci.

Chápu, chce k lidem. Vezu ji k lidem. Na pečovatelky doléhá únava. Nevydržela bych pracovat dvanáct hodin. Navíc v konstelacích planet na obloze. Utěšuji je, že to k 20. lednu skončí. :-) 

Doma. Zadělat na rohlíky. Povedly se. Petroušek se diví.

- Proč jsou tak hnědé?

- Žitný kvásek, oves, pohanka...

Ze čtyř pozvaných dětí přijela Linda. Z Phy. Má to nejdál. Deninka - v pátek se omluvila. Honzík s holkami. A poslední měli v pátek večer dát vědět...

Poslední teplý den. Bez komárů. Venku. Pod zapráskanou začárovanou oblohou. (Náhodou jsem zdvihla oči.) Hodujeme. Hovor plyne. Všímám si, že se bavíme o všem možném. Dnes prý lidé neumějí hovořit o ničem jiném než o jídle a teď jsem zapomněla druhou hloupost. Vnučinka tu dlouho nebyla. Už to není to rozkošné: Babičko! Předvádí hula hop. Skvělá. Umí. Mastí karty s Lindou. Karbanice. Milostivě ochutnává moje skvělé koláčky. Snaška měří rychlost našeho netu. Prý je o polovinu menší, než má být. Zítra změna dodavatele. Uvidíme. 

Vadí mi, že naše pětileté stvoření má mobil. K čemu? Proč? Umrtvování šišinky mozkové. I při loučení zírá do mobilu. Sleduje gymnastiku. To prý neškodí. Ale škodí! A hodně. Tyhle nové děti po roce 2000 nás měly probrat, probudit. Jelita se pojistila. Dala jim do ruky mobil, tablet. Zkáza. Poprvé se nerozloučila... Holčičko, šťastnou cestu! Naskočilas na ďábelského koně. Nic.

I Linda se loučí. Sklízíme. Chystám svačinku Petrouškovi. Nedělní večer. Zítra zas do nového týdne...

Micka den začala. Micka se přišla lísnout na dobrou noc! Rozvaluje se vedle mě.

Dobrou noc!

P. S. Hop dolů. Mrauc. Nedá pokoj, dokud nevstanu a nevypustím ji do tmy. Bydlíme u ní už desátý rok; má nás skvěle vycvičené.