Šťastný

Ráno. Dnes to bude. Dnes si vyběhnu. Člověk míní, fa mění. Od rána telefony. Pomáhání klientům. To je fajn. Jsem nezávislý distributor. Platím si reklamu, poukazy, letáčky. Fa si myslí, že jsem její podřízený. Služebníček. Úslužný. Fa něco slíbí… Tak ne. Irenka si dupne. No, a do polí místo v devět, v deset, v jedenáct, v poledne… Mno. Tak to jen pro radost závistivým. Sem tam zuřím, i když se snažím žít v souladu s vesmírnými zákony. Kéž by snažilo víc lidí!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-15-rano

Připíjím teplou medovou vodičkou na den, na lidi, na probuzení, na zdraví, na MÍR!

Žofii chytil rapl. Večer se dozvídám, že Petroušek ráno obě kočky pustil ven. V mrazech za pět minut zpátky. Najedená, vykakaná, vede mě ke dveřím do zahrady.

- Chceš ven?

- Mňa.

- Tak běž. A vrať se domů. Žofie! Kam běžíš!

Vyskakuji z okna. Pozoruji, co ji zaujalo. Kosík v tújkách.

Vybrat popel. Připravit kamna na podpal.

Žofie venku dlouho nevydržela. Dobývá se domů. Chytrá kočka. Mazaná!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-15-v-polich

Běžím. Od domu. Ono maličko nasněžilo. Mám umyté skluznice. Děkuji, Petrušku! Žádné lepení sněhu. Letím. První kolo hodinu. Kochám se. Do toho telefony. Snažím se klientům vyhovět. Za druhou hodinu vše doháním tryskoraketovou rychlostí. Nad loukou visí jakýsi bílý opar. Dejme tomu, že je to mlha. Teskná atmosféra. Mně se líbí. Volá Linda. Pha. Do Sněmovny. Pak někam na Vysočinu. Jsem ráda, že já jen po poli raz dva, raz dva. Libuji si v důchodu. Ve svém věku. Jen občas cítím, že se zvětšuje vzdálenost v pelotonu mezi námi na chvostu a těmi prvními o generaci dvě mladšími. Celý den jsme v kontaktu s Luckou a Lindou. Lucka nám natáčí a vypráví o Tenerife. Vytřela terasu. Bydlí v bytě u kamaráda. Míša půjčil auto. Dominiček jásá ve vlnách.

- A co jsi doma zapomněla tentokrát?

- Výživu!

- Ješiši!

- Ale my jsme si tu sehnali nejbližšího distributora. Tak tam jedeme.

Za chvíli už ukazuje, že dostali k pixle jídla i cestovní šejkr a krásný batůžek. Vida. U nás toto není.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2025-01-05-necenzurovane-net-cxxvii/

Poslouchám do sluchátek něco, co jsem chtěla popsat. O vývoji lidské rasy, o zakázané genezi, Rh krevní skupiny, Baskové. O hadích genech. Asi 85% skupin je RH+, 15% Rh-. Rh – jen u lidí. Dnes ne. Až jindy. Velice zajímavé pokračování povídání se Simonou z Mallorky.

Mám tři velké louky, to je asi pět kilometrů, jednu malou, cesta sem a zpátky, mohu mít tak zhruba přes šest kilometrů v nohách. 

Raduji se z pohybu. Raduji se, že už jedu domů. Přeci jen v sobotu to bylo čtrnáct dnů, co jsem na běžkách a lyžích. Vlastně už to budou tři týdny. Je to možné?

Petroušek právě přijel. Hezké setkání u branky. Mijuji ho. Odemyká. Nese mi dva balíčky z Temu.

- Peťuš, dnes odstrojím stromeček a asi sundám větve z lustrů. Uvidím. Nejdřív jdu telefonovat.

Zhasla jsem v křesle.

- Peťuš, já se na to dnes vykašlu. V knihovně je přednáška kastelána z Ratibořic. Nechce se mi. Jdu si vyrobit zelné placky. 

Péťovi je to jedno. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-15-zelne-placky

Z poloviny dávky. Místo mouky trošku pohankové a zbytek špaldové.

Zelné placky

Mirka van Gils Slavíková

RECEPT

- 500 g hladké mouky /může být špalda/

- 250 g kysaného zelí, které vyždímáme

- 50 g sádla

- 150 anglická slanina /nebo škvarky/

- 2 stroužky česneku

- 8 g jedlé sody

- 8 g soli

- Pepř mletý

- 250 ml podmáslí

Postup:

Ze surovin zaděláme těsto, pokud lepí, pak trochu dodejte mouku. Rozporcujte na kuličky, ze kterých tvarujete placičky.

Hned pečete v rozpálené troubě na 220°C, snížíte teplotu na 200°C a pečete asi 15 – 20 minut.

Česneku dávám skoro celou palici.

- Petroušku, pojď ochutnat. 

- To je dobré. Co to je?

- Zelné placky. Příště do nich dám víc zelí. 

Pochutnali jsme si. 

https://www.youtube.com/live/C6g0Q4ps2rA

- Peťuš, asi před rokem jsem poslouchala vyděšenou holčičku. Líčila, jak sežrali její kamarádku. Jak jí vypíchli oči, rozstříhali nůžkami na drůbež. Holka naříkala. A dnes jsem to slyšela v pořadu. Hovořili tam o Hunterově deníku. Masakr. Prý policisté zvraceli. Děti jsou v klecích okolo stolujích hajzlů. Volají maminku. Prý tomu říkají andělské volání. Fuj! Tu holčičku jeden z nich zachránil. Já si na to video pamatuji. Myslela jsem, že to nemůže být pravda. A dnes o tom mluvil. To všechno pustí nevěřícím v EBS.

Odstrojuji stromeček. Je to jednoduché. Koule, zvonečky, slzy, ptáčci po mamince.

- Peťuš, tyhle dvě koule jsi mi od někoho donesl. Už tu není. Dělaly někomu jinému radost.

Odvíjíme světýlka. Rovná je do krabice. Jsem s ním šťastná.

Poslouchám na tg Lindinu jízdu z Phy na Vysočinu. Potkala srnku, zajíce, srnky, kunu, lišku…

- Peťuš, dnes jsem volala panu sklenáři. Odsouhlasila jsem mu vzoreček na sklo do dvířek u ostrůvku z našeho domu. Zítra bude pískovat.

Miluji, když mi v posledních letech google vyhrožuje, že nemám místo. Chceš koupit? Nechci. Mažu, mažu, mažu. Donekonečna. Nemám ráda WhatsApp. A blbiny do mailů... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-15-listopad-2013

Promazávám. Jé, fotka z roku 2013. Dávno v sedmdesátých letech jsme měli velkou bandu. Kluci z Phy a my s Ivkou. Pulpi mu říkali. Láďa Bátora mi to vysvětloval. Nějaký plešoun z nějakoho filmu. Ivka měl bohatou kštici. Dlouhé krásné vlasy. Jezdívali jsme k nám na chalupu. Na dovolenou do Maďarska. Kluci pak emigrovali. Jen my jsme tu zůstali. Na fotce je Vítek Stuchl. Studoval tu Vysokou školu ekonomickou. To mi pak psal z Ameriky. Učila na ní jeho maminka. Přišla o místo. S mými přáteli Zlatkou i Pavlem opustili zemi i její sestra Dana se svým mužem. Byla jsem nejvíc v kontaktu se Zlatkou a Pavlem. Dostávala jsem od nich balíčky. Partnerem její sestry Dany se najednou stal Vítek. V tom roce třináct na koncertu Angels jsem někomu říkala:

- Ach, kdyby tu byli kluci. Vítek, Vojta…

- Vítek? Támhle je u pultu.

- Cože?

Ano, Vítek. Poněkud zestárnul, ale byl pořád krásným chlapem. Nepoznal mě. Vedle něj – ješiš, Béda! Kdysi asi v roce 1977 pracoval v ND. Sehnal nám lístky na koncert Suzi Quatro do Juldy Fuldy. Koncert je na You tube. Suzi zpívala ve žlutém overalu. Na rukávech třásně. Vpravo i vlevo na Výstavišti kordon policistů se psy. Suzi pořád naznačovala, že neslyší náš obdivný řev. Hýkali jsme. Policisté hned startovali s rukama na obušcích… Jejich vlčáci sice měli košíky...

Probírám se baličky z Číny. Punčocháče malé, hodiny jen deska… Vracím. Dnes to chtějí poslat. Vždycky jen refundovali. Nakonec mi připsali velkou částku… Stejně jsem to zabalila. Zítra to odneseme do "pakety". Co já s tím. Posílám zpět poprvé. Uvidím. Prý mají velké prodělky. Za triko dostanou nevím jaké minimum. Šest korun?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-15-radost

Čínský obchod nechápu. Prodělávají. Dokud to jde, dělám si radost. 

Slyším otázku:

- Vadí vám, když vás někde nutí platit jen hotově??

To je špatně! Otázka má znít! 

- Vadí vám, když vás někde nutí platit jen kartou?? 

To je manipulace s lidskou myslí. 

Dnes jsem někde četla vyjádřování lidí v anketě k euru. Ani jeden ho nechtěl. Dobrý pocit.

Petrouškovi pomáhám s dopisem do Generali. Převod auta. Tedy zbytek povinného ručení zpět. Na ně se nedostaneš. Ne. Nejde to. Půl hodiny pokusů. Zatelefonujte nám. A co jako? Myslíš, že to přes telefon pošlu? Hledám starou komunikaci s Generali. Odesílám mailem údaje. Zároveň vyplňuji debilní dotazník. A pro jistotu ještě jeden.

- Prosím tě, tady mi píšou, že mailová adresa není použitelná. Že musíme…

- Ano, to jsem udělala. Dvakrát.

- Já kdybych tě neměl…

Je to reciproční. Kdybych já neměla Petrouška…

- Jé, hele, tady mi píšou: Vaši smlouvu zpracujeme do sedmi dnů, nejdéle do třiceti.

- Snad naopak, ne?

Řehtáme se. To je chaotická nelogická doba. Přece mají napsat do sedmi dnů, nejpozději do třiceti. To je hrůza!

Vzkaz na ledničce. Přišel mi vtipný. 

- Dojez tu šunku, co tam je. Nedávej ji ale Beníčkovi, ona už trošku zavání. Nechci, aby ho bolelo bříško.

Lucka i Linda jsou každá na svém místě. Petroušek už dávno nabírá sílu na ráno. Kamna hřejí. ještě purpura voní... Světýlka tu jsou. Obě kočky už jsou doma. Mourek chrupčí nahlas na dlažbě. Žofie si oblíbila spaní v koši. A já se jdu taky uložit.

Dobrou noc!