Státní den. S vyznamenanými... Jiří Černohorský a Zdeněk Chytra na recepci na Hradě :-)

Válím se. Válím. Když změna času, tak si to užiju. Do oběda ve volných dnech se snažím zajet k mamince. Lezu dnes z postele na třikrát. Spím. Spím. Nemohu se dospat.

- Už jsi vzhůru? Tak lez! Ať tu nejsem sám.

Protahuji se, oddaluji. Na poslední chvíli šipka, sbalit. Jedu. V DD už budou servírovat. 

Sluníčko Zima. DD. Klidná atmosféra. Paní K. na chodbě u stolečku. Vezu si mamku z temné neosobní průchozí... Paní K. hned na sebe upozorňuje.

- Vrátím se pro vás.

Mamku parkuji u stolu ve slunečné jídelničce. Běžím si dovolit Květušce. Jasně. Žádný problém. Parkuji paní K. vedle mamky v malé světlé jídelničce. U stařenky, která se podobá jedné z těch na mé FB profilové fotce návštěva. Synovec s manželkou. Milí. Její dcera v létě jezdila až z Náchoda na kole. 

- Tak vidíte, já jsem Vám včera říkala, že přijedou!

Paní je veselá, komunikuje. Vždy má u ruky na stolečku časopejsek. Vypadá spokojeně. Vyzvídám, co dělají, kde bydlí... Vstřícní, opravdicky sympatičtí.

Nese se oběd, příbuzní se loučí. Mamka - klasika - v nejnevhodnější dobu potřebuje na záchod. Květuška mi pomáhá vyvézt ji z maličkaté jídelničky.

Chjo, když mě moje maminka usadila na nočníček, takový krásný plechový kulatý bílý hrnec se studivým okrajem, byla trpělivá. Ireno, měj trpělivost. Nebuď divoká. Hotovo. Dávám pokyny, co teď, co pak. Splachuji. Proud vody asi mamku obstříkl.

- Paní Dano, asi jsem udělala karambol. Budu krmit za vás. Mám nabírat hodně nebo jak?

- Přiměřeně.

Beru talíř s polévkou. Krmím. Povídám si s mlčenlivou paní. Kupodivu odpovídá. Ale zcela zcestně. Hezký dialog:

-  Hezky otevřete pusinku.

- Oni byli spolu?

- Ano. Chutná vám to?

- To jsem nevěděla.

- To nevadí. Tááák, hezky otevřete, nesu lžíci.

- A vrátili se?

- Ano. Vidím kousek kuřecího masíčka. Pozor, už vám ho nesu...

Paní Dana už veze maminku. Děkuji za pomoc. Předávám krmení. Velký dík pečovatelkám. Co potřebují k práci - trpělivost, odolnost, sílu, rafinovanost, ostražitost, ráznost, soucit, silné nervy, úsměv... Velká úcta! Tato charita by pro mě nebyla. Pomáhám finančně. Fyzicky jen mamce. A paní K. :-) Ptám se paní s dcerou z Náchoda:

- Mohu vám dát ručníček pod krk? Spadl vám. 

Děkuje mi stařenka z mého obrázku z pohodlného fotelu. Paní K. mě prosí, abych sebrala knedlík. To není knedlík a neupadl na zem. Kousek masa vypadl jen na ručník. Krájím jí další knedlík. Maso je zas na nitě - do prčic!!! Takhle se maso nekrájí!! Paní K. má hromádku rozžvýkaných masových provazů na okraji talíře. Odbíhám k mamince. Maminka polévku nedojedla. Knedlíkům my neholdujeme. Paní K. přitahuje pozornost.

- Jééé, já jsem rozlila... promiňte!

Utíkám pro hadr a utěrku.

- V klidu, podívejte, už je to v pořádku.

- No jo, ale to bylo tak dobré pití.

- Nebojte, přinesu nové.

Odnáším hadr. Hledám její žluté pití. Pečovatelky krmí - navádějí mě na stůl ke džbánu. Nalévám. Utíkám k mým třem.

Mamince přišel vhod kompot.

- Mami, včera jsi říkala, že máš ráda i horký i studený. Co to máš v ruce? Mami, fuj. To je rozžvýkané maso. Dej to na talíř. 

Kuchařky, chtělo by to se dovzdělat. I já neumětel vím, jak se krájí maso!!! Po vláknech. Opět nezvládnuto!!! REKLAMUJI, pane řediteli!! Zbavil jste se vyučených kvalitních lidí!!! 

Ještě koláč, kafíčko... Vysvětluji, proč už prchám.

- Peťuš, jsem tady. Rychle rybku, koření. Jablečný kompot s borůvkami, meruňkami... Nemohu nalézt jahody. Zelný salát s křenem, jablky, cibulí. Dnes stolujeme spolu. V duchu myslím na Peťulkova strejčínka. Mám mu zavolat?

- Peťuš, potřebuji se vyležet.

- Myslel jsem, že přiděláme tu kytku.

- Peťuš, jindy. Nebo jo. Ale vyluxujeme dům.

- Já jsem chtěl vidět florbal. A budu ti držet hadici. Tak vem malý vysavač...

Akce. Náš centrální vysavač - dlouhá hadice, přepíná se v domě do různých zdířek... V zápalu boje hadicí mohu shazovat a rozbíjet věci. Při luxování mi Peťulka asistuje. Sama bych to asi nedala. :-) Teda dala, ale se škodami. Pendlovky vzaly před týdnem místo květinovému držáku. Týden jsem hledala prostor, kam ho dát. Nehodil se. Návrhu vyhodit ho jsem nemohla vyhovět. Dárek od první tchýně. Dej jí panbu věčnou slávu! Kupovala vždy kvalitu a krásu. To neumím vyhodit. Už už měl místečko nalezeno. Změnila jsem to. Ode dneška zdobí Petrouškovu galerii. 

Vyluxováno. Trvá nám to déle a déle. Necelé dvě hodinky. Měníme nástavce, chytáme pavouky. Dva byli rychlejší, než já. Zítra si na ně počíhám. Jsou neviditelní a drzí. Dnes pro většinu z nich poslední den. Ochrana přírody, neochrana. Láska k přírodě, neláska. Hotovo.

- Peťuš, zalézám.

Vturánu spím spánkem spravedlivých. Stačily dvě hodinky. Posílena. Státní svátek a já ho slavím prací a spánkem. Hanba, vlastenko! Doháním, co jsem nestihla přes týden. Žehlicí prkno ještě nezmizelo. Zítra přibude žehlení.

Zas myslím na strejčínka. Tento víkend třicet jedna let přijíždíval na hroby. Z Pelhřimova. S negativní hodnou tetičkou. Paní, co s ní žije třicet let. Nemůže za to, že stále na něco nadává, žehrá, stěžuje si... Je hodná. Paradox. Ráda by řídila strejčínka. Prolezlá nemocemi. A strejčínek taky. Vyléčený z hnusné nemoci. Před pár dny jsem mu blahopřála k svátku. Nechtěl se moc vybavovat. Cítila jsem, jak už chce hovor končit. Divné. Vždy byl milý, laskavý, láskyplný. Měli jsme se od prvního setkání rádi. V sobotu mi Petroušek hlásil, když mi vyměňovali pneumatiky, volali s bratrem strejčínkovi. Ó, neblahá zpráva. Zítra jde do nemocnice. Chtěla bych se s ním ještě rozloučit. Volám. Strejčínek je nevrlý. Není mu dobře. Ani večeři nedojedl... Moc prožívám. Neumím se oprostit. Po pár minutých se loučíme; prý se mi ozve. Kéž by slovu dostál. Kéž bychom se zase setkali...

- Peťuš, v pátek mi blikl oil v autě.

- Neviděl jsem.

- No, dnes mi neblikl.

- Já to zkontroluji. Počkej, zapíšu si to. Ty bys na to zapomněla.

- Peťuš, a ty to změříš?

- No, v motoru...

- To vím. Jen nevím, kde bych ten drát v tom motoru hledala.

Vzbudila jsem smích. No a co, tak nejsem technicky nadaná. Vím, že každé auto to tam někde má schované. Ale určitě bych jednak neuměla zdvihnout kapotu a dvojak - v tom motoru bych tu schovávačku určitě neobjevila. :-)  Ale z autoškoly si pamatuji, že se ta mírka musí nejprve utřít hadříkem. Dobré, ne?

- Péťo, co florbal? Vyhráli?

- Vyhráli. Představ si. Bylo to 4 - 0 a pak to obrátili na 6 - 5.

Ta čísla si musím poznamenat, protože bych je určitě napsala špatně. Když jsem studentům na tabuli psala dvě věty pro porovnání pravopisu velkých písmen u zpodstatnělých přídavných jmen, většinou jsem vymyšlený výsledek obrátila:

Nedělní zápas vyhráli jaroměřští hráči nula čtyři. Nedělní zápas vyhráli Jaroměřští nula čtyři.

Vždy se ozvalo - to máte obráceně.

Sport mi nic neříká. V létě mě Petroušek, Dita a Honzík učili, jak ta čísla naskládat za sebou - jestli je to doma, kdo dal, kdo dostal. Moc informací. Řeknu u toho VYHRÁL a je mi fuk, jestli 6:5 nebo 5:6. :-) Zkrátka naši vyhráli. :-)

Poslouchám pod psaním hrůzu:

https://www.youtube.com/watch?v=7NMzfC149-s

Nemohu se vymanit z přemýšlení o lidech, o světě, o sobě...

Jdu spát. Ráno jsem měla začít v devět, ale začínám o hodinu dřív. Jdu to naspat.

Dobrou noc!

P. S. 

Jiří Černohorský Nezdolný strhl plachtu z pomníku Koněva. Zdeněk Chytra český odvážný aktivista žijící v Berlíně. Burcuje proti Istanbulské smlouvě... Nevím jak, ale prezident je pozval na dnešní předávání státních vyznamenání a následně na recepci. Raduji se. 

Doporučuji:

https://www.youtube.com/watch?v=MtIX80kVI3w

Na toto se chystám:

https://rada.rozhlas.cz/verejna-debata-na-tema-dezinformace-a-medialni-manipulace-aneb-nebezpecne-8090658