Štědrý

24.12.2022

Tak si tu pochrupuji, klimbám. Štědrý den za námi. Letos neobvyklý. Ráno potichu mluvili, že už mamka vstává. Než já se zlidštím, to dá. A najednou jedna ráno. Kochám se stromečkem. Otáčím se do právě uplynulého dne.

Na papírku salát, kapr, klobásy. A dobalit safra, safra, ty dárky. Nenervovala jsem se. Linda mi pomáhala, nebyla jsem na to sama. A co nového bylo na tom dni? Před polednem zvonek. Takový chlápek zazvonil, že prý potkal stopaře. Jmenoval se na J. Pustili jsme ho dál. Uvítali jsme ho. Trávil s námi celý den až do noci. Řeč nestála. Měli jsme stále co mluvit. On znal příběh naší dřevěné kozy, věděl o mých některých lumpárnách. Viděli jsme se podruhé, ale myslím, že ne naposledy.

- Petroušku, já jsem v noci rozšlápla vypínač u lampy.

Jasně, řeči o mé nešikovnosti. Ale někam odjel. Přivezl fungl nový. Vyměnil. Zlato moje nejtřpytivější. No. Dnes jsem zjistila, že se nám tu vyloupl ještě jeden drahokam.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-24_Letos_prisel_stromecek_az_dopoledne._Vzdycky_ho_ohodim_cervene_a_pry_ho_zkazim./

Stromeček mají všichni pomalu měsíc ustrojený. Pro mě stromeček maximálně ustrojen večer před Štědrým dnem. Ale dnes v klídku strojení stromečku dopoledne. Je pro mě vzácností. Mám tu šitý na chodbě. Se skelným vláknem. Malý na stole. Malý v pracovně. Ale ten velký, doopravdický, co se pod něj Ježíšek oklepe, tak ten přichází v noci před nebo právě dnes. To pak není žádný svátek. Dnes jsem zaslechla malé dítě, jak říká - bylo to asi před čtyřiceti lety - Ježíška nesmí nikdo vidět. Za nás to bylo tajemství, kouzlo, stromeček nosil Ježíšek. Dnes děti nemají žádnou poezii. Pěkně jim ho vysypou na kraji adventu a nic. 

Protože neprodávají žádné kolekce bez palmového tuku a bez glukózovo fruktózového sirupu, hádejte co! Vykašlala jsem se jim na ně. Kdyby to takhle udělali všichni, můžou se jít klouzat. Nekvalitu lidi kupují, protože bývala levná. A teď už nekvalita je drahá. Koupila jsem malé kvalitní medídky. Jen kakaové máslo... Čtěte etikety. Kolik tam bylo medídků? Pár. Asi dvanáct. Nestačí to? Ale stačí! Letos odpadly arabesky, pěnové, kolekce, duté figurky... Pomalu jsem každý rok během let něco nekoupila. Ty arabesky, to byla klasika - od mala. Maminka kupovala. A kolekci. A lanýžové. A salonky. Odpoutala jsem se od tradice. Už několik let je nekupuji. Ani pěnové... Stačí bomba - trubička se sněhem. A ještě kupovat? Ne, ne. 

Na stromeček jsme nakoupili o prvních Vánocích v našem novém domě sadu červených a bílých koulí, zvonků z našeho v. d. Vánoční ozdoby Dvůr Králové. Letos jsem snesla z půdy i mamčinu krabici nadepsanou: Ptáčci. Tak letos nám na stromečku sedí ptáčci místo čokojedů. Byl by krásný.  Jen zelený s ozdobami. Jenže já ho z tradice vždycky oháknu do červených lamel a řetězů a je po kráse. No jo, jenže mně se to LÍBÍ!. Tak ho vyfotím krásný bez ohozu. A pak červený. :-)

Pár milých telefonů. A překvapivých.

Co tu bylo dál nového? Nedrželi jsme půst. Normálka. V poledne pečené koleno s bagetou a křenem, který jsem včera připravila.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-24_Za_nasimi%2C_kteri_nejsou_mezi_nami/

Poprvé jsme na hřbitov jeli za světla. Miluji hřbitovy od dušiček vždy večer. Osvětlené. Mezi hroby stíny. Dnes jsem tu nechala na papírku stát kapr, klobásy a šup. Linda s tím novým členem naší rodiny se vydali pěšky na josefovský hřbitov. Dojeli jsme je až u hrobu. :-) Všechny naše ruce rozsvěcely svíce, sklenice, lucerny. Jsem posedlá dokumentem. Fotila jsem, fotila. Pak na druhý hřbitov. K Simonce - kdo mě čte, ví... Holčička obstoupena hošíčky ve druhé třídě... Holčička, která mě milovala. A v mladém věku odešla od své malé holčičky na věčnost. K hrobu mého prvního manžela. Svítilo se u něj. Někdo tam byl. Hrob manželových rodičů zářil. :-)

Dnes jsme vyráběli proud. Svítilo sluníčko. Jen sníh slezl. Bylo jarně. Teplo. Proč nám nenechají bílou iluzi... Všimli jste si, jak to stále v reklamách zvonilo? Uspávání hadů... Umělé opíjení komercí.

Zrzečka přeprala předevčírem Mourka. Dnes se chudák ploužil jak mátoha. Je jiný. Smutný. Natržené ucho vypadá jak krajková dečka. K večeru si ho konečně myl svými penicilínovými slinami. Ležel, moc nechodil. Chuť k jídlu měl, maličko dělal cavyky. Možná z toho kočičího tanečku přes dvě pekla má obraženiny. No jo, jenom jeden může být králem. A Zrzka tu byla první. Uhájila si svůj revír. Mourku, máš smůlu. Milujeme tě i tak. To jen aby bylo jasno, víš?

Z cest po našich blízkých, kteří už nejsou mezi námi jsme zas doma. Melu strouhanku z čerstvých rohlíků s česnekem a zelenou petrželí. Skvělá! Petroušek porcuje kapra. Linda obaluje klobásy. Ten její nový by se taky rád zapojil. :-) Najednou je tu plno pomáhajících rukou. Teda o jedny víc.

Dnes jsem zas po asi dvou letech ochutnala pivo. Trautneberka. Z Pomezek. Už jsem za život vypila asi tak dva nebo tři litry. A dnes děsně hořké. Moc mně chutnalo. Vůbec mě nezmohlo. Výborné. Pivo nepiju. Nevyznám se. Dovoluji si ho subjektivně ohodnotit - skvělé.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-24_Male_okamziky/

Ještě si klekám a balím dárky. Už se stmívá. Elektrárna už skončila svou výrobu. Lidé už možná zasedají k štědrovečerním tabulím. Já v klidu beru jmenovku, kterou psala maminka. Držela ji v ruce. Vybrala ji. Pro Peťulku. Tuhle jmenovku nechávám v pytlíčku. Památka na maminku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-24_Stedry_vecer/

Večeře. Předávám dárek nejdražší do rukou, kterým důvěřuji. U nás si dáváme pod talíř mince, já bankovky. Dnes nový zvyk. Talířek dezertní s chlebem. Pod ním mince.  

Zazvonil zvoneček. Koukám pod stromeček. Ty bláho! Vždyť jsme si řekli - nic. Ježíšek se tu otřepal. Byl bohatý. Kocháme se tím, co jsme dostali. Spokojenost. Linda rozklepává ovčí kůži.

- Vždyť jsem ji větral, jak zaváněla. 

- Jé, a ovčí deka!

- Taky visela na vyvětrání.

- Fakt je cítit ovečkou. Vlna má jinou vibraci. 

Od Zuzi Czech z Kanady: 

JAK NÁS OVLIVŇUJÍ MATERIÁLY LÁTEK, KTERÉ NOSÍME NA TĚLE aneb FREKVENCE LÁTEK

Otravují nás nejen toxickou vodou, jídlem a vzduchem. V roce 2003 byla provedena studie o frekvencích látek. Podle této studie má lidské tělo charakteristickou frekvenci 100 a organická bio bavlna je stejná - 100. Studie ukázala, že pokud je číslo nižší než 100, zatěžuje tělo.

Každá tkanina udává frekvenci, kterou lze měřit v mHz (megaHertZ). Polyester a umělé hedvábí má kolem 10 mHz. Nemocný člověk obecně naměří 15 mHz. Neorganická (ne bio) bavlna má charakteristickou frekvenci asi 70. Pokud má však látka vyšší frekvenci, dodává tělu energii.

Lněné plátno je superlátka. Jeho frekvence je 5000. Vlna má také 5000, ale při smíchání se lněným plátnem se frekvence vzájemně vyruší a klesnou na nulu. Dokonce i nošením vlněného svetru na plátěném oblečení se frekvenční pole zhroutilo. Důvodem může být to, že energetické pole vlny proudí zleva doprava, zatímco pole lnu proudí opačným směrem, zprava doleva.

Studie popisuje, že lněné plátno funguje jako anténa pro energii. Když se látka z čistého lnu přiloží na ránu nebo místní bolest, značně to urychlí proces hojení. Tkanina ze lněných semínek se také používala jako důmyslná anténa pro osciloskop.

Je vědecky prokázáno, že lněné oblečení pomáhá při všech typech léčení. V minulosti byly regenerační vlastnosti plátna uznávány jeho preferovaným použitím jako materiálu, ze kterého byly vyrobeny obvazy. Len přirozeně působí proti různým druhům bakterií a plísní a je také velmi účinnou bariérou proti některým nemocem. Nemocniční prostěradla používala plátno, protože bylo všeobecně známo, že je nejlepší pro hojení a ochranu před infekcemi.

Poznámka: Éterické oleje mají frekvenci okolo 300mHz

Pavol Hlôška

Údaje o frekvencích mají být v MHz - v megahertzech. Jsou uvedeny nesprávně v mHz - v milihertzech. Vzal jsem jako referenční větu na konci článku: "Poznámka: Éterické oleje mají frekvenci okolo 300mHz." https://esencezivota.eu/frekvence-esencialnich-oleju/

Den se rozplynul. Večer se schýlil k rozloučení. :-) Čas uhání jak splašená kobyla. Zažila jsem další hezký den. Zas ponocuji. 

Štastné a veselé!

Dobrou noc!