Štěpán mi dopřál kačenčí úspěch

Druhý svátek vánoční a konec. Pro letošek padla. Zbývající dny už mě neberou, nevzrušují, nemám je ráda. Obzvlášť poslední. Nucené hrané násilné veselí. Poslední den v kalendáři zrušit. 

Vstávám s chutí. Dnes jdu do experimentu. Nejsem zdatná kuchařka. Spíš improvizátorka. S příchodem nových přístrojů se mi asi patnáct let trošku rozevírají obzory úspěchu u plotny.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-zofka-me-kontroluje

Žofie dává najevo radost. Konečně panička vstala. Jsou s Mourkem zvyklí dostat brzy ráno od páníčka závdavek do mističky. Po pár hodinách panička naservíruje pořádnou snídani. Teď je režim maličko pochroumaný.

- Petroušku, prosím tě, pil bys horkou vodičku s kurkumou, pepřem a citronem?

- Jo, dal bych si.

- Ale, Petuš! Není to dobré pitíčko. Piju to na jeden nádech.

Připravuji dva hrnečky. Jsem ráda. Nenutila bych ho. Vypil. Prý dobré. 

Asi za hodinku si mixuji koktejl.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-domaci-maslo-z-mleka

Vlévám mléko do dvou džbánů. Smetanový hustý škraloup rovnou šlehám na máslo. Ani šlehačka se neudělá. Rovnou jdu do másla. Tak je to husté.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-zima-v-zahrade

Jdeme se mrknout do chaloupky. Je tam příjemné teplo. Ve skládku tak akorát. Beru jablka. Péťa nese košík do domu. Mrzne. Sypu ptákům do krmítek. Obcházím zahradu. Fotím ji. Žofie radostí lítá po větvích. Obloha na snímcích vypadá azurově. Ve skutečnosti je to šedá modrá. Jako když někdo na azuro vychlístne kýbl špinavé vody. Úplně nahoře neslyšitelně křižuje oblohu letadlo.

Letos jsme houpačky neuklízeli. Petroušek by se s nimi moc nadřel. Veškerenstvo v zahradě jsme přikryli plachtami. Dnes koukám na stole dvě zamrzlé kaluže vody.

Poprvé cítím chtění, abychom už zas mohli obývat zahradu. V lískoví jemně kníkají ptáci. Než obejdu dům, na krmítka už nalétávají sýkorky. Kdepak je dlask, stehlíčci a sojka… Přilétají, když jsou závěje sněhu. Takže nikdy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-vyznamenala-jsem-se

Doma zapínám troubu s kačenou. Nalévám si portské. Rozsvěcím malý keramický domeček, který mi kdysi koupila maminka. Mám dva domečky. Jeden bělounký, právě teď mu svítí okýnka. Na zápraží stojí Ježíšek s pytlem dárků. On to spíš bude Američan. A druhý z červených cihel. Od maminky. To se mi bude při vaření dařit!

Včera jsem na programu sabat kačenu maličko předpřipravila. Kačena je prý upečená rychleji. Vybírám program pečení - drůbež, kachna, 2200 g. Zapínám. Píšou, že po 75 minutách obrátit. Program sabat se spíš hodí na noční pečení husy. Nebo na nějaké hovězí? Nemám zkušenost. Jablečný kompot. Obracím kačenu intuitivně asi po hodince. Asi za deset minut trouba cinká: Obraťte potravinu. Hm. Byla jsem rychlejší. Dopékám bez poklice. Luxusní.

Houskové knedlíky. Display mě vede krok za krokem. Mám ze Štědrého dne dva rohlíky. Za celý rok je nekupujeme. Jen na Vánoce je rozsekám na čerstvou strouhanku s česnekem a petrželí.

Odbočka. Zítra poděkuji Petrouškovi, že za mě absolvoval všechny nákupy. Jak ráda chodím, tak v posledních dnech mi nesmírně pomohl s pojížďkami. Klobásy. Celer. Balíčky. Pozdravy a dárky. Peťuš, rohlíky! Kapra. Já to beru tak, jak v obchodě jdu. Petroušek to bere, jak mi to doma chybí a jak mu zavolám. :-)  Ušetřil mi nepředstavitelně času. Jen měl víc pojížděk. Mám hodného láskyplného muže. Vesmírný pane, děkuji za něj. 

Těsto mám hotové. Přimlela jsem do něj čerstvě hrst špaldového zrní, aby to byla polohrubá. Zatím nic moc. Krájím kostičky rohlíku. Stroj vhnětal. No. 

- Peťuš, divej…

Vyjely mi oči do hrnce. Těsto v pár minutách překrásně vykynulo. Nádherně. Tvořím dvě šišky.

- Peťuš, tady mi to praskne.

Zamačkávám místa, která jsem dobře nenahnětla. Kupodivu! Oba zvědavě hledíme pod pokličku. Překrásné houskové knedlíky. Tak jak jsem si včera řekla: Jestli se mi to dnes povede, nejsem matlák. A nejsem. Tiše se divím nejen já, ale i Petroušek, jak jsem šikovná! Dojídáme rybí polévku. Kachní až zítra. Servíruji poprvé v životě kachnu, svůj nadýchaný houskový knedlík, zelí.

- To je dobrota. Masíčko jak dortíček.

- A co má kostí, viď? To je jak kapří hlava.

Po obědě jdu roznést kosti ke stromům. Jakože od štědrovečerní tabule.

Linda posílá obrázek. Patron Krkonoš sv. Vavřinec visí. Asi měl někdo ocelový hřebíček.

Na půl třetí má přijet Honzík. Taky měl chřipečku. Všichni jsme si dýchli chemické dobroty.

- Peťuš, jdu si na čtvrt hodinky lehnout.

- Kdyby přišel plukovník, už by stál u zvonku. Honzík přijede až na půl třetí. (To zas bude skandál!)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-honzik

Jen se uvelebím. Je tu. Nabízím mu kačenu.

- Honzíku, můžeš dostat buď rybu, klobásu, salát nebo můj majstrštyk. Ale Péťa říkal, že ses divně tvářil.

To si Petroušek nevyložil dobře. Náhodou jsem měla úspěch. Ano, my to taky nejíme. Ano, taky se stravujeme pokud možno zdravě. Ano, jednou za rok houskový knedlík můžeme.

- Vlastně já měla letos dva houskové, když mi Péťa přivezl svatomartinskou husu. Ale ty moje jsou ze špaldy. Vidíš, že jsou hnědé, jak jsem tam namlela i čerstvou mouku.

Povídáme. Nadělujeme. Honzík nějak zmoudřel. Ve všem s ním souhlasíme. Naprosto ve všem.

Odjíždí večer. To jsou naši mladší, no. Věrní. Milující bez podmínek. Pomáhající.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-my-chceme-jist

Kočky se v čas večeře začnou nenápadně stahovat ze svých pelíšků do kuchyně. Většinou nádherně sedí jak děti v první lavici. Očima žadoní – dělej! Krájím kousek jater do misky s hovězím. Vrhly se na to, jak kdyby čtrnáct dnů nejedly.

https://www.youtube.com/watch?v=QPcILh-uicY

Večer. Světýlka. Purpura. Pouštím si potichu Rybovku. Poslouchám bezva rozhovor se Zdeňkem Troškou. Měla jsem ho na gymnáziu v literárním klubu na besedě. Přijel do hotelu Alessandria bez jakýchkoli požadavků. Jen – rajčatovou šťávu. Jasně, že mi ředitel dal asi tři čtyři tisíce, abych mu nechala v lahůdkách nabalit balíček. Ale Zdeněk Troška – lidumil, vtipný, inteligentní, rozumný, pro mě čestný nenamyšlený obyčejný umělec. Ačkoli – všichni, kteří mi přijeli, byli nenamyšlení. Vladimír Čech, Arnošt Goldflam, Jaroslav Svěcený, Tomáš Töpfer… Jarmila Loukotková mi napsala přenádherné psaní. Už nepřijela. Vladimír Komárek mi slíbil na září. Velký člověk. Ale nedodržel slovo. Klidně v srpnu odešel do světla. Všichni byli skvělí. Ale o čertících točil jen Zdeněk.

Plánujeme, že zítra se vypravíme na dlouhý výšlap pod sluníčkem. Je třeba se hýbat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-26-mam-te-rada-miluji-te/1700184750

- Peťuš, já ti děkuju, jak se o mě hezky staráš.

- Ale ty se o mě taky hezky staráš.

Pro mě moc krásný den. Okolo mě hodně nemocných. Nemohoucích. Myslím na ně. Přeju si, aby se vše zlepšilo dle plánu jejich duše, ducha, těla. Myslím na ně.

Dobrou noc!