Stihla jsem toho podělat hodně :-)

Devět. Teda dvacet jedna. Vrátila jsem se z přednášky o majetcích pánů z Hradce a těch všech, kteří kdysi vzešli z Vítka z Prčice. Přednášející skvělý, vtipný, nabušený, příjemný. Zeptala jsem se na rozdíl mezi purkrabím, kancléřem, místodržícím. V odpovědi jsem dostala informaci o NEJvyšším. Purkrabí pražský - premiér. Nejvyšší komoří - neplést s komorníkem. Nejvyšší hofmistr království Českého. Nejvyšší sudí. Taky byl purkrabí karlštejnský. Nižší stavy - rytířstvo měly také své posty. Např. nejvyšší písař, podkomoří a právě purkrabí karlštejnský... Titulatury měly svůj řád.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-23_Z_besedy/

Úřady nebyly dědičné. Syn neměl nárok. Ale pokud byl třeba Rožmberk schopný, mohl pokračovat ve funkci.  O tom rozhodoval panovník. Moc se mi výklad líbil. Nadšená. A hodně lidí. Krásná obrazová dokumentace. A zas se mi dělo to, co na minulé přednášce. Věděla jsem, o čem se bude mluvit. Co uslyším. Naskakovala mi slova. Například mě napadlo: Komu patřily Slavonice? On o nich nemluvil. - V tom se z první řady ozvalo:

- A co Slavonice? Komu patřily?

Kurz intuitivního vidění mi hodně, ale hodně otevřel mysl. Kanál přímého načítání. Stává se mi to nyní pravidelně. Načítám věci, o nichž bych dřív neměla ani šajnu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-23_Rano/

Den. Ráno. Klasika. Ta zrzatá mrňavá mrůca v půl deváté začala troubit u dveří do ložnice. Nejraději bych ji zahlavila. Ale otevřu dveře. Vidím její prdelku se zdviženým ocáskem s bílou kuličkou na konci. Protahuje se.

- No konečně se mi povedlo paničku vzbudit.

Beru ji do náruče. Muzlám ji. Nádherně od koťat narostla. Stala se normální dospělou kočkou. Loni mělo kotě koťata. Ano, chovala se jako máma. Vychovávala je pod přísnou kočičí kuratelou. Dost lehce na ně zapomněla. Včera jsem dostala obrázek jednoho ze dvou kocourků, synů naší Zrzky, z Phy. Bruno žije s Hugem spolu. Měli štěstí. Dva ze čtyř Zrzčiných dětí. Bruno - celý máma -  se vyvaluje na paniččině klíně. Od nich mám nejvíc zpráv. Mají plno hraček. Jsou to kočičáci domácí, tak jim paní dělá pomyšlení. Lucinka v Holandu má také skvělé páníčky. Nebo paničku. Radka Driessen občas dává její obrázky. Hvězdářka, Lucinka. Ta má výběh do přírody. Ještě slepou jsem ji sundávala ze stěn koše. Dlouho jsem koťatům tajila svět mimo koš. Nějak tak, jak nám ho tají naši mocní. Jsme tu zavření v naší realitě a netušíme.

Zrzinka se nechá muchlat. Jdeme do kuchyně. Krmím ji. Moureček je venku. Ráno asi před odchodem Petroušek míní kočky vyhnat, aby mě nebudily. Jenže Mour tráví noc v koši u kamen. Ten jde ven. Kdežto Zrzka vymrzne na polštářku na terase. Hlídá si panství. Ráno se na dvě tři čtyři hodinky prohodí. Mourek čeká v trávě před francouzským oknem na vpuštění. Nevím jak, ale slyší můj hlas, rachání, vždycky se s jistotou objeví. Pokud je Zrzečka venku, i ona slyší zvuky z domu přes dvojité sklo. 

Co mi to vpadlo na mysl? Napadá mě pohádka o panelákových nájemnících, nevycválaných, nevděčných. V té pohádce nechali svou malou neukázněnou holčičku rozlámat naše super kvalitní drahé žaluzie. Až ex post jsem se dozvěděla, že tam nechali udělat za čtyři stovky do kuchyně nové. Ach! Z cizího krev neteče. Mladá mu utekla. Nadělala dluhů za šedesát tisíc. Vrátila se. Jeho rodiče vše zaplatili. Když on opilý a zhulený jezdil pohádkovým taxíkem, ona si vodila do bytu jiné. No, poučení. Každá pohádka má své poučení. Ale dost pohádek. :-) 

Jedu mezi lidi. Miluji je, i když někteří zraňují. Miluji živé bytosti. Nejprve tiskárna. Skvělý majitel. Božíčku, ten pán je tak sympatický, milý, vstřícný, ochotný. Obchodník.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-23_Muze_zacit_snezit/

Míjím Aktivsport. Letos na jaře nová bunda. Nové lyže. Nové boty na běžky. Použité krásné běžky. Nevím kdy, ale mám se stavit v servisu. Parkuji. Jé! Je tu ten starší hodný pán. Na jaře mi řekl něco ve smyslu, že jsem jedna z mála mluvících. Tak mluvím. A on odpovídá. A usmívá se u toho. Bezva!!

- Já nevím, jestli mám ten papírek.

- To by běžky zůstaly tady.

A už je nese. Ví, které jsou moje. Červené. Vítězoslavně vyndávám z knihovny peněženky malý ústřižek. Totiž přihrádky, kapsičky, oddíly mé peněženky jsou vycpány vším, jen ne bankovkami. :-) 

Znovu se ujišťuji, kde nasadím botu, kde se vypíná. Jestli se vypínají na léto. Ne, jen sjezdovky. Ano, vím, aby se nenamáhala pružina ve vázání.

Ten pán vyzařuje spokojenost, klid, pohodu, radost z žití, z lidí, z práce. Povídáme si o lidech. Někdy prý nepozdraví, někdy stojí a neumějí říci, co chtějí. Já umím. Obojí. Pozdravit i říci, co chci. Mám pochvalu. I on má pochvalu. Radost si sem donést lyže na servis. Děkujeme!!

Pokračuji dál. Ještě se stavuji s taškou jídla u jedné paní. 

Penny. Tam mají purpuru od paní Wébrové z Karlštejna. Ne, už nemají. Vymeteno. Vedoucí, můj učeň, skvělý, skvělý, skvělý veselý, příjemný mladý muž mě uklidňuje, že ještě bude. Budeme se těšit. Jsem klidná. Mám purpury deset balíčků od mé dýmovníkové trhovkyně. Paní magistry. :-) 

Kam teď? 

- Peťuš? Jedeš domů?

- Už jsem doma.

- Aha. Já jsem měla mít za vraty mezi jedenáctou a polednem mléko.

- Já tam dojedu.

- Jé, to mi pomůžeš. Jedu směr Tesco.

U řadicí páky připravené tři desetikoruny na mléko. Parkuji. Už jsem v nejdražším obchodě světa. Nebo určitě nejdražším v našem městě. Petroušek volá. 

- Prosím tě, nemáš někde drobné?

- Mám. V autě. Ale víš kde taky?

Navádím ho na drobáky, které mám na vrácení pro klienty.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-23_Chaos_i_v_nakupu/

Tak copak tu mají? Svíčka, která stála asi sedmdesát, výprodej. Dvacka. Mám sešitek s kuponky. Koupíš, dáme ti slevu. OK. To bude vejšpluch. Tak. Třtinový cukr. Vrátíme ti osm korun. OK. Zádrhel. Půl kilo stojí  nepředstavitelných 53 korun. Nebo 57? Klubová cena - to by šlo. To by vyšel na dvacku. OK. Vatičky. To budou nějaké jedovaté. Prý nestrkejte do uší. Smetana Kunín. Zas cena jak za celou krávu, ale klubová - ta po odečtu půjde. U pokladny jdu k pásu. Rovnám si lístečky. Za mnou spolužák a klient.

- Ireno, ty pracuješ i v noci? Tuhle mi přišel mail v jednu ráno.

- Pracuji i déle. Ale mail posílá stroj. Já ho vložím do půlnoci a on ho okolo půl jedné až jedné odešle po infolince.

- Nedávejte si ty lístečky!

Omlouvám se. Pokladní starší, trošku nerudná. Možná unavená. Chápu ji. Sbírám lístečky, aby nezapadly pod pás.

- Prosím vás, chci se zeptat. Tady těch osm korun sleva na tvaroh je za dva, ale odečtete jen jednou osm?

- Ano.

- Aha, tak to mi i po odečtu vyjdou ty dva tvarohy dráž, neb jste nejdražší v městě.

Paní přikyvuje.

- A vadí, když ty dva tvarohy tady nechám?

- Ne. Tady máte cukr ale 400 g, a odečet je na 500 g.

- Ireno! Nezdržuj!

- Tak, tak, tak já si doběhnu pro půl kila. Běžím jak o závod. Když tuhle stodolu otevřeli, jezdilo tady nějaké mládě na bruslích a pomáhalo. No, tak dnes si to babka odběhá. Zrovna ostraha. Očkovaný. Bolí ho hlava. Nemůže se dostat z chřipky. Nechtěl se nechat, ale manželka rozkázala. Volám na něj:

- Prosím, cukr, cukr!

- Támhle, támhle ho máte! Proti sobě.

- Děkujííí!

Kdepak je těch pět set gramů. Tady. Utíkám zpět.

Čtyřsetgramový už mám odečtený. Zrovna tak tvarohy. Už jsem z toho jelen.

- A co ty vatičky?

- Ty se neodečetly.

- A můžu je tu nechat?

- Můžete.

Čtu si nyní na účtence. Smetana Kunín 200 g- 34,90! Hledám odečet. Ještě je tu jedna. Zakysaná 190g - 26,90. Odečetli něco? Z dvousetgramové mínus osm. A ta druhá stornovaná. Vůbec se v účtence neorientuji. Třtinový 44,90 mínus sedmnáct. Aha. Tak to není ani ta drahá cena, ani klubová. Odečetli mi 40 korun z poukázky, přičetli 100 bodů. Dnes jste ušetřila 41 korun. No, to jsem teda ušetřila. To byl vejšpluch! Příště už žádné nachytání na slevu z poukázek. Buď se trefíš do firmy, ale ne do gramáže, nebo se trefíš do obalu, ale nevezme ti to pokladna. Paní pokladní už roztála. Byla trpělivá. Brrr. To byl nákup!

Jedu domů. Mléko už stojí na lince. Zadělávám rychle na chlebíček. Ve čtvrt na šest poklušu na druhý díl o pánech z Hradce.

- Peťuš? Co si dáš ke svačince?

- Tyčinku. A umixuj mi nápoj.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-23_Chlebicek/

Chleba se povedl. Obsluhuji Petrouška. Odjíždí. I já. I kočky jdou ven. Mléko nechávám na jedničku. Si myslím. Jenže jsem postavila na desku pekáč. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-23_My_mame_hlad/

Vracím se. Zajíždím do stání. Kočky mě vítají. Už ve dveřích cítím svařené mlíčko. Hezky voní. Nejprve kočkám. Ó! Mlíčko se převařilo. Bylo na trojku. Ty vorle! Tak hrneček sobě s kakaovými boby. Kočkám dopřávám. Milují teplé mlíčko. Rychle se ho zbavit.

Zatápím.

- Ó, tady je teploučko!

- Peťuš, zatopila jsem před půl hodinkou. Vyhráls´?

- Něco taky. Nesmíš to tak prožívat. Hejbeš se. Pokecáš s kamarádama.

Mixuji mu sportovní výživu - poděkování svalům. Odchází k sobě. Píšu. Slyším jeho prozpěvování:

- Šupity...

Melodie nahoru.

- Dupity...

Melodie klesá.

Půlnoc Genesis. Phil Collins. Periferním zrakem vidím něco v šeru na koberci. Že by? Jo. Obrovské torpédo. Takové to masité, co ho zaregistruješ zrakem. Stojí v skrytu pod zhasnutou lampou. Rychle. Papírovou utěrku. A postřeh. Trhám papír, buch. Výkřik. Jede svýma osmi nohama děsně rychle napříč pokojem. Znovu buch. Zásah! Co říkali? Že ho nemáme házet ven? Že umře? Že zmrzne? Kamna. Kremace. Ticho. Tak jsem se rozhodla!

Noční proud. Pink Floyd The Wall. Jackson. Ireno. Bude jedna. Klusej spát.

Bylo to tu na planetě skvělé. Jaké si to uděláš, takové to máš. Láska je nejsilnějším zdrojem síly na naší planetě. Láska je pro mě světlo. Prosvěcujme tmu. Ano, nenechávejme si kálet na hlavu. Vůbec ne. Braňme se. Láskyplně. Přece - jaké si to uděláš, takové to máš. Zkusme nepříjemné lidi naladit na dobrou vlnu. Přeladit jejich nadutost na úsměv. Někdy se na někoho zlobím. Ale učím se. V té pohádce o prasečím rypáčku byl křik, výstřiky nenávisti. Celý svět mohl za to, že ta křičící šéfová chce už domů. Myslím, že byla odzbrojena klidem, tichou řečí. Měla jsem dnes ten pocit, že už nemusím psát pohádku. Dnes samá hezká srdečná setkání. To je fajn. Nemusela jsem se bránit těm, kteří mě nenávidí. Kterým jsem protivná. Kterým lezu na nervy. Měla jsem i hovor, o němž nechci psát, ale byl super skvělý senzační radostný. Potěšila jsem se. 

A taky jsem obchodovala. Co já dnes všechno stihla!

Uvědomuji si, že mám velké štěstí. Proč? Protože žiju vedle milující bytosti. Nic ode mě neočekává. Ani já od ní. Jen tak se spolu radujeme. Držíme štěstí. Když jsem měla na gymnáziu na besedě Zdeňka Trošku - slunce, pokora, skromnost - napsal mi: Dobrá nálada nevyřeší všechny Vaše problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to, si ji udržet. Poprvé tuhle moudrost pověsil na nástěnku světa Jan Werich. A měl pravdu. Cítím, načítám, že je mnoho těch, kteří nemohou přenést přes srdce něčí štěstí a spokojenost. Dřív jsem to nevnímala. Od kurzu intuitivního myšlení tady pod psaním vnímám... Je tu pár hnusů. Není jich moc. Ale jsou to duchovní černokněžníci. Ano. Muži i ženy. Jenže černota na světlo nemůže. Tak si dejte oddych. A odchod!

Všem mým milovaným, a že váš počet stoupá, přeji krásné ránko, ať máte čas v klidu se nasnídat, počíst si moje písmenka. Ať prožijete den s hodnými lidmi v radostném naladění. Ať se vám všechno všecinko daří! Ať se nemusíte hněvat. Ať se ničeho nebojíte. Ať zjistíte, jakou sílu v sobě máte. Ať prožíváte den v lásce, ve slunci. Ono je tam za mrakem. Je tam! Ať pochopíte věci, které vám dosud nebyly jasné. Buďte radostní, veselí, milující a milovaní, šťastní, úspěšní.

Tak jdu si chvilku lehnout. Zítra to prožiju s vámi.

Mějte se!

Klidnou dobrou noc!