Stihnu dnes všechno podělat?

Co dnes? Volno. Mně se tak nechce volat lidem. Hledají práci. Otročinu snášejí. Nic tvořivého nechtějí. Pocit zbytečnosti.

Co čápi na komíně? Celý den mi tu tlučou zobáky. Chvílemi nakouknu. Zázrak. Čtyři mláďata. Staří nosí klacíky - doplétají hradbu. Skvělá zvuková kulisa k práci...

Pozoruji trávu. Krásně narostla. Neumím určit, jestli už se semení. Hraju o čas. Petroušek se synem sestavují sekačku na osm cm. Bacha, nebezpečí. Nevím proč, ale jde mi o kosu. Natluču si srp,  nevím ještě jak.. Obsekám záhonky.. Trávo, trávo, měj strpení. Koukej ještě ukázat, jak vysoko umíš vyrůst...

Peču chleba. Nikdy nevím, jak to dopadne. Dnes jsem dala hodně žitného kvásku. Jo, chlebíček je opravdu chlebíčkovatý. Dala jsem i trochu pohankové... Peču kinder řezy. Naplním večer. A za maminkou. Trauma, trauma. Na FB vidím maminčinu tvář loni. Namlouvám si, že byla lepší... To není to pravé slovo. Trhám pár třešinek. Beru tvarohový dort s piškoty. Horkou vodu do termosky... Jedu. Potkávám krásy. Obyčejnosti. Vážky lodiček na Labi. Krávy v dálce. Kdybych se jich nebála, pohladila bych je. Jezdce na koních. Ušlechtilá zvířata. Proč já se jich tolik bojím! Psů, koní, krav... Bojím se zvířat... Co mi asi tak můžou udělat...


Tlapu kopec u loděnice. Přehazuji. Jestlipak si zas neshodím řetěz. Nasávám zhluboka, až na dno plic; cítím hnůj, krávy, dětství, volnost, svobodu... Jj, esence nezkušenosti, nevědomosti, naivity, oddanosti svým učitelům - měla jsem skvělé, SKVĚLÉ pedagogy. Uf. Jsem na kopci. Mamčin rodný dům. Přes cestu DD. Konečná. Parkuji kolo...

Mamka v temné "jídelně". Jedeme ven. Dopředu mám očekávání. Neblahé.

- Mám hlad jako vlk.

- Mami, tady jsem ti donesla piškotový dortík.

- Jsem přejedená.

Ireno! Zkouška. Dýchej zhluboka.

Hlad jak vlk a a přejedená... 

Simonka žaluje.

- Když jsem ji začala rovnat, řekla mi: 

- Já vás mám tak ráda..

Odzbrojující. Nevědomost hříchy nečiní...

Simonka - zlatoušek.

- Mami, vezmi si meruňky, třešně..

Třešně jí nejedou. Meruňky slaví úspěch.

Zapomněla jsem koupit hodiny, abychom procvičily čas. Až je uvidím, koupím. Testík. 

- Dnes jste měli k obědu - dávej pozor: Svíčkovou, ovocné knedlíky, rýžový nákyp?

- Rýžový nákyp.

- Výborně. A včera - koprová, řízek, sekaná?

- Sekaná.

Ty vorle, nechápul Neudrží myšlenku ani minutu. Ale co bylo včera, suverénně určí.

- Mamko, ukážu ti čápy na hnízdě.

Maminka sice špatně vidí, ale obdivuje... Zrovna jede dole v krajině modrý vlak... Živě. 

Koukám na datum 20.5. přepínám o tři týdny zpátky. Čápátka byla malá. Rodič hodil do hnízda obrovského hada. Čápata se sápou, hryzají, škubou, rvou. Velký si uštípnul jednohubku z hadího klubíčka.

- Mami, pojď si zkusit chodit na chodítku.

Neodporuje. Hledám chodítko. Neexistuje. Zamčené ve skladě. Platné jak mrtvému zimník. Systém... Simonka mi přivezla půjčené od někoho. Mamce už nestačí síly. Loni na videu krásně capká. Dnes se bojím, aby nespadla.

Volá Linda. Ubezpečuje se, že si nemusí brát klíče. Koriguji mamku. Div že nespadla z chodítka. Nechce se jí? Nemůže? Jsem zmatená...

Večeře - odporný guláš. Víc jak odporný. Mastná voda. Bléééé! K obědu rýžový nákyp, k večeři sálám v paprikovém tuku. Chjo. To snad tu tlačenku... Těžké sny zaručeny.

Dnes nejsem v klidu. Ještě chvíli s maminkou. Simonka jde na hygienu. Loučím se.

- Mami, zítra by měla přijet Iva. Ale otočím se tu já.

Simonka se diví. Iva sem nejezdí.

I to mi v hlavě zapíná mixér...

Pusu, pohladit vlásky bezbranné duše. Celý život mi pomáhala, hlídala mě, posilovala, tmelila rod... Neumím se smířit...

Sjíždím k loděnici. Mračí se. Začíná jemně pršet. Příjemné. Smývá se ze mě starost, nepochopení, toboganová jízda. Proč nemůžu mít klid. Nic se neděje. Všechno je v pořádku. NENÍ! Jo, je. Okolo loděnice - lodě už na stojanech. Krásný zahradní deštík. Jede se lehoučce. Šlapu, šlapu. Stíhám vnímat krajinu. Řeka, krávy, koně. Okolo nosu se mi otřela jasmínová vůně. Dětství, Pevnostní park. Cítím kopřivy, divočinu. Léto. Prázdniny. Jak lehce se nechám oklamat... Stačí vůně...

Vpravo přes řeku kopeček. Pevnostní hřbitov. Tam odpočívá tatínek... Zatím... Nepřemýšlej, šlapej, šlapej. Je po dešti. Na hladině zmizely kroužky...

- Peťuš, jsem tu.

- Co babča?

- Chjo...

- Teď tu byl Honzík. Vyzkoušeli jsme sekačku. na osm cm. Chtěl ti udělat radost. Přivařil, co slíbil. 

- Mně nic neslíbil. 

- Zkusili jsme seknout kousek - divil se, že sedmikrásky zůstaly. Tak to chceš, ne?

- Peťuš, chci nechat trávu vysemenit.  

Mažu do Kauflandu. Nejprve vymetám Pepko. Vybírám něco pro vnučky a vnuka... V neděli se uvidíme na Dni dětí. Děti - tak krátké období. Lusknutí. Dnes měl narozeniny můj vnuk. Nebral telefon. Neměl čas. Mrzí mě to. Tolik jsme spolu zažili. Naučili jsme ho plavat, lyžovat. Poprvé s námi letěl letadlem. Poprvé ho okouzlilo moře... Procvičovala jsem s ním do nekonečna násobilku, vyjmenovaná slova, dějepis... Nečekej vděčnost. Mohl by zavolat zpátky. No nic. Třeba se ozve zítra. Jak chtěj vaši. Našim to je jedno. Má hodně práce :-)  Neposlala jsem SMS. I já jsem zaneprázdněna. Zkoušela jsem volat několikrát...

Probírám ovoce; vracím meloun - nechutný. Sto korun dostávám nazpět. Dnes zlevněné... Ťukám; zní dutě. Ten minulý taky zněl. Někdo stojí blízko vedle mě. Aniž bych zvedla oči - vím, kdo to je. Linda! :-) Sýry. Mažeme odsud. Parkuje vedle mého auta. Má krásné. 

Raduji se z obyčejností. Z rodiny. Páteček. Micicinda. Zahrada. Zdraví. Ještě kdyby maminka byla jako dřív... 

Dobrou noc!