Sto let. Co přát? Prosperitu, spokojenost, MÍR!

Brrr. Měli taky takovou zimu, jako máme my dnes před sto lety? Péťa naplnil ořechovým listím tašky. Hodiny mechanické přesunuté, hromada náramkových o hodinu víc. V autě taky. Mate to mysl. Vypadá to, co mám času. Ten čas... V půl desáté vzpomínkový akt u školy Na Ostrově. Čtvrt na deset a já ještě v noční košili. Zběsile na sebe házím oblečení. Na obličej barvičky. Přijíždím k místu vzpomínek. Kdysi tu stávala socha T. G. M. Dnes stojí nová asi deset let o pár metrů výš. U houpacího mostu. Zaplatil ji vězeň jáchymovských uranových dolů. 

Zima jak v psírně a leje čím dál tím silněji. Přesto lidi přišli uctít svátek svého státu. Právě začíná mluvit bývalý starosta. Mluví hezky. Mám pár výhrad. Není informován. Udělala bych v jeho projevu malilinkaté změny. Bolševická lůza? Jj, jenže myšlenka není z Ruska. Tu lůzu přijel aktivizovat rezatý agent ze Švýcarska.  Úkol: Zamořit půl Evropy rudou. Na druhou půli Evropy vybrali muže s knírkem a barvu hnědou. Připravit svět k dalšímu konfliktu. Vyživovat oba válčící tábory. Ať válka vydrží co nejdéle. Ta první - ukončena symbolicky 11.11. Proč právě v toto datum?! Ale až na tuto nesrovnalost - hezky mluví. Kolik lidí z davu má totožné myšlenky se mnou? Mají obraz oficiálně hlásaných dějepisných lží, něžněji řečeno omylů. Vnímám skvělou energii. Dík všem - organizátorům, zpěvákům, hasičům, čestné stráži, vojákům, sokolům, zpěvákům... Skvělé... 

Jsem ráda - přihodila jsem první lopatu zeminy po starostovi a jeho zástupci.

Rychle za maminkou. Už je v jídelně. Holčičky mi hlásí včerejší absenci.

- Já v sobotu nejezdím. Aha, takže sestře se nechtělo.

Maminka trpělivě sedí u stolu. Čeká na oběd. Hezky mě vítá. Maminka... Zlatá. Má starost, kam se posadím. Bez obav. pro svůj zadek si židli vždycky najdu :-) 

Jaruška se plouží chodbou. Co se jí odehrává v mysli? Vzpomíná na nemocného pilota? Každý si nese svůj kříž. Natrhla jsem poslední švestičky, ještě asi dvacet jich tam držím na stromě. Jablečný koláč vezu zpátky domů. Dnes budou mít dortík. Mamince připomínám dnešní významný den. Až čtrnáct dnů na to skončila válka. A naši politici už zakládali republiku. Maminka je dnes kupodivu rozumná. Z Novy v jídelně útočí jakási agresivní hudba.  Přepínám jinam. Padla Prima. Reklama na hru MONOPOLY:

- Už můžete podvádět... Když někoho přistihnete, nasadíte mu želízka...

Co to je? Ukazují karty v rukávu dětí. Chápu-li dobře, čest při hře a v životě jde stranou. Propaguje se nečestnost... NWO. Maminka mě klidní; prožívám propagaci nečestnosti s nevolí. Vždy se propagovala čest, pravdomluvnost, píle, dobré známky... Padla na mě tíseň, lítost, smutek, bezútěšnost, marnost snažení... Bezdůvodně. Daří se nám výborně. Jen pakáž nahoře nás drží u krku. Nemysli na to. Věrka, Petronilka, Květulka, Simonka... Čas oběda. Mají napilno. Děkuji za jejich práci, péči...

Uháním domů. Mrknu levým okem na stavbu dálnice. To je výsměch. To je hanba. Zastavuji na krajnici. Stahuji okénko. Pár aut. Nedělá se. To se pak prodražuje...

Poledne. Vařím. Poslouchám žvanily.

Pelegrinni - vychvaluje si euro. Chvástá názor: Je lepší být ve velké evropské rodině. Navíc premiéři eurozóny mají speciální setkání. - To jako že my jsme nicky? Náš premiér nemá výsadu na tato sejšn jezdit? Myslím, že je důležité držet korunu. Nejsme tak zcela bankovně porobeni. Jsme, ale koruna je naše národní výsada. Převedením na euro klesnou už tak uměle okrádáná konta našich lidí. Ze stovky se stane sedmdesát pět, osmdesát korun. Je to cestička jak ještě víc ožebračit tu českou lůzu. Ten slovanský povl. Jak ho shodit na kolena. Tfujtajxl.

Americký ministr obrany James Mattis, americký velvyslanec a náš potentát na naší české vojenské přehlídce; dřív to bylo v rudé, dnes v jestřábí. Mattise podpořil ve jmenování John McCain - jsem ráda, že už není mezi živými. Škoda psát. Na jeho funuse byla i jeho matka - zvláštní... Jak se dožívají tahle vyvolená esa dlouhověkosti. Tuhle jsem četla, jak vědci přišli na to, že dětská krev prodlužuje život...

Na přehlídce zabírají i vojandy. Žena může být maximálně markytánkou. Ošetřovat a sbírat raněné po bitvě, prát. V ní se rodí život. Rodí nové bytosti. Vidím blondýnu se zbraní v ruce. Hrdě zdvižená hlava. Bílé rukavice... Nesouzním. Asi máte jiný názor. Nekamenujte mě za ten můj.

Nepamatuji si, že by nám v naší přehlídce pochodovala vojska Varšavské smlouvy - Rusové, Poláci, Rumuni, vojáci NDR... Dnes se tu natřásají Francouzi, Italové, Američané... Rozuměla bych - slovenskému vojenskému sboru... Nerozumím. Nechápu. Mele se se mi to v hlavě. Sedím, čučím do zahrady. Petroušek mě vytrhává:

- Ty máš v hlavě zmatek, viď? Já to na tobě vidím.

Josefov. Zase zima jak v psinci. Zase provazy ledového deště. Zebou ruce i nohy. Koletova dechovka. Písničky Semaforu. Modlitba pro Martu. Dvořákova hudba. Verše Fráni Šrámka. Paní inženýrka . odbornice na památné lípy. Zdravíme se. Prosím ji hned na začátku o podpis na svůj podpisový arch Stop Istnabulskému kompaktu. Hned se nabídla cizí paní. Chce mi to podepsat. Mám dva podpisy naráz. Fotím, točím. Vidím ruku tatínka, jak odsunuje synka z mého výhledu. Využívám. Jdeme ke zdi kostela, mám další podpis. Děkuji. Pán je ze Slaného. Málo lidí. Ale přišli. Zima. Pohodlí. Nezájem o věci veřejné. Otrávenost. Mezi příhlížejícími pan Bátora. Na gymplu končil rok před začátkem mého studia. Kluci z následující třídy po něm se znali... Tam byl i můj budoucí manžel. Hoši měli přezdívky. Zdeněk Berger - Berší, Blažek - Blanšár, Prokop - Pulpi - čti pálpi - to jako můj první manžel Ivulka... Rok před nimi třída pana Bátory... Před čtrnácti dny jsem ho viděla u p. Soukupa.

Slavnost na náměstí T. G.M. V roce 90 jsem se účastnila jeho přejmenování. Dnes i tehdy jsem dostala pamětní list. Na nám. T. G. M.  měla povoleno za Rakouska-Uherska jako jediná civilistka bruslit Josefínka Kostelecká. Odpočívá v honosné rodinné hrobce na josefovském hřbitově. Zemřela na drogu, myslím, kokain; poskytl jí ho cynický bratr. Na druhém rohu v podobné době se otrávila Katýnka. Na konci josefovských sadů je náhrobek: Kätchens - Ruhe, 1827. Sebevrah nesměl být pohřben na garnisonním a civilním hřbitově. Katuška čekala na svého milého Famagolliho. Sloužil na strážnici  - přes ulici. Na velitelství přijel generál. Famagolli se nemohl vzdálit na domluvenou schůzku. Katuška to vnímala jako zradu. Otrávila se. Příběh zaznamenal spisovatel Zdeněk Němeček. Česká TV odvysílala Příběh Katynčina rovu - už je nedostupný. https://www.ceskatelevize.cz/porady/880055-lapidarium/29632424166-pribeh-katyncina-rovu/

Náměstí má dodnes měkký pískový povrch. Uprostřed kašna dělí průjezd městem. Nikdy z ní nestříkala voda. Po loňské  rekonstrukci opět chrlí... V sedmdesátých letech na ni vyskočila nějaká Ruska nebo Rus, ulomili kamenný talíř. Myslím, že fotografování stálo někoho život. Už jsem zapomněla. 

Dechovka - krásně hrála. Zazpívala jsem si. Průvod se přemístil před bývalý výstrojní vojenský útvar 8521. Mamka tu pracovala. Dnes je tu vojenské muzeum. A socha císaře pána. Muzeum má nový kabát - nádherně opraveno. Soukromý vlastník dal tak velikou stavbu do důstojného vzhledu - k výročí republiky. Děkujeme, pane Čtveráku!

V průvodu baráčníci, členové spolku Klub přátel Josefova, historičtí vojáci :-), hasiči... K lípě průvod dorazil bez hudby. Tu v té zimě převezl autobus. Zahrála naše hymny. Lípu zasadili, pro jistotu pro budoucí generace k ní nainstalovali kámen. Aby se vědělo. Ing. Jiřinka Jelínková přečetla velmi hezké vyprávění - asi ze své knihy o památných stromech. Lípa byla odjakživa naším národním stromem. Kdysi se od ní vycházelo do války, vzdával se hold nevrátivším se, radilo se pod ní, soudilo...

Dnes se v našem souměstí sešly dva tábory lidu. Máme zasazeny dva stromy, dvě Lípy republiky. K oběma jsem přihodila příhrabek i já. Děkujeme organizátorům srdečně. 

Promrzlá ujíždím domů. Včera u jedné snašky. Dnes druhá snaška u nás. S vnučkou V. Dlouho jsme se neviděly. Hrajeme si, vyprávíme. Vybírám lískové oříšky z přischlých kapsiček. Jde mi to jak psovi pastva. Podezřelé vylousknu. Zmizí hned ve vnučce. Nakonec čaruji se zavřenýma očima:  

- Čáry máry pod kočáry, ať je oříšek pryč!

Otevřu oči - kouzlo se povedlo. Lavůrek s lískáči je stále plný. Ale mistička je vrchovatá. Mlsáme lívance od pátku. Oříšky lískové. Vlašské. Jablečný koláč. Jablíčkový kompot. Čaj z jablečných slupek. Bagetku s česnekovou. V. vůbec nevadí, že pomazánka pálí. Smějeme se, chechtáme, rozumujeme, vyprávíme. V. vybarvuje postavičky. Ořezáváme pastelky :-) - Přinese starou stavebnici SEKO. S maminkou vyrábějí tvary. 

- Hádej co to je? Čert, bazén, písmenko O... Co slyšíš ve slově TÁTA?

- T, á, t, a.

- A rádio? :-) 

- R, á dijo. :-) :-) 

Loučení. Energie dne v celé republice hezky provětrala nízká mračna, stesk po dávné slávě. Je to dobře. Všude se lidé scházeli na význačných památných místech. Kolikrát se dnes na kolika místech zahrály hymny ČR a SR... Jo, dobrý.

Večerní státní vyznamenání pro ty, kteří se zasloužili o vlast. Umělci, sportovci, vědci, zachránila životy, postavila se agresivní ideologii...

Nerozumím jen vyznamenání In memoriam za službu vlasti - V Afghanistánu? Co tam dělali?! Komu sloužili? Vlasti nebo nějaké zlotřilé organizaci... 

Redaktorovi za vysílání v roce 68. Asi to bylo statečné. Ale dnes už víme, jak to bylo; nebyla okupace, ale dohodnutá vojenská intervence. 

Erik Best - můj oblíbence. Američan. Vnímám ho jako vlasteneckého Čecha. Nebojí se hovořit proti své zemi. 

Ivanka Kohoutová, řed. školy za boj s nepřátelskou ideologií. Všichni jí držíme palce. Silná žena. Jana Lorencová - silná, odvážně, neohroženě odhalovala podvody s LTO... 

Lenka Procházková od Charty až k současné kritice doby. To je osobní odvaha - odpojit se od svoloče. Její otec autor Kočáru do Vídně. Zakázaná novelka. Lenka otci nedělá hanbu. 

Proč prominentní komunistický básník Karel Sýs? Nepochopitelné... Nevidím do toho. Nerozumím. 

Prožili jsme studený, zamračený, uplakaný krásný energetický den. Líbil se mi. Souznění s ostatními. Dík za to!

Dobrou  noc! :-)

Obrázky z jaroměřského sázení Lípy republiky :-)

U maminky, cestou domů :-) Jak se staví dálnice...

Obrázky z josefovské slavnosti stého výročí. Lípu jsem fotila zkřehlou rukou. Obrázky se mi rozmazaly :-(