Strašidlo cantervillské na Kuksu skvěle zakončilo poslední jarní den

Jan Neruda  Kniha epigramů

NAŠE POHOSTINSTVÍ

I.

Vše v Čechách je, čeho jen třeba,
je masa a piva a chleba;
nu všechno, co k chrstu a k hryzu;
jen jedno nám schází, to: sůl.
A přece k nám sousedstva půl
jak do žlabu žene se k lizu!

II.

Cizinec přišel. Honem sem židli!
"Abyste spaní nám nevynes´!" díme.
Sedí. My usneme. Do běla spíme,
a když se konečně přec probudíme,
ejhle - pan cizinec, jak když tu bydlí!
Všechno se hodí mu, všechno mu sluší,
všechno nám vyjedl z komory, sklípku,
uzené z komínu, z kurníku slípku,
leží nám v peřinách, z dýmky nám kouří,
pro nás jen panácky očima mhouří.
A my tu stojíme, drbem si uši.

III.

"Host do domu, Bůh do domu."
Ach neříkej to nikomu!
My máme, čert naši vem vlohu,
v svém domě už dost těch "Bohů"!

Letní den. Vlastně poslední jarní. Svítí slunce. Zima. Jako by bylo vyhaslé. Péťa mě přesvědčuje, jak je vedro. Zafučí. Tyhle poryvy jsou teď několikrát za den.

- No jo, je zima.

- No, je. Máš pravdu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-20-posledni-jarni-rano

Ráno se Mourek předváděl, jak je mrštný. To jen pro kritiky jeho tělesné konstituce. On když chce, bříškem pohne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-20-cinsky-porcelan-z-ciny

Včera mi Číňani poslali porcelán. Moc hezký. Pravý. Čínský. Z Číny. :-) Ó, teprve dnes si ho prohlížím. Krásný. Kam ho jen uložím?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-20-zahrada

Celé dopoledne pracuji v zahradě. Trhám si nejkrásnější třešně ke zmrazení. Vyvazuji a vyštipuji rajčata. Svazuji libeček, pivoňky. Poledne.

- Připrav se, až přijdu, vezmu tě pro kolo. Máš prošmajdanou duši. Neopravitelné. Dali ti novou.

Vůbec nevím, jak kolo dostal do servisu. Mám stoprocentní péči. Můj servis ze strany Petrouška je láskyplný. Mohu se na něj spolehnout. Děkuji. Petroušek je můj životní dar. Vděk. Nekonečné díky.

Uvolňuji si místo v mrazáku, ať mám místo na třešně. Ryby. Rozmrazit. Vypadá to na kapra. Papír z obalu zmizel. Nové brambory na páru. Můj okurek s cibulkou a smetanou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-20-mam-skveleho-servismana

- Můžeme?

- Petroušku. Ještě si dám na pánev rybu.

Jedeme. Než se vrátíme, bude oběd uvařen. Naivně si myslím, že k servisu. Ne, ne.

- Vidíš? Tady je servis lyží a tady je servis kol. 

- Ajo, sem si vozím lyže. 

Míjíme Activ sport. Odbočujeme. Asi ke kotelně?

- Peťuš, kam mě vezeš?

Aha. Nápis energetika. Tady čeká můj oř. Můj vytuněný ořík.

Petroušek mi ukazuje, čím se vytápí sídliště. Nové kotle na nové cihlové byty ve dvou bytových domech. Pořád je nemohli obsadit, najednou jsou obsazeny. První stavba od roku 1989. Tady se nic nestavělo. Jen bouralo. Kotelna se rozšířila. 

Jedu městem na napumpovaném kole. Vyhýbám se dopravě. Projíždím sídlištěm. U domu už na mě čeká Petroušek. Legračně ukazuje, že mám zahnout k nám domů. :-) Milý.

Prostírám si na slunce pod třešeň. Pod nohami mi dělá zvukovou kulisu vodotrysk. Petroušek dostal kafe, dortík, naše jahody se smetanou a medem. Naše jahody jsou zvláštní sorta. Hebounké. Voní jako lesní. Nejsou to takové ty hladké lesklé kupované. Nevím, jak to ta mamka dělala, ale vždycky vybrala něco chutného. Jahody mají po třech čtyřech letech změnit místo. My je máme na jednom místě pomalu čtyřicet let. Dělám jim na jaře pomyšlení. Hnojím, okopávám. Jsou v podstatě samorozmnožující se plevel. Letos jsem zaexperimentovala. Na půlku záhonku jsme vysadili brambory. Za rok tam už zas budou naše jahody.

Petroušek chystá místo na náš bazén. Obstřihuje koberec. Bere mi kousek místečka z budoucího záhonku s cibulí. Nedá se nic dělat. Chceme-li mít soukromí, musíme mít bazén tam, kde byl původně. Druhé místo je příliš blízko sousedů. Ne. Tam ne. Znervózňuje mě, když věším prádlo na původní místo a slyším pár metrů ode mě hlasy rodiny vedle. Panelák na ležato.

Mám druhé šňůry dál od plotu. Druhý stojan s růžovým plaménkem. Druhé místo k sezení. Už nikdy se pod ořech nevrátíme. No, jsme omezeni. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-20-petrzel-podruhe-tentokrat-do-medi

Dnes ve dvacet třicet jedeme do Kuksu na Strašidlo Cantervillské. Do té doby zalévám. Sesadím si tři malé sazenice petržele. Dnes druhý pokus. Minulý týden, ne, to bylo myslím už tento týden, my slimáci naprosto spásli sazenici petržele. Tentokrát sazeničky vkládám do měděné síťky. Zápich – PETRŽEL – je už zas fční.

Vykoupat. Ustrojit. Jedu. Kdo rozhoduje o umístění balíčku v zásilkovně? Jasně jsem si vybrala trafiku. Už podruhé jedu do fortny pivovaru. Dnes se mi to docela hodí, nebo je po zavíračce. Pokračuji na Kuks. Jak jsem stará, tak jsem naivní. Jsem si myslela, že stačí jet v půl sedmé až v sedm, když představení začíná v půl deváté. 

Parkuji bez problémů na svém tajném místě. Jenže davy! To ne. Ale no. Předbíhám rychlým krokem množství lidí spěchajících nahoru k hospitalu. Tohle údolí je skvělé na kondičku. Fakt ho musíš přeběhnout jako mísu. Nejdřív dolů, pak nahoru. Prudký sestup, prudký výstup.

Fronta až k vinárně! Ješiši. Místa jsou totiž nečíslovaná. Každý chce ve své sekci sedět co nejvíc vpředu. Jde to rychle. Dostávám pásek. Mám ráda sezení v první řadě. Když si vzpomeneš na lístky v době, kdy už je skoro vyprodáno, tak v první sedět nebudeš. Ale dnes to šlo. Lehce. Docela dost míst zůstalo v prvním sektoru neobsazeno. V první řadě dvě volné židličky. Nejdřív si sedám v našem sektoru do první, tedy asi patnáctá od jeviště. Pořadatelé jsou mladí pohotoví bystří mladí lidé. Udivuje mě to. Jsou milí, ochotní.

- Můžete si sednout až támhle.

Aha. Spěchám víc dopředu.

Lindě volám, že mi sken nemohli načíst. Pípli jen jeden.

- Běž k těm holkám vlevo. Vědí o tobě.

Za chvíli už vidím blonďatou hlavu před židlemi. Mávám. Linda usedá vedle mě. LP škodí. Narazil jí do okapu. Za klempíře zaplatila hodně peněz. Žlab zlomil. Odpoledne zalévala. Zjistila, že jí nějaký dobrák pustil vodu do nového skleníku. Aha, ono se počítalo, že ji natáhne. Už takhle si řekl sedmdesát tisíc. Přepálil to. Asi se naštval, když ve středu byl skleník sešroubován odbornou dodavatelskou firmou.

Na telegramu čučím, jak je prostřední ulička skleníku celá pod vodou. Dobrý bazének. Na kamerách vidí cizího chlapa, který drze obchází dům. Fotí si ho. Natáčí. Policie bude mít práci. Někdo by si mohl myslet, že byl chlápek třeba koupen od někoho za pár piv. Šel suverénně tam, kde se pouští voda. Nemohl vědět kde. Njn, had na prsou. Je nutno ukončit vše. Je odstěhován. Krademe, krademe… Tak hezky to vypadalo. Nevyšel mu ani čtvrtý vztah. V dvaašedesáti už by mohl mít rozum. Někdo je nepoučitelný. Nejhorší je nedůvěra. Odposlech… Ne. Pryč s ním. Škoda, kreativní, šikovný, pracovitý, přemýšlel, uměl všechno. Doslova. 

- Lindo nevynášej tu vodu zítra to vyčerpám čerpadlem.

- Já si aspoň zaleju kytky…

To je špína chlap. Myslím ten z kamery, jasně že ne LP. Ten byl už půlhodiny pryč. Alibi jak prase.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-20-kuks-strasidlo-cantervillske

Fotíme se. Slečna pořadatelka nám ochotně nabízí, že nás vyfotí. Skvělá atmosféra. Lidé uvolnění. Z představení nebolí ruce.

- Lindo, já jsem pořád viděla ukázky z Bílé paní, zapomněla jsem, že jedeme na Strašidlo. Chybí mi tu Zounar.

- Bílá paní byla lepší.

Herci se snaží. Vaculík, Bára Štěpánová, vynikající Martin Pošta… Řehtáme se. sedíme v předním sektoru. Kluk mi to povolil. Mohly bychom se přesunout i do první. Ale jsme spokojené. Jediný kaz to má. Ani jedna si nevzala deku.

O přestávce mažeme zas přes celé oudolí nahoru k autům. Já pro liščí polštářek. Židle jsou děsně studené. Linda bere flanelovou látku.

- Tu koupila babička.

- Ještě nikdy jsem nebyla zabalený ve flanelu. 

Petrouškovi hlásíme novinky. On posílá fotečku Žofky u myšky. Naše malá lovkyně. 

Funím, protože se škrábeme do kopce. A teď zpátky – spustit se dolů. A zas hrabat se do kopce prudkou chůzí k hospitalu. Schody. Zvládli jsme to za přestávku.

https://www.strasidlonazamku.cz/obsazeni-strasidlo-cantervillske/

Balíme se do flanelu. Paní pomáhá Lindě zabalit se. Je to tu bezvadné. Lidské. Přátelské.

V představení hrály i věžní hodiny. Vždycky se trefily do děje. Skvělá synchronicita. Herci toho pohotově využívali.

Potlesk. Domů. Z terasy schodiště nám svítí pán lampou na schody. Všechna čest! Nechtějí, abychom se tu potloukli v davu.

Běžíme nahoru k autům. Za chvíli jsem doma. 

Dnes 4.43 minut začíná léto

Půlnoc. Jdeme k létu.

Poslouchám pod psaním něco o loňských satanistických, pardon – olympijských hrách. O úvodním rituálu. Prý zpívala Celin Dion. Chvilku před tím myslím umírala. A pak se hodila do gala a zpívala. Interesantní. Mluví o nějakém balonu v Tuilerijských zahradách. Prý lákala turisty. Nesleduji Olympiádu. Stačily mi fotky. Pamatuji si, když jsem na kraji devadesátých let jako teacher s volnou vstupenkou pro blbečky z východu cestovala do Francie, navštívili jsme v několika zájezdech pařížské památky. Neznalá francouzštiny, pamatuji si výslovnost – [tyleri]. Logicky [tylerijské]. Hlasatel není lumen. Vyslovuje totiž [tulerijské] Pamatuji na Jurinovou. Měla hlasového korepetitora. Učil hlasatele výslovnost cizích slov. Český rozhlas na takovou službu hlasatelům asi nemá. Tak tedy tuilerijské. My zkušenější si pamatujeme, že [tylerijské].

Ješiši, už odezněl Noční proud. Už odezněl Cibulkův pořad ze soboty. Panebože. Tři hodiny. Jdu rychle spát, protože chci ještě usnout v jaře. Dnes 4.43 minut začíná léto. Ráno už budu vstávat v létě.

Dobrou noc!