Středa se sebou a burčákem

Nevytáhla jsem paty z domu. Bylo mi fajn. Neviděla jsem, neslyšela, nemluvila. Jen já, zahrada, kočka. Dopoledne jsem se věnovala dokonale jen a jen sobě. Peeling, maska, meditace, rovnání duše, nabírání síly, radost ze života, rozesílání energie lásky do světa.

Chlebíček - těsto jak pavučinka. Jemňounké. Takové radostné. Nadskakovalo, dýchalo pod rukama. Výsledek? Půl bochníčku zmizelo v Petrouškovi k odpolední svačince. Ochutnal můj oběd - kousek krůtího prsíčka.

Mám zkušenost: Jakmile se při vaření soustředím na hezké věci, na dobré energie, jídlo hraje pod rukama. Kvete, září, energizuje. Nepřipálím, nesrazím, vytvořím ideál. A tak se stalo dnes. Vymázla jsem vše z hlavy. Totiž hned po ranní meditaci mi v mozku scvakl důvod protiakce proti mně. Vytvořilo mi to úsměv. Čirý záblesk... Pochopila jsem. Musím se smát primitivnosti jistých osob ve vedoucích fcích. Spřádání protiakcí za to, že neustále poukazuji na nedostatky v chodu DD: Fakt se řehtám nahlas. Kdykoli je nachytám na švestkách, ihned následuje protiútok. Jenže nepodložený fakty. To se nevyplácí. Můžou si schovávat prohnilost pod peřinu, stěhovat lidi do trezoru; bohužel se ke mně informace vždy dostane. Proč to dřív šlapalo? Asi v čele stála kvalitní ředitelka. A ode mě se informace dostane na světlo boží. Žádný štráchy. NIC JSEM (na rozdíl od pana šéfa) NEUKRADLA ANI NEROZKRADLA. Taky na rozdíl od jisté milé vedoucí falešnice nikoho neurážím a nezraňuji souzením, zda je makový nebo takový. To není má věc. Snažím se být k lidem vlídná, přátelská. Bez předsudků. Každý je nějaký. Nikdo není dokonalý. Máme své chyby. Na zádech nemáme složená andělská křídla. Má kamarádka vždy říkala: Kdo mě jednou podtrhne, má u mě utrum. - A s tím já nesouhlasím. Donekonečna dávám příležitost. Odpouštím. Jde to ztuha, ale dá se. Odpouštění - nutnost. Nesouzení - základ. Od manžela jsem se naučila nezlobit se na lidi, nenosit v sobě křivdy. Prvních čtyři pět let s ním jsem nerozuměla, co mi to povídá. Vždy říkal:

- Dívej se dopředu. To zlé nechej za sebou. To už bylo.

- Zlobila jsem se.

- No, tak mi zakaž myslet.

Já hloupá. Nechápala jsem. Začala jsem meditovat. Učit se. Pochopila jsem. Poděkovala mu. Kdo neodpouští, ničí si zdraví. Hněv a zahořklost vede ke ztrátě vztahů, k izolaci, osamělosti. Ztrátě radosti ze života. Stres způsobuje onemocnění, zvyšuje krevní tlak, nese s sebou srdeční choroby, artritidu. Urážlivost - nejhorší emoce na světě. (Dohoda s nemocí I, II - Valerij Sinelnikov). Musela bych se podívat, jakou nemoc způsobuje. Důležité: Naučila jsem se NEURÁŽET SE. Přijímat.

Tedy - odpouštím Vám! Co to je? Promíjím Vám, že se snažíte mi ublížit. :-) Zbavuji se vzteku, zatrpklosti, touhy po pomstě. Ale nebudu tolerovat špatné jednání, podrazy, nebudu dělat, že se nic nestalo! :-) Řehtám se na celý svět :-) Radost posílám všem nebožákům, kteří ji nepociťují, neznají. Korektní vztahy? Ano. Ale na obou stranách. Tedy opustit své místo, protože na něj jaksi nestačím. :-) Uvolnit ho pro schopnějšího člověka. Který zas zdvihne pověst na úroveň. Bohužel - dnes je pověst naprosto zničena. A to se personál snaží jet setrvačností jako za starého vedení. K personálu ni slovo.

Hawk!

Vyrobila jsem majolku. Použila jsme do ní wasabi. Upekla jsem štrůdlík. :-) Krůtí prsa na houbách a zelenině... Špenátové těstoviny. Jídlo VENKU. NA SLUNCI. Křičely mi do toho dvě sojky. Neviděla jsem je. Jedna skřehotala z naší zahrady. Druhá se jí ozývala ze zahrady přes cestu. Zážitek. Letos jsem sojku od zimy neviděla. Chodí se sem někdy nazobat. PRO MĚ ZÁŽITEK!! Někdo tyto zážitky nemá. Strakapoud i sojka nesmírně ostražití.

- Petroušku, pohybuješ se někde na náměstí?

- Za chvíli jsem doma. Co potřebuješ?

- Já si tam dojedu na kole. Dnes mají první burčák.

Je středa. Ve vinotéce budou mít první burčáček. Od února abstinuji. Burčáku se má vypít tolik, kolik je krve v těle. Abych to stihla! :-)

Během chvíle vidím Petrouška okolo oken...

- A kde ho mají?

- Ve vinotéce. U Rudolfských.

- Peťuš, sfrnknu tam kolmo. Než objíždět město.

- Dej mi láhev.

Dávám dvě sedmičkové skleněné od mléka. (V DD stále nalévají z plastu do plastu.) Netuším, jak mi burčák podtrhne nohy. Za chvíli je zpátky.

- Vlastička říkala, odpouštěj, odpouštěj, ať ti to nevybuchne. Cestou jsem zastavoval...

Ochutnávám. Skvělý. Ještě se zhluboka napiju ze sklenice.

- Peťuš, je strašně silný. Musím si jít na chvilku lehnout. Ustelu si na houpačce.

Chtěla jsem si něco zkouknout... Neměla jsem šanci. Na dvě hodiny jsme uložila tělo k blahodárnému odpočinku. Pamatuji si asi před třiceti lety: Pekla jsem posvícenské koláče. U válu duritku s burčákem. Tehdy jsem si taky musela na hodinu lehnout. Síla moku mě porazila. Ztěžkly ruce i váleček na těsto. :-)

Vstávat! Práce! Čilá začínám v podvečer pracovat. Daří se. Skončila jsem před devátou. Žerou nás tu komáři. Pod sebe jsem si dala citronelu svíčku. Odpouzí ty kousavé zmetky. Nechce se mi domů. Je tma. Je čas. Zítra začínám v deset. Ke stavům! :-) Ne, ke strojům! :-) Poctivě a s láskou. K sobě i ke světu.

Pro mě opět skvělý den!

Dobrou noc!

Slovanská zásada:

Kdo nepotrestal zlo, je zodpovědný za jeho další šíření. Máme povinnost vrátit útok. Ten, kdo způsobil nepravost, dostane reakci, musí se vzpamatovat a změnit, aby se vyvinul dále. Tím, že neopětujeme útok, zastavujeme jeho evoluční vývoj. Jsme spoluodpovědní.