Středeční :-)

To je legrace. V létě jsem si nechala spadnout přilbu z Lidlu na hranu chodníku. Mohla jsem ji chytit. Postřeh ještě mám. Padá-li mi řasenka, zachytím ji před spadnutím do umývadla s přehledem. Dívala jsem se, jak padá; doufala jsem, že vydrží. Nevydržela. Koupila jsem si novou. Mám ráda reference o zboží. Dostala jsem jen info, že mi pan vedoucí dal slevu za naše nákupy. :-) Jo, a že lidlovské vydrží asi o třicet nebo čtyřicet procent méně... A že je potřeba za čtyři nebo pět let koupit novou.  U nich v Activesportu jsem si loni kupovala svou kosmickou fantastickou přilbu na lyžování. Skvělou. Taky pěkně drahou. Včera u nákupu kola mi pan Frynta pochválil přilbu. Řekl její značku, cenu, kvalitu. Vůbec nevím, co nosím na hlavě. Netušila jsem, že jsem si koupila značkovou. Byla růžová. :-) Jasně, kupovala jsem si bezpečnost. Kvalitu. Legrační je, že mi k tomu dokoupili i kolo. Takhle to mám. Koupím si boty. K tomu šaty. Ne šaty a k tomu boty... :-)

Očekávala jsem sílu slunce. Včera sypali a sypali. Dnes nad mraky hučeli. Snažili se slunce zamřížovat za mraky. Vyráchalo se až odpoledne. Až v pozdním odpoledni. :-) 

Co k obědu? Uvařím pár hub. Koření. Zaliju horkou vodou naši gurmánskou rajskou s provensálskými bylinkami - minimum kalorií, proteinová výživa. Přidám pár hub, pár kousků sýra. naprosto dostačující oběd. 

Dnes - středa. Jsem doma. Nikam nemusím. :-) Wau. Vyjíždím do ulic. Jdu něco zkoumat na úřad. Mám v hlavě plán. Chci si ho zrealizovat. Dnes první krok. Musím to stihnout do retrográdního Merkura 31.10.-21.11.

Volám ševci. Za dvacet minut přijede domů. Maminka urvala zas sponu. Jedu  za ním na druhý konec města. Než jsem obstarala úřad, švec dorazil. Od něj směřuji k Penny. Jdu vrátit skvělou fotozářivku. Byla by dokonalá, kdybychom do ní nervali každý týden tři baterie. Pan vedoucí je můj učeň. Nečekám, zařizuje mi to u pokladny. Vracejí mi peníze. Koupila jsem u nich dvě krmítka. Přijatelná cena. 125 korun.

- Volá švec.

- Máte to hotovo.

Volám Petrouškovi. Pohybuje se v té části města. Botu vyzvedne. Mami, máš co ničit.

Pokračuji v cestě. Jedu vrátit krásné světlo z Lidlu na fotobuňku. Byla by to dobrá náhrada za fotozářivečku z Penny. Kdybych měla jistotu, že se to za den nabije a v noci to zaznamená pohyb člověka chodbou. V lednu jsem začala zaznamenávat, kolik šuntíků za rok vrátím. V Lidlu je to na reklamační protokol. Vrátí čtyři stovky. K dnešnímu dni jsem zreklamovala něco málo přes dva tisíce. To jen pro ty, co říkají, že jim to nestojí za to. Moje peníze jsou moje energie. Jen já rozhoduji, komu ji daruji. Pokud by podnikatel nevykonal kvalitně práci, měl by klienty?!

A pak se jdu mrknout po dalších šuntech. Jsem nasycená. Stále stejné blboviny. Už mě neláká KIK, Pepco, Rossmann... Hledám v drogerii zubní pastu. Mraky past. Kdo to koupí? Jenže já sháním kvalitní. Prodavačka mi ukazuje šmejdy s fluoridem. Jed jak hrom. V laboratořích si berou náustek na chemické reakce s fluorem. Já tabletkami fluoru trávila své děti pod vlivem socialistické propagandy; tvrdila, že fluor je dobrý na sklovinu dítěte. Hlavně tráví orgány... Jed. Pasty okolo sta dvou set korun... Taky pasta skoro za pět stovek. Ne, ne, ne. To se asi zbláznili. Cenu okolo stovky akceptuji. Pročítám drobná písma v CZ. Ve všech jsou jedovaté složky. Zajímavé - nedoporučují dětem do sedmi let. Osmiletý už se může začít trávit. Asi pět šest let si čistím zuby jen vodou. Můj bývalý bezva zubař si čistil taky jen vodou. Hygienistka si čistí jen vodou. Je to jako když očnní lékař nenosí čočky. Někdy použiju hřebíčkový prášek. Výjimečně ochutnám svou hřebíčkovou s bylinkami. Za boha si nevzpomenu, kde jsem ji koupila. 

Odcházím s dvěma úlovky. Kupuji ještě pákistánskou sůl - nádherně (dnes už nádherně, zvykla jsem si) voní po síře. A himalájskou. U pokladny jim cpu kartičku dm.

- My jsme teta!

Div se neurazila. Já jsem Irena. Nakupování mě dřív tak bralo. Zaběhnu do Lidlu. Reklamuji to světlo. Jedno podobné plní svou fci na terase. 

- Přijde vám SMS na toto číslo.

Jasně. To vím. Na jaře jsem zahodila pánev. Petroušek odšrouboval rukojeť. Hodil ji do naší třídící popelnice. Našla jsem paragon. Plasty neodvezli, Petroušek ji vyndal z popelnice. Vrátil zpět k pánvi. Vrátili mi čtyři stovky. Pánev měla tři roky záruku. Sloužila myslím rok a kousek. Kvalitka.

- Peťuš, koupila jsem dvě krmítka. Jedno mohu vrátit.

Rozhoduje - necháme si obě. Chodím zahradou bosa. Nabíjím se pránou. Sluníčko zapadá. Kočka oplenduje okolo nás. Má nás u sebe ráda. Ve svém revíru. Její služebnictvo. Ve spíži jsem našla skleničku s vylouskanými lískovými jádry. Naše oříšky ve skle. Prošpikované červy. Jdu žalovat do zahrady Peťulkovi. Jak je to možné? Jak se dostali pod víčko. Sypu je ptákům. Jestlipak sezobou lískače s proteiny? Fotím sluníčko.

- Peťuš, podívej. To je krása, viď? Zkoušela jsem to nočním portrétem, západem slunce, krajinou...

Petroušek chválí obrázky v různých odstínech. Ale myslím, že mu je sluníčko ukradené.

- Peťuš, jsem ráda s tebou.

- Mám tě taky rád.

- Peťuš, jdu louskat ty molové ořechy. Udělám pak topinky.

V messingeru čtu zprávu od svého kuchaříčka. Býval slušný, tichý, šikovný, inteligentní. Měl krásný úsměv. Takový jako Mona Lisa. Vše mu zůstalo. Moc mě před nedávnem bavilo číst na FB jeho zápisky z Dominikánské republiky.  Den první. Den druhý... Vtipný. Asi před měsícem nás jeden z nich svolal do skupiny na FB. Před dvaceti lety tenhle kluk prohlásil: 

- Jestli udělám maturitu, udělám na maturitním večírku striptýz. 

A udělal. Dnes jsme spolu komunikovali na FB ohledně výživy, jídla, cukrů... Něco mi psal do SZ. Sedám pod strom. Vytáčím ho. Nebere. V minutce volá zpět. Slyším po dvaceti letech známý hlas. 

- Jiříku, vy můj kluku. Hlas se vám nezměnil. Ale ztloustnul jste. Doufám, že se dáte do mých rukou a využijete mých služeb. 

Souhlasí. Až se uvidíme. Milý kontakt s minulostí... Byli moji milí, milovaní, oblíbení. 

 Louskám v zahradě. Micka se přišla pomuzlat. Tma. V lísce zbývá ještě asi dvacet ořechů. Svítím si mobilem. Micku chytil rapl. Vyskočila na strom. Fotím.

- Pojď už domů!

- Peťuš, už to skoro mám.

Balím. Do tepla. Petroušek si dnes ráno zlomil zub. Na dlažbě ležel lískový oříšek. Ochutnal ho. Topinky nebudou vhodné. Sedáme ke stolu. Mám ráda stolování s ním. Mám ráda rodinu u velkého stolu. Na zahradě - rozvaleni v křeslech. Ale mám ráda rodinu taky v našem domě v jídelním výklenku... Všichni pospolu. Takhle nás svolávala maminka. V lednu na své narozeniny a na sv. Václava na svůj svátek. Na Vánoce, Velikonoce...  Mami, tak ráda jsem k tobě jezdívala... Všechno jednou končí. Většinou jíme jen dva. Vlastně - v týdnu jím sama. Jsem v dobré společnosti. :-) Nestěžuji si.  :-) :-) :-) 

- Peťuš, jak systém zpřetrhá vztahy. Myslím na naše vnučky. Co asi naše školačka. A druhá vopice. Rodiče zapojeni do pracovního procesu. 

- No jo, jezdí pozdě. Není už čas přijít sem. 

Skončily návštěvy u nás. Léto, bazén, snachy, synové, vnuci... Systém mele rodiny, vztahy, pohodu... Jediná Linda nám jezdí pomáhat. Máme rádi její návštěvy. Petroušek se na ni často ptá. Není jeho. Je moje. Co Linda? Kdy přijede? Přijede? Denisa se ani neozve, viď? 

Jde mi ještě nadiktovat fakturku. Nemá rád, když ruším mluvením. Sedí jak šéf. Vím, co řekne na závěr. Pro něj ji tisknu na použitý papír. Využívám i druhou nepotištěnou stranu. Zákazníkovi - jasně, na volný list. Vždy končí:

- Jednou na toaleťák, jednou na čistý papír, vytisknout, uložit. Nezapomeň to uložit! :-) 

(Asi jednou dvakrát se mi stalo, že jsem zapomněla...) Dnes jsem ani nezívala. Jak mi začne diktovat fakturu, jde na mě zívání. Podvědomě. Nemohu za to. Vždy mi nadává:

- A jestli budeš zívat, tak uvidíš!

- Peťuš, když je to tak nezáživné - montáž, demontáž, ventil Dn 20... :-) 

Jdu se přihlásit na školení. Dnes se hlásíme jiným systémem. Přes zoom. Nejde mi to. Dávám do skupiny na WhatsApp zprávu, že jim přeji krásný poslech. Najednou se ozve deset dalších; taky jim to nejde. Někdo píše, že se dveře zavřely v 20.05 hod.

- Ó, že bych nebyla za debila?

Kašlu na to. Jdu žehlit. Poslouchám druhý díl Svět podle Putina. Víc a víc a víc se mi otevírají oči. Byla jsem slepá. Prozápadně zaměřená. 

Hotovo :-) 

Dobrou noc!! :-)