Stromek, kapr, salát... A ještě návštěva u milých lidí... Stihla

🎄

Zelený kabátek, voňavé jehličí v teple je, v pohodě,

kde vítr nefičí.

Barevné dárečky přibudou za chvilku, pro děti, tatínka,

babičku, maminku.

Trhání papíru koledy přehluší

a oči zářící, hlazení po duši.

Vzpomeňte na ty, jež již nejsou s námi.

Na dědy, babičky, tatínky, mámy.

Vzpomínka zůstává v mysli a srdíčku….

Zastav se, člověče, v tom shonu chviličku!

Vzpomeňte na ty, jež již nejsou s námi.

Ta je z FB. Takové lidové lálování. Ale tahle, ta má jiskru a vtip:

JAN NERUDA - Přání:

Dej, pane Bože, Vondráčkovi zdraví

a Kouřimskému humor lehce hravý,

dej Kubištovi peněz jako želez

a Tomíčkovi nápad povždy pravý,

by nikam k lidem pro výprask si nelez,

dej Ondřejovi ženu pěknou, mladou

a věrnost buď té ženy přední vnadou,

dej Komárkovi dlouhá, dlouhá léta

a Nekutovi všechnu slávu světa.

A mně, že jsem tak hodný ke všem tady,

dej, pane Bože, vše to dohromady.

Je to tu. Půlnoc. Už jsem ve Štědrém dni. Poslouchám starý pořad o zvycích. Najednou slyším – paní Irena Hrobská zdraví…

Hm, ano, pořad se mi náramně líbil. To je drahně let. Hodně z něj čerpám, píšu a používám informace. 

Ohlížím se za posledními čtyřmi týdny. Joj! To byl hezká čas. Koncerty, zpěvy, výstavy, trhy. Taky sníh a chození na boso v něm. Náramné nabíjení. Krmení ptáků. Kočky. Pečení cukroví. Svařáček a medovinka. O Slunovratu se narodilo malé slunečné děťátko. Radujeme se. V koledách nabádají – radujme se. Já se radovala. Těšila jsem se. Svátky začaly.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-23-od-obeda-na-navstevu

Obědváme s Petrouškem. S mým sluníčkem. 

V rozvrhu dne hodně poznámek. Skoro všechny úkoly jsem splnila. Odpoledne jsem se projela ve svém novém autě. Vypravila jsem se ke známým. Chovám je v srdci. Jsou starší než já. Paní mi loni nabídla recept na dvojí cukroví; černé trubičky a kornoutky, nepřekonatelné chuti. Copak trubičky, ty dám. Ale kornoutky, patlala, patlala, ty jsem letos nedala. Ty totiž musíš rychle ještě teple zatočit. 

Do čeho se ti nechce, jdi jako první. Hned po Vánocích si je vyzkouším. :-) 

Na cestu jsem od Petrouška dostala radu, abych nezajížděla do úzkých uliček. Parkuji u cesty. Smráká se. Vracím se k autu. Ješiš, tady je naskládáno aut. Kde se tu vzala? Pípání čidel. Vyskakuji. Aha. Auto za zadkem. Přes černé sklo není vidět. Manévruji. Zpátečka se řadí dopředu. V Peugeotu dozadu. Jo, jsem šikovná. Přijíždím domů už v parádním šeru. Petroušek si maličko schrupnul. Parkuji. Parkuji. Parkuji. Ješiši, to je práce na celý večer. Buď to pípá vpředu, vzadu permanentně. Nejlepší je, když to řve vpředu vzadu. Vystupuji. Ještě metr. Znovu. Mám deset centimetrů k fošně, která mě má zastavit. Jo. Jsem u zarážky. Tak to jestli budu takhle zajíždět, to abych si na to vyčlenila volný čas.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-23-prisel-mi-balicek

Mám toho ještě poměrně hodně. Přesto rozdělávám balíček z Číny. Probírám se dárky. Přišla mi krásná čepice.

- V tom chceš strašit, jo?

- Cos´   říkal?

- Že ti sluší, to jsem řek jen tak.

Jo. Před pár lety jsem si na trhu koupila čepici. Krásnou. Maminka byla se mnou. Schválila mi ji.  Když mě v ní viděl:

- Ale tu nebudeš nosit se mnou, že ne?

Neberu ho vážně. Ty jeho vtípky, průpovídky, řeči, kecy.

Dnes mi hodně pomohl. Nejdřív jdeme na stromeček.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-23-strojime-smejem-se-radujeme-se

Konečně máme letos malý. Petroušek si chválí:

- Tak krásný, hustý jsme ještě nikdy neměli. Takový košatý. ¨Dobřes´  ho vybrala. 

- A všiml sis´, že to byl první, který padl do oka? Máme dát na první myšlenku. 

- Máš pravdu. První. Ale je hezký, že je malý. 

- Peťuš, totiž jsem zjistila, že velký stromek nedělá větší Vánoce.

- No, vidíš! Konečně jsi na to přišla. 

Společně jsme ho obtočili světýlky. Péťa pověsil ozdoby. Bručí si pod vousy:

- Hlavně nic nerozbij, jinak máš zkažené Vánoce.

Přehání. :-) Miluji jeho řeči. O posledních Vánocích v paneláku Petroušek cestou na balkon stromeček shodil. V kuchyni jsem slyšela jemný cinkot. Odběhla jsem od chlebíčků. Stromeček jsem zdvihla a nějak ho naaranžovala. Rychle zametla střepy. On netušil, co se v místnosti stalo. Odešla jsem k přípravě chebíčků do kuchyně. Stejný zvuk rolniček. Shodil ho podruhé. Bylo mi to jedno. Zlikvidovali jsme ho Silvestr už byl bez stromku. Bylo mi to jedno. Když jsme se nastěhovali do domu, začali jsme kupovat živý stromek. Letos jsem ho zas uvítala. Smutné. Poděkovala mu, že se za nás obětoval. Vyrostl do krásy. Za čtrnáct dnů… 

Uvařila jsem nám grog s punčem. Veselme se! Péťa zdobil radostněji. 

První Vánoce v domě jsme na nový strom ve Vánočních ozdobách ve Dvoře koupili červené a bílé ozdoby. V posledních letech přibyli jak pěst na oko ptáčci z maminčiny krabičky s nápisem psaným její rukou Ptáčci.

- A teď ho ohodíš tím červeným humusem a zkazíš dojem.

- Dnes ne. Třepení až zítra.

- Žofie, moc na ten stromek nečum!

Podívala se na něj:

- Jen se dívám, voe.

- Peťuš? Která kočka se na nás dívala z korunky smrku?

- To byla Zrzka. Měla bys uklidit ty krabičky od koulí.

Ano, líbí se jí. Lezu s nimi na půdu, ať má kočka pokoj.

Jdeme na kapra. U toho jsem se nařehtala.

- Hele, přinesl jsem všechno, jo?

Totiž někdy nepřinesl hlavu, vnitřnosti…

- Aha, a kde je hlava?

- No támhle, ve dřezu jsi říkala.

- A žluč vyndali?

- Jasně. I šupiny jsem přinesl.

- A co skřele?

Tam už jeho jistota pominula. Vyndáváme skřele. Jde na porcování ryby. Hup, kapr se válí na dlažbě.

- Je, on mi utekl. Pocem!

To bude zadělaný ostrůvek. Směju se. Ještě jednou mu vyklouzl. To se mu jž dlouho nestalo. Řehotám se. Ne. Svíjím se. Krásně rybku naporcoval. Moc mi pomohl. Když stahoval kůži, dělal u toho zvuky jak vzpěrač.

- Peťuš, osol si ruce.

- Ne. To dělám za auta. To uvidíš, ten koncert.

Jak řekne větičkj o koncertu, děsím se. Koncert jsem viděla. Kapr tu lítal jak živý.

- Peťuš, do zítra máme šanci koupit flexiskipas. Jdu na to.

Je to věda. Ješiši, zvládnu to? Nejdřív se dostat do účtu. Zapomenuté heslo. Změnit heslo. Najít ceník. V ceníku najít flexiskipas. Můžete přijet kdykoli až do 30.4. Ty vorle, to už bude jaro i na Černé hoře. Kupuji jeden. Vyber člena rodiny. Tak zkusíme pana Hrobského. Doplnit údaje. Objednat. Zaplatit.

- Hele, mně tady přišlo na mail, že mám flexiskipas.

Výborně. Teď to samé koupíme paní Hrobské. Kudy jsem to šla? Flexiskipas. Junior nebo senior. Počet jeden. Vyber člena rodiny. Paní Irena Hrobská. Objednat. Zaplatit. Teď jdu nakouknout do mailu já. A taky mi napsali. Mám. Ještě jednou celou parádu. Máme dva a dva. Zítra ještě koupím jeden a jeden. To je rozdíl, ušetřit čtyři stovky. To jsou dva skipasy na den. Tleskám si. Totiž jsem od letošního adventu šikovná.

Oloupala jsem brambory. Ve spolupráci s Petrouškem salát hotov raz dva tři. Rybí polévku jsem vařila až teď v noci. On ji tak nemiluje. Ani nepostřehl, že už asi deset let vařím recept podle bývalého skvělého partnera naší Denisky. A ta je!

Ještě rychle vyžehlit pár kousků do půlnoci. Ať tu nic nevisí. Pověra.

Slepit ledovky, naplnit trubičky, obalit kapra… Maňana.

Ještě jdu vytřít. Ješiši! To je zadělaný nábytek od kapřích manévrů. Ještě umýt nábytek. Půlnoc.

Přeju všem krásné klidné pohodové svátky. Slunce je tu. Sice ještě malé, ale ono vyroste. Radujme se!

Dobrou noc!