Studánka nebo pramínek? Kalafáška nebo Kalafášek

Ireno, v deset už budeš ležet na masérském lůžku. Vstávej!

Tak jdu.

Vodičku na rozjezd orgánů. Od zítřka po dnešním workshopu na Mistrovství fermentace budu pít jako nakopávač imunity svůj jablečný ocítek. Ten z prosince před dvěma lety už dochází. Nový ze září zraje ve skládku.

Nenamaluji se. Stejně si vždycky o lehátko obtisknu obličej na obličej o kousek vedle. Ale ne, namaluji se. To stihnu. Co kdybych se někde stavila! Kdybych měla vymetat popel a čistit okýnko, přijedu pozdě. Takhle startuji za deset deset. Cestou tam mohu jet po dálnici. Cestou zpátky? Uvidíme.

Ptám se masérky, jak vidí mé tělo energeticky.

- Pravá část (nebo levá?) maličko unavená. Ale jinak výborně.

Před rokem jsem 8.8. na Lví bránu vylezla na Sněžku. Linda vždycky vyráží pěšky různými cestami. Na Výrovku, Obřím dolem, přes Růžohorky a Růžovou horu. Mezitím, co já hodinu trávím ve frontě, ona už je na úpatí Sněženky. Scházíme se na špalcích u poštovny. Loni jsem si obešla vrchol. Sedla na špalek. Zabořila se v meditaci do Sněženky. Ona mě znala. Říkala, že ji přece stále hledám očima. Jsme stále v energetickém spojení. Každý rok ji jdu poťapat a nabrat sílu. Najednou jsem byla v kamenném korýtku jako v měkké postýlce. Houpala mě. Rozmlouvaly jsme spolu. Natahovala jsem sílu. A už tu byla Linda… Cestou domů jsem v autě pociťovala nekomfort. Bolelo mě tělo. Volala jsem masérce. Večer v půl osmé mě vzala. Odebrala energii, kterou jsem přeťápla. To se nesmí. Je třeba být vyrovnaný. 

- Irenko, je Lví brána a ty si vylezeš ještě na horu!

Ona mé tělo zná. 

- Irenko, od loňské Sněžky ses naprosto energeticky změnila. Ale úplně jsi jiná. V tvém těle to cítím. Energeticky jsi jiná. Přeměněná.

Hovoříme o vodě. O pramínku Kalafáškovi. Totiž když jsem maminku vzala na výlet na Chloumek a do její vesnice; to byla ještě doma, ale už jí paměť nesloužila, všechno mi ve vesnici ukázala. Zajely jsme i na hřbitov. Prý si pamatuje, když Neznášovští pohřbívali ještě na Chloumku. Pak si založili za vesnicí svůj hřbitov. První byla nějaká asi dvanáctiletá holčina. Umřela myslím na souchotě. Ze statku. Jedináček. Byl horký den. Na Chloumku mi ukazovala, kde bydleli Hlavovi. To byl hrobník. Najednou se spustila strašná fukeř. Rychle jsem mamku lifrovala do auta. Nebylo vidět na cestu.

- Počkej, já jsem ti ještě chtěla ukázat cestičku dolů, ke studánce Kalafášce. Tam jsme chodili s konvemi pro vodu na zalití hrobu.

Tehdy už mi to neukázala. Ale právě masérka Kristýnka asi před třemi pěti lety na FB ukázala obrázek stříšky nad Kalafáškou. Aha, tak tady to je. Řekla mi, že si pramínek stěžoval, že není žádná studánka, ale že je pramínek Kalafášek. No, a teď si vyber.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-14-po-stopach-mamincina-detstvi

Dnes se nemohu vracet po dálnici. Stavějí tam u nájezdu jakési sloupy. Jedu ke Kalafášce. Alias Kalafáškovi. Ano, Kristýnčin manžel vyrobil stříšku. A pravda, vodička zmizela. Ustoupila dějům na povrchu. Hm. Trhám si šípky. Okolo mě po polopolní cestě jezdí auta. Poledne. Volá Petroušek.

- Peťuš, trhám šípky pod Chloumkem. Byla jsem u studánky. A jezdí tu dost aut. Kam vede ta cesta? Přece všichni nejezdí na Chloumek. Jedu ji prozkoumat.

- Tak jeď. Projeď se!

Jedu jedu. Habřina. To je vesnice, kam maminka chodila do školy. Stojí na kopci. Už to škola dávno není. Ale 15.3.1939 se děti dívaly dolů na zemskou stezku. Valila se po ní německá vojska do naší vlasti. Maminka nikdy, ani když už zapomínala, nikdy nezapomněla na slova pana učitele Kizlicha.

- Děti, na tenhle den nikdy nezapomeňte.

Nezapomněla.

Tady u školy jsme támhle parkovaly. Dávala jsem tu mamince svačinku. Vylezla jsem si na hromadu štěrku. Uviděla jsem mlýn Skořípku. Tam mamka jezdívala s dědou se zrním. Támhle těmi dveřmi se zrní nosilo dovnitř a támhle odsud mlynář Pácalt už nesl pytel s moukou. U mlýna stojí lípa. Na ní je svatý obrázek. A o kmen lípy stojí opřená postava vojáka v bílém. Ten mlýn hlídá. Asi padl ve válce v šestašedesátém.

Spouštím se s kopce. Tady jsme s mamkou putovaly, když jsem ji vzala pak už z DD na výlet. Jednou jsme jely k hájovně nahoru k lesu. Tam bydlela maminčina kamarádka Mařka Kuřetová. Měli ještě Oldu. A hajnej Kuře byl dvoumetrový obr. Hodně jsem se od maminky dozvěděla v posledních asi osmi devíti letech, co jsem s ní byla skoro každý den. Jenže - k čemu mi to je, když jsem poslední, kdo tohle ví. 

Stavuji se na nákup. Prve jsem říkala Kristýnce, jak do Kauflandu nechodím. Protože tam nezalévají kytky. Od jara jen sporadicky. No, tak jsem tam dnes nechala dva a půl tisíce. Archonti!

Doma po obědě jsem zvadla v křesle. Petroušek je tu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-14-na-zahrade

Uklidili jsme do skládku pár našich jablíček. Hrozně hnijí. Čím to asi je?! Letos jsme sklidili jen pár; nevadí.  Linda nás zásobuje. Děkujeme.

Vyluxovala jsem v chaloupce. V zimě si tu budu tvořit.

- Ty seš unavená, viď?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-14-tak-dnes-poprve

- Dala jsem si frekvence na oči. Tak ty už mě nepálí… Ale stejně smrkám, kašlu… Víš co? Dnes poprvé zatopíme. Je tu sice ještě teplo, ale pro pocit…

Pochválil mě, jak jsem se studeným komínem nádherně zatopila. Přikládá obrovské poleno, které bych neunesla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-14-stale-neco-fermentuji/1728005155

Od sedmi workshop Mistrovství fermentace. Učíme se jablečný ocet, chlebový kvas, kvas z červené řepy a zázvoru – ten si zítra udělám. Kašlu, bolí mě v krku.

Veronika nás ocet učí zas trošku jinak. Ale vždycky to bude nelihový pro zdraví výtečný ocet. Dodělávám poslední láhev podle Bosorky zo stareho mlyna – Zelená bosorka.

https://youtu.be/C2P1brZiog8?si=lrEkYWu5Iex5jCJf

Zkusím si i ten podle Veroniky.

https://www.youtube.com/watch?v=reBYn5xUlHw&t=523s

Tady bosorečka ukazuje ovocné octy. Nic to není. Zábava. Experimenty. Zdraví z Boží lékárny. 

Benefity domácího nelihového octa?

Výborné účinky na zdraví; podporuje trávení, metabolismus, podporuje hubnutí, protože zabraňuje rychlému vstřebávání cukrů a tuků a zároveň pomáhá, aby se cukry a tuky rychleji a lépe štěpily. Pokud si dáme tenhle ocet před jídlem nebo do salátů, do jídla, nádherně nastartujeme tělo a o dost lépe bude trávit. Ocet nás detoxikuje, čistí; obsahuje hodně živých bakterií. Je přírodním probiotikem. Zlepší náš imunitní systém. Další benefit – je dobrý na regulaci krevního tlaku, pomáhá ho snižovat. Je dobrý na kandidu, na plísně, na bakterie. Můžeme ho používat i na pokožku, na vlasy i jako čistič do kuchyně. Má širokospektrální užití. Přitom potřebujeme k jeho výrobě jen jablíčka a filtrovanou nebo převařenou vodu. Pokud vykrajuješ na závin, jádřince a slupky můžeš taky použít, ale ocet bude slabší. Pokud chceš silnější, přidej trošku cukru. Pokud máš jablíčka sladší, cukr není třeba.

Výroba octa podle jiného receptu. Je jich mnoho:

1 kg – 1,5 kg jablíček nakrájej. Můžeš nastrouhat. Já krájím. Cukru od oka – tři PL…

Zalej kvalitní vodou. Nedávej až po okraj, jablíčka budou stoupat. Pokud použiješ víc druhů jablíček, některá začnou po týdnu klesat, jiná se budou držet na hladině. Překryj plátýnkem. Každý den míchej asi dva až třikrát. Sleduj fermentaci. Jablíčka budou stoupat k hladině. Pak budou hnědší a víc klesat pod vodu. Asi desátý den uvidíš jemné bublinky. První fermentace je u konce.

Scedíme přes síto. Vymačkáme. Tenhle ocet ještě není hotový. Dáme ho zpět do sklenice na dvacet dnů. Ocet dozrává. Jemně zašroubovat před muškami, ale aby ocet dýchal. Necháme ho na temném místě, aby dobře fermentoval.

Naliješ do lahví. Usazeninka na dně zdravá. Může se ti tam utvořit matka. Já ji neumím využít, ale je taky moc zdravá a dá se použít na další fermentace. Ocet se ti nikdy nezkazí. Můžeš do něj vložit bylinky a nadělat si různé další příchuti octa.

Bosorka radí, nedotýkat se octem kovu. A taky pokud používáš místo cukru med, vezmi si dřevěnou lžíci. 

https://www.youtube.com/watch?v=5mvzHsL4aTk

Oxymel ze šípků – to je ocet a med a louhování šípků za studena. Viz video. Miluji bosorečku. Její hlas. Její naléhavost v dalších videích, kde promlouvá k lidem.

Dobrou noc!