Suché, strohé, léčivé

Ráno. První pohled z postele ven do zahrady. Sníh se stále drží. Navozuje atmosféru očekávání. Co pamatuji, většinou se bílo rozplyne v lepkavou čerň. Kočky nikde. Chystám se do dne. Jaký si dám dnes koktejlík? První denní radost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-13_Jdeme_do_dne/

Poslouchám Ivetu Rychtaříkovou s hvězdářem a další paní, jejíž jméno neumím ani vyslovit, natož napsat. Zajímavé názory. Souzním. Tradice. Rodina.

https://www.youtube.com/watch?v=749aXlp2wjs

Vztahy, láska, spolupráce, soucit, tvořivost - odjakživa. Rodiče milovali děti a děti milovaly rodiče. Ano, v naší generaci jsme to tak měli. A dnes Hostomský klidně vysloví fašistickou větu - Ať neočkované babičky zemřou. Ale doma. Ne v nemocnici. Volá Linda.

- Hele, to je na trestní oznámení, co si to dovoluje?

- To on nemyslel tebe.

- Myslel všechny babičky, a to já jsem! Patřím mezi ně!

Andrej Fursov: Dnes jsme biočíslo. Jak k tomu došlo? Plíživě. Přispěla jsem k tomu asi i já. Z nevědomosti. Ještě když jsem byla ředitelkou, přišlo jakési GDPR. Najednou rodiče nenašli výsledky přijímacích zkoušek na nástěnce pod jménem, ale nějakým číslem. Kódem. Příprava na biorobotizaci... Ani jsme se nenadáli, a je to tady. Cesty zpátky není. Chci společnost životaschopnou, kde lidé budou zpátky lidmi. V rámci likvidace střední třídy si nejsem moc jistá. Společnost jde do kytek. Tedy - pozitivně: Čeká ji nový kvalitní začátek. 

Péťa volá. Prý jestli už jsem vzhůru. Vtipálek.

- Peťuš, okýnko u kamen už je vyšpíglováno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-13_Priprava_na_nutricni_skoleni/

Pracuji celý den. Po obědě si chystám na večerní nutriční webinář. Vyrovnávám si mouky, způsoby slazení, když nemáš to, vraz tam tamto. Připravuji si krtkovy koule a křehké kouličky z kuchařky Herbalife Nutrition. Už jsem na odchodu. Zdržel mě pohled do telefonu. Sleduji TV Raptor. Patrik Tušl, Pavel Zítko a Michal Čermák u otevření tečkovacího centra v dalším obchoďáku. Bezva. Bez měření protilátek, bez karty. Tečka. Další. Skandální. Otevírám telefon v okamžiku, kdy vedou Michala v poutech!!! V POUTECH! Jen proto, že si nechtěl nasadit respič. Páne jo! Policie už má dnes hotovo. Žádná kriminální činnost. Nemají do čeho píchnout. Může si dovolit hrát si na zákon. Jasně, že je Michal hned venku. Vedli proti němu neúspěšně paralelní jednání. Chápeš? Oni ho osvobodí v rámci stavu, který tu uměle nahodili. Přesto jim za to stojí tohle zastrašovací ponižující divadlo. Těším se, pokud bude KTV, Leon, Raptor vysílat přestupkové jednání. To zas bude! Až si budou odpovídat na otázku:

- Chodíte kontrolovat stav vody v bazénech?

Další policisté prozřou. Je jich už dost! Vedle lékařů, právníků... Důležité osoby pro národ. Jen víc probuzených!

- Péťa je tu. Ještě něco má. I já. :-)

Volá klientka. Další, jejíž dítě je pozitivní. Mají kočko tatínka. Uklidňuji ji:

- To mohla přitáhnout ze školy. Prý na děti to přenáší jejich zabodaní rodiče! Ale to je konspirace!

Odporuje. Prý to není konspirace; věří, že její zabodaný manžel... Prý to z něj navíc cítí. Takový čich nemám. Navíc beru Immune Booster. Zn, Se, C, D a přes sedmdesát let patentovaný EpiCor. Radí se v dávkování léku. Odkazuji ji na lékárnu. Nejsem odborník.

- Zavolej si do lékárny, poradí ti.

- Připrav mi Immune booster.

- Po páté už budu doma. 

Dohodnuto. Razím NÁKUPY. Volám sklenářovi. Bezva řemeslník. Chci už konečně vybrat sklo do rozbité výplně v domečku. Překážka na cestě. Volá. Veze na plicní maminku. Mají do šestnácti. Volá znovu. Plná čekárna. Tak zítra. Po dvou hodinách mi to nedá.

- Už jedu domů. Kde vy jste?

- Teď jsem přijel.

Výborně. Jedu na Smiřice. Za světla po slepu. Cestu totálně znám. V mlze po tmě jsem totálně v háprdepu. By řekl tatínek. Asi se mnou jede čert. Přejela jsem odbočku. Po ní bych se spustila do městyse. Bude ještě jedna. Nebude. Úspěšně jsem minula. V koloně sjet vlevo... Neopovažuji se. Míjím poslední možnost odbočení. Ty bláho! Svištím na Hradec. Hledám první možné místečko k zastavení. Tady někde prodávají v létě ovoce. Minula. Tady bych mohla... Mám štěstí. Blinkr doprava. Nikdo odsud nevyjíždí. Mám prostor otočit se. Od Hradce nekonečná řada světel. Mám štěstí. Někdo v protisměru odbočuje; zastavil proud... Využívám situace. Čtenář si nedovede představit. Mně se v mysli odvíjí film zcela přesně. Jsem zařazená ve zpátečním směru. Hledám v mlze ukazatel do Smiřic. Před dvaceti lety jsme večer jely s Lindou z gymnázia v HK. Já tam učila. Ona studovala přípravu cizího jazyka na VŠ. Pamatuji si, jak na téhle křižovatce mi policista dával baterkou znamení, abych odbočila do Smiřic. Tehdy se tam přihodila v mlze nehoda. Tuhle libůstku si dopřávám i dnes. Mlha, že by se dala krájet. Tehdy jsem jela po slepu za červenými světly před sebou. Dnes mi nikdo nesignalizuje. Nemám se za koho zaháknout. Trefila jsem se. Očima rozčesávám bílou tmu. Jedu po ohmatu. Rozbočka. Dávám se vlevo. Dlažba. Hned vím. Špatně. Obracím se. Musím pod koly ucítit asfalt. Vracím se kousek. Vjíždím do Smiřic. Mlha prořídla. Napojuji se na cestu, kterou jsem prve tam nahoře na státní přejela. Po ní bych se spustila sem. Pro velký úspěch ještě jedno zakufrování. Odbočila jsem o ulici dřív. Znovu obrátka. Potřetí. Čerte, jsi tu?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-13_Mistr_sklenar/

Konečně. Kulatý roh domu s nápisem Sklenářství. Volám klientku. Dá mi patnáct minut na dojezd. Vybírám z mnoha vzorů. Nádherné. Secesní. Moderní. Anglické ze třicátých let. Sklo z babiččiny hospody. A naše skleněná výplň z dveří a kuchyňských dvířek. A sklo delta z koupelny. Mrazové se mu dařilo v létě. Ukazuje mi skříň se stabilní teplotou dvacet stupňů. S podzimem se jim vzorek začal kazit. Špatná teplota. S výběrem se dohodneme mailem. Jedu domů. Mlha se ve Smiřicích rozpustila. Dvorana. Místo, kde maminka s babičkou Jůlinkou, včera měla svátek, chodila do tanečních. Smiřický zámek. Perla architektury - kaple. Mezi poli opět mléko. Chytla jsem se světel přede mnou. Projíždíme vesnici Vlkov. Za normálního počasí bych stále zastavovala. Kolik stromů tu mají vkusně nazdobeno. Chtěla bych se kochat. Musím jet. Ještě se mi třeba poštěstí vrátit se sem. Ráda sedím jako spolujezdec. Kochám se. :-)

Vykládám nákup.

- Teď jsem přijela! Jeden za 550, dva za tisíc.

- Beru druhou variantu.

Rychle zatopit. Zadělat na chleba. Nakrmit kočky... Mám na to hodinu.

- Peťuš, budu teď půlhodinky vysílat.

- Už tady nejsem!

Za minutku. Připojuji se. Mám vše nachystáno od oběda.

- Romane, odpojím se. Zavolám Lindě, aby mně nevolala.

- To se nepřeruší. Jedeme.

Tak jsem dojela až sem. Klidný adventní den - to nebyl. .-) Babka to zvládla. Repete nechci. Šťastná, že nedojíždím... Kéž všechny bytosti dojedou každý den v pořádku domů.

Dobrou noc!