Sukašvili

Právě jsem se vrátil – vrátila z gruzínského národního baletu Sukhishvili – Sukašvili.

Loni touhle dobou jsem je viděla poprvé. V květnu letošního roku jsem zachytila reklamu. Koupila lístek. Druhá řada střed. První je neobsazená. Po přestávce si přede mě sedly dvě hlavy. Litovala jsem, že jsem nevyužila nabídku dívat se z první. Seděla vedle mě mladá paní. Letěli letos na vlastní pěst s přítelem do Gruzie. Noční lety nad Ukrajinou prý ne. Letěli za dne. Nad tímhle územím. Ještě teď se bojím. Neletěla bych. Gruzínci jsou prý na první pohled hrdí, ale hodní lidé. Mají tam prý hodně potulných psů. V restauraci se jich zeptali, jestli jim psi budou vadit pod stolem. Ne. nebudou. Pokud je v restauraci nechtěli mít, cákali na ně vodu. Něžné vyhánění. Jídlo je prý velmi chutné. Z přírodních zdrojů. Není načančané. Takové obyčejné. To já ráda – raději zdravé než naaranžované.

Ptala jsem se, jestli je země bezpečná. Prý jednou pili, byli bezmocní, ale nic se jim nestalo.

Jak bezpečná je Gruzie? 

Gruzie je zemí poměrně bezpečnou, kriminalita vůči cizincům je minimální, avšak i přesto je vhodné dodržovat určitá opatření. V městech s vysokou koncetrací lidí jako např. Tbilisi se vyskytují kapsáři a drobní zloději, proto nenechávejte své osobní věci bez dozoru.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-18-gruzinsky-narodni-balet-sukasvili

Téměř sto zpěváků, tanečníků a hudebníků na scéně. Nádherné kostýmy a přepychová scéna odrážející obraz gruzínské duše. Příběh o boji, utrpení a statečnosti gruzínského národa. Živá hudba a tradiční nástroje. Jména zakladatelů slavného Národního Gruzínského baletu Iliko Sukhishvili and Nino Ramishvili jsou obklopeny legendami a sláva souboru je celosvětová. Media soubor nazývají "Osmý div světa" Sukhishvilův baletní soubor byl prvním folklorním tanečním souborem, který se publiku představil na slavném jevišti "La Scala" Opera House v Miláně, kde překonal rekord známého tenora Enriqua Carusa a po jejich výstupu se opona zvedla čtrnáctkrát! Soubor se skládá ze sedmdesáti tanečníků a vlastního orchestru. Během jeho existence má za sebou více než 200 turné a více než 9200 vystoupení. Od jejich prvního vystoupení gruzínští tanečníci imponují divákům na celém světě svou ohromující choreografií, rychlými otočkami a skoky, působící závrať. To vše dohromady zaplňuje podium dynamickou energií. Tanečníci rotující na špičkách a skákající do výše předvádějí profesionální techniku tance a jejich kreace berou dech. Úchvatným příkladem jejich výjimečných schopností jsou skoky a otočky na palcích obutých v měkkých, kožených botách bez tvrdé podrážky, nebo otočky na jednom koleni s dostatečnou rychlostí na to, aby se Vám zastavilo srdce! Překrásné tanečnice fascinují diváky svým šarmem, zdánlivě ničím zvláštním, téměř pasivním tancem. Průběh tance je zdůrazněn kostýmy, ozdobami ve vlasech a stuhami padajícími až dolu k pasu. Dvouhodinový program Národního Gruzinského baletu je souvislý příběh gruzínské duše a o zážitcích, který prožil gruzinský národ během posledních let. Tanečníci zhmotňují historii Gruzie, doprovázenou tragediemi a emocemi, ale také vtipem a temperamentem.

Těšila jsem se. Měla jsem očekávání. To se nemá. A očekávání předčilo moje představy. Sólisty z minulého roku jsem poznala. No – sólisty, soubor vystupuje kolektivně a solistou je vlastně každý. Ale dostávají své příležitosti. Moc se mi líbila kapela. Hudba nekňučela jako ta, co budí kobry. Byla energická, hezká, melodická. Hledám balet z minulého roku.

26.10.2022

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-26_Gruzinskych_narodni_balet/

Stoupám do druhého patra. Za chvíli se otevírá sál. Gruzínský národní balet. A jejich orchestr. Jiný, než na jaký jsem zvyklá. Jiné nástroje. Začínají dost zostra. Lezou mi oči z důlků nad krásou pohybu. Nádherné kostýmy. Překrásná choreografie. Tanec milostný, tanec se šavlemi, s šátky, tanec svíčkový... Skvostné oblečení. Šaty s předlouhými rukávy. Překrásné barvy. Ženy sličné. Patrný rozdíl mezi mužem a ženou. Žena s něhou láká muže. Ten okolo ní ochranářsky tančí. Předvádí se. Podívej, jak vysoko skáču. Ženy jezdí v dlouhých sukních jevištěm. Tanečníci mají nesmírně rychlé nohy. Tančí na kolenou, na špičkách, lítají vzduchem. Každý ví, kde se v danou chvíli nachází. Žádný karambol, zaškobrtnutí. Všechny pohyby sebejisté, poctivé. Svatební tanec. Ladné pohyby. Muž připraven k ochraně své vyvolené. Flirtování. Ale taky opanovávání. Vzpřímené držení těla.

Načítám, co jednotlivé druhy tanců znamenají. Jaká je symbolika. Všimla jsem si, že když žena klouzala jemnými krůčky pódiem, muž stál nehybně a jen třel zdvižené dlaně ve vzduchu jako by tleskal. Krásné, překrásné Gruzínky tančily, ale hrály i očima. Klopily je. Nebo se naopak vyzývavě nebo láskyplně dívaly po nápadníkovi, milém. V některém tanci tančila žena a dva sokové. Některé tance představovaly lov, některé hravost, ladnost. U tance Mkhedruli - ale i u jiných - stále vidím kuželky mužských nohou jak prudce kmitají. Ale to je rychlost. To jde? Tak divoce! Jdou do špiček. Zas ťuk ťuk ťuk... Krokové variace - úchvatné. Výkony, kostýmy, tanečníci - pohádkově fantastické. Zírám, jak vysoko člověk vyskočí. Jakou může vyvinout rychlost. Místy vidím jen míhající se tělo. Tanečníci s přehledem tančí až až k okraji jeviště. Proplétají se mezi sebou. Nesrazí se. Unikátní. Na závěr se představuje pár uměleckých vedoucích. Dočítám se, že ten XY išvili - je synem zakladatele... Jsem zas o něco bohatší.

Druhy gruzínských tanců:

https://wikijii.com/wiki/georgian_dance#Simd_and_Khonga

Kartuli (ქართული)

Kartuli tanec je romantický / svatební tanec. Provádí ji taneční pár. Během tance se muž nesmí dotýkat ženy a musí si udržovat určitý odstup od své partnerky. Mužova horní část těla je neustále nehybná. Ukazuje, že i v lásce musí muži ovládat své city. Muž zaměřuje oči na svou partnerku, jako by byla jedinou ženou na celém světě. Žena neustále sklopí oči a klouže po drsné podlaze jako labuť na hladkém povrchu jezera. Kartuli bylo jen několik skvělých umělců Nino Ramishvili, Iliko Sukhishvili, Iamze Dolaberidze a Pridon Sulaberidze.

Khorumi (ხორუმი)

Tento válečný tanec vznikl v Guria /Adjara, v jihozápadní Gruzii, na základě četných invazí do země. Tanec původně hrálo jen několik mužů. Postupem času se však rozrostla. V dnešní verzi Khorumi se může účastnit 30-40 tanečníků, pokud je jejich počet lichý. Tanec má čtyři části: hledání kempu, průzkum nepřátelského tábora, boj a vítězství a jeho oslavu. Je to silné a jednoduché, ale výrazné pohyby a přesnost linií vytvářejí na jevišti pocit úžasu. Tanec zahrnuje témata hledání, války a oslav vítězství, stejně jako odvahu a slávu gruzínských vojáků. Khorumi je tradičně doprovázen nástroji a není doprovázen tleskáním. Buben (doli ) a dudy (chiboni ) jsou dva klíčové nástroje doprovázející Khorumi. Dalším jedinečným prvkem Khorumi je to, že má specifický rytmus založený na pěti metrech tepu (3 + 2).

Adjaruli (აჭარული)

Adjaruli také vznikl v Adjara, kde také dostává své jméno. Adjaruli se od ostatních tanců odlišuje barevnými kostýmy a hravou náladou, kterou na jevišti vytvářejí jednoduché, ale jednoznačné pohyby mužů i žen. Tanec se vyznačuje ladným, jemným a hravým flirtováním mezi muži a ženami. Na rozdíl od Kartuli je vztah mezi muži a ženami v tomto tanci neformálnější a veselší.

Partsa (ფარცა)

Partsa vznikla v Guria a vyznačuje se rychlým tempem, rytmem, sváteční náladou a barevností. Partsa okouzlí publikum nejen rychlostí a ladností, ale také "živými věžemi".

Kazbeguri (ყაზბეგური)

Kazbeguri pochází z Obec Kazbegi v Kavkazské hory Gruzie. Tanec byl vytvořen k vykreslení relativně chladné a drsné atmosféry hor, což se projevuje rázností a přísností pohybů a dupání nohou. Tento tanec se provádí hlavně muži. Kostýmy jsou dlouhé černé tričko, černé kalhoty, černé boty a černé pokrývky hlavy. Hudební nástroje zahrnují dudy, a panduri, a Changi a bubny.[4]

Khanjluri (ხანჯლური)

Khanjluri je založen na myšlence konkurence. Khanjluri je jedním z těch tanců. V tomto tanci pastýři, oblečeni v červené barvě chokhas (tradiční pánské oblečení) si navzájem konkurují v používání dýek a v provádění komplikovaných pohybů. Jeden umělec nahrazuje druhého a na scéně přetéká odvaha a dovednosti. Jelikož Khanjluri zahrnuje dýky a nože, vyžaduje to od umělců obrovské dovednosti a praxi.

Khevsuruli (ხევსურული)

Tento horský tanec spojuje lásku, odvahu, úctu k ženám, houževnatost, soutěž, dovednosti, krásu a barevnost do jednoho představení. Tanec začíná flirtujícím párem. Nečekaně se objevil další mladý muž, který také hledal ruku ženy. Následují intenzivní boje mezi těmito dvěma muži a jejich příznivci. Hádka je dočasně zastavena závojem ženy. Tradičně, když žena vrhne svůj závoj mezi dva muže, všechny neshody a bojové zastávky. Jakmile však žena opustí scénu, boje pokračují. Mladíci z obou stran na sebe útočí meči a štíty. V některých případech musí jeden muž odrazit 3 útočníky. Na konci přijde žena (nebo ženy) a znovu zastaví boj se závojem. Finále tance je však "otevřené", což znamená, že diváci neznají výsledek boje. Khevsuruli je velmi technický a vyžaduje intenzivní cvičení a maximální dovednosti, aby mohl tančit, aniž by někomu ublížil.

Mtiuluri (მთიულური)

Mtiuluri je také horský tanec. Podobně jako Khevsuruli je Mtiuluri také založen na konkurenci. V tomto tanci se však soutěžuje hlavně mezi dvěma skupinami mladých mužů a je oslavou dovednosti a umění. Zpočátku skupiny soutěží v provádění komplikovaných pohybů. Poté dívčí tanec, po kterém následuje představení jednotlivých tanečníků úžasnými "triky" na kolenou a na nohou. Na konci si každý zatancuje krásné finále. Tento tanec připomíná festival v horách.

Simd a Khonga

Osetské lidové tance. Kostýmy v obou tancích se vyznačují dlouhými rukávy. Pokrývky hlavy jak žen, tak mužů jsou výjimečně vysoké. V Khonga nebo Invitation Dance (Osetie Wedding Dance), muži tančí dál demi-pointe, zcela na koule jejich nohou. Khonga předvádí několik tanečníků a vyznačuje se ladností a jemností pohybů. Simd tančí mnoho párů. Krása Simda spočívá v přísném grafickém obrysu tance, kontrastu mezi černými a bílými kostýmy, měkkosti pohybů a přísnosti liniových útvarů.

Kintouri (კინტოური) a Shalakho

Kintouri vykresluje městský život ve starém Tbilisi. Tanec dostal své jméno po "Kintos "kteří byli malí obchodníci v Tbilisi. Měli na sobě černé oblečení s pytlovitými kalhotami a obvykle své zboží nosili na hlavách po městě. Když si zákazník vybral zboží, vzal si kinto hedvábný šál visící na jeho stříbrném opasku a zabalil ovoce a zelenina v nich vážit. Bylo známo, že Kintos je mazaný, rychlý a neformální. Takové charakteristiky Kinta jsou dobře ukázány v Kintouri. Tanec je lehký.[5]

Samaia (სამაია)

Samaia je prováděna 3 ženami a původně byla považována za Pohanství tanec. Dnešní Samaia je však reprezentací Tamar z Gruzie, která vládla ve 12. - 13. století a byla první ženou v Gruzii. Existují pouze 4 fresky, které udržují velmi uctívaný obraz krále Tamara. Simon Virsaladze na těchto freskách založila kostýmy Samaia na králově oblečení. Kromě toho představuje myšlenka trojice v tanci Tamar z Gruzie jako mladá princezna, moudrá matka a mocný král. Všechny tyto tři obrazy jsou spojeny do jednoho harmonického obrazu. Jednoduché, ale jemné a půvabné pohyby vytvářejí atmosféru krásy, slávy a síly, která obklopila vládu krále.[6]

Jeirani (ჯეირანი)

Slovo "jeirani" znamená gazela. Tento tanec vypráví příběh o lovu. Bylo to choreografii Nino Ramishvili pro Gruzínský národní balet. Tanec zahrnuje klasické baletní pohyby a loveckou scénu.[7]

Karachokheli (ყარაჩოხელი)

Karachokheli byli obyčejní gruzínští řemeslníci. Obvykle nosili černé čokha (tradiční pánské oblečení). Oni byli známí pro tvrdou práci, ale bezstarostný život, stejně jako lásku Gruzínské víno a krásné ženy, které jsou v tanci dobře zastoupeny.

Davluri (დავლური)

Davluri je také městským tancem, ale na rozdíl od Kintouri a Karachokheli vykresluje městskou aristokracii. Tanec je podobný Kartuli. Pohyby v Davluri jsou však méně komplikované a vztahy mezi muži a ženami jsou méně formální. Tanec předvádí mnoho párů a s hudbou a barevnými kostýmy vykresluje obraz aristokratické hostiny na jevišti.[8]

Mkhedruli

Slovo "Mkhedari" znamená jezdec. Tanec začíná v zuřivém tempu, je stále násilnější. Nohy jezdce napodobují rychlé pohyby koně, zatímco jejich pohyby těla a paží se vydávají za bitvu s nepřítelem.

Parikaoba

Bojový tanec z Khevsureti na severovýchodě Gruzie. Vchází dívka a hledá svého milovaného. Zdá se, že se setkal pouze s ostatními a vyvolal energický boj s mečem a štítem. Když dívka odhodí čelenku, muži se musí podle tradice zastavit, aby svou bitvu brzy obnovili.[9]

Nepřenositelný zážitek. Potlesk.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-18-rano-chlebik 

No, tak ještě ráno, poledne, odpoledne. Práce, práce a zase práce. Mamka si z toho dělala legraci. Vždycky, když zpívala práce a zase práce, dodávala s despektem něco jako že to byla hymna komunistů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-18-cestou-do-hradce-kralove

Překrásné slunce na obloze. Ostré. Jasné. Nasávala jsem ho. Jeho zlať  prosvětlovala temnotu. Pustila jsem Žofku. Samozřejmě, že předstírala, jako že hrajeme si, hrajeme si, najednou udělala šup a byla v pdachu. Vracela jsem se do domu sama. Soustředila jsem se na chlebíček. Odbíhala do studia. Zas k chlebu. Občas jsem se vyklonila:

- Žofi, Žofi, pojď domů! Nic se ti nestaneéé!

To určitě. Ta si někde randí. Počítám, kdy budeme mít koťata. No, to bude dobré. V prosinci.

- Ahoj, co děláš?

- Peťuš, jdu žehlit. Žofka je v prčicích. Vábí kocoury. Jestli budeme mít koťata o Vánocích, nevím, kdo si je v únoru vezme.

- Prosím tě, žádného kocoura jsem tam neviděl.

- Ty ne, ale ona jo.

Žehlím. Petroušek má dovolenou. Pracuje na zahradě. To je dovča, co? Místo abychom si vyjeli do Pece, já žehlím, on ostříhal stromy, obryl. Sbírá ořechy. Klušu mu pomoci. Sousedi tu už asi bydlí. Zvonil pošťák.

- Mám tady pro vás balíček na jméno Aneta O.

- Prosím? To je vedle.

- Ale je to vaše číslo domu.

- Tak já jí to předám. Držím měkký balíček. Utrousila jsem.

- Ale já je nemám ráda.

Nevím proč jsem mu to řekla. Jejich dům nám zastínil naši zahradu. Vzal nám slunce a soukromí. Vycapili se nám na plot. Slyším jejich čerpadlo při práci… Měli možnost si tu svou stodolu postavit na mnoha jiných pozemcích. Postavili si hlavu.

Pošťák mi vzal balíček.

- Nebojte se, zavolejte jí, ať si zazvoní.

Zacházím. Samochtějícímu se křivda neděje, povídal prý Petrouškův tatínek. Jde jim to hodit přes plot. Přemýšlím o drzosti lidí. Ta sousedka je docela oprsklá. Co? Ne? Jo jo, láska, láska. Miluj bližního svého. Neměj nepřátele. Nedovolila bych si objednat balíček na cizí adresu bez dovolení. Pro mě je to nehoráznost, neomalenost a bezohlednost. Ztratila jsem kus svého času s dohadováním, že jim to teda předám. Ruce v těstě. Nemusíte jí to vyřizovat, milí moji slídilové. Jak jsem ráda, že mi zvyšujete statistiku. Já si jí to povím sama. Štěně se musí vychovávat. Potřebuji-li, zavolám sousedce – teď už přes dům, jestli bude doma, jestli by mi vzala balíček atd. Ne, to sebevědomé stvoření, které neumí pozdravit, si klidně pošle balíček k nám. Ona by jí ta studovaná huba neupadla, že? Cvičím se – milovat všechny lidi. Fakt bych jí balíček předala. Není problém. Ale je potřeba zachovávat pravidla. Oni nemají zkolaudováno, nemají tím pádem čp. Jestli chce dostávat balíčky do novostavby, je třeba si to ošéfovat slušně, sousedsky. Dohodnout. Tuhle jsem věšela prádlo. Seděli nám na plotě. Ne, na plotě. Jako na židli, ale já slyším, co oni mluví. Každé mlasknutí. Udělali nám z našeho domu takové to satelitní městečko. Panelák na ležato. Nechci slyšet mlaskání a jejich zvuky. Ruší mě to. Automaticky jsem je u toho věšení pozdravila lidskou řečí. Nejenže neopětovali, ale neslyšela jsem ani bú. To i ty krávy zabučí, když přijdu do kravína. Je nepozdravení sousedské? Oni se sem vecpali. Doslova si do tunelu zahrady nasunuli ten svůj vagon. Vzali nám slunce v koupelně i na zahradě. Změnili nám mikroklima pozemku. Slyším řevy jejich návštěv; stále tam někdo chodí, ruší klid zahradní čtvrti, a nechají si k nám poslat balíček. To jsme chytili póvl. Studovaný. Dnes jsme sbírali ořechy. Já slyšela hudbu z jejich domu. Není mi to příjemné.

- Peťuš, kam dáváš ty slupky z ořechů.

- Na zem.

Běžím pro kbelík. Beru si rukavice. Stejně mám prsty černé. Zavolám sousedce. Máme dostatek. Zase jí nabídnu ořechy. Těmhle novým? Museli jsme ořezat větve. Měli by koš. Zadarmo. Jak jsou ty prvky?

Na 

Sr

At.

- Měla bys už jet. Říkalas´  ve čtyři.

- Odjíždím v pět. Stavuji se ještě u rodičů na hřbitově. Nesu listopadky. Zapomněla jsem, že už nebude voda. Vkládám je do staré. Příště láhev s vodou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-18-cestou-do-hradce-kralove

Pokračuji do Aldisu na balet. Zastavuji. Fotím západ. Sluníčko ve zvláštní žluto-zlato-oranžové. Ještě jednou zastavuji. Čáry, které při výjezd z domu byly ostré, se už chumlují do vrstev. Parkuji v obchodní zóně. Změnilo se to tu. Obrovské OBI. Neláká mě. 

Ptám se nějakého pána, jestli tu není podchod. Jeden je támhle daleko. Jo, prý je. Ukazuje, kudy.

- A je bezpečný?

- Je. Tam pořád pendlují lidé. Cyklisté.

- Tak já raději půjdu po přechodu.

- Taky můžete. Támhle! Vidíte?

- Tam to znám. Tam jezdím autem.

- A okolo Telekomu, jste tam.

Jdu se podívat do JYSKu. Ani tady mě už nic neláká. OK. Šunty. Předražené. Ceny se zněkolikanásobily.  Zboží stejné. - Tak, je čas, Ireno, jdi už.  Náramně, ale náramně jsem se bavila. Už jsem znala choreografii, sled tanců, význam. Pozorovala jsem v nich život. Hledání. Namlouvání. Svatební tanec. Souboje. Tanec Tamar. Tance Kintos. Tanec s meči a štíty – jen lítaly jiskry. Na děkovačku přišel pár Iliko Sukhishvili a Nino Ramishvili. Koncovky gruzínských jmen - známe. Josif Vissarionovič Džugašvili. Gruzín. 

Nevím, řekla bych, že nebylo vyprodáno. Ti, kteří přišli, letos projevovali víc nadšení, spokojenost, obdiv. Minulý rok nebyl přídavek. Dnes se ještě přidávalo, publikum intenzivně tleskalo. Vedle mě seděla skupinka asi Ukrajinek. Tleskaly opravdu silně. Vzpomínka na celistvý SSSR.

Jdu k autu. Ještě vibruji bubínky, píšťalou, kytarou…  Dupotem. Krásné to bylo. Jedu domů.  Kudy? Vesnicemi? Ne, pojedu po státní. Jsem doma.

- Užila sis´   to?

- Petroušku, moc! Jsem tak šťastná, že jsem je viděla podruhé. Dám fotky na FB. Zítra si to prohlédni. Bylo to víc krásné než loni, a za rok to bude ještě krásnější, bude-li po zlodějských balíčcích ještě vůbec kultura.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-18-koberecek-s-kockou-a-kitty

U Lindy přibyl ještě jeden vitrážový kobereček s černou kočkou. Kitty se vyvaluje. Vypadá to jako dvě kočky. 

No, tak dobrou noc! Krásnou dobrou noc!