Super-anti-contra-multi-extra-unikátní den

Bude jedna. Ráno. Už půjdu spát. Ráno jsem se vzbudila brzy. V osm. To je jako v devět. Hodinku jsem si četla. Dnes jsem se začetla do knihy Vzestup a pád lidské mysli od dr. Stránského. Čte se to jak víno. V úvodu shrnul něco o neandrtálcích a informacích, na které mám jiný náhled. To mi ale vůbec nevadí. Píše zajímavě. Nádherně. Krásná četba. Těším se.

Á, bubenice vyskočila na okno. Tak vstáváme. Jdu domem. Žofka mě vnímá zahradou. Otevírám dveře ve výklenku z kuchyně. Pohnul se chlupatý koráb. Moureček čekal blíž k dveřím. Už dobíhá mrňous Žofka. Stala se z ní velká kočka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-29-mlaskaji

Chystám snídani pro ně. Točím, fotím. Mlaskají. Pochutnávají si. Ráda je slyším. Teď snídani sobě. Dnes příchuť slaný karamel. Ve velké číši na ostrůvku se schovává už jen pár, opravdu pár kuliček mých letních rajčátek. Počítám-li dobře, jedli jsme zhruba pět měsíců naše domácí rajčata a okurky. Okurky mám ještě asi tři, čtyři. Končíme. Už chladí. Vedle nich jsem začala vařit jablečné prohřívací kompoty.

Žehlím. Volá Linda. Jede na přezutí pneumatik.

- Lindo, ty pořád někam spěcháš. Zastav se.

- Mami, ty mluvíš strašně rozvláčně.

- No, už jsem zpomalila. Už mi to tolik nedrčí.

Za chvíli volá už z auta.

- Mami, tak teď mám čas.

Než dožehlím, dojede do servisu asi dvacet kilometrů, autu přezujou bačkůrky, a už jede domů. A já dožehluji poslední kousky. Konečně jsme v klidu pronesly pár vět. Pořád někam žene. Zastavte!

Jdu si vytisknout něco na úřad. Probrala jsem skříň. Když už jedu na náměstí, stavím se v charitě. Dnes se město pomalu uvolňuje z kolika? – z asi čtyř měsíčního sevření. Průtah městem se po etapách otevíral. Poslední měsíc byla uzavřena ulice, která štosovala nekonečné kolony v souběžné. Jedu, a na chodníku vidím stát Josífka. Zjevení. Josífek letos v únoru na protějším chodníku zkolaboval. Hasiči ho přivedli k vědomí. Ale do týdne odešel. Odpoledne to říkám Petrouškovi. Fakt tam stál na chodníku. V zeleném. Akorát měl brýle. Míjela jsem toho člověka. Snažila jsem se podívat do zrcátka. Josífku, to byl asi pozdrav z nebe… Tak tě hezky zdravím!

Na úřadě dovolené. Přesto pracovníci hodní. Vstřícní. Zdá se mi, že dodržují kodex úředníka. To se nedá říci o stavebním odboru. Tam jsem nešla. Klusala jsem domů. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-29-slunicko-dnes-nesetrilo

Slunce zvalo ven. Včera lilo a já si užívala hrabání a lovení ořechů v listí. Dnes jsem čučela stále do sluníčka. Boží! To byla nabíjárna. Petroušek balil houpačky do plachty. Vždycky je uklízel. Ne, nemůže se dřít. Navrhla jsem variantu zabalení. No a co? Tak bude vybavení zahrady do jara v plachtách. Mé první staré bílé lehátko zmizelo. Do plastů. Na jaře si pořídím nové.

Sbírám lískové. Zas je lovím v listí. Lehce zetlí. Nosím do kompostéru. Jdu ještě pod ořešáky. Jejich listím plním eco popelnici.

- Ty jdeš dnes na toho doktora, viď?

- Až ve středu.

- No, to je dnes.

- Ješišii! Petroušku, já jsem si dala víno.

- Já tě odvezu.

- A zpátky se proběhnu. Perfektní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-29-o-pohrbivani-jinak

Dnes RNDr. Martínek, PhD. Z Historického ústavu AVČR přivezl téma Pohřbeni mimo hřbitovy. Jdu se s ním vyfotit. 

- Pane doktore, předevčírem jsem viděla, že jste prohrál. 

- To uvidíte ještě horší prohry. 

Smějeme se. On neprohrává. Je to počítač. Začíná přednášku. 

Kde se pohřbívalo mimo hřbitovy? V kostelích. Tam se ukládali církevní hodnostáři. Do roku 1918 u nás nebyl možný pohřeb žehem. 30.10.1918 výročí první kremace v Liberci. V HK se pohřbívají arcibiskupové na Pouchově do hrobky. Výjimkou je Karel Otčenášek. Toho uložili v krpytě chrámu sv. Ducha. Jinak církevní hodnostáři se ukládají do bočních kaplí svatovítské katedrály. Před 10 lety tam přibyl Vlk a Beran. :) Legrační. Kardinál Beran zemřel v exilu. Odjel do Říma na koncil. Už mu nedovolili vrátit se. Pochovali ho ve Svatopetrské bazilice ve Vatikánu. V pozůstalosti našli jeho přání, že se chce vrátit domů. A tak ho po mnoha letech v roce 2019 přenesli. Vlk a Beran. :-) Zrovna tak přenesli ze hřbitova v Ďáblicích faráře Toufara do jeho obce v Čihošti.

Pohříbívalo se i na národní pohřebiště. Němci nemají. Rakušané mají centrální hřbitov ve Vídni. Tam ukládají všechny prezidenty jednoho za druhým. V Paříži mají Pentheon. Francouzi tam ale necpou hned každého. Jednou za tři až čtyři roky Národní shromáždění rozhoduje, kdo se do Pantheonu přemístí. Prý co to dalo práce s Marií Curie Sklodowskou. Leží tam i Josephine Bakerová. Sklodowská zářila. Při převozu se dodržovala přísná opatření proti ozáření. I dnes její ostatky září, je v nějakém obalu v kameni… Victor Hugo ležel, jak chtěl, na hřbitově P`ere-Lachaise. Proti jeho vůli ho přenesli do Pantheonu.

Londýn má Westminsterské opatství. Diana je pohřebená na nějakém ostrůvku, jen z dálky na 250 metrů je vidět její hrobka. Moskva má kremelskou zeď. My jsme měli Vítkov. Původně to snad bylo koncipováno jako mauzoleum pro britského agenta T. G. M. Prý v nedávno otevřeném dopise psal, aby mu udělali velký funus. Nakonec odpočívá ve skromném hrobě v Lánech.

Hrob neznámého vojína na Staroměstské radnici - tam vyzvedli z bitvy u Dukly ostatky  neznámého. V roce 2010 přibyl další neznámý vojín od Zborova.

Štefánik – poslouchala jsem asi před pěti lety četbu, jak si na něj Beneš posvítil, když mu Štefánik přišel na zpronevěru národních peněz na budoucí Československo, ale to nechci psát. Tak Štefánik má krásnou obrovskou Jurkovičovu hrobku na Bradle u Piešťan i s třemi italskými piloty.

Beneš leží v zahradě u své vily v Sezimově Ústí s manželkou Hanou.

Dalším způsobem pohřbívání jsou urny doma. V Německu urnu do ruky nedají. Musí být pohřeban na veřejném místě. Proto se Němci nechávají spalovat v krematoriu v Chomutově. Převezou si své blízké do Německa, aby mohl mít urnu doma.

Hlinka byl asi deset let v urně doma. Po opadnutí mánie byl přenesen na Olšany.

Gott spí na Malvazinkách.

Další kapitolou jsou otcové zakladatelé. Ti jsou pohřbeni ve své instituci, kterou založili. Naprosto se nesnášel Louis Pasteur a Robert Koch. Snad se jejich nepřátelstvím nechal v Ocelovém městě inspirovat Verne. Má tam dvojici úhlavních nepřátel – Francouze a Němce. Pasteur má urnu v Pasteurově ústavu. (Poznámka Ireny: Podvodník. V roce 1993 vyšly i česky jeho deníky, kde se přiznává, že zfalšoval své pokusy.) Koch spí zase ve svém institutu.

Vojta Náprstek – ateista. Převezen k nám. v Náprstkově muzeu v inventáři dvě urny. Jeho a jeho ženy.

Dr. Martínek uvedl řadu otců zakladatelů.

Někdy je urna součástí pomníku. Hana Kvapilová má urnu proti předpisům v základech pomníku v Kinského sadech. Její manžel Jaroslav Kvapil je v rodinném hrobě.

Rozptýlení. Další možnost pohřbení. Hovoří o loučkách a jménech. Třeba herečka Jana Hlaváčová a Luděk Munzar jsou rozptýleni bez cedulky, bez ničeho na loučce jen tak. Engels se nechal naprášit do Severního moře. Marx – ten má hrob v Londýně. Armstronga nasypali do Atlantiku na východ od USA.

Němci nenechávají své mrtvé na nepřátelské půdě. Patton v roce 1945 zemřel při autonehodě v Německu. Je pohřben v Lucemburku.

Jsem zas kousek blíž ve svém životním mottu – Nechci umřít blbá. Domů dnes nejdu klasikou tmou. Jdeme s Hanou. Asi tak prostředkem cesty od našich bydlišť. Chci se u závor odpojit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-29-cestou-domu

- Ne, pojď po světle.

Souhlasím. U křižovatky, kam se blížíme, blikají modrá světla. Nehoda. Rozbité auto. Na téhle křižovatce jsem asi v roce 1977 poprvé, úplně poprvé odbočovala z ulice, kde jsme si s učitelem prohodili místa za volantem. Nutila jsem ho, aby řídil on. Ale on mě donutil, abych u tehdejší Kary do toho šlápla. Dnes na stejné křižovatce šrum. Policisté. Jeden řídí provoz. Nechtěla bych být v kůži těch lidí.

- Vidíš? Máme si uvědomit, čeho si vážit. A toč si to.

Loučíme se. Máme to nyní zhuba stejně daleko obě domů. Na na druhou stranu. Já na opačnou. Nechávám světla za sebou. Jdu po chodníku, kde jsem dopoledne viděla Josífka. Přišel na mě juknout z nebe.

Doma. kočky čekají. Petroušek čeká. Lehám na chvilku u Petrouška na gauč. Ten vyráběl můj tatínek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-29-dupac-si-lehl

 Žofka na mě okamžitě skočí. Tlape mi břicho. Jau, jau! Packy poctivě zapichuje do mě. Nakonec se na mě uvelebí.

Jdu připravit Petrouškovi svačinku na ráno. Uvařit do termosky čaj s thermojeticsem.

Pod psaním poslouchám na TV Šalingrad. Ruda Vávra vypráví o Tartárii. To je dnes téma mnoha lidí. Nic jsme o naší slovanské říši nevěděli. Neučili jsme se. Pořád že největší světová říše Římská. Ne, ne. Tartárie. Impérium zvuku. Nebyla tam vláda jako v římském modelu. Zvukem vše bylo propojeno. Kybernetické imperium. Založené na volné energii. Vodní zdroje. Elektrárny vydávaly zdravé pole, těla založena na jednom poli. Až lidem vstávaly vlasy. Proto se nosily šátky. To nevíme, že? Parazit 1929 obsadil. Zákaz volné energie z vodního a atmosférického éteru. Pod každou elektrárnou byl zdroj vody. Stavěly se atmosférické elektrárny. Propojovalo se to zespodu i svrchu. Vede to k nové medicíně. Když jsme v nabitém poli, vstávají nám ty vlasy. To známe ze školy z fyziky. Elektrárny vyzařovaly do prostoru, čím větší katedrála, tím víc vstávaly ženám dlouhé vlasy… do katedrálse nechodilo modlit, ale léčit. Varhany se anglicky řeknou orgán. Léčily orgány. Píšťaly mají stlačený vzduch. I naše tělo má stlačené píšťaly mezi orgány. Tak se člověk ladil. Dostával energii. Jedli jsme stříbrnými příbory. Nosili jsme měď. Stříbrné příbory – stříbro je dobrý vodič. Člověk do sebe při jídle dostával nanostříbro. Člověk dostával energii. Léčení. Nosit stříbrný řetízek – pro zdraví. Třeba proti alergii… K čištění. Cena stříbra jde nahoru. Dá se jím i platit.

Doposlechnu zítra.

https://www.youtube.com/watch?v=d6OUYgzTlGk

To byl super-anti-contra-multi-extra-unikátní den!

Děkuji.

Dobrou noc!