Susan Bowerman. Nasávala jsem. Informace :-)

Hezký slunečný den. S velkými zážitky. Bez informací o mamince.

Zas vstávat za tmy. Potichoučku. Koupelna. Cvičit. Nechci hřmotit.

- Jé, už je čtvrt. Za chvíli ti to jede. Nevzbudilas mě.

- Nechtěla jsem tě rušit. Tak si mixnu jídlo.

- Jdu zahřát auto. Čekám venku.

Najednou se mi zas zkracuje čas. Okýnko u kamen, popel - zůstává na Péťovi. Mrk do zrcadla. Jé, nemám linky a řasy. Když spěchám, těžko klidním ruku... Jo, povedlo se. Kabát, boty, zamknout.

- Kdy přijedeš?

- Peťuš, nevím. Mrknu na program a najdu si to v Pze. Dám ti vědět. Okýnko jsem nevyčistila. Nemám rukavice. Mám telefon? Závory nejsou. Kolik je hodin? A počkáš tam se mnou?

Tradiční ranní chvíle v autě. Miluji ho. Celým srdcem. Jde se mnou trpělivě skoro třicet let. Děkuji.

Už je to tu. Starý řidič asi skončil. Mladý. Cedule jak prase: Vystupujte zadními dveřmi. Dálkový autobus staví v Hradci na výstupu - tedy proč zadními a v Pze na ČM - nikdo nenastupuje. Proč tam tu ceduli ručně psanou dal?

- Mohu si sednout kam chci?

- Ne na místenky.

- A tady vpředu máte místenky doopravdy nebo jen tak? Váš kolega mi vždy řekl, že si tam mohu sednout.. .

- Ne, je to obsazené. Tady si vezměte jízdenku. Máte číslo sedadla 11.

Drží v ruce tři stovky. Málem jsem mu je nechala.

Vláčím se s těžkou kabelkou (odjakživa v ní nosím cihlu, žehličku a revolver) a taškou. Test inteligence. Kdepak asi ta čísla jsou? Některý autobus je má dole nad zemí na sedadlech, některý nahoře nad hlavou. Ani jedno, ani druhé.

- Prosím Vás, kde ta čísla jsou?

- Veselý obličej mladé paní mi ochotně napovídá. Ukazuje na sklo.

Ó, Ireno! Bez rukavic a ještě neumíš najít číslo na jízdence, navíc na okýnku. Uklidni se. Nebojuj. Láska, láska, klid a mír.

Hradec Králové. Východ slunce. Vlevo ode mě vpředu sedí blondýnka. Možná čtyřicetiletá. Něžná. Najednou do autobusu vstoupí pán. Chytí ji láskyplně za dlaně. Něco si zavrkají do ucha. Vystupuje. Stojí na nástupišti. Ona mu jemně kyne. Vyjíždíme. Ona se naklání z okýnka. On zázračnou rychlostí někam doběhl do auta a sleduje náš autobus zboku. Hradec má široké moderní ulice. Paní vyndavá telefon. Mává mu. Trošku se bojím - pruhy, semafory, hlídat provoz, telefon... Nájezd na dálnici. Asi se odpojil.

Pole pokrytá šedivcem. Stromy pohádkově ojíněné. Čekám, až se vyloupne na obzoru komín opatovické elektrárny. Růžové nebe začínají pokrývat stopy práškujících; každodenní zázrak - východ slunce. Dnešní cesta nebyla spací. Trvá mi, než konečně upadnu do limbu. Před Phou vlnobití. Neklamná výzva - prober se, šálu, kabát. Posbírej věci. Připrav se. Hlavně nevystupuj předními dveřmi. (Fotky až zítra.)

Mám lístky na metro. Důchodcovské. Za dvanáct. Jedu na světovou odbornici na výživu a fytonutrienty Susan Bowermanovou, předsedkyni vědeckého sboru pro výživu. Zažila jsem tuto elegantní sympatickou dámu předloni v listopadu v Zakopaném. Nepropásnu příležitost. Jedu znovu; studnice vědomostí o výživě... Těším se. Pankrác, Cubex centrum. Ujede mi metro, na které naskakuji vždy hned z busu. Jdu ke svému mladému trafikantovi ubezpečit se, že potřebuji jízdenku dražší. Za šestnáct. O setinu sekundy nestíhám dveře vagonu.

Míjím stanici Palmovka. Tady jsem se sešla s mou milovanou kamarádkou Zlatkou snad ještě před dvěma lety. Pak jí vnutili dg. akutní rakovina kůže. Blíží se 9. březen - zklamala mě. Poprvé a naposledy. Zlatuška moje milovaná. Odešla do světla.

Přestup na trasu - písmena si nepamatuji. Na červenou. Jestlipak se neztratím? Ne, jsem šikovná. Přestup, přestup, přestup a šipka. Ve sluchátkách Interakci v akci. Aha, tak rozvrat. Pokus. O víkendu se slavilo pětileté výročí založení Svobodného vysílače a pan Hazucha neplánovaně vysílal, rozeštvával a ničil práci Pavla Hlávky. Infiltrát se odkopal. Jéžišku! Mám jet na Pražského povstání nebo na Pankrác? Asi Pankrác. Jdu intuitivně k nějakým dvěma ženám.

- Holčinky, prosím Vás, kde je Centrum Cubex? Kde mám vystoupit?

- My tam taky jedeme. :-)

- Herbalife?

- Ano. Můžete jet s námi.

Už jedu sama. Rozhlídnu se. Támhle v té věži jsme taky někdy měli školení. Vidím. Cubex. Registrace. Čekání na otevření sálu... Sedm set lidí kvalifikovalo tento lékařský tréning se světovou špičkou na výživu. Zítra v Brně bude proškoleno osm set lidí. Neumím vysvětlit energii. Vždy se mezi nezávislými distributory cítím pohodově, spokojeně. Kolem mě září samá sluníčka. S někým se znám jen od vidění jednou dvakrát do roka na společných setkáních. Přesto se každý usměje, někdo prohodí přátelskou větičku... Při psaní mi docvakává, proč se se mnou zdravila tmavovláska... Jo, šly jsme spolu na kraji ledna Brnem na školení. Poznala mě tehdy a pozdravovala Lindu. Ptala jsem se jí:

- Jak můžete vědět, že mám Lindu?

- Pracovaly jsme spolu. Už jsme se spolu o tom bavily. :-) Ona říkala, že pracujete v Herbalife.

Jo, proto ten o chlup srdečnější úsměv dnes. :-)

Vybavuje se mi včerejší návštěva v bance. Slečna za přepážkou zapšklá, komisní, nas...á. Nepříjemný mrak. Ještě na podzim tam seděla dvě sluníčka. Milá, krásná, ochotná, sympatická. Jedno slunce zašlo někam jinam, když její kolegyně šla rodit. Nikdy nesrovnávej lidi. Brala jsem za kliku a můj účet už vycvakávaly do počítače. Tahle? Černé nehty, černé hadry, temný vzhled, tvrdá tvář bez úsměvu, projevu lidskosti. Nenasadili sem biorobotku?

- Budete vkládat nebo vybírat?!!!

- Vždy budu vkládat. (Jsem odpověděla taky jako mrak.)

- Na svůj účet nebo přidružený?

(Ty vorle, proč bych vkládala na mamčin? Copak ona neví, že sem nosím tržby od zákazníků?)

- Vždy na svůj!

- Zkontrolovat, podepsat!!

- Prosím! - se říká!!!

Podepisuji. Loučím se:

- Na shledanou!

- Na shle! 

- Tak aby bylo jasno: Nepamatuji si, že bychom spolu někdy trávily čas na pastvě. Nebudete mi říkat na shle!

Nevycválaná suverénka někam zmizela, ani se mi nepodívala do očí. Nezná pravidla mezilidských vztahů. Při rozhovoru udržuji oční kontakt. Micka.

To se mi vybavilo v srdečné atmosféře sedmi set kolegů.

Susan. Začíná krátkou všeobecnou statistikou. To já ráda. Náš vědecký a poradní tým je složen z tří set vědců. (Jo, hodně jich už znám osobně. S nositelem Nobelovy ceny jsem kvalifikovala 7.11.2014 dokonce večeři!) Od roku 2016 si 60% produkce vyrábíme v našich firmách. Nepřekupujeme. Nepřebalujeme. 1 600 výdejních bodů. Jsme skoro ve stu zemí. Denně se vyrobí sto tisíc aloe koncentrátů - z naší aloe z Mexika. Kudy teče, tudy hojí. Čistí...

Před cvičením nutná hydratace, maximalizace energetických rezerv, zálohování hladiny krevního cukru během cvičení. Rozebírá tuky, cukry, bílkoviny. Jejich zdroje, fce v těle. Cukr v krevním řečišti přichází ze sacharidů. Jsou zásadně důležité pro mozek a svaly!!! Pokud někdo drží ketodietu, nemá dostatek paliva. Zamrzne mu mozek. :-) Musíme mít zásobu. Co je špatný cukr? Zdroje dobrých... Bílý cukr je z 50% fruktóza. Tuky, cukry, bílkoviny, druhy, množství, kdy, kde, kolik, jak, proč. Glykemický index.

U proteinů nás rozesměje:

- Vy tady prý jíte smažený sýr. Ve strouhance. To jsem ještě neochutnala.

Vyběhla mi vzpomínka na Zakopané:

- Máte tady moc dobrý chleba.

Tehdy byla poprvé školit v Evropě. Dnes podruhé. Každý vědecký pracovník - je jedno jestli lékař nebo vědec smí opustit své dílo jen asi dvakrát do roka. Takže školení s nositelem Nobelovy ceny už nikdy nezažiju. Myslím, že Susan už mám taky vybranou .-)

Po faktech vyvrací různé omyly. Vysvětluje, jak je to s intolerancí laktózy v mléce. Pokud si lidé namíchají nutričně vyvážené jídlo do vody, nemohou se zasytit, chybí jim proteinová gramáž. Pak to nemusí fungovat. Alternativní mléka. Vyzdvihuje důležitost vlákniny. I přes to, že v ovoci a zelenině ubyly vitamíny a minerály, přesto je důležité je jíst aspoň se zbytky nutrientů, hlavně kvůli vláknině. Rozpustná a její fce, nerozpustná a její fce. Tuky, kde, jaké, omega tři, omega šest, zdroje zdravé a nezdravé. Hydratace. Funkce vody. Hovoří o sóje - opravdu po ní nerostou mužům prsa. Histamin - neuroprenašeč. Píšu, až se mi kouří od papíru.

Recepty. Susan má v našem katalogu množství příspěvků. Dnes poprvé prý předváděla na pódiu recepty, zálivky, dresingy z jogurtu. Udělala šou. Veselá, vtipná, originální. Američanka.

Nacházím v kabelce hrušku. Bože, to je ta, co jsem ji včera nemohla mamince oloupat. Já sním vždycky slupku, mamince krájím kousíčky dužniny. Susan, kdybys věděla... Žádná vláknina, párek dostanou. Měla jsem snahu dodat vlákninu do maminčina skoro stoletého těla. Borůvky - domů. Měla jsem snahu!!! Příležitost mi vzala ta chytrá zdravotnice. 

Nesakruj, nesakruj. Raduj se!

Á, právě jsem si smazala všechny obrázky. Kdopak mi je zítra vytáhne z počítače... 

Nejen že jsem kvalifikovala školení, ale i skupinovou fotku. Někdy je kvalifikace fotka s lékařem. Tentokrát skupinová. Mám s ní fotku od pódia ze Zakopaného. A pořídila jsem si fotku i dnes :-) (Jestli mi někdo smazané fotky vytáhne, dám ji sem zítra :-ú)

Do odjezdu autobusu mám víc jak dvě hodiny. Projdu se okolo Florence. Hledám zase obchod s knihou; aspoň Rossmanna nebo Yves Rochera. Ne. Hospody, knajpy, vinárny, pivnice, kočičí restaurace. Kostel Cyrila a Metoděje. Hm, to je ten kostel?  Sedám si na lavičku. Pozoruji Pražany. Jak na jaře. 

Florenc. Krásný západ sluníčka. Fotím. Celou cestu domů spím, spím, spím. V Černožicích se probouzím. DD září. Bude sedm. Maminka už asi spí. Sama byla. Čuměla do zdi. Posílám ji na dálku láskyplnou energii.

Petroušek mě čeká u autobusu. Jsem doma.

Snad se mi zítra fotky najdou. Mám jich pár z telefonu :-)

Dobrou noc!