Sv. Petr

Ráno. Sedm. Jdu na fitkub. po něm ochutnám novou limitovanou letní příchuť marakuja. Oči mi slzí jak blázni. Co to? Může to být z čištěných kanálků. Prý z chlorovaného bazénu. Tvář maličko nateklá. Jdu. Dole už hotel cvičí. Upravuji si cviky – neskáču, jen hmitám, kmitám… Aby se plotny nedivily. A já s nimi. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-vstavat-cvicit-snidat-a-jit

Řada nádob s CR7 drive. U hotelu na terase kelímky s novou krátkodobou letní mňamkou. Slunce praží. Snídaně. Domlouváme si plán dne. S Míšou, Luckou, Dominičkem vyjedeme na sv. Petra. Necháme se nést kousek ke Klínovce. Co malý vydrží.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-na-sv-petr-ke-klinovce-a-domu

Sbíháme k bílému mostu. I dnes tu chybí Krakonoš. Okolo Žlutého bodu běžíme k lanovce na sv. Petra. Prodejna sportu u lanovky láká na výprodej všech značek. Podprsenka po slevě 2500 Kč. Aha? Z čeho žijou? Jo – z okolojdoucích lidí….

- A co to je?

- To je lanovka.

To mě baví. Malý člověk objevuje svět. Seznamujeme ho s novými slovy. Jedeme nahoru. Hned u lanovky dřevěná liška. Kráčíme lesem. Trháme borůvky. Mrňous šlapká. Klínovka už je vidět. Ptáme se, jak daleko. Prý půl hodinky. Na dosah. Raději se obracíme nazpátek. Už je to tady.

- Mně už se nechce…

Míša bere klučinu na ramena. Zatáhla jsem je moc daleko. Netušila jsem, že dojdeme až sem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-hory-kopce-kopecky

- Domi, pocem, vyber si, budu ti vyprávět pohádku O Červené Karkulce, O Smolíčkovi, o Dominičkovi. Vyskytnou se chyby. Hned vykřikneš, upozorníš.

- O Karkulce!

Vyprávím, dělám chyby.

- Žila byla jedna maminka s malou holčičkou. Nosila červenou sukýnku, modrou halenku, modrou čepičku…

- Chyba!

- Jaká?

- Měla všechno červené.

- A jak se jmenovala?

- Červená Karkulka.

- Výborně. Maminka jí jednou nabalila do košíku dárky pro babičku. Měla svátek. Do košíku vložila bábovku, láhev rumu…

- Chyba! Vína.

- A nafukovací lehátko.

- Né, to by se tam nevešlo.

- Aha. Tak kytku. Maminka varovala Karkulku, aby se nikde nezastavovala a dávala pozor na dinosaura.

- Ne. Na vlka.

Kluk ožil. Statečně šlape. Pokud bych to dala na stránky DD, pochopil by někdo, že je to edukační video?!! Jak se pracuje s dětmi a se starými dementními lidmi? Jak se poutá jejich pozornost? Jak se zařazuje interakce a postřeh?!

Cesta k lanovce dopadla výtečně. Občerstvujeme se na lanovce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-obed

Spouštíme se dolů. Pozorujeme městečko pod námi. Vidíme náš hotel club Harmony. Dole ve Špindlu nám zbourali jedno místo, kam jsme se chtěli jít naobědvat. Zkoušíme Mexickou. Dobré jídlo. Tak, a teď šup do kopce - poslední úsek. Nejtěžší. Nejprudší. 

- Jdeme spát. Sejdeme se v pět ve wellness.

Spím. Spím, nabírám sílu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-odpocinek

Bazén. Vířivka dnes plná. Hotel obsazen nezávislými distributory Herbalife.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-vecere

Na devatenáctou sraz na večeři. Zdá se mi, jako bychom dnes klusali podle hodin. Den se přesně tak rychle překulil.

- Peťuš, čuč.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-no-jo-no

- Kde jsi to sebrala?

- V telefonu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-na-terase-vecer-jeste-do-30-stupnu

Jdeme na terasu. My čtyři. Přisedá Karel s Radkou. Chumlujeme se. Řehtáme se. Do půlnoci. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-15-pozdravy-od-mourka

Mourek je u nás doma vděčný za Lindu. Přede do telefonu jak blázen. Lindin dům má nové kamery. Linda pozoruje na dálku pohyb Kitty v noci. Jednou jsem jí říkala:

- Hele, ona bude tak dlouho nacvičovat skoky na okno do prvního patra, až se jí to jednou povede.

Málem. Obchází dům. Okukuje okna…

Dnes posílá fotky cizího kocourka na terase. Kitty mu dala facku. Noční život...

Jsou dvě. Hlava mi klimbá. Ráno vstáváme na koloběžky z Medvědína. Už musím. Připojuji hezky text. Někdo mu asi neporozumí. To jen my starší víme…

Nikdy už, nikdo už..

Ponožky nikdo neopravuje.

Koberce s prvním sněhem nebo šťávou z kysaného zelí už nikdo nečistí.
Nikdo už nepoužívá kolínskou vodu aby vyčistil snímací hlavu v kazetovém magnetofonu.

Nikdo už neslepuje rozžvýkanou pásku v magnetofonové kazetě lakem na nehty .

Nikdo už ze sobotních novin nevystřihuje televizní program a nezdůrazňuje v něm propiskou zajímavé pořady, které je třeba stihnout.

Nikdo už nikdo nevěší čerty na zrcátko do auta a skalární ryby z hadiček od kapaček na lustr
Nikdo se nechlubí schopností zapálit zápalku úderem na okenní tabuli nebo o nohavici kalhot.
.

Plastové sáčky už nikdo nemyje.Při žehlení kalhot nikdo už nekropí vodou z úst.

Nikdo se už nepřiblíží k příteli neznatelně zezadu a nezakrývá mu dlaněmi oči - hádej kdo to je!
Nikdo si nikdo neomotává vatu kolem sirky, aby si vyčistil uši.

Nikdo si už nepamatuje rozdíl mezi bílou a červenou gumou, která mazala inkoust, ale dělala díru do papíru.

Už nikdo nesbírá užitečné tipy z trhacích kalendářů.Nikdo už nechodí do fotoateliéru, aby pořídil každoroční rodinný portrét.

Nikdo už nenechává na pánvi olej pro "příště".Nikdo si už neposílá se svou láskou dopisy psané rukou, aby netrpělivě čekal u schránky týden na odpověď.

Budeme první generací, která nezanechá žádné stopy.

Ze sebe ze svého mládí, kdy je to tak ostré a neoddělitelné, ale později si uvědomíte, že to tak není. Nezanecháme po sobě dopisy, fotky vzpomínky. Nenecháme svůj rukopis, opotřebovaný, pomačkaný, přeložený papír, obálky s adresami, razítky, jmény těch, komu a od koho.
Nenecháme po sobě nic.. Všichni zahynou v elektronickém humbuku.

Nemám kam napsat, že jsem to já a toto je Petr , toto je Máša, toto jsme my. Opustíme své tváře.

Shoří počítač, vypne se elektrika, zapomene se heslo, zapomene se na život.

Nebudou žádné paměti, žádné deníky, poznámky, dopisy, fotografie z různých let. Nebudou žádné životopisy, rukopisy, všechno, co pro někoho zůstává a připomíná mu ty kteří navždy odešli. Budeme první, kdo se beze stopy zmizí.
Ahoj, éro mobilů, počítačů a sociálních sítí.
Podařilo se ti nás vymazat...

Dobrou noc!