Sv. Petr, Klínovka, Špindlerův mlýn
Ráno. Sedm. Rozdělávám závěs. Sluníčko kluše oblohou. U hotelu fit klub. Mixuji Herbalife výživu. Posílení svalů před túrou. Za hodinku klušeme na snídani do hotelové jídelny.
Dnes vyjedeme na Svatého Petra. Radíme se, jestli malý okruh k boudě na Pláni, větší ke Klínovce a pak čárkovanou cestou k horní stanici Sv. Petra...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21_Pred_snidani_Herbalife,_za_hodinu_na_terasu_hotelu_snidat/
Sbíháme okolo vojenské léčebny Bedřichov dolů do centra. Na bílém mostě se letos neprochází Krakonoš. Žije ještě? https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-211_Pred_ctyrmi_lety/1548616168
Míjíme Yelow point i druhé centrum s prodejem atrakcí, koloběžek...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21_Ze_Sv._Petra_na_KLinovku_a_podel_Kozich_hrbetu_do_Spindlu/
Ženu je, abychom stihli lanovku. Ano. Jsme poslední. Odbavují nás a pak zas za půl hodiny. Stihli jsme odjezd. Šest si nás sedá na jednu sedačku. Nahoře se občerstvujeme - víno, pivo. Fotíme se s pozadím sjezdovky na Medvědíně na protilehlé straně údolí. Na horizontu vykukuje nenápadná špička. Sněženka. Kouká na druhou stranu hor. Na lanovce s námi jela i dcerka vzdělaného právníka. Střídavá péče. Čtyřka z češtiny v šesté třídě. Blbá učitelka. Věřím. Dnešní učitelé už nejsou vzdělaní. Nebo - vzdělaní ano, ale neumějí. Nemají rozhled, neznají pravopis, psychologii, didaktiku. Konec konců ministr zahraničí by měl znát alespoň tři jazyky, mít všeobecná rozhled a diplomatické zkušenosti. A co tam sedí? :-)Tedy uvěřila bych; no jo, jenže jsem záludná. Zeptala jsem se na 6x7, 9x8, 3x7. Neuměla. Neznala výsledky. Divně hýbala prsty. Asi sčítala. Tak nevím, kdo je blbý. Vinu bych asi položila na rodiče. A na učitelku včetně rušivých elementů ve třídě - nevzdělaných asistentek. A holčička? Rozbrečela se. Snadný únik z nepříjemné situace. Hezky cvičí s tatínkem. Násobilku neokecáš. Kráčíme kousek okolo lesa. Čekám na zázrak. Ano. Na obzoru fotím Ještěd. Tak blizoučko je z téhle strany hor.
- My jdeme až na Klínovku.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21/
- v půl druhé máme být na teambuildingu...
- To nás čtyři nebere.
Oddělujeme se. Túra nenáročná, kousky do kopečka, ale spíš po hřebeni. Potkáváme asi pět kočárků tlačených tatínky. Maminky táhnou za ruku děti. Líbí se mi jejich snaha - chtějí chodit po horách, ale mají mláďata. Tak aspoň takhle. Kousky po hatích. Schody. No, tatínkové, snažte se.
Bouda na Pláni. Ptáme se, kudy zpět k horní stanici lanovky. Paní nám doporučuje jít ještě kousek, zahnout vlevo a nechat se dovést s výhledy na Kozí hřbety dolů do Špindlu. Moc se mi nechce, vzhledem k svým dvěma loňským zkušenostem se sešupem z Výrovky do Pece a z Labské do Špindlu. Mám nové nehty. Narostly teprve na jaře. Někdo mi říká, že se mu to přihodilo taky... Paní, co nám radí trasu se potutelně usmívá. Aha. To nebude kousek, a bude to do kopečka, který vidíme v dálce. To nebude žádný problém. V dálce Klínovka.
KAŽDÁ BOUDA MÁ SVOUHISTORIE KLÍNOVÉ BOUDYZALOŽENA 1676
Původní Klínova Bouda byla založena již roku 1676 na místě údajně původní chatrče vystavěné dělníky, kteří nosili rudu ze Svatého Petra do Dolního Dvora, aby se měli kde ukrýt před špatným počasím. Na jih orientovaná čtyřicetihektarová louka tak prý vznikla v 17. století jako hospodářské zázemí pro stříbrné doly ve Svatém Petru.
Na rozdíl od stejně vysoko položených lučních enkláv nebyly na Klínovkách jen letní boudy, ale horalé tu žili celoročně. Proto sem chodil už od roku 1814 privátní učitel z nedalekých Rennerových bud. Kvalifikaci učitele tehdy splňoval i vojenský vysloužilec. Učilo se v různých chalupách, navíc sem chodily i děti z Rennerovek i všech tří enkláv Pláně. V roce 1903 obec Volský Důl, pod kterou Klínové boudy tehdy patřily, postavila pro zdejších osmadvacet dětí vlastní jednotřídní školu.
Během rozmachu turistiky na konci 19. století se na každé horské luční enklávě alespoň jedna chalupa přeměnila v horský ubytovací hostinec. Na Klínových boudách vyčerpali zdejší turistický potenciál Hermann Buchberger s manželkou Wilhelminou. Na konci 19. století vlastnili dvě nejvýše položené chalupy u turistické cesty, tu horní přestavěli na brzy známou Klínovou boudu. Přímo u nich na zápraží se spojovaly cesty od Pláně, Svatého Petra, Výrovky, Friesových a Rennerových bud.
Během sedmdesáti let provozu boudu třikrát potkalo neštěstí. Poprvé vyhořela v roce 1912. O rok později ji Buchbergerové postavili znovu a hned prodali bratrům Bönschovým z Luční boudy. Ti v roce 1926 ustanovili správcem Johanna Brauna z Braunbergu neboli Hnědého Vrchu v Peci. Jeho rodina kromě horského hospodářství se třemi krávami a párem tažných koní nabízela hostům ubytování, a hlavně posezení ve stylovém hostinci s živou muzikou i tancem.
Po druhé světové válce, v květnu 1945, pováleční partyzáni bezdůvodně zastřelili hospodáře Brauna přímo před boudou a zraky rodiny. Potom tu pětadvacet let hospodařily státní organizace. V zimě roku 1970 bouda do základů vyhořela a dlouhých čtyřicet let zůstaly Klínové boudy bez adekvátní náhrady.
V roce 2003 byla soukromým majitelem získána sousední bouda známá jako "Tesla" od firmy Tesla Hloubětín. V letech 2005 - 2010 byla bouda kompletně zrekonstruována do současné podoby a otevřena veřejnosti pod názvem "Nová Klínovka".
V roce 2016 boudu koupila společnost Infinmed s.r.o., která se záměrem dát boudě opět život a obnovit letitou tradici této krásné horské boudy dala boudě jméno "Bouda Klínovka" .
Od roku 2017 provozuje boudu Klínovku František Zálešák, který zde žije s rodinou. Založil Horský ranč Klínové boudy a začal hospodařit. Po dlouhých letech se tak vrátil na Klínové boudy život a krásné krávy Highland Cattle, ideální pro horské louky.
Klínovka hlásí otevřeno. Nádherná bouda. Čteme si před ní vedle křížku příběh kojící čtyřiadvacetileté ženy; uhodil do ní 17.5.1885 blesk, přežilo jen dítě. Na Klínovce milá obsluha. Cedule, že nemají wifi. Ale nemají tu ani signál. Můžeš si klidně ždímat data z telefonu. Kde není pokrytí, nemáš ani data. Slečna obsluha v růžovém říká, jak na kraji kovidu šla - jak to říkala? Padesát pět dnů každý den padesát km. Chtěla jít cizími zeměmi, ale kovid zabránil... Jo, té taky slezly nehty. Víme, o čem mluvíme.
Máme s sebou všichni obědové tyčinky. Tak jen pivo, víno. Slečna v růžovém nám taky radí támhle nahoru, jak jsou ta áčka a do leva. Přijdeme prý okolo Kozích hřbetů do Špindlu. OK. Dohodnuto - dvě ženy, stejná trasa. Mohli bychom jít i jinudy. Odsud nedaleko k Výrovce, a tedy i k Luční, taky k bufetu - chatě na rozcestí. Miluji to chození horami. A vůbec mi nevadí pařba na slunci.
Stoupáme k áčkům. Nádhera. To jedno je přístřešek nad Klínovkami - ATÜLN. Prosklené čelo - viz nahrávka. Najdi si. Zajímavé povídání. Najdeš i kdo narýsoval, kdo přispěl prkny... Dvě lavice. Čisto. Deka. Pod lavicí láhev s vodou. Proskleným čelem výhled dolů po stráni ke Klínovce, odkud jsme prve vystoupali.
Už spěcháme dál. S Martinou se stále zastavujeme u borůvkových keříků. Obsypané sladkými plody. Máme modré pusy i ruce. Péťa hartusí, že jsem nezodpovědná. Zdržela jsem se jako poslední. Počkal na mě. Chlapi nakonec klušou napřed. A my mlsáme. Občas si Péťu přivolám, jako že mám žížu, ale fotíme se v pozadí s průhledy na Kozí hřbety. Omamná krása. Pamatuji si, jak jsem poprvé asi ve dvanácti, třinácti jela s mamkou a panem Řepkou na nějaký nedělní výlet do Krkonoš. Stoupali jsme někam do kopce. Byla jsem okouzlena šedě zelenými fleky na hřebenech, kosodřevinou. Jen tak, kousek jsme si vyťápli. Na můj první kontakt s letními Krkonošemi nikdy nezapomenu. Taky svítilo slunce. Zítra budeme stoupat na Vrbatovu boudu - zas uvidím ty obrazy, jako kdysi dávno. Ty šedě zelené fleky. Vidím to tehdy i dnes. Těším se k pramenům Labe - sice stále stejný obrázek, ale stále fantastický. Zítra.
Asi po dvou třech hodinách se cesta rozšiřuje. Čas nekontroluji. Volá Roman, že čekají v hospodě u pointu. A kde prý jsme. Jestli už jsme přešly ty dva mostíky. Jo, sedly jsme si tam s Martinou na chvilenku a poslouchaly šum dolů se řítící vody. A prý pod dvojsedadlovou lanovkou se máme spustit dolů. Ušetříme kilometry. No, tak se za chvíli spouštíme. Ti vorle! Co to vymysleli ti naši chlapi? Cítím palce. Tady se asi sjíždí poslední kousek sjezdovky. Pěkný pruďas. Bez lyží na nohou zápřah na lýtka a kolena. Jsme dole. Tlapkáme do centra. Z lávky je vidíme za domem v hospůdce. Prý mají pro nás rozvinutou cílovou pásku. Sedáme. Vyprávíme o mém kontaktu s dětstvím, mládím a o smrti člověka, kterého jsem na tři hodinky uvítala v mysli. Nevím, co to mělo znamenat. O Ivkovi, o holkách.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21_Kitty_zustala_vegetit_ve_svem_prazskem_krmitku/
Linda hlásí, že Mourek se radoval, přijelo žrádlo. Zrzka uražená čichla k misce a odešla. Rajčata a okurky na doraz. Ve skleníku dobré. Mourek za ní chodil po zahradě. :-) Hlídal si žrádlo. Aby zas neujelo.
Je čas. Nárožní hodiny uprostřed Špindlu ukazují 41°C v půl páté večer. Přežili jsme. V pohodě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21_Do_dvaceti_minut_po_ture_vyziva_svalum/
Vybíháme jeden, druhý, třetí kopec. Ještě jeden. Hup, hup. Srdce nám tlučou. Harmony je až u nebe. Bývalý protiatomový kryt pro panstvo z Phy. Přiletěli by helikoptérami. Je zaříznut v kopci nad Medvědínem, aby nebyl patrný při přeletu letadel. Místní netušili, co se tu hloubí za monstrum. I dnes tu v podzemí je vojenská expozice. Každý rok se tam jdu mrknout, ale sama se tam bojím. Je tam štáb s přístroji. Zdravotní oddělení. vojenská výzbroj. Na generátory jede hotel do dnes, pokud v zimě vypnou proud. Je tu přednáškový sál s původními plyšovými pohodlnými křesly.
Rychle mixnout poklonu svalům.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21_Welness/
Do bazénu, do vířivky. Za hotelem se ještě plní teambuildingové soutěže. Děkuji pěkně. Pozorujeme je z bublinek.
U večeře se zdravíme s tímhle a tamtím. Tady prohodíme slovo... Karel se nechal vyvézt na Martinovku a sjížděl na koloběžce. No jo, jenže to není žádný výkon. To máš za půl hodiny sjeté. Večeříme. Fotím dortíky. Tak který? Mám nárok. Přes dvacet kilometrů v nohou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-21_Tak_ktery_po_veceri/
Po večeři se chystám znovu do wellness. Do sauny. Usnula jsem na posteli. Už se mi nikam nechce.
Dobrou noc!
P. S. Jak jinak bych mohla hodnotit svůj den - překrásný. Napadá mě, milí čtenáři, že tu mám i donašeče, že jo? Šmíráky. Někdy Vás je k tisícovce. Který to asi je? Taky mají nárok na žití. :-) Plní fci užitečných idiotů. Ale to jen vzpomínka na loňský rok. Schválně, jestli se to donese tomu opičákovi, který tvrdí, že přece číst umí. I psát. :-) A co násobilka? :-) Rarachu, běž už na pec. Neprovokuj. A spi!