Svarogovi se narodil Dažbog :-)

Končí vláda Svaroga. Dnes umírá. Rodí se jeho syn Dažbog, někdy Chors nebo Svarožic, nový mladý bůh. Nové slunce. Nastává největší temnota. Nejdelší noc. U našeho stolu mohou být duše, které si přejeme vidět.

Ráno. Potichoučku vstávám. Na mě brzo. Jdu chystat světlu mého bytí svačinku. Má dovolenou. Motýl někde létá. Včera jsem se ptala, jestli by mu stačila svačina v deset. Nestačila. To už má někde s chlapy kontakt v kotelně. Usmívám se. Vyjdu mu vstříc. A ráda.

Proti mně si vykračuje Žofka.

- Co tu děláš? Drzoune?

Ač na oko hartusím, neutíká. Beru ji do náručí. V ruce držím malou konévku na zalévání. Konvičku nechávám stát na chodbě. Vezmu ji k filtrované vodě. V koupelně si s Žofkou sedám na horkou dlažbu. Muzláme se. Hladím její velké tělo. Příšerně narostla. Kvalitní strava se zrcadlí v nádherné srsti. Maso bez navoněných sajrajtů je na hustotě a kvalitě kožichu patrná. U obou. I Mourek má krásné ošacení.

- Žofi, slyším zpěv. Páníček jde. Teď potichu!!

Petroušek si na chodbě přestal broukat. Tichoulince otevírá dveře. A všimnul si nás v koupelně. Nepřešel dveře. Nedošel do ložnice. Směju se.

- Já jsem si říkal, že ta konývka tu nebyla.

Prozradila nás.

- Já jsem si myslela, že půjdeš do ložnice vzbudit mě. A že se budeš divit.

Jdu rozpálit pánvičku. Špíček. Cibulku. Vajíčka. Pár plátků bagetky.

Můj nový ntb pracuje nesmírně pomalu. Hrůzně. Zkouším zavolat svému dobrodinci. Ano. Odpoledne ho mohu poslat. Jupí! Kopíruji práci na starý ntb. Fotky na externí disk.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-21-v-me-pohadce

Jdu obhlédnout dům. Dnes ho chci už mít připraven na příchod slunce.

- Peťuš, půjdu si na zahradu zapálit oheň. Slunovratový.

- To ale sebou hoď, protože svítí sluníčko. Za chvíli bude pozdě.

Odjel koupit kočkám maso.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-21-slunovratovy-ohynek

Zapálila jsem na zahradě oheň, aby držel světlo. Medituji si sama, jen tak. V klidu. Klimbla jsem na chvilenku. Na ohýnek jsem vhodila kytici sušené levandule. Dívala jsem se na slunce, na letadla; pozorovala jsem svět v tichosti, v míru, v klidu. Nechala jsem se vést pěknou meditací. Tmou. Na horu. Světelné bytosti. Po meditaci ještě pozoruji zahradu, ptáky. V klidu. Někde z dálky štěkali psi. Vrátila jsem se do dětství. Ticho občas prořízlo zaštěbetání ptáků na krmítku. Vyhnala jsem myšlenky. Sama. Pod nohama pevnou zem. Nad hlavou svítící sluníčko.

Až ex post jsem si přečetla návod od Hely. Text návodu dlouhý. U ohně jsem si meditovala podle svého.

Z návodu od Hely:

Záměr je třeba formulovat neduálně. Nic netlačit. Nevytvářet dualitu a polarity. Nepřát si vítězství ani porážku někoho, ani trest, ani si nepřát mír nebo změnu. Speciálně k modlitbě za zemi / národ je nejčistší forma:

"Ať se v tomto prostoru může projevit to, co je pravdivé a životodárné.""Ať se rozpustí iluze, které už nelze udržet.""Ať lidé unesou pravdu bez nenávisti."

Devátá vlna nefunguje přes polaritu.V Deváté vlně už totiž nejde o to, ZDA se modlíte, ale z jakého vnitřního nastavení se záměr rodí. Formulace není technický detail – je to kvalita našeho pole. Správná formulace otevírá možnosti, uvolňuje, přenechává inteligenci celku a poli. Záměr pravdy (pro zemi, kolektiv) používáme tehdy, když cítíme, že iluze jsou silné, je mediálně generováno silné pole, třeba momentálně války, ale nechceme se dostat do boje.

Formulace:

"Ať se může ukázat to, co je zralé k vidění." "Ať pravda přichází tempem, které lze unést bez nenávisti."

Záměr soucitu (kristovský tón). Používejte tehdy, když cítíte bolest lidí, ale nechcete ani nemáte ji nést za ně.

"Ať se v srdcích uvolní tvrdost, která vznikla ze strachu." "Ať má každý přístup k síle, která mu dovolí jednat lidsky."

Pozor: nikoli "ať jsou lidé lepší" – to už je soud.

Jedna formulace, která nahrazuje desítky jiných, jediná větu, kterou můžete používat dlouhodobě:

"Dovoluji, aby se v tomto světě projevovalo to, co je pravdivé, životodárné a udržitelné – bez nátlaku a beze strachu."

To je formulace plně kompatibilní s Devátou vlnou.

Jde o to spíš BÝT V MÍRU. Najít v sobě stav míru. To, jestli něco vyzařuje nebo ne, neřešit… jen být v souladu duše, ducha a těla. nepřepínat nervy. Nemodlit se za výsledek, ten je výsledek kolektivní zralosti, a tu neposuneme, jen svoji individuální zralost.

Vrátila jsem se do domu. Dobalila jsem dárky. Vyluxovala. Doladila úklid. Rozsvítila světýlka, svíčky, andělské zvonění. Nevzrušuji se. Znějí mi krásné krkonošské koledy. Ze života. Jak šel pro kvasnice. Byly zkažený. Koláče byly sražený. A jak ho žena lopatou plácala… Vzpomínám na včerejší kouzelný večer s koledami.

Volá mi sestřenice. Byla u Ivy. Je bez nálady, smutná. Opuštěná. Brečí. Ano. Souhlasím. Neřeším. Nesoudím. Vzala ji na hřbitov. Svítila tam ještě svíčka. Prý tam s někým byla. Volám.

- Ivo, přivezu ti cukroví. Že jsi nepekla?

- Koupila jsem. Aspoň ochutnáš vanilkové rohlíčky z obchodu.

- Ivo, najdu ti autobus, ať se pocvičíš, přijedeš. Ty jsi byla celý život šikovnější než já Všechno jsi uměla! Tak přijeď, naviguji tě.

- Ne, já budu sedět doma.

I- vo, přivezu ti malý stromek.

- Nevoz. Já jsem letos Vánoce zazdila.

- Ivo, blbneš u televize. Kluci se přijdou  mrknout tak akorát na skok… Potřebuješ paní, která by za tebou denně na dvě hodinky zašla.

- Jo, aby mě kontrolovala, viď? Nechci.

Směju se. Přitakám. Nelíbí se mi, že nemůže řídit. Zakazují jí péct, topit v kamnech. Činnost, práce, tvořivost nutí člověka přemýšlet.

- Ivo, co pejsek?

- Je tu. Jsme tu spolu.

- Ivo, prosím tě, běž s ním na procházku. Hýbej se. Mám obavy, abys ho měla… Dnes je slunovrat. A svítilo sluníčko. Pohyb je základ.

- Vy mě furt kontrolujete.

- No, kontrolujeme. Zastavím se u tebe. A teď si běž dát telefon preventivně na nabíječku.

- A já nevím ani, kde ho mám.

- Zkus u ucha. Je tam?

- A jo.:-) 

Řehtáme se. Načechrávám energii. Ale k smíchu to není.

- Bylas´   dnes na hřbitově.

- Nebyla.

- Ale jo, volala mi to. A včera taky jsi tam byla. S Mijankem?

- Nevím. Asi s mamkou.

- Mamka je v květnu pět let po smrti.

Ticho.

- Ivo, zítra dopoledne ti zavolám. Trošku tě zaktivizuji. Ať si udržíš umění jezdit autobusem.

Loučíme se. Vím, že je smutná. Že nemá na nic náladu.

Od rána do večera pracuji. Peču, uklízím, myju, zdobím…

Povídáme si s Petrouškem. Cinkla mu zpráva. Počítač mám hotový. Ráno, až se probudím, budu ho tu mít.

Noc. Svítí tu svíčky, domečky, voní purpura, tichounce znějí koledy, oheň sálá.

Z klidu mě maličko vyvedl FB. Z obrovské sledovanosti mi křivka spadla pomalu na nulu. Dělají to tak, že vám smažou příspěvek, ale člověk vůbec neví, o co šlo. Kdyby mohl nahlédnout. Opravit. Smazat. Vysvětlit. Dočetla jsem se, že mé příspěvky nebudou doporučovat. Ano, vidím to na statistice. A že si kvůli tomu nohu za krk nedám, to teda ne. FB netuší, nechce vědět, co je vnitřní práce člověka. Proto se nevzrušuji. Jak se cítíme uvnitř, za to můžeme jedině my sami. Nezapomínejme, že to, co jsme se učili v anatomii, v přírodovědě – je úplně jinak. Jak si generujeme v buňkách energii. Do jakých polí vstupujeme. Jak si tvoříme život. Máme změněnou DNA. Věřím v to. Věřím, že někdo má víc vláken než jenom dvě. Rodí se nové bytosti. A nějaký zatvrdlý FB – ne, ten mě nerozhází. Pokud mě nebudou číst, budu si psát pro sebe. A chodit brzy spát. Pro dokonalé zdraví a dlouhý život. A ještě k tomu ušetřím tisíce za poplatky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-21-8-6-2022

Promazávám fotky. Mám je na externích discích. Občas se ráda v počítači podívám. A hele. Tady jsem byla na svém gymnáziu. Tady, kde se dnes jí, tam byla naše třída. A pak že se nic nemění. Ale mění.

Na Inspirále čtu o slunovratu. S úspěchem můžeme pochybovat, jak to tu bylo. Jestli dějiny nekulhají o tisíc let šejdrem:

Inspirala

O ZIMNÍM SLUNOVRATU A OPRAVDOVÉM PŮVODU VÁNOC…

V neděli 21.12.2025 v 16.03 SEČ dojde ke kosmickému přepólování, k zadržení dechu mezi výdechem a nadechnutím. V tom okamžiku můžeme na chvíli vejít do rytmů Země i vnímat její tep..

My lidé jsme součástí přírody, a jsme s ní tudíž hluboce spojeni .

ZIMNÍ SLUNOVRAT nám poskytuje prostor pro reflexi a zvědomění sebe samých v událostech celého prošlého roku a pro propuštění všeho starého a již nepotřebného, abychom mohli přijmout nové. Nyní je tento aspekt ještě podstatně zesílen právě probíhajícím procesem, v němž se planeta Země posouvá ve své evoluci do dimenze bez duality, čili jednoty, jež jsme si zvykli označovat jako čtvrtou dimenzi. Stává se tak čtvrtou svatou planetou naší sluneční soustavy.

Po nás lidech tento vesmírný posun žádá, abychom procitli a odpoutali se od všeho, co ve své podstatě nejsme. Ať je to naše Ego, přesvědčení, představy, očekávání...

SLUNOVRAT znamená doslova "zastavené slunce". Solstitium je latinské slovo (ze sol = slunce a sistere = být v klidu), což indikuje "zastávku" Slunce, zjevno "přestávku na cestě, kterou se naše hvězda ubírá na obloze. Ve dnech kolem zimního slunovratu, kdy je světla ve dne nejméně z celého roku, slunce zastavuje svůj pokles oproti nebeskému rovníku na obloze, obrací se a zahajuje svou cestu ke zpětnému přibližování se a k návratu k rovníku, což přináší prodlužování světla ve dne. Pro nás to znamená propuštění starého a již nepotřebného a příprava na nové.

Slunovrat je nejkratším dnem v roce. Nebo přesněji, je to den, který má nejméně hodin denního světla: od tohoto momentu se budou dny postupně prodlužovat. Je to také den, kdy naše planeta obdrží minimum slunečního záření. Slunce v tento den vychází na naší polokouli v jejím nejjižnějším bodě východního horizontu a na svém vrcholu v pravé poledne se nachází na nejnižší úrovni.

Z HISTORIE OSLAV SLUNOVRATU A VZNIKU VÁNOC

Ve starověku byl Slunovrat symbolem znovuzrození. V době, kdy se zimní období se shodovalo s obdobím hladu a vyšší úmrtností, byl tento astronomický okamžik, který značil konec tmy a postupný návrat ke světlu, důvodem k oslavám.

V keltské a germánské tradici se zimní slunovrat se shodoval s oslavou Yule: zapálil se oheň, porážela se zvířata a hodovalo se z posledních zásob masa k dispozici. Důvodem bylo také to, aby nemuseli krmit zvířata v těžkých měsících. Zdá se, že právě tyto oslavy zavedly tradici stále zelených jehličnatých stromů jako symbol života, který odolává zimě a protivenství: tradice, která se pak zákonitě stala součástí oslav Vánoc.

Saturnali, sex a "pozornosti"

Ve starém Římě, na přelomu zimního slunovratu mezi 17. a 23. prosincem byly organizovány tzv. Saturnali, svátky zasvěceny bohu zemědělství Saturnu s rauty a obětními dary. Během dnů oslavy se převracely role: otroci byli nazýváni princeps, byla jim dána všechny práva a moc a nosili masky. Sociální třídy byly dočasně zrušeny: všichni se oblékali stejně a pro otroky to byla jediná příležitost pro vychutnání si svobody tím, že fiktivně převzali místo svých pánů. Díky některým Marsyasovým epigramům víme, že si Římané při této příležitosti vyměňovali hmotné dary jako kostky, barevné voskové svíčky, oblečení, knihy, mince, malé mazlíčky. Toto vše mezi nekonečnými orgiemi a překypujícími rauty.

JEŽÍŠ SE NENARODIL 24.12.

Starodávná pohanská oslava zrození Slunce - slunovrat, konaná 24. prosince, byla římsko-katolickou církví zbavena svých původních významů, považovaných za příliš licentní a nebezpečné.

Církev se "zmocnila" 24. prosince vyhlášením Ježíšova narození tak, aby byly starodávné rituály spojené se Zemí, s vesmírem a s přírodou zcela naplněny novým významem a zapomenuty. V materiálech zabývajících se hledáním pravdy o Ježíšovi a jeho životě, je možné se dopátrat indikací, jež zmiňují jako čas Ježíšova narození konec dubna či začátek května. Jsou to však stále domněnky.

Zastavte se na chviličku, zavřete oči a uvolněte se.

Sledujte své pocity.

Naslouchejte svému Srdci . Následujte intuici a indicie a důvěřujte jak jim, tak i sobě . Budete vědět, co máte učinit

Požehnané dny nám všem lidem a všem dalším bytostem

Mnoho Radosti v dalších dnech, v nichž bude Světlo sílit až do letního slunovratu v příštím roce...

S Úctou a Láskou

Jitka Tresnakova

Shodujeme se s textem v tom, že Vánoce jsou vymyšlená pohádka. Taková útulná, měkoučká, hezoučká, líbivá. Ale někde se mnou text nesouzní. Dějiny šly jinudy. Byl nějaký starověk? Už o tom lezou videa. Učili jsme se vymyšlenosti. Ať si každý píše, myslí, říká, co chce. Každý věříme na svou pravdu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-21-klid

Dům je pro nové sluníčko nazdoben, vyčištěn. Prožila jsem nádherný slunovratový čas. Užila jsem si ho. Mám ráda tmu. Svíčky, světýlka. Zklidnila jsem se nejen při meditaci. Už jsem se naučila naslouchat svému tělu, srdci, jít životem intuitivně. Už jsem velká holka. Taky všemu nevěřím. A kdo nevěří mně, tak toho nechávám v jeho tmách. Asi se ve škole dobře učil. A teď se mu nechce udělat krok z komfortní zóny. Ach ty dějiny, zažrané v myslích do morku kostí!

Ať žije sluníčko!

Dobrou noc!