Sváteček. Krásný, šťastný, láskyplný.

Sváteček. Huráá. Dnes mi budou blahopřát. Za nic. Jen proto, že moje vibrace je vytištěná v kalendáři. IRENA. Mám krásné jméno. Mírotvorné. 

Půl osmé. V deset Česká Skalice. Mám dost času. Mám dost času. Dost času. Času dost. Už se trošku nedostává. Krátí se mi to. Chci se stavit v bance, v zahradnictví, cestou na statku pro mléko. To určitě. Za deset deset Linda.

- Lindi, nemám čas. Musím vyjet. Je deset a to už tam mám být...

- Mami, proč se objednáváš?

- Tak obrysově. Abychom se s mou milovanou kadeřnicí sešly plus mínus. :-)

Jedu. V autě hodiny plus šest minut. Celou cestu odečítám. Že bych se stavila aspoň v bance? Hned zavrhuji.  Nepřichází vůbec v úvahu. Zahradnictví míjím v časovém presu... Pro mléko se stavím cestou zpátky. Jen si musím celou cestu zpívat: Mléko, zahni pro mléko, mléko!

Eri se usmívá. Půl jedenácté.

- Přeji ti všechno nejlepší k narozeninám - vlastně ty jsi račice. Tak - co to bylo 3.4.? Sváteček.

Předávám taštičku s dárky. Ráda sem jezdím. Mám ji moc ráda. Její krásný dvoreček s rozjetou thonetkou. Očekávám, jestli jsou všichni zdrávi. Stále se kolem nich něco točí... Manžel si zlomil nohu. V Pze. Chjo. Neštěstí  nechodí po horách... Už prodělal tolik nemocí. Plotýnky, střeva... Štěstí mají spolu. Oba šikovní, zruční, klidní, milí...

Cestou zpátky do  zahradnictví ve Skalici. Vítají mě. Diví se. Byla jsem tu v pátek. :-) Domů si zpívám: Mléko, nezapomeň mléko!! Odbočuji ze státní do vesnice. U statku hledám mléko na smluveném místě. Není. Já jsem nezapomněla! Zvoním. Paní nechává branku dokořán. Obezřetně ji zavírám. Popadla kolo a frčí zadem do kravína. Mají tady dva hrozivé vlčáky. Předchůdci Gina a Argo už opustili svět. Argo byl takový hajzlíček. Oběhl kravín a za zády ďaf! Vždycky měl radost, že jsem zkameněla strachy. Paní na mě volá, že manžel zapomněl. Ale má jednu láhev navíc. :-) No hurá! Nechce platit.

- Brambory nemáte?

- Zkuste u Ludvíků.

Zkouším. Lukáš. Inženýr. Kdysi druhý rok své kariéry jsem ho učila... Pětačtyřicet let to je? Víc? Učila jsem jeho děti. Nepoznávám ho. Zarostlý... Už je z něj velký kluk. 

- Lukáši, máš brambory?

- Kolik potřebujete? Máte štěstí. Dnes je třídí. Zítra už byste si musela vzít pytel 25 kg.

Beru nejdřív tři, pak raději šest kg. Nádherné. Ukázkové. Překrásné. Pěkňoulinké. Budou už jen do konce týdne. Hm, dva měsíce do nových... Rozmyslím si...

Zahradnictví v Jaři. Venku zima. Neodolala jsem. Beru rajčátka. Zatím budou nocležit na terase za sklem. Všechny kytičky schovávám, aby jim nebyla zima. :-)

Oběd. Upéct maminčinu mramorovou bábovku. Pečení mi brání v odjezdu k mamce. Počkám na klientku. Změna v rozvrhu. Za mamkou až po ní.

Maminka ve tmě. Beru ji na sluneční lázeň. Terasa vyhřátá energií. Nabíjíme se. Bože!!! Halóó! Slyšíš mě? Ne? Hergot, když ne Bůh, aspoň ředitel. Halóóó, mohli byste ty lidi dávat na slunce??! Jenže oni by dýl vydrželi, že jo! Nežádoucí. Next!

- Mami, upekla jsem podle tebe mramorovou bábovku, ale je to buchta. Místo tuku jsem dala arašídové máslo...

- Ó jé, taks ji zkazila, viď? Jak začneš zaměňovat a ubírat, vždy to zmrcneš.

Má pravdu, předsedo. Kousek jsem vzala Jarušce. Usazuji ji na židličku, žádné chození! A ruku pod pusu na drobečky!

Chvilku luštíme.

- Zkratka německý?

- Deutsch.

- Mami, zkratka.

- No deutsch.

- Mamko česká zkratka německýýý.

Stojí si za svým dojč a tečka.

- Něm. Ne?

Včera mě dostala. Hlídala jsem hodiny.

- Kolik je?

- Za deset půla.

- Mami, tablet mi ukazuje 15.39 hod.

- Tak mně jdou pozdě.

- Ukaž? Vždyť ti jdou přesně!

- Tak jsem si je navlékla obráceně.

Dnes se jí ptám:

- Mamko, seš ráda na slunci?

- Jsem ráda, že seš tady!

Rázná odpověď.

- Mamko, já si to natočím. Až se tě zeptám, takhle hezky rázně mi odpovíš.

- Mamko, seš ráda na slunci?

- Ano.

Mažu. Vysvětluji. Tak znova:

- Až se tě zeptám, tak mi odpovíš jsem ráda, že seš tady. - Mamko, seš ráda na slunci?

- Ano, jsem ráda, že seš na slunci.

Řehtám se. Mažu. Znovu.

- Mamko, cos mi odpověděla poprvé. (Jo, to kdyby věděla.)

- Že seš tady!

Mezitím sluníčko odchází. Ocitáme se ve stínku. Ještě teď se svému úsilí zachytit okamžik bezprostřednosti směju.

- Mamčo, tak naposledy, to dáš! Mamko, seš ráda na slunci?

- Sem ráda, že to trefím.

Vybuchuji. Pusinkuji. Ne, to nedá. To neva. Maminka moje zlatá. Je pozdě. Unavená. Nanosila jsem jí dobrotky. Hrušku, buchtu, víno, kafíčko... Jsem šťastná. S ní.

- Mami, dnes mám svátek. Vždycky jsi mi nosila ty žluté narcisky. Uřízlas je na zahrádce a nebylo ti jich pro mě líto. Na naší zahradě mám každý rok na tebe památku. U branky se vyrube ze země takový ten bílý, voňavý s oranžovou kraječkou.

Maminka mi třikrát blahopřeje. Lituje, že pro mě nic nemá. Nemá? Má. Všechno mi dala. Všechno. Teď se mi dává. Skvělý dárek. Mám ji. Už musím. Doma na mě čeká manželův syn asi s rodinou.

Dnes a včera mám štěstí. Na červenou. Závory - snad pětkrát dojíždím s nadějí. Blik - červená. U nádraží semafory na zúžené cestě. Jasně - blik - červená. Cestou do DD - vidím proud aut od HK. Bláhově si myslím, jak dojedu do fronty a pustí zelenou. Pustí, ale pro mě je červená :-)  Dnes cestou domů - závory. Červená...

Vezu nákup. Jo, už jsou na zahradě. Vnučinka mává. Rychle pálivou česnekovou pomazánku z několika sýrů. Ovoce. Šlehačku na tu rádoby mramorovou. Nanosit do zahrady. Uvařit termosky čaje. Dva měsíce nepiju. Dala jsem si v březnu na narozeninách u dcery. Před týdnem se snaškou. A dnes sklenici. Intuitivně - prý je půst... Jsem dobrá. Po večerech lábu čaj. A s chutí. Ještě deky. Ochladí se. Pomocníci odnášejí. Ještě kafe... A foťák. :-) A tablet místo telefonu. Kdy už dostanu svůj zpátky? Krájím buchtu. V. mě pozoruje u krájení veky s mákem. Nabízím. Malým prstíčkem ukáže na nenakrájenou slunečnicovou: 

- Ale já chci tuhle.

Užíváme poslední poslední sluníčko. Volá manželův strejčínek z Pejřimova. :-) Máme se moc a moc rádi. Jezdí na třešně a na Dušičky. Semtam mu pošlu papírový dopis. Jen pro radost. Aby věděl o nás i o dětech a vnucích.

- Strejčínku, třešně zatím kvetou jak nevěsty. Snad, snad vydrží.

- Irenko, budeme se těšit první víkend v červnu. Pochutnáme si.

Před domem zastavilo stříbrné auto. Manžel poznamenal:

- To je Hanka M.

Hm. Co by tu dělala, včera tu byla. Jdu k brance. Odbíhá rychle do auta. Na sloupku sedí víla. Nádherná. Volám. Zvu ji i její třeťačku na bagetku s pomazánkou a nepovedenou buchtu. :-) Chtěly vílu nechat na plotě jako překvapení. Až časem by mi odtajnily malou autorku. - Chutnají, chválí. 

Ty bagety jsi pekla ty?!!

Vypadá to, že chválí doopravdy. I rodině buchta chutná. Jenže jen já vím, že mramorová bábovka má naprosto jinou chuť. :-) Jsem okouzlena vílou. Mala Helenka ji pro mě ušila. Nádherná. Holčička ještě v první třídě měla neviditelnou kamarádku vílu. Víla jí svěřila, že otec je Bůh a matka Příroda. Špitla jsem jí dnes do ouška:

- Co víla? Chodí k tobě ještě?

- Už ne. Dávno ne.

- Oblékli tě do lidského. Škoda...

Krásné zakončení dne. Předpremiéra. Premiéru uděláme asi v sobotu odpoledne. Juchů! Už jen Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a den D Bílá sobota je tu. (Ještě štěstí, že máme za sebou neblahé francouzské Modré pondělí.)

Dobrou noc a děkuji všem za přání! Milá. Srdečná. Upřímná. Krásná. Potěšující. Telefonovaná, messingerovaná, whatsAppovaná, SMSkovaná, osobní, kolegiální, přátelská, veršovaná, radostná, vtipná, kytičkovaná, obrázková. Bavilo mě to :-) :-) 

Sladké sny!