Sváteček :-)

Sváteček. Irenka. Irena. Iri. Irik a Irka, Irenečka a Ajrin. Irenička. Renička. Renka. Nemám ráda vibraci Irča. Nevadí mi Irčí.

Jsem spokojená s vibrací svého jména. Děkuji, mami a tati. Dobře jste mi vybrali. Nebo já před příchodem? :-)

Zrzka v pět ráno mroucala. Zavřela jsem dveře. Nechala ji osudu. Otočila jsem se. Spala dál. Probrala jsem se. Jak nesvítí sluníčko, nevidím dobře na hodiny na stěně. Vykroutím hlavu za sebe na budíka. Jo, mám čas. Nedá mi to. Jdu vysvobodit roztouženou Zrzečku. Není. Jo takhle! Petroušek ji pustil ven. Budiž. Kocourek Mourek sedí venku na křesílku. Jak otevřu dveře, seskakuje. Běží s nadějí, že něco nesu. Věrný. Možná nevěrně, jen má hlad. Nesu mu kapsičku, granulky, mlíčko.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-16_Zrzecka_s_napadniky/

Skyp. Maminka byla prý v čajovně. Zkoušeli čaj z kdoule. A fotky budou. Ráda se podívám. Něco si třeba stáhnu. Od prosince nemám živé fotky. První Štědrý den bez osobního kontaktu s maminkou. Systém praská, hroutí se. Mocní lžou a uchychtávají se. Kůže se vysmívá našemu právnímu systému. Říká, že "právníci nás během tří týdnů asi spláchnou, jak rozhodne soud". Výsměch! To je psychopatické vyjádření Kůže. "Omezení se v zásadě nedá udělat žádné, protože když není nouzový stav, tak vy nemůžete lidem nic přikázat". Prý: "Nejde to!"

https://www.facebook.com/100013829677299/videos/1184829918654653

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-16_S_maminkou/

Skvělé vibrace. Sdílím mamce obrazovku. Ukazuji jí fotografie medbedů. Medicinálních lůžek. Mimozemské technologie. Rozumí a chápe.

Ukazuji mamince kůzlátka. Sdílím obrázky.

- Mami, vidíš kůzlátka?

- Vidím.

- A tady má Lucka pejska...

- To je kozel jako pes!

- Mami, to je pes!

Zvonek. Na MěÚ máme aktivního skvělého vedoucího odboru životního prostředí. V našem městě se nejen kácí, ale hlavně vysazuje. Rok ho bombarduji, že chci sázet těch milion stromů. Zítra se bude sázet. Dává mi k výběru dvě stanoviště. Jemně prší. Fučí. Zítra jsem se přihlásila na slovenské školení. Tentokrát vybírám prioritu - příroda. Půjdu. Budou to prý obrovské stromy. Tak si jeden dám. Myslela jsem, že zasadím třeba deset. Ne, prý jeden. Jo. Ráda. I dva. To dám.

Dnes slouží Irenka. Přejeme si vzájemně. Usměvavá, ochotná, udělající, pečující o své svěřence. Děkuji! Všem!

Napadlo mě v anonymním okně si založit nový FB účet. Ještě jsem neměla ani stránku vytvořenou, jenom jsem ho nechala otevřený. Asi za tři hodiny jsem přišla - Váš účet jsme zablokovali. No, tak mi ušetřili čas.

Ale kdo mi čas neušetřil, to je Česká pošta. Dvě deset. Péťa je tu.

- Hele, dělají si z tebe p. Ve schránce je zas cedule z pošty. A píší ti z SBD.

Ve středu se mi omlouvala regionální ředitelka.

- Už se to nebude opakovat. To si pohlídám.

Taky vedoucí překládky: 

- Omluvte nás, ano, pracovník pochybil. Už se to nebude opakovat.

Ble, ble. Bléée. Systém. NWO.

Cedule z pošty s nápisem Obyčejné psaní. Skoro totožná cedule jako ta středeční. Rozklepaný rukopis. Nikde číslo zásilky, kde si mohu, kdy si mohu... Nic.

Čtrnáct deset. Kdopak bude v pátek odpoledne v úřadu? Regionální ředitelka. Ne. Vedoucí překládky. Nee. Slečna na poště. Zaneprázdněna. Ani se neozvala zpátky. Vedoucí pošty. Někdo mě na ni přepojuje. To jejich přepojím trvá snad deset minut.

Zadělávám na chleba. Mám čas. Telefon stále vyzvání. Po deseti minutách típám. Vytáčím znovu.

- Děláte si ze mě...?

- Paní vedoucí vyřizuje reklamaci. Můžete mi říci jméno a číslo?

Očividně u nich GDPR žádný problém. Diktuji telefon. Proč bych měla dát jméno? Na malém městě? Kde se ještě ani nedokončí věta a už se nese s pozměněným významem...

Těsto krásné. Peču. Volá vedoucí pošty. Milá paní. Trpělivá. Ale neví, co se jí děje na pracovišti. 

Regionální ředitelka i vedoucí překládky svatosvatě slibovaly, jak už se to nebude... Ale jejich podřízené dnes netušily o nekvalitě a pravidelném neplnění a porušování povinností pracovníků. Tak jak to, že pracovník pochybil??? Jak na to přišla ta regionální! A tady vedoucí pošty nemá vůbec zdání? A vedoucí doručovatelek nic netuší? Ona neví? Tak kde k tomu ty dvě baby nad nimi přišly?

Ječím. Ječím a hovořím vulgárně. Označuji doručovatelku debilní negramotná kjava. Na druhém konci tichý souhlas. Nebo spíš údiv.

- Zkazili jste mi svátek. Užívám si den. A ten balíček tu budu ještě dneska mít! Nikam nejedu. A chci za ten rok proplatit pohonné hmoty!! Jen v tomto týdnu dvojí nedoručení. V minulém... A vrácené dopisy. Aniž bych věděla, že nějaké na poště leží. A to máte můj mail. Vaši Sorosovi přepravní konkurenti pohádkově zbohatli. Jejich pracovníci šlapou jak hodinky. Zavolají avizo. Ještě před doručením vyzvou, abych vyšla ven. Aby se nezdržovali. Jsou placeni za doručení. Dostihnou mě kdekoli ve městě. Jsem-li mimo, dohodneme se, kam s balíčkem. Nebo ho přivezou při večerním návratu na depo. Vy, vy jste ubohá Česká pošta, která propouští lidi, nechává si tam takové neschopné pizdy, které nezvoní. Teprve asi dvakrát jsem dostala do schránky upozornění. Jsem celý den doma!!! Celý den! A baba mizerná se neobtěžuje? Vyrazit ji! Asi nepotřebuje výplatu. Neváží si práce! V dnešní době, kdy si lidi třesou o práci, a ona si tu píská. Mrcha.

Paní vedoucí asi ještě během mého pouštění energie píše mail vedoucí doručovatelek. Za chvíli volá.

I ji tchéruji. Za své peníze! Nejsem blbka, která si zaplatí doručení do domu a pak nastartuje auto a jede na své náklady na poštu. Pravidelně!! 

- Mám rozdělané stránky Ministerstva. Tvořím stížnost. Nešlo to přes region. Dostanete bombu odjinud!

- Ne, já vám balíček cestou z práce vezmu.

- A najednou ho máte! A kde má být uložen!? Himl hergot! Na poště v Josefově! A on je v Jaři? Takže baba zas porušila dohodu? Máte to tam písemně! Taháte mě stále po poštách! Před měsícem jsem potřebovala vyzvednout mamčin dopis. Prý plnou moc. Tak jak bulík jsem věnovala svůj čas. Sepsala plnou moc. Odeslala do DD. Mamka ji podepsala během skypu. Vzala jsem auto, jela šest km do DD. Šest km zpět. A pak mi řekli, že plná moc nejde. Jděte se vy, česká pošto, zahrabat. Hluboko!

- To já ale vůbec tohle nevím.

- A to je vaše chyba. Vy jste vedoucí. Vy máte mít přehled. A respekt. Máte tam cochcárnu. Tu babu vyhodit. První důtka už měla být napsaná dávno. Jak vrátili můj první dopis. Teď doporučuji napsat za středeční nedoručení důtku. Za dnešní. Když se vám teda přiznala, že nezvonila ani ve středu, ani dnes. A raz dva tři - vyrazit. Ze tří balíčků v tomhle týdnu nedoručen ANI JEDEN!!! Předevčírem jsem se na dvě hodiny vzdálila. To by naše doručovatelka, která vám dala po třiceti letech vale, nikdy neudělala. Měla svou práci ráda. Jezdila v zimě, v dešti, denně, ve stejnou dobu. Věděla, že jsem doma, viděla, že nejsem doma. Byla spolehlivá. A takových se zbavujete! (Připomíná mi to DD!) Chaos! Šlendrián! Hanba!

- A budete v podvečer doma?

- Nebudu. Dopékám chleba. Jedu na nákup. A opravdu se omezovat časem nenechám.

- Tak já vám zavolám, najdu vás.

Rozdělávám obálku z SBD. Nedoplatek za teplo. Skoro stejná cifra, jakou poslali před týdnem. Stejný podpis - vypracovala XY. Jenže o osmnáct korun rozdíl. Tak to mi hlava nebere. Vše stejné, jen na dnešním vyúčtování menší spotřeba teplé vody, ale o osmnáct korun víc. Chápe to někdo? Bordel!

Volám na SBD u nás. Asi jsem se zbláznila. Bude půl třetí. Pátek! SBD paní v Náchodě. Volané číslo neexistuje. Aha. Asi už tam nepracuje. :-) Volám vedoucího. Nic.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-16_Chlebicek_vyborny/

Vytahuji chlebík. Výborný. Volá vedoucí SBD. Vysvětluji, že mám před sebou dvě totožné obálky. Jen každá s jinou cifrou. Ta první vytištěna na papíře s nějakým nápisem. Druhá na bílém. V té dnešní menší spotřeba teplé vody. Vyšší cifra.

- Ale paní H. je seriozní.

- To je krásné. Jak vidno, nějaký šotek za ní píše vyúčtování očividně vytažené z králičího klobouku.

- Tak já už jsem doma.

- To jsem pochopila.

- Mám ještě práci. Chcete si to v pondělí vytelefonovat nebo si mám udělat poznámku?

Volím druhou variantu. Jak se znám, hodila bych přes telefon granát. Pod hovorem vyzvánění.

Natahuji energii a kabát. Jedu na nákup. Telefon.

- Dobrý den, kdepak jste?

- Vyjíždím ze dvora.

Domlouváme se, že se sejdeme na parkovišti u obchodu. Vedoucí doručovatelek mi předává balíček. Špatný vedoucí. Dohání práci za své podřízené. Tak to by bylo něco na mě. To by podřízený jel. A rychle. Jako po másle. Proto nám to tady nefunguje. Zbyli nám tu trubci, kterým se nechce pracovat. A on to loni v Peci ten vedoucí bowlingu říkal. Pamatuji si, co lidí bydlelo ve Svobodě. Postavili si domy blízko Pece. Všechno to byli domorodci, kdo tam pracoval v hotelích, barech, boudách. Dnes? Češi nechtějí pracovat. No, skvělé! To se ti, systéme, povedl pěkný kousek.

Drbu snad hodinu u zeleniny s dvěma milými osobami. Vyprávím, jak nemám orientační smysl.

- A že ta stavba dálničního mostu u Zaloňova a u Velichovek je stejná?

- Je, a ten u Zaloňova je teď zavřený.

- Jj, to jsem postřehla. Musela jsem objet kraj světa.

- Ale to já ti povím. Já jsem z Chotěboře. Vede jí jediná dlouhá cesta městem. Máme tam jen dvě křižovatky. Ta jedna se štěpí do několika směrů a jede se ven na Havlíčkův brod. Stojí na ní socha Ignáta Herrmanna.

- No jo, on potom žil v Hradci. Napsal tam U Snědeného krámu.

- No a druhá křižovatka je o kousek níž. Když jsme chodili na gympl, kamarádka měla rande. Na křižovatce u Herrmanna. Přišla na tu spodní. Bez Herrmanna. Hodinu tam marně čekala. Mobily nebyly. Druhý den jsme se jí ptali:

- Tak co, jaké bylo rande?

- No žádné. Já tam hodinu čekala. On nepřišel. A holky, představte si! Oni odstěhovali i tu sochu.

Takže já jako průvodkyně Čedoku šla jednou v hotelu chodbou. Proti mně jsem šla já. Tam bylo obrovské zrcadlo. Ale kam se to hrabe na popletené jediné dvě křižovatky v rodném! městě.

Nádherně jsem se nabila. Překrásně. Vypovídala. Energie lidí - skvělá! Nakoupila jsem. Ještě jsem se chtěla mrknout do Pepco, KIKu. Bude půl osmé. V KIKu zavřeno. A Pepco si nechám na jindy. Až vyprodají zimní zboží.

Hrají mou písničku. Hezky ji osolím. Vjíždím do vrat. Vím, že se Péťa bude zlobit. A zlobí. Nemá rád hluk. Extempore. Dunění bubnů. Má rád řád. Tradici. Nemiluje novoty. 

- Prosím tě, to je jak u kolotočů. Zrzka se vylekala.

Zrzka vyběhla ven. Nevylekaná. Jen zvědavá, co to tu hraje. Nevěrnice. Kocourek - Mourek věrný. Seskakuje z křesílka. Rád by dovnitř. Ne. Až přijede pražská Kitty - bojí se ho. Hochu, darujeme ti boudičku.

Jdu zatopit.

- Kocour tam brečí. Má asi hlad.

Nese mu granulky, kapsičku.

- Mlíko je sražené.

- To on sní. Počkej, doliju čerstvé.

Za chvilku je zpátky s miskami.

- Tos´ neviděla! To je šroťák. Mohl by dělat myčku.

Jdu do zahrady do chaloupky. Zrzka je tu. Beru ji do náručí. Nějaká roztoužená. Nesu ji domů. Válí sudy jak blázen. Hormony se kotěti vzbouřily. Ráno jsem ji volala z ložnice. A potvora běžela po šancích. Za ní nový šamstr. Ten bílo-rezatý, jak ho odsud vyhnal Mourek. Spustili se oba dolů. Ona první, on za ní. A Mour nic. 

Rafťáci. Už jsem zapomněla, že jsem je viděla. Nebo jsem je neviděla? :) Scéna - stan s dvěma panici zapojen za záchranný člun sjíždí do vody. Bere s sebou vše, co stojí v cestě. Hýkám.

- Prosím tě, už nemám benzín, abych tě odvezl. Na co to koukáš?

Jeho obvyklé kecy.

- Vybuchuji v gejzírech smíchu. Mladý Mádle, Kotek, Navrátil, Kerestešová...

- Co děláš!? Už mají zavřeno.

Míní tím blázinec. Mně stačil ten dnešní. Mám pocit, že žiju reálně v reálném blázinci. Ale šťastně. Mezi blázny. A tohle je král všech bláznů. Nebo kretén, co si nevidí na špičku nosu? Co nahlas pronese, že ho nezajímají zákony??!

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/221411058040409

Krásný den to byl! Se vzrůšem!

Dobrou noc!