Sváteční. Bóžohodový

Gilbert Chesterton

Milovat znamená milovat nemilovatelné.

Odpustit znamená odpustit neodpustitelné.

Věřit znamená věřit neuvěřitelnému

Doufat znamená doufat, když se vše zdá beznadějné.

Vhodná doba na rozjímání. Na další změny v sobě. 

Šla jsem si lehnout dnes ráno v pět. Ještě že jsou ty noci dlouhé, chjo. Začaly se krátit... Oko jsem otevřela v devět. V obvyklý čas. Ne. Ještě mi to nestačilo. Snídaně. Vyčistit okýnko u kamen. Vytřít kolem nich. Setřít plochu kuchyně. Pod stolem - ó, tam toho bylo. Hotovo. Šipka zpátky. Vzala jsem si s sebou ntb. Zbytečně. Hned jsem usnula. V poledne tiché kroky...

- Petroušku, jsem vzhůru.

- Já jenom, žes´ jim řekla, aby přijeli na oběd.

- Jj. Už lezu.

Jsem myslela okolo jedné. Prý jsme se dohodly s Lindou na druhou. To jsem si mohla ještě lebedit.

Moureček má ucho jak perforovanou papírovou dečku pod dort. Myslím na švýcarský zázrak. 31 bylin. Nesmíš si tím sáhnout do oka. Jinak zažiješ raketový start do vesmíru. Jdu pro lahvičku s bylinkami. Držím Moura pevně. Mám připraven i chladicí léčivý aloe gel. Káp! Ó, jelení výskok tlumím pevným stiskem. Rychle gel. Moureček přežil mou léčbu. Celý den zas proležel na teplé dlažbě. Vůbec se nenamáhal uvelebit se ve svém pelíšku. 

Petroušek dopoledne pozoroval, kam jde Zrzka. Do technické? Ale kdepak. Do mé pracovny. Tam oba naši kočičí kamarádi nechodí. Hájené území pro naši černou návštěvu. Kitty se uskrovňuje. Odpočívá na židli. V mé pracovně má jistotu bezpečí. To se dnes mělo změnit. Někdy si zaběhne do ložnice na okno. Pozoruje zahradu. Nebo ptáky? Do ložnice tihle noví nesmějí. Ale Kitty ze starých dob může. Zrzka minula technickou a suverénně si vykračovala dál. Petroušek slídil za ní. Zrzečka v mé pracovně prý chtěla začít úřadovat. Postavila se předními na židli a strašila Kittynu. Ta řinčela zbraněmi a strachem.

- Zrzko, jedeš! Mazej ven!

Co to do ní vjelo? Čistí území. Ráda tráví den na terase. Sleduje kolemjdoucí psy. Jak radar. Od chvíle, kdy se pejsek okolo plotu zjeví, až na druhý konec, když se ztratí z dohledu. Dnes prý sledovali s Mourem stereo. Jejich hlavy se točily podle rychlosti chůze náhodného pejska.

- Peťuš, zavolej jim.

- Prý už jedou.

OK. Ohřívám polévky. Petrouškovi kroupovou. Nám zelňačku.

Začínáme obědvat. Zvonek. Náš Honzík s vnučkou.

- Vy už večeříte?

Rozvlnil atmosféru našeho pozdního oběda. Řehotáme se. Po obědě se sesedáme okolo kuchyňského stolu. Oj, to mám moc ráda. Povídáme si. Řehtáme se. Chci se otočit za rokem. Prý ještě ne. Dobrá. Převyprávěly jsme s Lindou všechny historky, kde se mlátíme smíchy. Třeba tu s kozou. Koupila jsem ji v Jičíně - městu pohádky. Sedm a půl tisíce. Ale asi patnáct set nebo dva tisíce jsem usmlouvala. Řezbář mi dokonce důvěřoval, kozu mi prodal za to, co jsem měla v peněžence. Nedoplatek - herdek, teď se říká doplatek - jsem mu tajně odeslala. U těch dvou slov jsem z energetických firem vždycky perplex. Doplatek nedoplatek - přece dřív byl přeplatek. To znamenalo vrátili mi peníze. Nedoplatek - musela jsem poslat já. Dnes se v jejich chaotických termínech čert vyzná.

- Co to neseš?

- To je koza!

- A kolik stála?

- Kolik bys tak odhadl?

- Tisícovku?

- Peťuš, ty máš odhad! Přesně! Tisíc korun.

- Ta byla drahá.

- No jo. Byla. To byla. To máš pravdu. 

Až asi před dvěma lety, když zas nějaké návštěvě obdivující naši dřevěnou kozu tvrdil, jak stála tisíc korun, musela jsem už s pravdou ven. To se nedalo...

Taky příhodu z paneláku. Pekla jsem takový vysoký dort podle obrázku. Měla jsem dva plechy piškotových placek.

- Co to tvoříš?

- Tenhle dort, vidíš?

- Tenhle dort, jo?

Švihl očima po dvou pekáčích.

- Tak jestli uděláš takhle vysoký dort, tak se ti třikrát pokloním.

- Jj. Já tě zavolám.

Nakrájela jsem oba plechy na třetiny. Slepovala krémem, rybízovou marmeládou. Buchta narůstala na výšce. Nazdobila kudrlinkami másla.

- Peťůůůůš?!

- Copak je?

- Už se mi můžeš jít třikrát poklonit!

Vypadly mu oči z důlků. Prý:

- Ale to je podvod. Tos´ mi neřekla

- Ale o tom nebyla řeč!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-25Bozi_hod_vanocni_a_nas/

Nejenom, že jsme si připomínali situace. Ale taky se nadělovalo. A já měla velkou radost. Vnučinka vyrobila originální přání. Ptala jsem se, jak postupovala. Obkreslila skleničku. :-) Připomnělo mi to Marečku, podejte mi pero. Mám pocit, jestli film právě neběží v TV. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-25Bozi_hod_vanocni_a_nas/

Replika 58. min.

- Kroupo, půjč mi kružítko.

- Vidíš, že ho potřebuju. Tu máš, obtáhni si pětikorunu. Copak nemáš svoje?! Proč si nekoupíš svoje!?

Nejenže se mi moc líbilo originální přání. Bez kružítka nádherně vystřihla kolečko. Vytvořila malinkatý dárečičínek. Nalepila ho na nit a upevnila do vystřiženého kulatého otvoru. Vypadal, jak ozdoba koule. Když jsi přání otevřel, četl jsi její sen, vizi, přání. Píše tiskacím. Ptala jsem se proč. Lindin pán prý taky píše tiskacím. Vysvětlila jsem, co to značí z hlediska osobnosti.

- A víte co? My vám něco předvedeme. 

Jediný, kdo nevěděl, tak dostal masku - brýle. Neviděl nic. Maličko jsme se rozcvičily. Vedla jsem vnučku za sebou domem. Předvedly jsme jen pyramidu, skládání kelímků a moji oblíbenou disciplínu - urči míček pod množstvím kelímků. Předvedla i to, že se zavřenýma očima viděla buď míchání pod kelímkem. Když jsem míček vzala do ruky a nad povrchem ho přemístila pod jiný kelímek, řekla:

- Teď letěl vzduchem.

Pokud nerozumíte, přihlaste se na lednový kurz. Pochopíte. Zlepšíte si intuici, vztahy, načtete situace, vyhnete se karambolům a pochopíte mnoho věcí.

- Peťuš, podívej, tady jsou fotky ze včera.

- Tady vypadám jak pičus.

Nebudu milovanému odporovat. :-) Přitakám. Usmívám se. Provokuji.

- No, vypadáš.

Kontruje.

- Ale lidi mě maj rádi.

Řehtáme se okolo stolu. :-) 

Večer. Zrzka přišla. Mourek leží rozvalen u linky. Ta rezatá potvora se na něj jde mrknout. Pozoruje ho. Očuhuje ho. Mour v klidu spí. Netuší, že nad ním Zrzka medituje:

- Dýchá ještě? Nezabila jsem ho? Nemám mu dát ránu z milosti?

Člověk by neřekl, že ta malá zrzatice bude takhle provokovat! Šla se mrknout na svou trofej. Málem měla dnes druhou - Kitty.

Náš stromeček vždycky stojí na kruhovém stolku z venkovní terasy. Stával s rudými křesílky v mládeneckém pokoji mého prvního muže Ivky. Stolek překrývám kruhovým vánočním ubrusem. Prýskají mu nohy. Mám v plánu rekonstrukci. Micicinda, Kitty i Zrzka se postaví na zadní a hup, schovají se pod ubrusem. Skvělá pozorovatelna. Mourek ne. Ten se nebude namáhat někam zdvihat břicho. 

Něco vám svěřím. Jednou mi moje sestra Iva, to ještě pracovala v ČSOB v HK - to byla vážená bankovní úřednice! - dala pod stromeček kancelářský papír. Bankovní lepenky. Versatilky. Náplně v takových plastových pouzdércích, gumu, plastickou gumu... Takovou kancelářskou výbavu. Mám odpor ke všemu úřednímu. Brrrr! Neměla jsem ráda vyplňování lejster, třídnic, osobních listů... Ale z tohohle dárku - bože! Jak jsem se z obrovského balíku radovala. Miluji nakupovat v papírnictví. To, co nepotřebuji a nikdy to nespotřebuji. :-) Tto byl jeden dárek, který mi uvízl v mysli. Pak někdy v deváté třídě jsem mezi dárky našla červené palcové rukavice. Palčáky. To byla radost! Obyčejné z Textilu. Každé Vánoce dostanu mnoho věcí pro radost. V posledním desetiletí pravidelně třeba Lunární kalendář Žofie Kanyzové. To je ten, který mi radí, když zaliju po celém domě květiny: Dnes nezalévejte, množí se škůdci. Nebo když naklepu deky, v létě je třeba dám na klepadlo: Dnes nevětrejte, protože jste ÚB. (Blani, pokud sem ještě chodíš, ÚB = úplně blbá.)

Knihy mi dělají radost. Potěší mě láhev vína. Raduji se ze všeho, co ke mně přišlo. Mezi posledními mini minidárečky letos byly dvě malinkaté věcičky. Co to může být? Pero. Plnicí. Krásné. A bombičky. Těch mám plný pytlík. A plnou krabičku. Nevěděla jsem, že mám doma zásobu. Asi nějaká výhodná množstevní speciální nabídka. Tak proto pytlík a krabičku. Pero jsem si včera s sebou vzala do postele. Napsala jsem si s ním zápis do deníku. Dnes ke mně přišlo ještě jedno. Zlaté. Obě elegantní. No, tak ty mě potěšily. Do té postele jsem si vzala i Duškovu knihu.

Půlnoc. Dnes do hajan.

Bylo to radostné vibrování. Spojování. Žvandání. Objímání. Pro mě velkolepé setkání u stolu.

Děkuji, Vesmíre!

Dobrou noc!

P. S. Dnes jsem fotky frcla všechny. Zrzčinu obhlídku Moura určitě zájemci najdou. Je to zvláštní, ale myslím, že Zrzice má radost, že si tady zjednala pořádek. Mám to taky ráda. Aby bylo jasno.

P. S. Mourkovo krajkové ucho si už dnes nasliněnou pacičkou několikrát vydezinfikoval. Tak snad mu z ucha něco zbude.

P. S. Kéž jsou všechny bytosti šťastny!