Svátky skla v Deštném: Tavení dřevem

Sobota. Zas si neumím říci, co je za den. Ano, sobota. Prý to má na svědomí Lví brána. Každoroční astrologicko numerologická událost. Ovlivňuje frekvenčně hmotu. Dějí se věci. Vrcholí 8.8. je spojena s hvězdou Sirius. Hraje roli klíčníka. Už od 7.7. se přibližuje k lví bráně. Otevíra se už od 26.7. Vrchol je 8.8. Slunce, Země a Sirius jsou v zarovnání. Sirius se rozsvítí nad Velkou pyramidou v Gize. Nějak ji aktivuje. Pak se posouvá k zavírání zhruba tak 12.8. Pak je tam ještě jeden portál 12/21. To je 12. 8. – 21.8., kdy se dostáváme numerologicky k jedničkám, k číslu 11, což je numerologicky mistrovské číslo. Jedno z nejsilnějších. V tomhle čase se energie Lví brány ukotvují. Lví brána zůstává už nějakou dobu otevřená. Ona se nezavírá asi tak od roku 2019- 2020. V rámci Lví brány se propojují světy. Není tam zeď. Rozdělovací příčka. Světy se spojí. Kooperují a komunikují spolu. Máme možnost nahlédnout někam dál, něco zažít. Propojení světů je dle Slovanů několikrát za rok. Jedním datem jsou Dušičky. Lví brána vydává energie. A protože se už nezavírá, její energie sílí. Jsme v zajímavém roce. Vypadá to, že Lví brána bude ve jménu velkého třesku. Vládne lev – znamení pod Sluncem. Spojené se silou, odvahou, kreativitou, vůdcovstvím, srdečním centrem, individuálním božství. To všechno je lev. Brána začíná sedmičkou (8.8.2025) – všechno je umocněno. Sedmička je spojena s hloubkou, moudrostí, inteligencí, kreativitou, intuicí, duchovním rozvojem. Energie těchhle vlastností se posouvá k srpnu už od 26.7. Osmička je spojena s hojností, rovnováhou, s mocí, regenerací a hlavně s karmou. Položíme ji – je tam znak nekonečna. Propojování světů. Protože nedochází k uzavírání, jsme v devítkovém roce, vypadá to, že zažijeme nějakou mohutnou sílu energií. Vnímáme je už teď. Cítíme, že se odehrává něco mimořádného. Uvidíme, co osmička ukáže. Sirius je hvězdou, kterou naši předci hodně zmiňují. Je dominantní; je pětadvacetkrát svítivější než Slunce a má dvojnásobnou hmotnost. Jasně viditelná na nebi. Jsou to dvě hvězdy. Sirius A je obíhán Siriem B. Vyčerpala palivo. Bílý trpaslík v Canis Major – velký pes. Pro Egypťany byla spojována s bohyní Isis se psí hlavou. Nebyla spojována s duchovní úrovní, s božskou sílou, mocí, ale udávala záležitosti stran počasí. Začínaly záplavy na Nilu. Pro ně to byl symbol znovuzrození, obnovy, života; spojována se zdrojem, bohem.

AI

Duchovní aspekty Lví brány Otevření Lví brány je časem pro duchovní transformaci a znovuzrození. Energie tohoto období je silná a podporuje nás v: Sebepoznání: Prohloubení pochopení vlastního já a odhalení skrytých talentů a schopností

https://www.magieprirody.cz/blog/lvi-brana-a-duchovni-obdobi-8-8-vstup-do-nove-dimenze/

Dejme tomu, že mě zas v blízké době nepřekvapí – kde jsem, jaký je den, co mám za povinnosti… 

V posteli poslouchám video o čištění vnitřní bolesti. Minulý měsíc se pročišťovaly rodové linie.

https://www.youtube.com/watch?v=0gb7UCD3Zd0&t=17s

V duchu si dávám záměr, že se zaměřím na čištění své vnitřní bolesti a pláče. Kolikrát v životě jsem jen polkla naprázdno, pomyslela si - je mi do breku. Ale nebyl čas na slzy. Život člověka žene močálem černým kol bílých skal. Nebo nebylo vhodné ukázat slzy. Aby si nemysleli, že jsem slabá. Nyní je nejvhodnější čas na vyplakání všech nevyplakaných slzí. A že jich je. Myslela jsem si, že jsem stará. Viděla jsem to vždycky u starších lidí – rozbrečeli se dojetím na lusknutí prstu. Jenže oni to dnes prožívají i mladší. Dnes mi jedna asi čtyřicetiletá sklářka svěřila, že ráno v penzionu si vybírala hrneček na kafe. Našla.

- Z takového jsem pila v dětství.

- Tak až kávu dopijete, nechejte si ho.

Její dítě se jí ptalo:

- O brečíš kvůli hrnečku?

- Ano.

Tak doufejme, že nyní pociťují změny všichni citliví a vnímaví lidé. Poslouchám okolo sebe, jak je bolí tělo. Někdo se motá. Někdo je občas zmatený. To poslední se mi dnes ráno přihodilo. Ano. Sobota.

Mnoho věcí si uvědomuji, nechce se mi věřit. Tak tedy nedojímá se jen stáří, ale leze to na vnímavé lidi i v mladším věku.

Co já jsem se navzlykala na letním táboře. Do páté třídy jsem opouštěla maminku a vůbec se mi nechtělo. Ještě v šesté jsem byla na skvělém táboře od MNO. Ministerstvo národní obrany. Ve Vidnavě. Chatičky. Skvělé děti. Tam jsem se seznámila s Pepou Němečkem. Propadl k nám pak po prázdninách do třídy. Byl o půl metru menší, přeháním. Měli jsme se víc než moc rádi. Jednou mě šel doprovodit domů. Nesl mi aktovku. Na tenhle poslední krásný tábor jsem nechtěla. Potřebovala jsem si užívat maminky. Emoce prožívám až teď. Možná budu vyplakávat i to své očekávání dopisu nebo balíčku od maminky. Po Vidnavě jsem se bránila jak lev a na tábor už mě nikdy nikdo nedostal. Jo, v osmdesátých letech jsem jela do Janoviček jako sportovní vedoucí. Konec světa. Hranice s Polskou lidově demokratickou republikou. Hlavní vedoucí byla přísná nepříjemná studená. Řekla jsem si, že chci být taky hlavní. Absolvovala jsem školení, kudy na to. Jak se tábor vede. Které zákony nutno dodržovat. Co se smí. Co se nesmím. Na co si dát pozor. No přece na hygienu. Pak jsem několik let vedla obrovský tábor asi o třechstech dětí. Mnoho vedoucích, srubů. Tábor jsem si vždycky pěkně připravila. A pak tři týdny řídila. Loni zemřel jeden z mých tehdejších studentů PF Pavel Žur. Byl to veselý kluk. Komentoval závody autíček.

- A dopředu se dostává značka myši v buši. 

Mitsubishi.

AI:

Pavel Žur byl český ředitel divadla, sbormistr, producent a regionální politik. Byl manažerem Městského divadla v Jablonci nad Nisou a také radním města Jablonce nad Nisou, ucházel se i o křeslo senátora.

Zemřel na tu moderní dg. "Zemřel náhle". Infarkt myokardu…

Kdybych dnes byla holčičkou, jé, já bych jela na tábor. A klidně na dva běhy. Jenže to vím dnes. Maminka by na mě doma čekala. Tehdy jsem asi měla o ni podvědomý strášek. Prý po smrti tatínka jsem jí pořád kladla otázku.

- Maminko, že mi neumřeš!

---

Dopoledne jsem si rovnala všechny tyhle myšlenky u vaření.

Zkusila jsem Ivu. Jestli by chtěla se mnou jet na sklářské trhy do Deštného. Je unavená.

- Víš, ono bude pršet. Pojedeme spolu, zas až bude hezky.

Hrdinně to odskákal Petroušek. Obdivuji na něm, že se umí pro mě obětovat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-02-nez-rano-nastartuji-abychom-v-poledne-vyjeli

- A co kdybychom jeli už teď, dostal jsem svačinku. Hlad nemám. Naobědváme se, až přijedeme.

- Mám to v plánu. Dám nám oběd do termosiček. Vezmu i okurkový salát.

On si naivně myslel, že budeme doma natotata.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-02-do-destneho-na-taveni-skla

Cestou jsem si připomínala naše dávné zimní výlety za lyžováním do Deštného.

- A ten dlouhý kopec to je Bačetín?

Přitakání.

- Ne, to je Kounov.

- Jj, tady to všechno vzala voda.

- A jo, tehdy tu postavili novou silnici.

Vjíždíme do Deštného.

- Peťuš, tady jsem jezdívala na meditační týdny. Pamatuješ? Počkej. Chata Kunc. Tady to je.

Mám obavy, že mi bude zima. Úplně jsem zapomněla na kabátek.

- Tak kdepak to je?

- Támhle jdou lidi.

Opravdu. Parkujeme. Vcházíme do zahrady. Slunce parádně hřeje. Nepříjemní studenti u pokladny. Opravdu zlé pohledy. Předůležití.

- Musíte…

- Moment. Modální slovesa nepoužívám.

Jsem přecitlivělá na sloveso muset. Ten mladý čahoun řekl:

- Jděte.

Idiot.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-02-oci-prechazely-nad-umem-ceskych-rukou/komentare

Dostali jsme se přes pokladnu do prostoru, kde vládl mír, pohoda, dobré energie. Ráj. Bože, tam to bylo fajn. Milé, příjemné, přátelské, perfektní. Hned na kraji skláři z Jizerských hor. Tady jsem si nakonec koupila dva půllitry – překrásné. A čtyři ještě hezčí skleničky. Nádherné. Zkusila jsem množstevní slevu. Maminka a dvě dcery. Okouzlující ženy. Dostala jsem od cesty skleničku za dvě stě padesát. Ó, jak se z ní pije! Příjemně zahnutá do úst. Ne dovnitř, ale ven. Aby vínko hezky natékalo do hrdélka.

Bylo tu sklářů z Nového Boru, z Jablonce, Krušných hor… Viděla jsem tu poprvé točící navlékací stroj na korálky. Ukázky foukání a tvarování skla u pece Magdaléna. Lidi měli možnost si skleničku vlastnoručně vyfouknout. Oči mi přecházely z umu. Co naši lidé dovedou. Dílničky byly opravdu, ale opravdu tvůrčí a funkční. Děti si mohly navléknout náramek, sestavit skleněnou kytku, dokonce!!! vydouknout nebo vybrousit si na skleničku ornament, jméno… Mohla jsem si to taky zkusit. Ale ještě nemám důvěru ve své šikovné ruce. Taky se tavilo sklo. Vyrábělo v peci zahřívané dřevem. Vlastně naživo jsem poprvé viděla vyfukování, krájení, spolupráci sklářů. Jasně, viděla jsem i Waldu Matušku v jeho původní profesi… Tady to bylo bezkonkurenční. I jídlo, pití. Cítila jsem tu pohodu, klid, přátelství. Petroušek mě stále zdáli pozoroval. Prý, jako švagrovou. Abych se neztratila. :-)

V jednu chvíli mi donesl skleněného andílka. Z lásky. Prý jestli se mi líbí. No! Samozřejmě. Z lásky se mi líbí všechno.

Tady je to tak láskyplné. Vtipné. Sousedské. Jedna paní se ptá, jestli si smí vyzkoušet náušnice.

- Máte štěstí! Dnes máme zkoušení zadara!

Takhle vtipné to bylo v celé zahradě.

Ještě bych si sedla a pozorovala sklářské mistry u komentovaného tavení skla. Nechci zneužívat Petrouškovu sloní trpělivost. Je rád že troubím do auta.

- Jé, počkej, ještě muzeum!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-02-muzeum-doporucuji

Jde k autu. Ve stařičkém muzeu bych sama byla půl dne. Mnoho exponátů znám ještě ze své doby. Jsem překvapena, že sklářství tu zaniklo v roce 1911. Byla bych si myslela, že to bylo v roce 2020. Jedna sklářka říkala, že si myslela v roce 2020, že s rodinou skončí živnost. Poprosila děti, aby ji naučili na FB. A pak už se prý z dílny ani nehnula. Všechno zlé pro něco dobré, soudruzi.

Mně se líbilo, že muzeum bylo "co kdo dal"; co kdo přinesl z hospodářství, z domácnosti. Byla tam třeba opona, stará harmonika. Hasičský koutek. Vše vyrovnáno jak to přišlo. Vím, že by odborník vše očísloval, přísně seřadil do vitrínek. Mně muzeum vyhovovalo. Taková jedna nekonečná výstava. Pokud byly u něčeho popisky, už byly zašlé, skoro nečitelné, psané strojem.Působivé. Ocitla jsem se ve starém světě. V dětství a ještě kousek dál.

I v muzeu jsem potkala přátelské návštěvníky. S jedním třiasedmdesátiletým pánem si dozvukujeme, že mnoho věcí jsme měli doma. Jestlipak by dítě školou povinné vědělo, nač se co používalo.

Už je třeba letět. U auta rozdělávám termosečky s dopoledním lečem a brambory. Nic přepáleného. A okurky. Péťa si pochutnal. Já byla spokojená.

Rozjeli jsme se. Celé odpoledne slunce. Dokonce jsme se shodli, že tam měli tepleji než u nás dole.

Už krápe.

Než jsme dojeli domů, déšť střídal průtrž…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-02-domu-doma

- Peťuš, víš, co je zajímavé? Že domů jsme jeli kratší čas než tam.

Doma jsem ještě zpracovala naši cuketku. Pokladla našimi meruňkami, přisypala červený a černý rybíz a jedno rynglátko a zbytek jahod. Všechno domácí ze zahrady. Zbytek meruněk do sklenic.

Pro mě snový den. V myšlenkách jsem si uvědomovala, co prožívám. V reálu jsem si odžila láskyplný den s Petrouškem a cizími milými lidmi. Taky s kočkami. To dá rozum. Žofie si packou rozdělala krabici od skleniček. Co s ní vyváděla, to bylo divadlo pro oko. Relax. Radost.

Dobrou noc!