Svatomartinský svátek už dnes devátého
Sobota. Po pátečku druhý oblíbený den. Už se zas blíží – brr – pondělí. Ale dnes – boží den. Modrooký. Podzimní. Petroušek slouží. Energetika zatím funguje. Než ji zruší, že jo? Gryndýl a podobný řeči. Na západě už couvají. Kde to? V Anglii? Zakázali ta pohlaví. Teď ještě aby to rychle přišlo k nám. Resety, gryndýly, nebinární blboviny.
https://www.toprecepty.cz/recept/54360-svatomartinske-rohlicky-z-tvarohoveho-testa/
Těším se od večera na pečení svatomartinských rohlíčků. Vybírala jsem recepty. Chtěla jsem upéct z másla. Nakonec se mi zdálo příjemnější a pohodlnější těsto z tvarohu. Máku mám hodně; nakoupila jsem přímo od pěstitele; aby nežlukl, nešetřím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-svatomartinske-rohlicky
Dávám si ntb na linku. Poslouchám tohohle kluka. Unikátní videa. Znám ho teprve od minulého měsíce, jak se provalil další skandál z Pedowoodu, tentokrát s raperem.
https://www.youtube.com/watch?v=01_XXIoIvZE
Práce mi jde úplně skvěle od ruky. Těsto hotové. Hezky se s ním pracuje. Odpočinek ve folii v lednici. Běžím si do chaloupky pro mák.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-pozehnany-den
Ó, zahrado, ty zvoníš! Ptáci mají plné rautové stoly. Modrá obloha ještě čeká na počárání.
Umlít mák. uvařit v mléce... Nádivka hotova.
Poledne. Zvoní na věži. Bimbají naše hodiny. Petroušek se ozývá.
- Peťuš, makám! Vedle pán pracuje na chodníku. Bude jak nový. Lepší než u nás.
Smlouváme si oběd a program na odpoledne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-na-namesti
Peču první várku. Druhou. Vymetám kamna. Vytírám. Prádlo do pračky. Prádlo z pračky do vany. Na šňůru v zahradě. Kmitám rychleji, než Koukrová.
Je tu! Pochutnáváme si na obědě. Jedeme.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-svatomartinske-trhy
- Tady toho je. To nikdy nebylo.
- Peťuš, bylo.
Jdu si koupit skleničku a dva korálky na ochutnávání. Prohlížím stánky. Krabice malých nádherných ozdob. Nekonečně druhů. A krásných. Překrásných! Vracím se v mysli do dětství. To byly ozdoby taky pečlivě vyfouknuty a ručně omalovány. Tyhle ozdůbky jsou jak minizákusky.
Medovinu. Kelímek za 70 korun. Paní mi říká, že ji nechává tři roky zrát v sudu.
- Moje medovina je z medu.
- Kupuji jen medovou. Vždycky od toho pána se synem. Někde ze Dvora.
- Ne, ti jsou…
- Ze Zvičiny.
- Ano, ti mají podzvičínskou. Ale používají tresti. Třeba na mandlovou. To nedocílíte.
- A jak vy děláte mandlovou?
- Nemám. Musela bych použít tresť .
- A višňovou děláte jak?
- Nechávám v sudu louhovat šťávu z višní.
Kupuji jednu z chili a jednu hořkou.
Posloucháme zpěv kapely, jejíž hudebníci jsou členy sboru Cantus. Ty já moc a moc miluji. Kapela z několika členů Cantusu se jmenuje Na Pohodu. Péťa se očividně nudí. Ale maskuje to. Hodný. Ó, jak se raduje, že už utíkáme k autu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-k-autu
Běžíme přes nový odporný most nad Labem k autu.
- Co to tady je? Tady dopravní značka a pod tím cedule, že tu parkují učitelé??
- To víš, Peťuš, učitelé!
Štvou mě víc a víc. Neumějí pravopis. Neznají didaktiku. Neovládají pedagogiku, psychologii. Vystudovali a jsou to laici. Jejich diplomové práce nemají hlavu ani patu. Jsou narvané hrubkami. Mrví děti. A ještě porušují dopravní pravidla.
Jedeme domů.
- Peťuš, kofiortý?
Já ho to nenaučím a nenaučím. Kafe s rohlíčky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-jedeme-na-vesnici-podporit-babinec
A jedeme na pátou do vedlejší vesnice podpořit ženy, které hrají hru Babinec. Přistáváme u restaurace. V sále myslivci. Lokál plný myslivců. Tady to nebude. Bývalý šéf TSM nás posílá na úřad.
- Peťuš, ještě že jsme přijeli dřív, viď?
- Dřív? Je sedmnáct a dvě minuty.
- Tak šup. Spěchej!
Patrné, jak mi je čas volný. Jak čas pluje okolo mě. A já plavu v něm. Není důležitý.
U úřadu já bych zaparkovala raz dva tři. Ne tak Péťa. Objíždí kostel, školu.. Zlobím se.
- Vrať se. Je tam místo.
- Nebudu parkovat na chodníku.
Vracíme se. Ano. Je tam místo. Pro nás.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-venkovsky-babinec
Hana, která mě Messengerem pozvala, nám ukazuje kudy. V sále hlava na hlavě. Nemáme si kam sednout. Kapela na pódiu už hraje. Nakonec si sedáme na místa určená muzikantům. Kytarista a basista nás lifrují… Á, jeden můj bývalý žák se posouvá. Uvolňuje jedno místečko pro mě. Basistovo pro Petrouška. Na pódium se trousí ženy. Jako do babince. Vedou řeči. Pod podiem sedí dva kybicové. Řehtáme se jejich komunikaci. Přichází i pionýrka s taškou na zádech.
- Já jdu do školy, paní učitelko.
- Ale Maruško, ty už jsi v důchodu.
- Ne. Já jsem ze třetí třídy.
Dámy si poroučejí kafe, kafe s rumem…
- Já jsem chtěla s rumem. Jak to že ho mám bez? Ještě že jsem soběstačná.
Vytahuje lahvičku s rumíkem.
Dámy všeho věku mají vychytanou konverzaci. Perfektní. Ze života. Prý poskládáno z babinců. Vtipné stesky, konverzace, rozumy. Občas až do smutna. Třeba:
- Mně se chce umřít.
- Tak si kup motorku. A projeď se. A můžeš ještě darovat orgány.
- Děvčata! Dávejte pozor. V úterý jdeme do kulturáku. Jako vždycky. Ve čtvrtek jedeme do Dobrušky do kina. Na Sladký život. A v neděli jedeme do Jaroměře do divadla. Na Včera dnes a zítra.
- A kdy jedeme do kina?
- Ve čtvrtek.
- Jak jsi to říkala? Kam jedeme?
- A já bych chtěla jet do divadla i v úterý, i ve čtvrtek i v sobotu.
- V sobotu ne. V neděli.
- Ale mně minule bylo v kině zima. Seděla jsem u větráku. Bundu jsem si nechala v šatně. Ještě jsem zaplatila deset korun. A ani čepici jsem neměla. A doufám, že tam nebude to, co nemusím vidět. Ty prasárničky.
- Tak si bundu necháš na sobě. Vezmeš si čepici. Šálku. A můžeš zavřít oči. Bude ti u toho teplo.
- Budeme mít vítání občánků. Máme jednou za rok. Je jich sedm. Za mě bývalo dvakrát za rok a to bylo nových! Pokaždé aspoň patnáct.
- No jo, hlásili, že klesla porodnost. Já bych vypnula proud. A to by bylo dětí! Oni furt koukaj do těch mobilů. A když chceš vědět, co tam mají, zaklaponou to.
- Ukážou ti to?
- Neukážou!
- To za nás jsme spali na jedné posteli. A šlo to samo. Jen péří lítalo.
- To už dnes ani peří nelítá.
- A to jsme vyvářeli plíny, šli na póle, doma husy, slepice, prase a večer ty manželské povinnosti. Žádný telefon. Přes telefon se děti nedělají.
- Paní učitelko, to jsme se neučili, že se děti dělají přes telefon.
Ženy dokonale ztvárňují chaos.
- Paní učitelko, už se můžu nasvačit?
- Můžeš, Maruško.
- Holky, já vám něco řeknu, ale nesmíte to nikomu říct.
Ozývá se několikahlasné:
- Né! To víš, že né.
- Hlavně ne učitelce. To je bába udrbaná. Ta by to roznesla…
Hodina smíchu. Bravo! Všechna čest. Mohutný potlesk.
- Víš, kdo byl ten muzikant?
- Neznám nikoho. Jen paní z mládí ze spořitelny. To je ta organizátorka kultury babince. Měla jsem ji ráda. Puntičkářka. Musela. Jednou přede mnou stála cikánka. Chtěla si vybrat z vkladní knížky.
- Napište si heslo.
Paní za přepážkou, dnes krásně hrála ve hře Babinec, byla akurátní. To se muselo. Státní spořitelna byla státní instituce. Cikánka se otočila na mě:
- Paní, prosím vás, nenapsala byste mi heslo?
Vzala jsem tužku, žádanku. Za mnou fronta lidí.
- A jaké máte heslo?
- Astra. To je taková kytička.
- Já vím.
Odevzdala papírek pod sklem. Dostala se ke svým penězům. Za nějakou dobu stojí zas přede mnou ve spořitelně.
- Napište si heslo.
Věděla jsem, co bude.
- Paní, vy byste mi tam nenapsala to heslo?
Vzala jsem tužku, papír. Začala automaticky psát: ASTRA.
- Napište astra, to je taková kytička.
A bylo. Tahle paní za přepážkou dnes jedna z héreček. Organizovala divadla, zájezdy a kino v předstdaven.
- Ten muzikant dělal na Okresní policejní správě právníka. Neměl žaludek na ty prasárny. Víš co dělá? Kováře.
- Cože? Kováře? A k tomu právničí?
- Ne. Jen kováře.
Jedeme domů. Hodnotíme.
Vem si, jak ta obec žije. V hospodě se sešli myslivci. Na úřadě v kulturní místnosti hráli baby Babinec. A výborně tu hrají ping pong.
Mají dobrou starostku. Vede tu obec třicet let. jezdí na kole. Pěšky. Žije pro vesnici.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-09-kocky
Doma. Kočky. Večeře. S chutí si každá dala misku masa.
- Pťuš? Já už zatopím. Cítím poprvé chlad.
- Zatop. Venku je pět stupňů. Je to znát.
Ještě přihodím poleno. Svouknu svíčky. Pohladím kočky. A jdu.
Dobrou noc!
P .S.
Další krásný korálek navlečen na šňůrce roku 2024. Přibývají na ní korálky. Zanedlouho budeme roční náhrdelník zavazovat. Bude slušet.
P. S. 2
Sleduji ráda mladého kluka z Ruska. Mladého kluka, který putoval Asií. Mladého kluka s rozkrýváním Pedowoodu. Mladého kluka z Ameriky: