Svatý Jan, síla studánek

Ty vorle, ráno sedm. Zrzečka mraucá. Lezu, abych se přesvědčila, že je vše v pořádku. Neumím to posoudit. Jídlo, pití má. Kočkolit vyčištěný. Když už jsem vzhůru, dám si snídani. Dnes - jahodovou příchuť. Jedu v ovocných. Doběhnu-li si do zahrady pro mátu, dám si mátu s čokoládou. Dívám se na binec v kuchyni. Dnes oblepím kompoty, marmelády. Nic nesyčí, možno uložit. Péťa přinesl pastičku. Prý do ní v práci chytají myši. Krájím kousek špíčku. On ho chce jen zapalovačem opálit. Rozpaluji kvůli tomu ždibíčku pánev. Rafičí past do vyklizené police. Zarovnávám bedýnkou s kořením, nechávám prožranou ošatku. Včera ji chtěl vyhodit. Až bude po všem, hodíme ji na oheň.

FB. Maminka loni. Byly jsme u ní s Lindou. Fotila jsem její a svoje ručenky. Při pohledu na ty své vidím stáří. Ale po přiložení k maminčině ruce se objevil rozdíl tří dekád lidského věku. Při prohlížení obrázků vidím brýlky s tyrkysovou bavlnkou. Fotku dávám zvlášť s komentem. A to jsem probrala nějaký psychický blok jedné rádoby květnové přítelkyně na FB - tedy jako přítelkyně. Stála jsem jí za bombardýrunk. A co prý, a jak, a proč... Ty vorle, ona neví, že nevyžádané rady nejsou u mě vítané? Ani já si nedovolím někomu lézt na stránku a radit mu. Z pozice svého oboru, svého stáří a svých zkušeností by se nabízelo. Ne. Zkrátka ne. Copak jí tak asi iritovalo, že to skryla do rádoby sluncevdušitextu.

Naštval ji text u fotky s brýlemi, které dva tři dny před smrtí nenašli. No a co? Tak nevidí. No. A co!!

Nejen ruce, ale i brýlky s tyrkysovou bavlnkou,to je to, co se jen tak ztratilo a nenašlo... Pamatujete? Před mamičniným odchodem paní Hudáková hledala a nenašla brýle. No prostě NENAŠLA. Co je komu po tom, že to jsou jediné, přes které vidí... Tak se ctí soukromý majetek v DD - že, reptiliáne mizerný!

A už začalo školko. Příchuť - káva se smetanou a hodně cukru: (Jen tři tečky jsou fakt terminus technicus - a tedy tři tečky nemohou být čtyři!) 

Ilona Illy Maršíková

Irenko, můžu se na něco zeptat...? jednak mě zaujalo...reptiliáne mizerný...co jste tím konkrétně v tomto komentáři myslela?? A potom, víte, já rozhodně nejsem od toho někoho poučovat, či mu radit, vždyt každý máme svého dost. Nicméně, ted jsem si přečetla co píšete a uvnitř mě přišlo...proč stále dokola toto vše píšete, co takhle to pustit a nechat být....Já vím, že je to těžké, nemyslete, také mě v podstatě nedávno zemřela maminka, já zůstala z práce doma a 5 let, 24 hodin nonstop péče...dosloužila jsem ji... Tak že moc dobře vím a rozumím. A do ted mě moc chybí, a stále bude, vždyt jsou to ti naši nejbližší... Nicméně, minulost je ta tam... Ted je ted a člověk se stále vrací a zaobírá něčím, co je dávno pryč a už vůbec nemá šanci na tom něco změnit. Jediné, co může je změnit své myšlení... Omlouvám se, že píšu tak obsáhle a snad jsem se Vás nedotkla, ale přišlo mě to uvnitř...tak jsem to vložila do klávesnice. Přeji vám hezký nejen tento den a vašim čtyřnohým miláčkům at jsou zdraví a krásně rostou.... A Vám také samozřejmě....

Irena Hrobská

Ilona Illy Maršíková Ilonko, až Vám rozkradou, co se dá, až se Vám poztrácí, co Váš blízký dostal, až budete mít za sebou deset let neustálého - kde to má, kam se to podělo, proč jste tohle zničili, tak pak můžete poučovat. V čele toho domu nestojí člověk. Takovým se dřív za generace mé maminky říkalo nelida. Ten nelida dovedl DD zu grunt. Lidé ve vesnici mi loni v létě několikrát zmínili, jak pociťují poměry změněné k horšímu. Když jsme vypravovali pohřeb, i tam jsem uslyšela, jak ještěr nevychází vstříc. Asi dva tři dny před smrtí maminky, kterou vyšetřuje kriminální policie, jsem se sháněla po brýlích. Víte, nejitřete mě. A nenechejte se mnou pozdvihovat. A nečtěte mě. Tuhle jste mi docela nevybíravě napsala, dnes opět poučujete. Nechejte na mně, kdy já něco pustím. A věřte, že mých zhruba 700 čtenářů rádo čte, rádo se vrací, asi tři dny zpátky si Drahuška přečetla tři roky starý příspěvek. Dala mi za pravdu. Rozhodujte o svém myšlení, nejste terapeut a mě zatím nepouští a nemíním pouštět to, že řed. Bílá a po ní její nástupkyně vedly domov s citem, ohledem nejen na klienty, ale také na jejich rodiny. Věřte, že mám informace, jak se stavějí ostatní ředitelé ze své fce k lidem a jejich soukromému vlastnictví. Tady jsou jen zákazy, příkazy výhrůžky a měření na stopkách. Takže stáhněte se. Doposud trvá vyšetřování kriminální policií a já si v hlavě musím udržet to, co budu potřebovat... Nazdar! Taky krásný den!

Irena Hrobská

Ilona Illy Maršíková Jo, a ještě P. S. Co byste dělala, kdyby se Vaší mamince ztratily zuby nebo brýle? Asi byste to pustila, že?

Pozor - argumentace:

Ilona Illy Maršíková

Irena Hrobská Vidím, že jste nenávistně zacyklená a nemá cenu cokoliv...

Nemá cenu, ale jede dál v uspokojování svého ega. Rajtuje po mně: :-) 

Irena Hrobská

Ilona Illy Maršíková Ano, máte svou pravdu. Já jsem tak nenávistně zacyklená, že fakt nemám ráda ředitele Zeměkoule a organizátory cizích životů.

A bacha - teď přijde nepřímé obvinění: Strčilas mámu do DD. Zadělala sis na problém. Jenže toto slovo jsem vyškrtla ze svého slovníku. Neexistuje. Pro mě jsou jen výzvy. A já jsem se zhostila své výzvy tak, že jsem den co den drandila za maminkou. A to mám sestru, že? J

Ilona Illy Maršíková

Irena Hrobská ...hmmm...., ještě jednou jsem si přečetla Vaše sdělení pro mě....Jak jsem Vám psala...já jsem se svojí maminkou bydlela celý život pod jednou střechou a posledních 5 let s ní zůstala doma z práce a dosloužila ji. Ono je to něco za něco... Ano, mohla jsem vyřešit jako vy, a potom bych možná měla potíže jako Vy. Já to vyřešila tak jak píšu. ...... Přijde mě až úsměvné to Vaše...nejitřete mě, nenechávejte se mnou pozdvihovat a nečtěte mě, tuhle napsala jste něco nevybíravého, dnes opět poučujete, nejste terapeut...tak že stáhněte se... Milá Irenko, tím Vaším sdělením je napsáno také mnohé, že... A ano, nejsem terapeut, a věřte, že nepoučuji, napsala jsem jen svůj názor, to snad mohu, nebo také ne..? To, že to vnímáte jako poučování, je Váš problém. Napsala jsem jen slušně, neb se mě na zdi ze 70% od Vás objevuje skoro stále jedno a to samé dokola, jako kolovrátek....

Holka, tak si ten kolovrátek vypni a neotravuj.

Irena Hrobská

Ilona Illy Maršíková A že Vám tak ležím v žaludku. Copak se tam asi zrcadlí? Co tak tam máte za trápeníčko... Možná byste potřebovala nějakou pomoc. Ale já teda nepomohu. Nejsem terapeut. A už se mnou neobírejte. Nestojím za to. Ačkoli - jak vidím... No, možná, že stojím. Tak teď zas poraďte dalším. Třeba jak se nespálit na sluníčku, jak jet do Chorvatska a co jíst a hlavně, aby nedávali své rodiče do DD, když to mají pět minut od svého domu.

Nic nenaštve závistivce víc, než Vaše spokojenost. Normální vyrovnaný člověk se raduje ze štěstí druhých. Lajkuji krásné vnuky. Píšu obdivné komenty pod koupání v březnu v jezeře. Ale nikdy bych nekritizovala a nenabízela svůj názor. Žiju po svém. Nazdar.

Irena Hrobská

Blokněte mě. Abych nebyla autoritativní, nenávistně zacyklená a já nevím jaká ještě. Mám velký hřích - žiju š´tastně, radostně, bezstarostně - teď tedy mám starost, jak chytit myš - láskyplně, obklopena milujícími lidmi. Do prčic, to si teda dovoluji!

Ilona Illy Maršíková

Irena Hrobská ale proboha, posloucháte se?? Co mi to vkládáte do úst, ohledně Chorvatska, a dalších rad?? To jste si mě s někým spletla... No jistě, tak mi ležíte v žaludku, že jsem Vám ráno poslala do Messengeru odkaz jedné paní, která shání 2 kotátka... Kdyby mě někdo ležel v žaludku, jak píšete Vy, určitě nebudu nápomocna a nebudu přeposílat odkaz na event. zájemce kotátek...no ufff...mějte se. a...ale nic... Slunce v duši přeji...

A takhle by to jelo do nekonečna. Požádala mě o přátelství na čarodějnice. V mé skupině projevila zájem o hubnutí. Dala jsem do počítače její parametry. Vysvětlila jí bezplatně, v čem může její velká nadváha spočívat. Je to u mě služba placená. :-) Na to, že je porodní asistentka a anděl všech strádajících bytostí světa včetně mě (to si to ale spletla), by měla se svým zdravím něco umět dělat. :-) Ať poradí sobě! 

A pokud smrt mé maminky stále vyšetřuje kriminální policie, o něčem to asi svědčí. Mohu pomoci. Mohu i uškodit. Kterou cestu si zvolím? Vím dobře, ač se jedná o smrt mé nejbližší osoby, s níž jsme plánovaly medlůžka... Někdy jsem sama sebou překvapena. V posledním měsíci mi hodně lidí přišlo sdělit, že obdivují mou péči o mamku. Dokonce minulý týden člověk, který nemá FB. Muž mi vzdal hold. Jo, nebyl to ten můj muž. Tak abych nezpychla, dostala jsem výtku, že jsme měli mamku doma ani ne rok. Kolovrátek by teď zase spustil několikeré buzení za noc, několikeré uložení do postele, někdy Péťa mamku našel na záchodě; prý ji tam zapomněli. Kosmetika s ní - seděla vedle mě. Ani na minutku jsem neusnula. Utekla na ulici. Musela jsem se zdvihnout z lůžka, metošit na ulici za ní. Úsměvné. Náročné to bylo. Těžké. Ono dosloužit a dosloužit je velmi rozličné. Maminka dosloužila tatínkovi. Dnes ráno jsem hledala jeho přesné iniciály. Zemřel ve dvě deset v nemocnici. Tak to si teda dovolila.

Když přijímám žádosti o přátelství, vybírám, zkoumám;  žádostí tu mám k pěti stům, ale chci si profily proběhnout; většinou přijímám lidi, s nimiž vidím třeba sto společných, bez kontroly. Tam je jasné, že jedeme na stejné vlně. A taky přijímám lidi z doporučení. Takhle ke mně přišla Helenka, co má vnuky v Americe a taky Drahuška, která bydlí v městě mého dávno zesnulého strýce. 

Jdu se mrknout do soukromé zprávy - ano, požádala mě ona. Pokud žádost přijmu, vždy píšu proč jsem přijala:

30. 4. 2021 11:44

Posláno 30. duben

Ilonko, Illy, děkuji za žádost. Máme krásné 4 společné přátele. To je záruka, že budeme souznít. Tedy na přátelství, na podporu a sdílení! Přeji krásné dny!

A to bylo málo. Čtyři kvalitní ještě nejsou záruka souznění.

Zbožňuji ty slunce v duši, co jim teče od huby rudá slina nenávisti. Podám vysvětlení, ale takhle otravovat, doslova otravovat - fakt, to hraničí s psychickou úchylkou.

Paní Hana s příznačným jménem - někdy jsme se tomu smáli, že jde na věc zhurta:

Hani Hurtová

Můj názor je, že zmetkům se nemá odpouštět.. ale má se po nich požadovat náprava! Pokud to trochu jde... Žádné zapomenout, odpustit. Zapomenu, až napravíš bordel, až vrátíš, cos ukrad'. Úplně chápu, že vás to, Ireno, štve.. to jak se mamince 'ztrácely' věci... Já bych taky nebyla klidná.. Klidně o tom neustále pište na fb, ať ten zmetek nemá klid!

A tak píšu a plním slib lidem, kteří nejsou tak silní jako já. Nebo nemají třeba odvahu. Nebo jazykové vyjadřování. Tak jdu a jdu a jdu. Psi štěkají, karavana táhne dál. 

Uf. Zrzečka se chladí na dlažbě. Deset. Začíná den. Někdo už má skoro odpracovanou dopolední směnu.

Vypravím se na výlet. Jak řekli, tak udělali.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-24_Slovenske_knedliky/

Myju si vlasy. Ještě slovenské knedlíky podle naší Kuchařky Herbalife. Poledne. Chtělo se mi jet na kole. Ale vozím s sebou v autě desku na hrob paní Slezákové. Jj, jak kolovrátek, Ilonko. Maminčina spřízněná duše. Umřela v březnu 75. Já se tehdy v červenci po maturitě vdala. Neposlechla jsem maminku. Věděla, do čeho jdu. Dostala velmi silný pásový opar. Od nervů. Mamko, už dávno jsi mi to odpustila. Odskákala jsem to já svou nemocí i Ty. Mami, stejně všechno dobře dopadlo. 

Mám s sebou desku, láhve na vodu. Volám kameníkovi, v kolik že jsme se to měli sejít. Nebyla určena hodina. To se mi líbí. Má ještě někde na hodinku práce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-24_Poklonit_se_studance/

Hurá! Směr studánka. Dnes slaví sv. Ján. Včera svatojánská noc spojená taky s vodou. Otevírají se studánky - myslím na jaře a teď ještě. Jedu k té, kam jsem chodívala jako holka z koupaliště. Okolo ní jsme jezdívali z koupalka k babičce. Cestou jsem si dovolila kamínkům a kytkám, jestli je smím přemístit ke studánce. Prý ano; ony totiž dosud tu neexistující nádhernou mandalku už viděly. Zastavovala jsem na příkopech a sbírala, trhala, děkovala. 

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/zagorova-hana/zum-zum-zum-147226

https://www.youtube.com/watch?v=UKPjkt_n1Sg

Zaparkovala jsem pod lípou. Ó, ona hraje. To je koncert! A ještě voní! Už zas si vybavuji ten červen, jak jsem jezdívala s Lejšovskými do školy na kolách... 

Odskok - jazykové okénko:

Kdy se píše u adjetkiva vleké a kdy malé písmeno?

Včera jaroměřští hráči vyhráli zápas. 

Včera Jaroměřští vyhráli zápas. 

V první větě - přídavné jméno. V druhé větě - označení obyvatel Jaroměře, tedy velké písmeno. 

Zpátečka:

Zpívala jsem stále, ráda, pořád, všechno, bezstarostně, volně, svobodně, s nadšením... Děda si mě v době písničky Zum, zum, zum dobíral. Jejich staré rádio mělo výkon. Na plné pecky - zum, zum. A děda dozvukoval s německou výslovností cum, cum, cum...

- Dědo, to se nezpívá cum, cum, to se zpívá zum, zum...

Děda měl radost, že jsem se na jeho škádlení chytila.

Má lípa má sváteční den,
na lípě se veselka chystá,
a blízko už nebudou místa.
Roj včel se slítá,
lípa jej vítá:
Zum zum zum zum zum
zum zum zum zum.

Včelí pár se políbí a lípa jásá,
čmelák lásku přislíbí
a bzučí píseň bez chyby,
a bzučí píseň bez chyby
a všichni s ním:
zum zum zum zum zum
zum zum zum zum zum
zum zum zum zum zum
zum zum zum zum.

Tulák spí tam v osení a tajně doufá,
že se život pozmění
a že se záhy ožení,
a že se záhy ožení
a všichni s ním:

A ještě není konec... :-) To je nekonečná písnička... 

Tuhle studánku není třeba čistit. Studánko, děkujeme Ti za vodičku, za osvěžení, za energii, za utopené negativní emoce... Topím, topím ty ranní. Vibruji na nejvyšší vlně. Zpívám si o studánce. Zelené listy dávám pro znásobení úrody. Vodní žínka mě asi sledovala. Ale já ji ani nezahlédla.

Pokouším se, jestli se mi podaří být zas dítě. Vracím se tam, jasně to cítím, ale zůstávám už velkou... Mandala se mi povedla. Taková jednoduchá. Krásná. Studánko! Loučím se! Projíždím hezkou upravenou vsí. Sjíždím kopec. Bílý kopec. Smržovští a Smiřičtí se dobírali.

Na tom bílým kopci, chcípla kobyla. Smržováci, pojďte, bude hostina.

Bílý prý býval svou sprašovou půdou. Asi jako jeden ze dvou kopců mamčina dětství. Prašivka. Tak nevím, jestli velké nebo malé písmenko. Ale vím od mamky, že tam přebýval ras. Pohodný. neznám etymologii. Pokud se kopec jmenuje Bílý, pak jednoznačně velké písmeno. 

Vjíždím do Smiřic. Jedu zaplatit sklenáři. Skvělý odborník! Kvalitní práce. Naše výplně dveří i kuchyňských dvířek mají stejné motivy...

Do hřbitovního kopce jedu za dodávkou s vozíkem. To bude asi kameník. Hned bere z mého auta skleněnou desku paní Slezákové. Shazuje břečťan. Přemýšlí, jak zaplní velké díry na šrouby. To mě nechává klidnou. Jdeme k našemu hrobu. Hned nám pomník rozebírá. Chjo, už se asi věnce musí sklidit. Jsou oschlé. Nevím. Nemám zkušenost. Beru si pentli a růže. Mám na parapetu sklenici s vlčími máky. Mamince jsem ji vymalovala. Moc se jí líbila. Růže jsem do ní napíchala. Pentli - asi vyhodím. Jsem fetišista. Co by s tím jednou holky dělaly. Péťa říká, že přistaví valník... Ale my jsme maminčin domeček rozebraly... Dnes mě mrzí - kam se poděl kufr se sypkovinami... množství látek, vlny... Ano, mamčin povzdech:

- Všechno je pryč...

Ještě porcelánové obrázky... Pomník bude přeleštěn, zvolila jsem plátkové zlato na písmena. Mami, nahoře na půdě jsi měla plátkové zlato. Je v pr... Kam se podělo? Kdo ho vzal? Mohla jsem ho použít... Jaks´to říkala?

- Všechno je pryč!

Žijeme. Radujme se. Stromy obsypány třešněmi. Lidi si raději koupí v Kauflandu za sto padesát.

Na půl čtvrtou vezeme Zrzku ukázat na veterinu. Je z dravá,pěkná, mléčná žláza v pořádku. Na poslech taky. Pod bradou ta černá skvrna, s tím prý nyní chodí hodně koček. Francovkou ji odmašťuji. Nemastit. 

Divné světlo. Vedro. Ale nelezu do bazénu. Je divno.

Bylo to hezké. Mami, dnes jsem u Tebe byla na návštěvě. Měla bych si pořídit lavičku na ty naše řeči. Kameník si sedl na hrob naproti. Hezky se tma sedělo. Asi je to nevhodné. Dnes jsem prošla část hřbitova s generály. A rodina Červených. Tak jedna - to je paní Červená, co se u ní točilo Musíme si pomáhat. Její pán byl elektrikář. Vedle je rodina Červených - to je dcera Marie, její manžel a syn - zahynul v autonehodě. Student VŠ policejní. Zbyl ten Honzík, jak jsem s ním mluvila na karu. Vedle rodina Červených - to je bratr paní Marie, co zemřela loni jakože na kovid. Měla astma. Potkala jsem je před týdnem u Úpy na stezce. Šmejdím, čtu, prohlížím. Přijeli na kolách staří manželé z Českého Těšína. Mají to tu projeté. Rychlíkem jeli do Pic. Odtud na kolách. Paní mě povzbuzuje, že do Hradce dojedu bez starostí. Vyprávím jim o Arnoštu Heidrichovi - diplomatovi, příteli spisovatele Zdeňka Němečka. Napsal brožurku o Kátynce. Jo, znají její hrob - byli v parku. Ukazuji desku Martina Veselého. Mluvím o Boženě Němcové...

- Podívej se, kde leží kočky!

- Běžím si pro telefon!

Vyvalují se na střeše jako na pláži. I Mour vylezl. To je co říct. Nesmírně se raduje, že Zrzka vyšla ven. Mour našel cestu dolů. Zrzka si usmyslela, že si dnes dá k večeři mladého opeřence z boudičky. Potvora. Šelma. Péťa ji sundal ze štaflí, dítě rezaté!

https://www.youtube.com/watch?v=6h1sncqbDlI

Už musím spát.

Dobrou noc!