Svatý Martin nepřijel. Poslal za sebe výslužku
Budík? Á! Dnes vstávám na budík. Jsem ráda, že jen dnes. Jen občas. Že už je za mnou období opouštění postele na zvonění. Raději se probouzím sama. V době céčka jsem si smluvila, že pojedu do Zábřeha za Helou. V ten den jsem zaspala. Jak mě to vyděsilo. Všechno jsem měla připraveno, ale probudila jsem se až za slunečného dne. Možná jsem poprvé zaspala. Nebo po dlouhatánanánské době. Byl to šok. Od té doby jsem zaspala svobodně několikrát. To je příjemné. Nikam nemusíš. Jen se probudíš o hodinu dvě dýl.
Myslela jsem si, že bych teoreticky mohla stihnout vlak pár minut po deváté. Ale kdepak! Jak mám hodně času, vždycky jdu pozdě. Lážo plážo krmím kočeny. Žofka má stále chrapot a skleněné oči. Stahuji vesmírnou energii do srdce. Posílám ji do malého chlupáče svou dlaní. Drží jak bécan.
Svůj přípitek na modrou oblohu, zdraví smrku naproti v zahradě; na lásku, hojnost, štěstí a hezké vztahy mezi lidmi. Na zdraví konkrétních, kteří to potřebují akutně. Na MÍR! Vždycky spinuji horkou vodičku a vypiju všechno to programován světa a života. Tak tohle všechno už mám dávno hotové. Žofe by mi do toho ráda něco mňoukla, ale sípe. Smůla. Teď vybrat popel. Vypiglovat okýnko. Namixovat si sportovní výživu s sebou. Vybírám si, co na sebe. Namalovat se. Ješiši. Za deset minut ti to jede. Ještě jsem si chtěla vzít gumové boty do bazénu. Nehledej je, jeď. Víš, že nám v Jaři ubývá parkovacích míst prostřednictvím šikany řidičů!
U nádraží moje místo v kontejnerech a popelnicích už druhý týden zmizelo. Ješiši, semafor před vchodem do nádraží? Ireno, otoč to. Stavím auto k cestě před původní skladové rampy. Když jsem byla malá, tam se nakládalo. Dnes kvůli zamezení parkování tam postavili obrovské hnusné betonové zátarasy. Co kdyby si tam někdo třeba postavil auto, že jo?
Utíkám k budově nádraží. Rekonstrukce finišuje. Nějací důležití chlápci mají asi kontrolní den. Naše stařičké rakousko-uherské nádražíčko, které neslo odjakživa jméno po císaři. Dnes nese název našeho souměstí. Úplně mu změnili kabátek. Listopad v plném proudu, kdy už!! Kdy už bude nádraží otevřené. Dávno, dávínko jsem se rozloučila s naším starým dobrým peronem. Z něj člověk šel přes koleje k první, druhé, třetí… Ne. Dnes máme výtahy k nástupištím. Podchody, nadchody, záchody, východy. Moderní hnus. Jsem staromilec.
Mám asi pět minut čas. Přede mnou se vleče k provizorním pokladnám v unimobuňkách pár lidí. Vidím Hanu a Naďu. Jedou na kafíčko do HK. Přijíždí rychlík. Nevzala jsem si čepici. Mám novou bundu s kapucí. Nasedám do vagonu s kupé. To nemám ráda. Spíš otevřený prostor. Přichází nějaká asi studentka. Volá Linda. Ptám se spolusedící, jestli studuje. Ne. Není odsud. Žije v zahraničí. Ale od kamarádky ví, jak jsme tu v létě vegetovali v uzavřeném městě.
- Neměli bychom už jet?
Slečna vidí na ceduli. Prý pět minut zpoždění. Aha.
Testuji, jestli není pirátka.
- Víte, Hřib se svou nenávistí k motoristům dosáhl svými pařáty až k nám. Jeho heslo – znepříjemnit život motoristům v Pze snad u nás dostali befelem. Ubrali nám místa na novém průtahu městem. Na budoucím novém gotickém náměstí auta taky nebudou. Jak chtějí oživit město, když k obchůdkům nebude mít člověk návaznost autem. Jak si ponese nákup někam po schodech pod náměstí!
Vyptávám se. Slečna je vážná. Sluchátka si nasadím až na let městem.
- Vidíte? Támhle je nová dálnice.
Raduji se, že jedu. Že si s ní mohu povídat. Že přeje počasí. Tetelím se radostí.
- Vy jste tak zářící!
- Zářící? Počkejte! Víte, co si zpívám? Takový popěvek. On rozzařuje tělo. Zpívám jí písničku Karla Buňky Svobody. https://www.youtube.com/watch?v=YfeAvNQrfck&list=RDYfeAvNQrfck&start_radio=1
- Já se raduji z hloupostí; te´d třeba se náramně těším, že ve svém věku – v létě mi bude sedmdesát – klušu pěšky městem do bazénu. Úplně se tetelím štěstím.
- Já mám husí kůži. Jak jste nadšená!
- To jo. Miluji život, lidi, zvířata, důchod. :-)
- Beru si z vás příklad. Bylo to s vámi nabíjející.
Ó, to mi lichotí. To mi dělá dobře. To jsem ráda. To jsem nadšená. To nabilo i mě.
Vystupovat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-do-hradecka
Fotím věž nádherného hradeckého nádraží. Mnoho staveb bylo postaveno za první republiky na zelené louce. Zrovna to se týká nové budovy nádraží.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-nebe-a-dudy
První železniční stanice v Hradci Králové s ne příliš reprezentativní staniční budovou byla vystavěna v roce 1857 na hranici katastrů Kuklen a Pražského Předměstí na pozemku zvaném "husinec"[9] (jednalo se o bývalé pastvisko), byť kuklenští radní žádali výstavbu stanice na území jejich obce a to bez ohledu na potřeby města Hradce Králové. Kukleny v té době měly několik továren a mlýnů, obec trvala na tom, že Hradec Králové se nikdy nestane průmyslovým městem.[9] Do poloviny 19. století sloužilo město Hradec Králové jako bastionová pevnost, tehdejší železniční stanice byla vystavěna až za ochranným pásmem pevnosti ve vzdálenosti asi 1,5 km od pevnostního mostu, pevnostních nábřežních zdí,[13] proto postrádala reprezentativní staniční budovu. Veškeré úsilí obyvatel zhatily požadavky vojenské správy. V té době to bylo chápáno jako ohromná prohra, avšak oddálená výstavba stanice později napomohla rozvoji města.
Jednalo se o železniční stanici s jednopatrovou hrázděnou výpravní budovou v novogotickém slohu, kterou navrhl Vincenc Daniel[10][14] (zatímco většinu budov na Jihoseveroněmecké spojovací dráze navrhl František Riesemann). Ve své době nesla název Königgrätz a spadala do II. třídy.[9][15] Skromná hrázděná stavba byla zvolena čistě z vojenských účelů, z obav, aby při případném válečném konfliktu nepadla do rukou nepřítele a nestala se tak jeho strategickým zázemím. Po úmyslném zapálení by budova velice rychle vzplála, hrázděné zdivo puklo, požár by budovu zcela zlikvidoval. [p 1] Stavební projekty vznikaly v liberecké stavební kanceláři dráhy a to v letech 1855 až 1856 pod vedením Jana Schebka, který také řídil stavbu dráhy.[14]
Staré nádraží stálo kousek dozadu. Jeho původní budova mi připomíná nádražní budovu třeba v Trutnově. Všechno uniformní, aby to odpovídalo jednotné erární kultuře.
Hradecké i pardubické nádraží jsou nádherné vzdušné překrásné elegantní stavby.
Nabírám rychlost. Mám takovou, ale takovou radost, že letím městem k aquacentru.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-jsem-tu
Během šestnácti minut jsem tu. U pokladny asi šest lidí. Pokladní si odběhla. Sestupuji dolů k šatnám. Prosím o vstupenku tam. Velice ochotná paní mi dává čip, paragon.
- Vy to máte na dvě hodiny za devadesát, že?
- Ano, ano. Příště si to koupím zas nahoře. Abych tady nezdržovala.
Teď mají čas. Až když začnou lidi odcházet, odebírají jejich čipy a kontrolují, jestli někdo nepřetáhl čas, pak bych zdržovala.
Skříňka 138. Minule jsem měla 134. Osprchovat. Už jsem v hale. Dvě hodiny plavání, šlapání vody, houpání na vlnách, masáže pod různými tryskami, lebedění v perličce. I dnes vynechávám horkou vířivku pod vlivem informací zdravotní sestry z předminula. OK. Za týden se tam vyhřeju. :-)
- Vlnobití!
Zvukový signál. První vlnobití. Asi dvacet lidí. Docela hlava na hlavě. Pak se to trošku rozešlo. Někdo si šel zaplavat do padesátky.
Voda se uklidňuje. Asi pět šest krásných tváří důchodkyň vlnobití přihnalo ze čtyř metrů sem ke mně. Kde stačím. Jedna si kýchla. Vyběhlo ze mě:
- Na zdraví!
- Vidíte, vy mi přejete, ona mi řekla chcípni potvoro.
- Já jsem ti řekla pos.. se.
Co na to říci:
- Aha. To je taky pro zdraví. Jak jsou zdravá střeva, tělo je zdravé. U nás doma se říkalo pozdrav pámbu. A odpovídalo se dejž to pámbu.
- U nás taky. To se říkalo dřív.
Jedna z žen prošla přes gejzír bublinek ze dna.
- Fuj, to jsem se lekla.
- Já myslela, že ti to udělalo dobře.
Baby se smějou. Taky to je koření života! Když se sejdou v bazénu. Samy si sem dojedou, dojdou.
Každou půlhodinku se bazén rozhoupe vlnobitím. Zařízení staré ještě z první republiky. Ještě si zaplavu. Stojím u jedné z několika trysek. Cvičím. Protahuji se. Připlouvá ke mně pán:
- Paní, vy už máte v boku díru!
Dobrý fórek.
- Já už poplavu domů. :-)
- Ne, vždyť je tady trysek.
Krátký rozhovor. Loučím se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-domu
Sprcha. Kabinka. Ješiši, na utřené tělo dost špatně rveš oblečení. Vracím se mezi skříňkami vyždímat plavky. Odpípnout čip. Obout boty. Vyfénovat vlasy. Na vlak. Stíhám ho. Piju sportovní výživu po výkonu. Za pár minut jsem zas na našem nádraží. Budou ho otevírat. Někdy. Snad koncem listopadu? Dveře do odbavovací haly jsou otevřené. Nelze ale vstoupit. K autu musíš oběhnout budovu. Neber to jako šikanu. Prohlížím si nádraží zvenku. Vstupní dveře jsou vysazené. Tady bude fotobuňka otvírat a zavírat. Finišují.
- Kugo, jedeme! Děkuji, že jsi na mě počkala.
Dnes mají Martinové sváteček. Ale neočekávám, že by přijel na bílém koni.
České zvyky, tradice a pranostiky - ilustrace která baví
KDE SE VZAL V MARTINSKÝCH PRANOSTIKÁCH BÍLÝ KŮŇ (BRŮNA)
Martinská pranostika o bílém koni je spolu s Medardovou kápí a ledovými muži asi nejznámějším povětrnostním pořekadlem v roce. Kde se vlastně vzala a jakou má historii?
Jan Munzar se domnívá, že v době vzniku rčení byl kůň vlastně jediným dopravním prostředkem a z toho patrně vznikl příměr o příchodu prvního sněhu v listopadu. Mimo to kalendářní patron Martin byl podle lidové víry dragounem, který jezdil na koni. Máme i další průpovídky, které jsou spojené s koněm: "Září jezdí na strakaté kobyle" a "Podzim na strakaté kobyle jezdí." Strakatá kobyla se může v prvním případě vysvětlit třeba pestrým podzimním zbarvením listí, ve druhém pak nástupem střídavého (proměnlivého) počasí.
Pokud nahlédneme do starých sbírek pranostik, tak zjistíme, že pranostiku o bílém koni neuvádí nejen Patrliciův kalendář z roku 1617, tak ani sbírka A. Strnada z konce 18. století a nezná ho dokonce ani soubor selských pravidel z roku 1846. Kůň se objevuje v souvislosti s Martinem poprvé až v Čelakovského "Mudrosloví" z roku 1852: "Padá-li první sníh toho dne, říkáme že svatý Martin přijel na brůně." Stále to však není bílý kůň, nýbrž brůna. Téměř shodně je uvádí i F.J. Studnička v r. 1868: "Svatý Martin rád jezdí na Brůně."
Brůna se objevuje i v pamětech F.J. Vaváka, zde je zápis z roku 1804: "Jedenáctého pak zatím, když přijížděl svatý Martin místo brůny měl vranou jen a pršelo v ten celý den. Ještě víc v celý čas noční pršel déšť hustý a mocný, že dne dvacátého z rána voda v polích všudy stála."
První zmínku o Martinově bílém koni najdeme až ve slovenské sbírce přísloví A.P. Zátureckého z roku 1896, nacházíme zde nejen rčení: "Sv. Martin chodí na sivkovi" odpovídající pořekadlům s brůnou, ale objevuje se zde i hledané úsloví "Sv. Martin chodí na bielom koni."
Podle Hospodářského slovníku naučného z roku 1905 se dovídáme co se míní brůnou: Jde o koně, jehož základní barva srsti jest bílá, avšak s krycí srstí barvy červené, hnědočervené až černé. Brůny se rodí ryšavé, hnědé až tmavohnědé, také černé, jen brůna atlasová neboli bělouš rodí se špinavě bílá. Vybarvením nabývá pak brůna barvy sivé (sivka), černé nebo rudé (muchař), modravé (brůna železná) a jablkové (brůna plesnivec). Brůna atlasová nabývá v kůži barvy makové, v srsti, hřívě a ocasu bílé, na kopytech běložluté. V stáří brůna opět zbělá (zšediví). Takže bělouš je pouze jednou z barevných variant brůny.
Pranostiky:
Padá-li první sníh toho dne, říkáme, že svatý Martin přijel na brůně. (1852)
Svatý Martin rád jezdí na brůně. (1868)
Svatý Martin přijíždí na bílém koni.
Svatý Martin přijede na bílém koni a zabílí svět.
Martinův kůň, zalehá dvůr.
Svatý Martin přijíždí na bílém nebo vraném koni.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá; přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima tuhá a suchá.
Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
Padá-li sníh toho dne nebo v noci, říká se, že svatý Martin přijel na bílém koni.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-vypada-to-pekne-a-i-to-tak-chutnaJeště otáčím na semafor. Jedu nakoupit. Mám to tak akorát k Eri na patnáctou. Doma mě bude čekat husí stehýnko. Beru kočkám kočičí trávu. Kuřecí krky. Játra.
- Peťuš? Kde mám oběd?
- Já jsem to nechal úmyslně v hospodě, abych to přinesl teplé.
- Aha, tak já si zatím naliju polévku. A přijeď.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-vypada-to-pekne-a-i-to-tak-chutna
Obědváme spolu. Přivezl dvě porce. Ještě horké.
- Peťuš, a kolik to stálo?
- Kolik bys řekla?
Já jsem takové jelito! Z levného kraje.
- Tak sto deset korun?
- Dvě stě deset.
- Obě?
- Ne. Jedna porce.
Točím panenkami. Jenže já bych to nezvládla ani za pětistovku. Dva houskové knedlíky. Tři bramborové. Když jedeme do hospody, ještě dostaneme karlovarský knedlík. Někdy dávají dva druhy zelí. Všechno je práce, energie.
- Peťuš, mají to moc dobré. Děkuji.
- Já jim to vyřídím. Hele, Žofka mi vyskočila na židli. Tak si sednu vedle.
- Žofie, ty drzoune!
Ač nemocná, vždycky bude dávat najevo, kdo je tady podnájemník.
- Teď bych si nejraději lehla. Ach! Štěstí, že Čarodějův učeň večer v Aldisu zrušen.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-11-diky-eri
K Erice jsem měla času! Nakonec zas jedu pár minut před třetí. Stmívá se.
- Eri! Jsem tady.
Vítá mě i její krásná psina.
- Jak je to dlouho, co odešla Quincy?
- V květnu to byl rok…
Derou se mi slzy. Vždycky si vzpomenu, jak nemohoucí, ale ještě vyskočila z auta a vyšlapala pár schodů do veteriny na uspání. Holčička krásná psí. Je tu mladá nástupkyně. Hezoučká. Té fotografování nevadí.
Eri má nesmírně šikovné ruce. Jsem šťastná, že ji mám. Za chvíli jsem ostříhaná. Obejmout. Jedu.
- Tak za měsíc! Měj se!
Až teď mě napadlo, že to bude už před Vánoci.
Domů jedu skoro po tmě. Před městem mrknu dolů vpravo do šera. Odhaduji, kde asi bydlí pan P., který včera přišel na slovíčko se starostou. Lidem pode mnou změnila tahle cesta život. Hluk. Neklid. Špína z pneumatik a výfuků… A na druhé straně cesty krematorium. To prý taky cítí…
- Petroušku, jsem tu!
- A sluší ti to.
Louskám oříšky. Třídím pro ptáky a pro nás. Letos se teda vrtule na jednom stromě vyřádila. Vrtule jedna!
Chystám Petrouškovi svačinku. Čaj do termosky. Šel si zahrát ping pong. Zatápím. Poslouchám něco pro vzdělání. Abych zas maličko naplnila motto svého žití:
Nechci umřít blbá.
Podzimní večer. Teploučko. Bezpečí. Radost. Petroušek je tu. Mijuji ho. Štěstí.
Dobrou noc!