Svět se točí, blázni se radují, nerozumím mu
Ráno. Venku začíná podzim. Kočenky se povalují na teplé dlažbě. Kde mají misku s masem? Kam se poděla?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-14-rano
Zírám do ledničky jako Péťa. Civím. Kde mají maso? Nevidím. Vařím si horkou vodičku s domácím octem a keltskou solí. Pořád švenkuji očima, kde by tak mohly mít zásobu masa k snídani. Už jsem jak Petroušek. Taky má zúžené vidění. Že by stáří? Ješiši! Na lince dvě láhve mléka a pod nimi papírek: "Kočky jedly." To je unikátní. Po hodině jsem si teprve všimla dvou obrovských plastových lahví. Provozní slepota.
Snídám. Linduška volá.
- Mami, budeš doma? Vezu Ti přesnídávky a jablka.
- Budu. A kdy jedeš?
Totiž nechci, aby jela do Amsterodamu autem, ať letí.
- Zítra. Asi v sedm. Mami, když mě se tak nechce letět. To raději pojedu autem.
- Kolik to je hodin?
- Asi devět.
- Jéšiši!
- Pojedu na Jelení Goru a pak přes Německo. Mám v hlavě Berlín...
- No právě! Tam nezastavuj.
- Neboj.
Jmenuje trasu. Končí Osnabrückem. V hlavě mi bliklo, jestli tam nebyl koncentrák. Fuj.
- A za Osnabrückem už jsou hranice z Holandskem. Budu bydlet zrovna vedle památky – chrám sv. Mikuláše.
- To nemusíš jezdit tolik hodin. To máme v Pze taky.
Řehtá se.
- To jsem věděla.
- Co tam máš dál?
Smějeme se.
- Prosím tě, zazvoň, aby se Žofie nevyděsila. Zvonek u ní způsobuje úprk pod gauč.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-14-uz-at-jsi-tady
Linda je tu. Přivezla mi zase tašku naloženech jablek ve sklenicích na štrúdl a přesnídávky. Má zničené ruce od ovoce. Zítra si vezmeme s sebou skleničku na Sněžku. To bychom mohli.
Loučíme se. Ať už je zas tady! Odjela. Najednou na mě padl smutek. Nemám ráda cestování. Obdivuji všechny na silnicích. Ať všichni dobře dojedou.
Poledne. Volá Petroušek. Má volno.
- Jak ses vyspinkala?
- Petroušku, výborně. Dnes budu uklízet věci do špajzky. Dodělám to. Ať už máme v kuchyni už konečně stálý pořádek. Já jsem hledala maso. A pak jsem si teprve všimla, že jsi dovezl mléko a kočeny nakrmil.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-14-nasla-jsem-stare-mlade-vino
Třídím potraviny podle data. Moli zmizeli vyhozením sáčků s ovesnými vločkami. Doufám, že zdrojem byly jen vločky. Ochutnávám mladé víno Müller Thurgau, suché. Z roku 2016. Normální.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-14-v-zahrade
Ochutnávám švestky. Kousek svého jablečného koláče. Až odpoledne si jdu připravit k obědu jednu z posledních rajčatových rýží. Mám ji namočenou s pohankou od včera ve svém octu.
Péťa je tu.
- Pojď na chvilku ven!
Nechávám stát práci. Jdu. Ráda. Povídáme si. Péťa vytahuje cigaretu.
- Peťuš, já ti ji zapálím.
Připaluje mi zapalovačem. Nejsem kuřák.
- Táhni! Tak
ještě jednou! Potáhni!
- Peťuš, cítím ten pocit, když jsem se učila kdysi kouřit v divadélku. Na diskotékách.
Ale nešlukovala jsem.
Nikdy jsem se to nenaučila. Jen pro pobavení společnosti. Jsem ráda, že nemusím kouřit. Vracím se k práci. Hotovo. Mám v hlavě inventuru.
Zvoní nájemnice. Sličná cikánka. Má miminko. Bojácně mi svěřuje, že s nimi čtrnáct dnů bydlí jedenáctiletá holčička. Její dcera. Žila v Hradci s bílým tatínkem. Její macecha jí prý ubližovala.
Mia vozí na chodníku kočárek.
- Mio, pojď sem! Pozdrav.
- Kde jste to jméno našla?
- Někde ve filmu.
Přede mnou stojí krásná holčička. Vypadá na víc. Odpovídá ne mé otázky velmi hezky. Spíš dospělácky. Ne, náhradní maminka jí fyzicky netýrala. Jen jí vyhrožovala, že jí sbalí kufry...
- Já jsem se vám bála to říct, abyste mě nevyhodila.
- Proč bych vás vyhodila? Hlavně mi nic neničte v bytě. Ne abyste pískovala vanu. Je na ní drahá folie.
- Ne, nebojte se. Kam bych šla s dvěma dětmi.
- Kam byste chodila?
Je vidět, jak se lidi bojí. Zlobím:
- No, šla byste ke tchýni do staré hospody.
- Ne. Tam ne. Tchýně má v péči tři děti. Do školky a do školy.
- Cože? To má na kšeft?
Přikyvuje. To je hnůj. Jen jsem si povzdechla. Co může člověk změnit?
Chvíli brouzdám v mailech. Co to je? Jo takhle. Ekologie:
Nový notebook bez nového adaptéru?
Od letošního roku se pravidla EU pro jednotné nabíjení vztahují také na notebooky. Nové zařízení proto nemusí mít nabíječku v balení.
Co tato změna znamená v praxi a na co si dát při výběru adaptéru pozor? Vše vysvětlujeme v našem článku.
Nový notebook už nemusí znamenat nový adaptér – co přináší směrnice EU o jednotném nabíjení?
02.07.2026
Možná jste si při koupi nového notebooku všimli, že napájecí adaptér není u některých modelů automaticky součástí balení. Není to chyba v objednávce ani individuální krok jedné značky. Jde o změnu související s evropskou směrnicí o jednotném nabíjení, která se od 28. dubna 2026 vztahuje také na nové notebooky uváděné na trh v EU.
Cílem této změny je sjednotit nabíjení napříč zařízeními, podpořit opakované používání jednoho kompatibilního adaptéru a snížit množství elektroodpadu. Nový notebook tak nemusí automaticky znamenat další nabíječku v balení. Pokud už máte vhodný USB-C adaptér se správným výkonem, můžete jej využívat dál.
Na to přišli brzy. Kupuješ si jednu značku. Každý nový ntb. má vždy nový kabel. A každý s jinou koncovkou.
Projíždím FB:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-14-vdek-za-pohostinnost/1725053288
Agresívní Ukrajinka; hystericky ječí na nějakého kliďase, který jejího lumena napomenul; míca. Prý je tady doma. No to teda není. Je tu na návštěvě a brzy popluje domů k nim.
Hele. Na Blesku ukazují novou ukrajinskou školu!!!! Přijímají i Čechy :-) Tak to jsem z toho blahem mokrá. Zajímalo by mě, proč je tu ukroškola! K čemu! Kdo to povolil! Kdo to platí!! Vietnamci vítězí v olympiádách českého jazyka, žádnou vietnamskou školu tu nezaložili!
Večer. TV Šalingrad:
Grifka:
- Teď mektají něco o žloutence. Ať vyhlásí, že je tu lepra a nikdo sem nepoleze. :-)
Asi před čtrnácti dny jsem objevila mladou rozumnou odvážnou ženu na Mámině světě:
Kristýna Eliášová - Mámin svět
Celá generace rodičů se dnes snaží dělat věci jinak. Celá generace dětí se pak chová jinak.
A protože jsme některé principy začali do výchovy přinášet ve velkém, ve velkém dnes také narážíme na podobné problémy.
Dítě vás nenechá v klidu uvařit. Vyjednává o každé věci, kterou je potřeba udělat. Ještě ve čtyřech nebo pěti letech dělá obrovské scény, když něco není podle něj, a představa, že by se chvíli zabavilo samo, je téměř nemyslitelná.
A nezažíváte to jen vy. Zažívá to kamarádka, sousedka i influencerka na Instagramu. Když něco vidíme všude kolem sebe, snadno získáme pocit, že to prostě patří k životu s malými dětmi. Dokonce čteme, že mít pohodové děti je jen otázka štěstí.
Jasně, jsou děti klidné, děti běhavé, děti pohodovější a děti intenzivnější. To všechno je pravda. Nechceme si ale namlouvat, že to, jak děti vychováváme, nemá na jejich chování ve třech, čtyřech nebo pěti letech vliv. Má. A obrovský.
Ano, zůstaňme u toho, že netrestáme děti za emoce, vnímáme jejich potřeby a jdeme naproti tomu, aby je mohly mít naplněné.
Zároveň ale ustupme od narativu, že jsme s dětmi parťáci na jedné úrovni, od toho, že se snažíme všechna rozhodnutí dělat jaksi společně a nikdy nenechat dítě být frustrované. Protože to neslouží nikomu. Ani rodičům, ani dětem.
NEMUSÍ BÝT VAŠE NORMA, že den s dítětem znamená hodiny úmorného hraní na zemi, protože jakmile odejdete dělat něco svého, dítě křičí, kope nebo vás tahá zpátky.
NEMUSÍ BÝT VAŠE NORMA, že když potřebujete uvařit, vaříte a zároveň bavíte jedno nebo dvě děti, aby vám vůbec dovolily oběd dokončit.
NEMUSÍ BÝT VAŠE NORMA, že už při představě, že je potřeba se jít s dětmi oblíct, cítíte, jak se vám stahuje žaludek. Protože vůbec nevíte, jestli tentokrát dítě prostě půjde nebo vás čeká dalších patnáct minut vysvětlování, přemlouvání, vyjednávání a nakonec scéna.
NEMUSÍ BÝT VAŠE NORMA, že denně doufáte, že dneska to venku nebo u babičky zvládnete bez totální scény.
NEMUSÍ BÝT NORMA, že večer 2 hodiny čekáte v pokojíčku, až děti přestanou vymýšlet, co všechno ještě potřebují, a zalehnou ke spánku.
TO, ŽE JE NĚCO DNES BĚŽNÉ, JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE JE TO NEVYHNUTELNÉ.
V kurzech znovu a znovu vidím, jak moc se může změnit každodenní fungování se stejným dítětem, když rodič začne vědoměji přebírat vedení a žit tak, aby děti měly příložitost pobrat po cestě důležité schopnosti.
Čekat. Chvíli se zabavit samo. Přijmout, že něco není tak, jak chce. Podílet se na běžném fungování rodiny. Zvládnout, že některé věci se udělají, i když se mu zrovna nechce.
To není něco, co děláme proti dítěti.
Hranice, drobné frustrace, díky kterým se buduje odolnost, postupné osamostatňování a zkušenost, že svět se neřídí podle jeho momentálních přání, nejsou nepříjemným vedlejším efektem výchovy.
JSOU SOUČÁSTÍ TOHO, CO DÍTĚ POTŘEBUJE PRO SVŮJ ZDRAVÝ VÝVOJ.
Pokud cítíte, že tohle je o vás, zvu vás srdečně do 10. běhu kurzu Hranice v respektující výchově, který startuje už v pátek 18. září. Bude to 8 týdnů, kdy budeme krok po kroku skládat základy fungujícího rodičovského vedení pro vaše dítě a vaši rodinu.
PŘIHLÁSIT SE MŮŽETE DO STŘEDY 16. ZÁŘÍ.
O odkaz si můžete napsat do komentáře a pokud vám to dává smysl, sdílejte.
Souhlasím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-14-vecerni-splechty/1725053293
Svět se točí, voda teče, sliby se slibují, blázni se radují.
Dobrou noc!