Svět se točil při pátku

Dnes mohu dospat. Ale jen krátce. Na desátou začínám pracovat. Myslím na lidi na horách. Dnes se jim ještě možná dobře lyžuje, ale už to měkne. A nesvítí jim sluníčko. Pokud si vybrali týden, měli nej nejlepší podmínky. Dnes  z týdne nejhorší. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-21-rano

Rituály jsou důležité. Někdo ráno okoukne kytky na oknech, pozalévá. Zaleze zpátky do teplého. Někdo vstane, uvaří si kávu, zakouří, čeká na čas, kdy bude třeba odejít do práce. Někdo bere ranní přípravu na den s sebou do práce. Až tam dojde na voňavý mok. Já se pozdravím s kočkami. Teď v zimě tu čeká Žofka. Mourek někdy v zahradě hlídá revír. Způsobně sedí před oknem; jak otevřu, hned se dává do pohybu. Kočinky jsou na prvním místě. Krmení. Můj přípitek lidem, světu, smrku naproti v zahradě. Hlavně na MÍR. Přípitkové energie se násobí počtem dnů. Byly vyslyšeny. 

Čím jsem starší, tím mi vstup do dne trvá déle. Jak já to dělala, když jsem měla malé děti? Snídani pro ně. Sama se jít namalovat. Lindě jsem nechávala láhev s kakaem co nejdéle, celou dobu školky. Lehla na gauč, láhev s teplým kakaem v ručičkách; udělala srk, srk; čas jsem využila pro sebe; stihla jsem stíny a řasy. Všechny tři jsme snědly kousek chlebíčka s máslem a medem a šup, už jsme utíkaly do školky a školy.

Dnes ty mé přípitky, pytlíčky s nápojem na imunitu, dvě mld bakterií až do tlustého střeva, sklenice kolagenu… Vybrat popel. Vyčistit okénko u kamen. Založit na podpal. 

Telefon.

- My máme deset minut zpoždění.

- Vůbec nevadí.

Dopíjím koktejl. Jsou tu. Paní vozí pan manžel. Ten se jen hezky uculuje. Vidí, že jeho ženě výživa Herbalife svědčí. Prosvětlila se jí tvář. Loni v březnu začala hubnout. Nemohla chodit. Zadržovala slzy nad sebou. Pamatuji, jak jsem se jí ptala, co jí dal jednadvacetidenní kurz. Potěšilo mě, když řekla:

- No, já jsem se dívala, jak cvičili. Řekla jsem si, že bych to mohla taky zkusit. A zkusila.

Dnes mim říká:

- V sobotu se mi tak krásně cvičilo, že jsem si ještě přidala.

Výživa je zázrak. Cvičí, chodí, dokonce jezdí na kole do vedlejší vesnice na nákup. Má sílu pečovat o maminku. Její tatínek generál, ji nechává klidnou. Hartusí, není spokojen, kritizuje... S úsměvem ho nechává… Už to bude rok, co se stravuje s Herbalife. Veselá, radostná, silná a zdravá.

Odjeli. Zvoní pan Podolský. Náš truhlář. Ach, jak já ho mám v oblibě a lásce. Dnes budeme mordovat koupelnu. Spoléhám na jeho tvůrčí mysl. Obdivuji ho.

- Pane Podolský, uměl byste se ještě plavit na lodi?

Usmál se. Námořník černomořské flotily

- Už ne. Neuměl. 

Přišroubovává na ostrůvek dvě poslední porcelánové kytičkované knopky. Chyběly. Dokoupil.

Říkám mu, že Péťa dodělal vzduchotechniku. Jak jsem chtěla ostrůvek o centimetr srovnat, Vitalij s ním pohnul, trubka vysavače odskočila.

- To mě mrzí.

- Ne, ne. V klidu! To je v pořádku. Mně je zas líto, že jste nestihli tu školku.

- No, auto se nám navíc zlomilo.

Líbí se mi jeho rozkošná čeština. Myslel polámalo. Zavolali jeho synu Andrejovi; Ten holčičku vyzvednul. Prý moc nechtěla. Ale Andrej má doma půlroční miminko. A na to se nechala nalákat. Hlavně, že všechno dobře skončilo.

Hodinu a půl kreslíme, vymýšlíme. Máte-li holou zeď, tvoří se lépe. Nábytek je rušivý element.

- Ale vy to máte hezké. A už je to vymyšleno.

- Ne, ne. Je to už staré, vyšlochtané.

- Ale takové umývadlo už dnes nekoupíte.

Mám podmínku – zachovat skleněnou poličku, kterou mi před víc jak čtyřiceti lety v Pze slepil Pavel Češok. Mám na ní malovátka. Denně používaná. Jen ji přemístíme. Pavel tehdy dělal nějakého správce hotelu. Ne údržbáře? Jednou mu Zlatka dala do práce Margitku. On si tam lepil poličku z krásného kouřového tlustého skla na akvária. Chtěla jsem ji samozřejmě taky. Putuje se mnou celý život. Když se Zlatka Margitky večer ptala, jak bylo s tatínkem v práci, odpověděla.

- Tatínek dnes nepracoval.

Měl tam lého. Socialistické. Pak emigrovali. Zlatka mi už asi před osmi lety odešla. Celý život jsme se měly rády. Vypořádali si poměry s republikou, aby sem směli. Když všechno zaplatili, přišel ten sametový spektákl. Ach. To byli mí celoživotní věrní a nejlepší přátelé!

Přemýšlím, o umývadle.

- Tak ho necháme. Ono je opravdu hezké.

- Tady bych dal nahoru…

- A já bych chtěla…

- To nejde, je tady ta polička.

- Ne, tu mi připevníte támhle…

- Tady dáme dvířka. Prosklená.

- Ano, souhlasím. Bílým sklem. A nejde tady takové rohové…

- To nejde. To zabere moc místa.

- A tady bych chtěla velikou skříňku na ručníky. Tady v té části šuplíky. Takhle vysoké… Asi dva. Ty ostatní mohou být nižší.

Po hodině a půl máme hotovo. Vůbec nevím, co jsem si vymyslela. Jak to bude vypadat. Za dva měsíce se budeme těšit, jak říká Petroušek.

Až do šestnácti mám čas. Co bych si tak dala k obědu? Kramfleky. Otevírám vorwerk. Místo 15 g česneku dávám 150 g. Cibuli tam nemají. Přidávám. Místo jednoho vejce jsem rozklepla čtyři. Po našem. Místo mouky sypu mouku z ovesných vloček. Smažím na sádle. Navrch si sypu strouhaný sýr. To v životě nedělám. Dnes na to mám chuť. A hromadu červeného zelí. Jeden malý. Už nemohu. Sytý. Smažím ještě Petrouškovi na odpoledne. Až se budu věnovat paní.

Zvonek. Přijela s poukazem taková malá milá štíhlá s rezatými slušivými vlasy. Ze Sejfů.

- Tam jsem jednou byla v zimě na školení v nějakém hotelu. To se v mladých Bucích na té padesátce odbočí na druhou stranu trati. Tam jsme asi před pěti sedmi lety platili. Spěchali jsme do Špindlu. Řídil manžel. V říjnu přišla složenka na tisíc korun.

- Taky jsme tam jednou platili.

- Teď jsem tam třikrát jela lyžovat. Tam si dávám pozor. A ještě jsem tam byla asi před dvěma třemi lety na tom krásném koupališti. Zdeněk Ordelt pořádal nádherný festiválek o slovanství, o šamanství, o ochraně našich hraničních hor, o vykuřování… Moc krásné to bylo

Vyzvídám, kam chodí její děti do školy. Co dělá. Jestli se jí smáli za rezaté vlasy. Moc jí sluší. Ano, to byla jiná doba. Paní je celá zdravá, krásná. Má tři děti. Rodina sportuje. Lezou s manželem v Adršpachu.

- To můžete přijet bez dovolení?

- My máme kartičku.

- A ta se platí?

- Ano.

- Že mě to nepřekvapuje. Vy si zaplatíte, abyste si mohli vylézt na skálu.

Paní si ze slušnosti kupuje náš thermojetics. Oslovil ji. Když jde na běžky, na kolo, běhat, zkrátí ji dobu zahřátí z půl hodinky na osm devět minut. Ukláním se. Dala světu tři malé Slovánky. Odchází.

Zadělávám na vláčný, opravdu dobrý chlebík. Zvonek. Bude půl osmé. Kamarádka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-23

Obdivuje náš nový ostrůvek. Smažím jí kramflek. Mám úspěch. Prý to zkusí, ale nebude ty vločky mlet.

- Hlavně nemáš v tom mouku.

Mezitím přivezl Petroušek mléko z kravína. Svářím ho. Čas letí. Dům hřeje. Kočky dostaly svou porci masa. Klid. Mír. Pohoda. Obě na svém koši.

A tak to má být.

Dobrou noc!