Svět se vaří

No, a je to skoro za námi. Vždycky se tak moc těším na Štědrý den, ale před tím si užívám skvěle a na plné obrátky advent. Adventní dny protahuji, pouštím koledy, zdobím dům, myju, čistím, cídím a pigluji i skobičky pod obrazy - jako Ivanka Devátá. Ne, nezbláznila jsem se. To byl příměr. - Celý týden se těším na pátek. Prve bylo pondělí večer; říkala jsem si: První den týdne za námi. Jo a ono první, druhý, pátý hotovo. Za hodinku páteček překlopí list do soboty. A už se vozík začne drkotat po víkendové dlažbě k neděli večer.

Dnes mám domluvenu schůzku na nádraží. Někdy dopoledne. Předám výživu. Paní původně měla přijet před půl desátou. Nevzrušuji se. Čas - pofiderní veličina. Jen domluva mezi lidmi. Stejně v historii - tedy v jejich tóře - his + tora= historie - chybí jim tam tisíc let. Jenže nikdo z nás neví, že jeden panovník se utkal v bitvě s někým, kdo tu už dávno nebyl, případně teprve nebyl.

Hledám v mobilu. Které je její číslo? Vytáčím. Ozval se zeleninový klient. Přemáčkla jsem se.

Hledám naši komunikaci z kraje týdne. Pod čím já ji najdu. Máme Messenger, telefon. Rachám v SMS. Tam není. Na Tg ji nevidím... Aha, tady je. Dozvídám se, že první vlak ujel. Druhý přijede zhruba v půl jedenácté. Mám dost času. Jako vždycky. Sedám k počítači. Platit účty. Telefon. Už vyjíždějí z předposledního nádraží před naším městečkem. Vypisuji paragon. Vyháním Mourka, jedu. Zrzka se od rána neukázala.

Parkuji u nádraží. Vstupuji do haly. Proti mně se kutálí rodinka. Paní mě hned poznala. Já ji ne. Lidi dávají do ikonek na FB nějaké cizí obličeje. :-) Představuje mi svou dceru a její dvě rozkošné děti. Manžel si jde sednout na lavičku. I já vyzývám k posazení. Vysvětluji užívání.

- Babi, chci si koupit něco za moje peníze.

Správný tvar by byl za svoje peníze - protože podmět je aktérem děje. 

- Nemám tvoje peníze.

Kluk, asi do třetí třídy, suverénně sáhne do tašky. Peněženku se svými penězi má v merku. Směju se. Šikovný kluk. Netuším, že...

Za chvíli se láduje obrovským, ale přeobrovským bílým rohlem s listem salátu, nějakým salámem... Ble.

- Poslouchej, čím se to láduješ?

Hošík asi vůbec neví proč a na co se ptám.

- Ten bílý rohlík ti zalepí střeva. Navíc je moc kalorický. Až budeš v páté, naroste ti pupek. A břicho rovná se zákeřné nemoci. Víš, že se asi šest sedm let poprvé v dějinách lidstva rodí děti na svět už s vrozeným cholesterolem? To nikdy v životě před tím nebylo!!! Chceš, aby do tebe píchali léky?

Pobouřilo mě - jak to, že se tohle prodává! (Naivní blbka, ano.) Jak to, že štíhlá maminka nekoriguje, co si kluk koupí. Nic, darmo mluvit. Roste budoucí pacient pro big farmu.

Hotovo. Zaplaceno. Jedu prošmejdit kulturní místo - obchodní centrum. Páne, tam je kultura za dvě stě. :-) Vedro k zalknutí. Nevadí mi. Ale klimatizace nestíhá chladit. Pouštím ji po chvilkách. Dnes jede permanentně.

Vzpomněla jsem si, že mám někde v mobilu zbytek z té dvoutisícové poukázky, jak mi rybka vyběhla z žaludku.  (Bacha, zas už mi tu jedou čárky. Ireno, zrychli.) llllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll

Nejste připojeni k internetu.

Jsme.

Nejste.

Připojuji se znovu. Jsem. Hledám v mailu. Mám ji. Netuším, kolik mi tam ze dvou tisíc ještě zbylo jako držhubné za rybu, která mě skolila.

Procházím prodejnou. Raduji se - potkávám lidi. Víte - potkávám lidi bez roušek. Totiž v Německu - nebo v Rakousku, když jste falešně pozitivní, musíte mít do bazénu roušku. To je prda! Tak si užívám holé obličeje. Jen ještě trošku úsměv, prosím!

U pokladny se hromadí lidé. Vybírám si pokladnu dvojku. Mám tam hodného prodavače. Vždycky mi poradí, pomůže. V Kauflandu jsou všichni moc hodní, milí, ochotní. I u pultu přestali kvíkat jak domovnice. Vyházeli neprofesionální pavlačové štěkny, jsou tam milí mladí lidé. Pavel je dokonce vyučený řezník. Rozumí své práci.

Svítí dvě pokladny. Teď abych to dobře vysvětlila. Hlas vyzývá:

- Připravte se na otevření pokladny číslo tři. Ta je přes jednu dvojpokladnu. Stojím u pásu. Vedle mě se sune s košíkem pán, ale jeho pokladna není otevřená. Můj pokladní na něj volá:

- Pane, postavte se na pětku.

Ptám se:

- Jak, na pětku? Vždyť hlásili na trojku.

Dostal mě:

- Já jsem to špatně zmáčknul.

- Jo ten světový chaos tady přiživujete ještě i vy, ano?

Řehtáme se. Netušila jsem, že on mačká knófle s výzvami k pokladnám. Nelogicky zval na trojku, ale lidi posílal na pětku. Takhle to funguje ve státě. Jen s tím rozdílem - že ve státním binci nenese nikdo zodpovědnost.

Domů. Do bazénu. Obalím květáček, nový brambůrek, okurkový salátek si udělám. Petroušek volá.

- Co vyvádíš?

- Peťuš, jedu domů. Na kruháči nemínil kamion zastavit. Musela jsem přibrzdit a ukázat mu, že ráčím sjet výjezdem, který on nereflektuje.

- Tak se soustřeď.

- A přijď. Vymácháme se.

Kočky mě vítají. A v ntb paní připomíná, že jsem jí slíbila analýzku stavby těla. Co dřív? Už mi přetéká kvásek. Hodit brambory na páru. Navrch květák. Ne, ne.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-05_Chlebickovy_den/

Nejprve zadělat na chlebíček. Teprve pak použít vorwerk na páru. Běžím na zahradu. Spojujeme se. Paní prý bydlela v Hrádku. Nyní je u dcery v Německu. 165 cm, 121 kg.

- Hrádek nad Nisou? Tam jezdil před pomalu před padesáti lety můj muž. V sedmdesátém pátém.

To prý tam už pět let pracovala.

- Prezervativy.

- Nejen ty. Rukavice laboratorní, operační, domácí, veterinární - ty byly až k loktům, dlouhé, černé technické - ty taky až k loktům, návleky na lyžařské boty, prezervativy klasické i legrační.

- Aha, tak to se naše energie protkaly už tehdy, protože jednou jsem šla za školu a jela s ním do Hrádku místo na gympl. Pamatuji si, byl krásný březnový slunečný den.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-05_Leto,_leto_-_varime/

S paní vyřízeno. Jdu na chlebíček. Pak obídek. Hup - bazén. Vyvalujeme se v třicet čtyři stupňů Celsia teplé vodě jak dva hrošíci. Smějeme se. Povídáme. Neptá se svou obligátní otázkou - cos´ kde rozbila, cos´ kde ulomila, cos´ kde zničila? Hlásím sama.

- Peťuš, vyskočila mi zas hadice. Tentokrát ve skleníku. Nabobtnala a už jsem viděla, že ji neudržím.

Pozor - přijde pokárání. Připrav se!

- Tys´ zas držela hlavici jen jednou rukou, viď?

- A co to má za smysl držet ji oběma? Máš to mít uděláno perfektně, aby se dala držet v jedné. Byl ses´ už podívat v tom Lidlu?

- Nebyl. Neměl jsem čas. Proč bych kupoval hlavici, když máme všechny dobré.

V duchu si říkám - však ty se tam půjdeš podívat a rád.

- Mají tam hadicové příslušenství. Běž, tady se ti hlavice rozbije a budeš mít v zásobě.

- Tady ji rozbiješ ty - když už, samo se nic nerozbije.

Napadají mě ti dva Japonci - Samo a Seto. Leze z vody. Jde mi předvést v praxi, jak se to dělá. Ochotně klušu za ním. Pozoruji, jak se hlavice nasadí. Dole odšroubuješ závit, hadici vsuneš do chňapadla, zašroubuješ. Pustíš vodu a vyskočí ti. No, tak se předveď, šikulo! S oběma rukama.

- Běž pustit vodu.

Jdu pustit vodu.

- A nepouštěj ji na plný tlak. To se ti pak natlakuje a vyskočí.

Pouštím jen na třicet čtyřicet stupňů.

- Pustilas´ to?

Poťouchle odpovídám:

- Pustila.

Vidím, jak se mu to tlakuje. Totiž hlavici zmáčkneš, ale neteče. Něco tam nefunguje. Jen si to vyzkoušej. A předveď mi, jak se tady kropí. Pozoruji, jak se diví. No jo, mačká, mačká, neteče, že jo? Ale jsem zticha. On je tu odborník.

- Je to nějaké ucapané. Pusť to trošku víc!

Pouštím trošku víc. Bing. Taky mu to vyskočilo.

- Peťuš, a držels´ to oběma rukama?

Směju se, až mi teče z očí.

- Zítra se v tom Lidlu stavím.

- No vidíš!

Jde si odpočinout. Ještě se jdu máchat. Pak zvadnu v křesle. Jdu připravit jahody, borůvky, tvaroh a trošku šlehačky. :-)

Večer. Sluníčko je za šedou lupou.

- Bude v noci bouřit. Mám zítra službu. Musím to kontrolovat. Možná v noci pojedu. 

Ach jo, to jeho záchranářské soucítění. Píšu. Poslouchám Šalingrad. Panáček se vzbudil. Kontroluje zahradu, počasí. Hlásí.

- Lehce mží.

- Je skleník zavřený?

- To víš, že jo, vždyť jsem zahradník. :-)

Fórek dne. Motyčku neumí vzít do ruky. Ale vyrostl v Sempře. Jeho tatínek tam dělal šéfa. 

Pět minut po půlnoci. Jedna vizitka odpadla ze štůsku. A ještě další. Hlava mi klimbá únavou. 

Ježíš, ještě zkontrolovat. Jedna. Bude půl druhé. 

Spát!! Ráno od devíti školení. 

Dobrou noc! :-)