Svět se vzdaluje. Včera rozloučení. Dnes úklid po BA. Jde se dál
Je čas jít spát. Bude půlnoc. Než dopíšeš.... Ne, že zas budeš klimbat hlavou. Otoč se:
Devět. Telefon. Za závěsem v zahradě slyším hlasy obou Petrů. Venku lije. Příroda dostává plným doušky napít.
Telefon. Linda volá z Phy.
- Mami, prosím tě, běž se podívat, Petra prý bolí oko.
Tak, jak není mým zvykem, vyskakuji z postele.
- Dobré, ráno, prosím tě, pojď vyndat Petrovi něco z oka. Já na to nevidím.
Dívám se, hledám, koukám, taky nic nevidím.
- Ale mě to strašně bolí.
Hledám rychle telefon na oční.
- Ne, já jsem měl asi před osmi lety operaci oka. Musím do Střešovic.
- A nejdřív na první pomoc.
Sestřička říká, ať zaťukáme.
- Ale já nevím, kam. Já to tu neznám.
- Odvezu tě.
Rychle vypíjím ranní horkou vodičku s citrónem a sodou. Nasnídám se, až se vrátíme. Jedeme v lijáku do našeho ÚNZu. Tak odjakživa říkáme poliklinice. Míjíme okno mé lékařky. Zdravím ji do ordinace. Usmívá se na mě.
Běžíme po schodech nahoru. Ťukám. Vsouvám ho do ordinace. Čekám na chodbě. Hlavně, aby mu našli smítko. Prý včera řezal palisádu.
Je venku.
- Tak co, našli?
- Nenašli.
Usuzuje, že by to mohl být nějaký kroužek či co z operace.
- Kam jdeme?
- Do lékárny.
- Ale já mám mobil s e-receptem v mobilu v autě.
- A jsi normální? Nevíš, že se v autě nikdy nenechávají klíče, doklady, mobil, peněženka?!
To mě zlobí. Takhle lehkomyslný!
Klušeme deštěm k autu. Zpátky do polikliniky. Procházíme krásným prostředím dvora.
- Dobrý den, já jsem zatáhla za roletku, aby se zalila zahrada. Budeme mít prosím, mastičku zadarmo?
- Jenže my nechceme déšť. My si přejeme slunce.
- Aha. Tak to beru zpět. Náhle zkrátka kde se vzal, tu se vzal – lije.
Smějeme se. Mám je tu ráda. To bývala mamčina lékárna.
Jedeme zpět.
Nakrmit kočky. Sobě teprve mixuji koktejl.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-15-budeme-snidat
- Dáš si kafe?
- Ne. Nebo jo. Vlastně já jsem ještě neměl.
- A buchtu.
- Tu já moc ne. Tu mi cpali doma, když jsem chtěl tatranku.
Neví, co jsou slíváky. Nebe v hubě. Vylévám mlíčko od horské krávy. Žluťoučké. Nepřipéká se ke dnu. Vůbec. Plné smetany.
- Víš, co? Ještě zkusíme svíce!
- Oni tě tu mají rádi. Jak jsem pozoroval.
Pro mě zázračná věta. Jsem zlobivé dítě. V duchu si říkám, že bych měla zlobit méně. A oni mě tu mají rádi? Kdeže! Enfant terrible. Musím štvát tolik lidí! Stále jdu proti davu. Nemám ráda stádnost. Brrr. Ovečky se zvonci na krku. Přikyvovače. Bé, bé, bé. K videu ze včera na FB, jak jede dítě po pravé straně silnice v šlapacím autíčku, auto v protisměru se muselo uctivě vyhnout, mi nějaký pablb napsal, že jsem si to vymyslela. Tak to jsem ho musela hodně naštvat, když mu to stálo za to.
Vypnul se dům. Co to je? Jdu nahodit elektřinu.
Ne. LP jde nahodit až do kapličky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-15-svicovani
Dávám na dlažbu deku. Volám do Phy do studia Anděl.
- Dobrý den, paní Hrobská!
Dívám se na display, jestli jsem se nespletla. Nespletla. Zaskočili mě oslovením jménem.
- Jak si mě pamatujete?
- Mám vás uloženou.
- My jsme u vás byli v prosinci.
- Já vím. Pamatuji si vás. Jste výrazná osobnost.
Valím oči.
- Výrazná, jo?
- Ano. Pamatuji si na setkání. Zůstaňte taková.
Ptám se, jak se svícemi. Mohu použití i diamantovou?
- Použijte obě. Dávejte na kořen nos, na krku na krkavici.
- Má to na levém oku.
Utvrzuji se v postupu. Chystám misku s vodou. Misku na odpad. Nůžky. Ubrousky. Začínáme. Přikládám svíci. Nechávám ji působit. Působí jako komín. Do ubrousku padá odpad. Na ten se v žádném případě nesmí sáhnout.
První ubrousek jen nějaký prášek.
- To jsme nikdy doma neměli. To budou piliny.
- To budou třeba myšlenky. Všechno, na co pomyslíš, co řekneš, všechno tu je. Můžeš nahlédnout do akáši. Svíce ti krásně vytahují bolest, zánět. Rovnáš si vztahy s maminkou. Levá strana je vztah k matce. Ty myšlenky je vhodné kontrolovat. Špičatá slůvka před vyslovením zaoblít.
Snažím se soustředit. Pomoci. Odstřihávám nad vodou hořící kus. Vyklepávám ze svíce odpad. Dávám nový ubrousek. Konečně lze spatřit pevné kousky. V nich můžeš hledat postavy, předměty, přemýšlet, co znamenají. Proč se mi zjevily…
- Hotovo. A teď frč domů spát. A zítra nejezdi. Odpočiň si. Myslíš, že letos tu chaloupku doděláš?
Přitaká.
- To víš, Bartoš plní zakázku. Digitalizace stavebního řízení rozbila vše. Padají lidem hypotéky. Padají stavební fy. Tím pádem nebudou vyrábět. Když není poptávka, nemůže být výroba. Školy, které mají od prvního září být zkolaudované, nevědí, jestli otevřou. Kolaps. Pirátská vlajková loď - všechno zdigitalizujeme se potopila.
Přibaluji mu dvě buchty pro ně. Dvě buchty pro majitelku kravičky. Jede.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-15-dokonano-uklizeno-sbaleno
Koukám, BA teprve opravdu končí. Prostory vyklizeny. Rozebrány ulice, to bylo TOIek, po dvou pódiích ani vidu. Jo takhle, ten obrovský prostor, kde jsou ulice, uličky, obchody, támhle u zdi letos byla řada korýtek, umyvadel… Aha. U nich se stálo a močilo. Někdo si dělal legraci, že tam někdo může poslat pozdrav v lahvi… Taky by si mohl na konci někdo čistit zuby. Fuj. Veškerý ten obrovský vojenský bývalý prostor – vyklizen. Takhle svrchu máš přehled. Támhle vidíš tu fortničku, kterou se dá projít přes Okružní až na nádvoří Čtvercáků.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-15-pred-a-po/1648354469
Někdo vytáhnul fotku papeže z roku 18. Připsal:
Tento týden je náročný, že?
Tohle meme vzniklo 2018, ale každý rok je aktuální
Zase se vypnul dům. Volám.
- Petroušku, vypnul se už asi třikrát dům.
- To bude v kabelech v chatičce. Má je rozdělané.
Nahazuji dům. Pic. Vyplo se.
- Péťo, vypíná se jistič do mé pracovny a dál do zahrady!
- Víš co, běž ven vytáhnout šňůru k bazénu. To se nic nestane.
Jdu vykonat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-15-obidek
Nemám chuť si něco vařit. Co si dám? Na plotně horké mlíčko. Ředím ho vodou. Přidávám kakaové boby. Odměrku čokoládové formule. Jednu buchtu. Včera jsem dostala primitivo.
Pochutnala jsem si. Venku vysvitlo sluníčko. Petroušek je tu. Jde do zahrady kouknout na šňůru… Přináší naprosto vypálenou rozdvojku.
- Vidíš! Dům se vypínal. Pak musím nahodit troubu, hodiny... To říkal Petr! Že tyhle tvé pokusy jsou nebezpečné! To nemůžeš obalit pořádně igelitem?
Usmívá se. Prý to nic není. To teda je. Zlobím se. Samé rozdvojky. Prodlužky. Napojení. Nemám to ráda. Dává novou rozdvojku. Spoj zdvihá nad zem. Čerpadlo k bazénu už jede.
- Tam sis zapojovala počítač.
- No to ti hezky děkuji!
Tohle nepochopím.
- Peťuš, jdu si na chvilenku lehnout.
- Pojď ke mně. Já jdu na meloušek.
- Jé, já myslela, že tu budeš se mnou.
Usínám. Venku stále ještě teploučko. Dívám se na video s Jimim z roku 2021. Vtipný. Byla jsem na pohřbu maminčiny sousedky. Odešla čtrnáct dnů po mamince. Potkala jsem tehdy Jimiho. To se ještě nutilo do roušek. Usměvavá tvář. Jimi (Jimmy) se potutelně usmívá.
- Víš! Za chvíli sem přijedou Rolling Stones a oni po nich budou chtít, aby hráli v rouškách. No na to Mick Jager nikdy nepřistoupí.
Utvrzujeme se ve videjku, že nejsme otroci. Jimi silně souhlasí.
- To nikdy. Nikdy!
Večer. Jdeme ofotit můj tachometr do aplikace pro pojišťovnu. Toto obstarávám já. Ale v životě bych nikdy nevěděla, kdy se platí, komu, za co.
Vypravuji balíček. Kolegyňka mi uhnětla keramické slepice. Dnes jsem jednu zabalila a poslala oslavenkyni Zuzaně.
Kupuji si virtuální lístek na Brno. Nakonec jsme se s Luckou rozhodly, že nepojedeme.
Co ještě koupit? Zaplatit?
Nejde mi zaplatit na TEMU. Ty bláho! Co to je?
- Prosím tě, jak vypli proud, je potřeba zas nahodit baterii na fotovoltaice.
- Jak vypli, jo? Jak jsi to zmrvil!
Beru počítač. Hledám postup. To jsou zas ty jejich převaděče, měniče, rozvaděče.
Postupuji dle návodu.
- SEMS neukazuje.
- Do prčic. Počkej. Babě zavolám. Já jsem nepodepsala, že budu zasahovat do zařízení vysokého napětí.
Jdu zopakovat postup. Tohle shoď. Támhle dej na on. Tohle podrž deset sekund. Čekej, až se ozve pípnutí…
- Už to jde. Seš šikulka.
Naštvaná šikulka. S. mě.
Večer. Chystám svačinku pro Petrouška. Mixuji koktejl pro
oba. Najednou jsou dvě. Jdu spát! Tak mě mají rádi, jo? Aha. Dobrá zpráva dne.
Dobrou noc!