Svět se zbláznil

Procházím v myšlenkách dnem. Středa - dnes nikam nemusím. Začínám v devět. Další ve dvanáct. Využiju čas. Huráá do obchodu. Nepoužívám chemii. Ocet. Jedlou sodu. Popel z kamen. Asi měsíc okénko u kamen nově čistím popelem a octovou vodou. Někdy nejde vyčistit, výjimečně použiju chemii. Dnes jsem se nějak urvala ze řetězu; WC čističe, desinfekce, SAVO, písek... Zásoba tak na deset let. Kytičkový regál. Macešky asi za desetikorunu. Velké, malé, různé barvy. A chudobky. A petrklíče. Naplnila jsem si platíčko. Před třemi čtyřmi lety jsem macešky nemusela. V zahradnictví u Hrabíků měli krásné aranže s maceškami. Prý mě naučí mít macešky v oblibě. Stalo se. Paní Hrabíková měla pravdu. Těším se, až zapíchnu ruce do půdy.

Zajíždím do dvora. Šup, šup vykládám nákup. Za plotem vidím kráčet boty.

- Už Vás vidím! Zazvoňte.

Paní neslyší. Využívám čas. Rychle svlékám kabátek, zouvám se. Zapaluji svíčky v lucernách. Venku pošmourno. Kroupy. Zvonek. Paní není obézní. Jen bříško. Vyzvídám, odkud jede. Jakou měla cestu. Profesionální pečovatelka. Skládám hold. Znám pečovatelskou práci. Velmi dobře. Nadřou se. Paní se stará ještě o maminku. Mohoucí. Nechala ji v obchodě. Výsledky měření v normě. Na paní je vidět, že trénuje - pečovatelská dřina. Její maminka volá. 

- Mami, už pojedu.

- Čekám u Tesca. 

Maminka bydlí ve vesnici, kterou znám. Paní jmenuje maminku.

- Aha, tam jsem znala RH.

- To jsem já.

- To jsi ty?

Na kraji své kariéry jsem tuhle holčičku učila.

- Vy jste paní Prokopová?

- Ano, ano.

- Já jsem si říkala, že mi jste povědomá. Myslela jsem prodavačka...

Jmenujeme spolužáky. Ten zůstal svobodný. Ten pracuje tam. Paní vybírá program. Odchází. Ještě na chodbě:

- To bylo milé setkání.

- To jsem moc ráda. I pro mě milé. Po letech.

Střídání stráží. Paní Jana na první přeměření. Má výsledky. Super. Milá. Tichá. Dívám se denně na FB na její obrázek. Má krásného manžela. Šarkána. Neoblíbený. Kupuje si lidi. Paní tiše trpí. Píšu o ní 29.1. Teď s hrůzou očekává porážku býka. Normálně se na mase vydělá. Normálně. On sezve kumpány. Rozdává. Pozval si vnučku s kamarádkou, aby jim nalévaly.

- Mohla by vnučka odmítnout?

- Už mu to slíbila.

- Mohla byste se vzepřít vy?

- On jim nalévá, nalévá, až se zpijou do němoty. Druhý den se maso dává do tašek. On rozdává, rozdává. Prý ty lidi potřebuje. Ale nás nikdy nikdo nepozve. On si je kupuje. Když tam druhý den nepůjdu porcovat, nebudu mí domácí maso. Vždyť jim vařím...

Zapeklitá situace. Mírnost asi není na místě. Každá rada dobrá. Jak jsem šťastná!

Na patnáctou paní. Před půl čtvrtou čtu SMS z rána. Zapomněla si zapsat hodinu. Posílám zpátky SMS: V 15.00 hod. J

Paní volá. Omlouvá se. Má toho moc. Zítra mají pohřeb. Nic. Aspoň jsme si odpočala. :-) Hledáme nový termín. Za čtrnáct dnů.

Linda volá.

- Mamko, tak my jsme to vzdali. Aby nás tam někde na čtrnáct dnů zavřeli! Stornovali jsme to.

- To dělají uměle. Média. Kolik vám vrátí?

- Stornopoplatek 75%.

- Ty vorle. Proč dělají takovouhle situaci?

- Měli jste v Jaroměři dnes Babiše. Vypískali ho.

- To je hanba. To se nedělá. Já toho člověka nemám ráda. Ale byl zvolen. V tzv. demokratických volbách. Lidé jsou nevychovaní. Vypískat premiéra. A to ho nemusím!!

Na osmnáctou hodinu mladík. Volá. Omlouvá se. Bude mít deset minut zpoždění.

- Jedu plnou parou.

- Jeďte opatrně. Jste poslední. Nic vám neuteče.

Měl tu být 11.2. Už je tu. Mladý, štíhlý. Sportuje. Veselý. Inteligentní. Se stavební školou. Cesťák. Tři dny jezdí. Dva dny úřaduje. Unavený, když není v práci do čeho kopnout. Řehtám se té formulaci.

Petroušek jde oslavit šedesátiny kluka, kterého znám jako malého kudrnáčka.

- Nemáš v autě benzín.

- ?

- Zítra ještě dojeď do Černožic, odpoledne ti koupím.

- Dobře se bav!

Vysvětluji, že jsem ještě nikdy netankovala. Umím auto otevřít, vím, kde je volant, kufr, jak se rozjede, zabrzdí. Jo, umím zapnout světla a rádio.  :-)

Hoch se uculuje. Měřím. Konzultuji.Vysvětluji jeho hodnoty. Maličko začíná tučnět. Chce snídaně. Dohodnuto. Vyslechla jsem jeho příběh. Rodiče se rozvedli. Tatínek chytil druhou mízu. Chvíli žili s maminkou u přítele. On si našel byt. Sestra se odstěhovala. Maminka odešla od přítele. Vzal ji k sobě. Nemá dívku.

- To jste hodný, že jste se o maminku postaral.

- Spíš si říkám, že jsem blbý.

Moudrý chlapec.

Ještě připojit se na školení. Končím ve dvaadvacet. Petroušek je doma. Nese zprávu:

- Víš, že jsme tu měli dnes Babiše? A v Náchodě se musel jít schovat.

- Kolik tady bylo lidí?

- Asi patnáct.

- Tak patnáct lidí rozhodlo za jeho voliče. Kde byli jeho voliči?

- Já jsem vůbec nevěděl, že tu bude.

Světe, kam se řítíš?

Až na extempore s chřipkou, rozdmýcháváním strachu, s neuctivým chováním odpůrců kobliháře jsem zažila další z hezkých dnů.

Dobrou noc!