Svoboda, slunce, radost ze života...

Čtyřicet let jsem učila. Osm let řídila školu. Semtam jsem děti, studenty, učně překvapila otázkou:

- Slyšeli jste tu ránu? Ne? Dnes v poledne - zlomil se týden. Už jedeme k víkendu. :-) 

- Dnes v poledne - velká rána. No jo, jenže už jsem v důchodu. Už tu ránu moc neslyším. Ani letadla nebylo slyšet. Jen vidět. 

Teplo. Konspiračně mi mysl vyhazuje: Na Den státnosti nás potřebovali zaklít doma. Jak? Mrazivým mokrým počasím. To neva. Počasí prověřilo charaktery. Jen silní jedinci při tak velké události přišli podpořit organizátory. Účastnit se státního rituálu. Zazpívat si. Podružit se. Poradovat se. Vzdát hold. Dalo jim to práci, potřebovali podpořit.

Středa. Dnes nikam nemusím. Až večer. Hlásí se mi zájemci o práci. Chjo. Nikdo nechce pracovat. Volám, pošlu prezentaci. "Zítra mi prosím dejte vědět, jestli naše nabídka splnila Vaše očekávání, abychom s Vámi mohli řešit další kroky nebo abychom mohli oslovit další uchazeče. Můžeme se takhle dohodnout?" Málokdo je tak slušný, že zavolá, podá zpětnou vazbu, napíše, dá vědět. Nezájem. Nad nikým se nepovyšuji, ale!!! Ono to je (zájemce) vysokoškolsky vzdělané, výživové poradenství pro něj není dost dobré. Nebo to napíše do CV vysokoškolské vzdělání; přitom je to Bc. Čtu - Bc. :-) kontrolor výroby, nebo call centrum, nebo pokladní a vyrovnávání zboží... S VŠ vzděláním :-) Jsem VŠ, a osm let pracuji jako výživová poradkyně. Nevidím v tom problém. V rámci veřejného zdraví pomáhám lidem ke zdravému tělu a životnímu stylu. Bonusy: Flexi pracovní doba. Mám hezký výhled od pracovního stolu. Zírám do zahrady. Pozoruji přes sklo cvrkot. Kdo to má? (Paroubek) :-) 

Odsunu dveře do zahrady - štronzo. Vše utichne. A to mě znají! Dobře mě znají! Sypu jim. Podstrojuji. Znají naše hlasy. V létě jsem usnula na lehátku. Večer. Otevřela jsem oči. Ani jsem se nehla. Viděla jsem to, co je mým očím normálně zakryto. To byl cvrkot. Na konev - napít se. Na pítko. Do kytek obrat semínka...

I dnes sýkorky nalétaly na krmítko na skle. Asi třikrát za dopoledne jsem se postavila za záclonu s napřaženou rukou. Ne. Musely ji ze švestky vidět. :-) Ztráta času.

Jsem celý den bez Péti. Kdepak asi pracuje? A co mamka? Je u ní Iva? Vykašlala se na ni? Pouštím do domu teplo z vyhřáté terasy. Užívám den. Petroušek se objevil v zahradě. Vařím si oběd. Ťuká na sklo. Otevírám francouzské dveře. Pusu.

- Jedu s listím! Pak posbírám ořechy.

Je zpátky. Od včera zůstaly v trávě ty sfouknuté. Vybíhám od práce. Sbíráme spolu. Povídáme si. V létě jsme vždy v poledne měli siestu v bazénu. Dozvěděla jsem se fůru věcí. Jednou přijela Linda. Pozorovala nás. Pobavilo jí to.

- Aha, tak takhle to tady máte. Takhle se to odehrává :-) 

No, schůzka v bazénu. Dnes schůzka pod ořechy. Máme dva. - Návrat k práci. Už nestihnu jet na nákup. Jedu do knihovny na přednášku. Zapomněla jsem téma. Každopádně nechci v půl sedmé říci:

- Chyběla jsem tam - jako minulý týden v muzeu.

Hlídám čas. Jedu. Přijela bych včas, najít tak místo. Jedu dál, vracím se, hledám... Než zaparkuji, přeběhnu přes cestu, přednáška začíná. Knihovna plná. Sedám. Vedle mě přes jednoho bývalá vedoucí odboru školství. Hydra. Poškodila mě. Na konkurzu na ředitele vůbec nerozdělala obálku s mými certifikáty z debilní zločinecké unie. Přišla jsem na to. Měla bych odpouštět. Láska. Láska. Zrovna téhle falešnici? Nejde mi to. Zháší se. Aha, konečně se dozvím, proč jsem tady. Tjó, já jsem přišla na super přednášku: Největší tajemství Třetí říše. Logo vpředu: TV KINOSVĚT. Přednášející se představuje - majitel TV SVĚT - Milan Zacha Kučera. Nejprve krátký film. Asi před měsícem jsem viděla dva nebo tři díly na KINOSVĚT o Sovích horách. Psala jsem o tom. Znaky na stromech. Lilie nebo třešeň uprostřed lesa. Třetí generace po fašounech značkuje terén na povrchu... Tak to je autor; a majitel... 

Jo, na tom zámku ve Slezsku jsem byla. Utkvěl mi hlavě. Aha, tam se budovalo jedno v vlčích doupat Hitlera. Göringova věž. Padesát metrů pod zemí nesmírně obrovské prostory... Majitelka - nepřítelkyně národního socialismu. Teta Churchilla. Jeden syn v RAF, druhý syn - jsem zapomněla, ale taky v boji proti Němcům. V mládí nejkrásnější žena. Ke svatbě dostala pětimetrový perlový náhrdelník. Ztratil se. Tahle hraběnka nemusela přes to všechno do koncentráku. Poutavé vyprávění o tajemstvích sudetských Sovích hor v jihozápadním Polsku. O nových skutečnostech v hledání legendárního zlatého vlaku a jiných tajemstvích nacistů. Ptám se na ten díl o Němcích, kteří se ženili s Polkami. Říká mi raritu. V padesátých letech Polka jménem XY dostala umístěnku do Sovích hor. Náhoda. Bylo tu několik koncentráků - vězni stavěli, dolovali... Umírali. Další... Umírali. Další... Život vězňů neměl cenu. Vydrželi to moc krátkou dobu. Výbuch - jen devět metrů na schování... Ona byla vězenkyně. Ubytovali ji v domě. Bydlel tam samotář. Její bytný. Poznala ho. Její dozorce z koncentráku. Vyhrozil ji, jestli cekne. Po - asi třiceti letech umřel. Hned ho šla udat...

Tolik perliček, záhad, tajemství, plánků - tady od nás kousek. Skvělé! Bravo! Poučné. Dobře strávený čas. 

Domů. Moje mladá spolupracovnice - Lucka. Miluji ji i jejího Míšu. Skvělí. Pracovití. Vtipní. Veselí. Společenští. Pozitivní. Přátelští. Na WhatsAppu nacházím zvukovou zprávu od ní. Vzdává mi hold, co jsem zas za měsíc zvládla. Končí: Mám tě ráda! -  Srdce mi vlní. Luci, taky tě mám v srdci. A Míšu! Jsem ráda, že jsme se potkali. 

Příznaky transformace. Přemýšlím. Neumím si nasadit škrabošku. Vlastně nikdy v životě jsem nebyla na maškarním plese. Nikdy. Nemám ráda stejnokroje. Nikdy bych si to na sebe nenavlékla. (Nikdy neříkej nikdy. Tak: Nerada bych si na sebe musela někdy navléct uniformu.) Kdo nosí škrabošku, přetvářku, potřebuje moc energie. Je víc unavený. Musí se stále soustředit na to, aby nevypadl z role. Jsem šťastná. Svobodná. - Jak jsem psala :-) Každý u mě ví, na čem je. Nezlobím se. To není program. (T. G. M.) Sama taky nejsem stopař. Jsem ráda, když vím, na čem jsem. V létě - opakuji se. Byl tu takový upovídaný sympatický pán na žaluzie. Loučil se: 

- Vy se s ničím nepářete. Řeknete, co je potřeba. A to se mi líbí. Vím, na čem jsem. :-) 

Njn. Ale to lidi nemají rádi. Milují spíš takové ty ukolébavky... Takové ty houpaly. Ty falešníky. Přetvařovače.

Mám štěstí. Tohohle já se už nemusím účastnit. A když někomu řeknu názor, neznamená to, že ho nemám ráda. Nebo že se zlobím. Otočím list, jedeme dál. Kočárem bílým kol černých skal. (Werich.)

A to je vše. Nic moc. Ale byl to hezký srdečný láskyplný skvělý růžový den se zlatými čarami na obloze. Richard Kába nevěří.

Dobrou noc!