Svobodná sobotěnka

Půlnoc. Za minutu. Ještě pár sekund červenec 2021.

Probírám se sama. Petroušek slouží vlasti. Krmím koťata, Zrzku. Myslela jsem, že neumí počítat. Ale umí. Hledá kotě. Brečí. Chjo. Až jí vezmeme další a další - prožívám to. Taky bytost. Taky má lásku k dětem. Zrzko, upili by tě. Už takhle seš jak z kozy duch. Budou se mít lépe, než tvoji rodiče. :-) Dojdou štěstí. A všechno v misce zbude jen pro tebe. Nebudeš muset čekat, až se ti malí vecpou do tvé mističky. :-)

Srpen. Za minutu. Období lva. Do 11 . srpna vládne podle mayského kalendáře období akbalu, období noci. Lev je veselý, hravý, tvořivý. Akbal je v mayském kalendář spojen s náročnější rodinnou karmou. S karmou předků. Bude nám bránit se projevit. Nemáme se bát projevit, v čem spočívají naše dary od našich předků. Neznáme příběhy předků, kteří už práci za nás udělali. Právě z jejich darů čerpáme. Ale jsou i předci, kterým něco nevyšlo; mohli vykonat nějaké nedobré věci; třeba ani ne záměrně. Mohou to být vraždy, drogy, alkohol, podvody... Nemůžeme čerpat z jejich darů, protože se to v rodině zamete. Nemluví se o nich. O černé vráně v rodu se mlčí. Ale ono nás to ovlivňuje. Znamení akbaly - jedinečná příležitost střetnout se se stínem předků. Najít odvahu se zeptat, co nezvládli, co se jim nepovedlo. Můžeme to, co oni nezvládli napojit na svůj život, pokračovat v jejich nezvládnutém úkolu v tomhle životě. Člověk prochází životem, dějí se mu hrozné věci. Nechápe proč. Jsme součástí předků. Tak právě teď je příležitost. Neradi se o tom člověku - drogy, alkohol, vražda, v rodinné karmě bavíme. Ono nás to ovlivňuje v podvědomí. Takováhle černá ovce je zamlčována. Když příběhy neznáme, co je k tomu donutilo, je nutno příběhy opakovat. Pokud děláme, že tam nic není, zameteme to pod koberec, objeví se to v našich dětech. V období lva můžeme vnést světlo do temnoty. Navrátit si sílu zpět. Můžeme se rozpomenout na dary předků. 8. 8. bude novoluní ve lvu. To je den byliny. Léčení všeho druhu. Lidi si mohou udělat oltář. Na něm oheň, květiny, vodu, vonnou tyčinku... Co peříčko? To si najdu taky. Symbol vzduchu, větru. Poděkovat všem předkům z matčiny i otcovy strany, že tu můžeme být. Oslavit svou existenci. Život je veliký dar. Oslavit ho. Lev je oslava. Do 11. Akbal často zpochybňuje sám sebe. Do 11. člověk pochybuje o sobě. Do 11.8. neuzavírat se do vnitřního světa, neschovávat se. Pracovat se solar plexem - využít ho. Síla.

Od 12. do 24. srpna je další období - veselejší - sova, sup patří k jižním znamením, v souladu s létem. Je to letní tvořivá energie. Sup je velmi hloubavý. Vhodný čas pro rekapitulaci života. Tentokrát už se nemusí zaobírat příběhem předků. Spíš se zaměřit na svůj příběh. Udělat si rekapitulaci života. Uvědomit si, co nás utvářelo - dětství, školy, kde jsem seděl, záliby v dětství, kteří učitelé mě nejvíc ovlivnili. Pro supa nebo sovu - důležitý deník. Sepsat ze svého pohledu svůj životopis. Nechat ho potomkům. Ale hlavně píšeme pro sebe. Je skvělé vést si deník pro potomky. Aby věděli, jak jsme žili jaké jsme měli myšlenky. Sova a sup jsou dvě jména pro jedno znamení - je to o hledání moudrosti z minulosti. Ze šamanismu, budhismu, jógy... Náhled na život může být ovlivněn minulými životy. Období sovy je dobré na léčení traumat, kterými jsme prošli dětství. Uvědomit si, co nás nejvíc utvářelo. Dýchat. Pokud nám někdo vnucoval své názory, dechem mu je vracet. Dech dobře pracuje s pocity, odebírá negativní náboj. Deník - rozpomínám se na uplynulý den, noc, trénuji paměť. Člověk je dnes často unaven. Spadne do postele. Je důležité shrnutí dne. Trénuje se u toho pozornost. Co mi ten den dal. Za co mohu být vděčná. Uvědomit si svou jedinečnost v rámci skupiny. Zjistíme, že s některými lidmi, i když je máme rádi, už nelze dál pokračovat. Nikomu není potřeba nic dokazovat. Nechat jim jejich dogmatické názory.

Od 25. srpna - období vody. Odpuštění -sám sobě. Znamení panny. Vhodný čas na očistu těla - detoxikace.

Rodinná karma - jak to zjistím, co tam máme negativního? No přece rodinnými konstelacemi. A pak žádat sny. Synchrnicitou nebo náhodou se člověk dostane do klidu. Příběhy, které neznáme, nás podmiňují. Někdy vláčíme balvan, který nemusíme. Není náš. Je dobré vědět, co tam je. Dary předků můžeme přijmout i odmítnout. Ale je třeba vědět, co tam je, aby člověk věděl, co přijímá a co odmítá.

Očista rodinné karmy se dá čistit kdykoli, ale období akbalu je nejvhodnější. Mít odvahu zbavit se starého já a přijmout své nové já.

Byli jste někdy na rodinných konstelacích? Nevěříte v ně?

Já jsem poprvé řekla, že se jen budu dívat. Ale bylo nás málo, potřebovali postavit lásku. Postavu lásky? A co jako budu hrát? Jak to budu... Najednou v příběhu nějaké ženy statkáře, kde po generace ženy byly umlčovány, řekli:

- Dejte sem lásku.

Postavili mě na místo. Začala jsem volat:

- Já hořím. Mně je strašné vedro.

- Dejte lásku stranou?

Okamžitě jsem zchladla. Ještě jednou postavili lásku. Měla prosvětlit. Zas jsem žhnula jak slunce.

To byl můj první kontakt s rodinnou konstelací.

No, tak teď už jedu srpen...

Ale jak to bylo v poslední červencový den?

Pěkně jsem se povalovala. Dospala. Prošla jsem si své sazenice rajčat, okurek, cuket, paprik. Kupodivu - ono mi to roste! Rajčátka všech barev a tvarů zrajou. Utrhla jsem okurky. Nejvíc mám radost ze dvou plodů Linduška. Koupila jsem je jen kvůli jménu. Denisku neměli. Ale Linduška se povedla. Vyrostly takové ty slaďoulinké lesklé krásné měkké křupavé plody.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-31_Uroda/

Pozalévala jsem. Koťata mě našla až vzadu v zahradě. Zajímavé. Vydala se za mnou jen, když jsem byla v zadním prostoru. Jinak neutíkají. Drží se při mně. Ten malý rezáč šplhá po omítce domu jak opičák. Nesla jsem plody do domu. Slyším kotěcí pláč. Jdu se podívat. Kocour šplhal po síti. Chtěl se dostat ke mně. Neuvěřitelné. Vylezl po síti do výše mých očí. 

Pak rychle ručně nastrouhat pár brambor, kousek cukety. Chtěla jsem si zopáknout, jak jsme to dělali dřív. Mám stroje. Všechno za mě udělají. Ale měla jsem potřebu vrátit se do starých dob. Taky okurku jsem nastrouhala na struhadle na nudličky. Jako jsme to dělávali u babičky. Doma mamka okurky strouhala na plátky. Babička na nudličky. Já plátky. A dnes - po babiččině způsobu. Nakrájela jsem nudle krůtích prsou. Vyčlenila jsem Zrzečce. Hubená jak koza. Kosti na ní chřestí. Do malých mističek jsem dala třem bratrům. Huňatého maso nevzrušuje. Dá si granulky. Ale ty dva! Chtěla jsem přidat masíčko od huňáče. Malá tlapka mně přišpendlila ruku. Jak se pracuje s masem, jsou lovci. Myslím, že nám mocní dávají geny zabitých dětí, potracených plodů jako skvělé ochucovadlo do coca coly nebo do hamburgeru (nemohu si pomoci, je to nasládlé) právě z důvodu kanibalismu. Abychom v sobě měli zvířecí pudy. Nezdravou bojovnost. Ale asi se mi někdo vysměje. To je mi v celku fuk. Já se nesměju zas cizím názorům.

U práce jsem poslouchala o svobodě slova - skvělé. Už mám první a druhý díl.

Petroušek je tu z Kolbenky s bandaskou od kávy. Bože, jak on si libuje v montérkách. Mám ho ráda v jiné než montérkové módě. Oběd se mi víc než povedl. Kramfleky s krůtími nudličkami. Jako podklad hodně cibule, česnek, pár rajčátek. Domácí sádlo. No, domácí - vypekla jsem ho.

Odpoledne - akce kočičí bouda. Péťa ji zas převáží zpět pod třešeň. Dezinfikuji ji, aby v ní necítil pachy Micicindičky. Ale cítil. Nechali jsme ji na sluníčku vypálit. Ale marně. Zkusili jsme do ní zavřít kotata. Marně. Prohlíželi si čerstvé seno. A pak jedno po druhém se vykutálela ven.

Ireno, jdi už. Vše sis zrekapitulovala. Ještě se mrkni, jak se píše akbal. Normálně. Akbal - noc. Ale podívejte se, co my sovy:

Posvátné znamení dne: NOC - AQ´AB´AL - AKBAL

Noc - toto je znamení západu, což je království podvědomí. Noční lidé bývají tvůrčí a intuitivní, často ale dávají přednost samotě. Bývají to léčitelé a umělci. Jsou trpěliví a hodně toho vydrží. Noční člověk bývá schopný obchodník, dokáže naplňovat cíle, ale musí dávat pozor, aby se neztratil ve svých představách nebo závislostech. Noční lidé bývají dobří životní partneři, ve vztazích se dokáží přizpůsobit.

Sobota skvělá.

Když jsem teda intuitivní, léčitelka a umělkyně. Jé, to mi vždycky, když jsem něco zkazila řekla maminka:

- Ty seš ale umělkyně, viď?

- No, mami, jsem. Píšou to ve znamení noci - Akbalu.

Dobrou noc!