Svobodu si tvoří každý sám

Jdu spát o drobítek dřív. Budík začne řádit v devět plus mínus. Linda odjela na služební cestu ve tři ráno.

- Až vyjedeš, zkus, třeba budu vzhůru.

Ne. Nebyla. Začala jsem počítat ovečky dřív než jindy. 

Ještě za tmy mi přišla na práh ložnice mraucat Žofka. Dostala polštářkem. Ticho. Probrala jsem se v sedm. Proč tak brzy? Chci ještě dospat. Jdu si uvařit horkou vodu na přípitek do dne.

- Volám Lindě.

- Už jsi ve Varšavě?

- Skoro. V kanceláři mám být v devět.Je to dvacet tři km.

- Tak to hezky stihneš.

- Mami, v Pze mi taková cesta trvá hodinu. Varšava se taky ucpává.

- A cesta trvá jak dlouho?

- Pět hodin. Ale mám časovou rezervu. Na šest kvůli zácpě. Vyjela jsem dřív.

Už se nevraím do peřin. 

Jé, Drahuška mi píše pod počteníčko.

Draha Hraničková

Přeji ti krásný den, Irenko.

Se sluníčkem nebo bez.

Stejně se budeme usmívat

Odpovídám:

Irena Hrobská

Draha Hraničková Tak Tak. Žofka drzá mi šla nahlas něco říkat na práh ložnice. Hodila jsem po ní polštářek. Bylo ticho. Usmála jsem se do tmy. V 7 mi to nedalo. Chtěla se pochovat:-) Mourek přiběhnul z obchůzky zahrady. S chutí se nasnídali. Mourek dojel Žofinčino. Nechala jsem ho. Jdu upéct po dlouhé době bagety. Ale dám do nich kvásek. A pak kam? Do bazénu:-) Hezký den!

Jak jsem napsala, tak jsem udělala. Nejdřív programuji vodičku. Myslím na jednoho, co náhle přestal chodit. Jak je mu? Co je s ním? Zlepšilo se něco? Přijpíjím na smrk v protější zahradě. Na zdraví... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-18-vychazi

Jsem omámena nádherným východem slunce. O ten zážitek bych přišla, nechat se vzbudit budíkem. Každodenní zázrak východu má výjimečně o jednoho diváka víc.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-18chlebove

Mám připravený kvásek. Překopu celý recept na bagety. Původně bílé. Zadělávám žitným kváskem. Přidávám žitnou mouku. Co z toho vyleze? Těsto se stalo chlebovým. Jak začneš něco na receptu měnit, hrozí, že to zvojtíš. Přisýpám mouku kvůli množství kvásku. Dobře jsem to odhadla. Hnětu těsto ještě rukama na vále. Už se nelepí. Typicky chlebové. Dělím na tři housenky. Nechávám vzejít. Mám tolik času! Sice jsem včera měla neděli, dnes si žiju pondělí, ale je úterý. A to je den bazénu. Jdu vymést kamna. Na sluníčku se mi krásně čistí okýnko. Mohla bych ho vzít jednou i svrchu. Teď mu to teprve bude koukat z kamen ven. Maminka by řekla:

- Blyští se jak psovi kulky.   

Válečky nakynuly. Troubu mám rozehřátou. Pečte se! Ať jste dobré.

Jdu vytřít okolo kamen. V kuchyni. Kterým vlakem pojedu do HK? V devět? To nestihnu. V 9:18. Ne. Počkej, to si pleteš. Asi tak v 9:40 hod. To dám. Ale to je poslední možnost, abych se zase včas stihla vrátit domů. Na čtrnáctou mám v plánu masáž a kosmetiku.

Tetelím se radostí a štěstím. To bude moc hezký den!

Bagetky upečeny. Jej! Ty vyšly!

Vytřeno. Nasnídaná já i kočky. Mám na sobě plavky. Sbalený batůžek. Jedu. U nádraží stále semafor. Jsem na něj alergická. Zdržuje. Asi finišují s rekonstrukcí nádraží. Obracím se. Parkuji u cesty. Tuhle situaci neznám. Sice běžím k pokladně. Ale zbytečně. Já čekám na rychlík? Většinou, když se řítím z podchodu po schodech, rychlík přistane u nástupiště. Já přišla včas? O pět minut? Co se děje?

Nastupuji. Hledám místo po směru jízdy.

- Přisednu k vám.

Starší pán podobný jednomu českému herci. Nemohu si vzpomenout na jméno.

- Prosím, prosím. Tady všude si můžete sednout.

Nechce se mi s ním povídat. Budiž, vedeme zdvořilostní dialog.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-18-do-bazenu

Vystupuji. Dnes zkusím protrhnout svůj rekord. Nádraží aquacentrum.

Centrem jsem prosvištěla jak blesk. Úzkými uličkami na novou lávku přes Labe. Krásné podzimní obrazy. Vždycky tu potkávám školy. I dnes. Támhle Aldis. Za ním aquacentrum.

Stop. 14 minut. Rekord. Za takhle kratičkou dobu jsem to ještě nezaběhla.

Dostávám čip. Skříňka na konci nekonečně dlouhé uličky. Ukládám věci. Sprcha. Padesát jedna lidí. Někde se rozešli. Skoro nikde nikdo. Houpu se na vlnách vlnobití. Zdraví mě známé tváře. Plave ke mně paní od nás z města.

- Tak oni dnes mají zavřenou padesátku. Až od třinácti. Že u pokladní nic neřekla!

U břehu se masírují tryskami. Na chvíli plavu. Přemisťuji se do perličky. Skleněná střecha bazénu je tento týden bez listí. Za tabulemi skla  nádherné koruny opadaných stromů.

Tetelím se štěstím. Skvělé. Vynikající! Jsem svobodná! Mohu si dojet, kam chci. Co, dojet! Ale doběhnout kamkoli. Děkuji. Dvě hodinky utekly jak nic.

Osprchovat. Převléci se. V uličce u šatničky stojí nahatý chlap. Ženy se takhle nevycapují. Beru si oblečení. V kabince zjišťuji, že nemám prádlo. Do prčic. Obmotávám se do ručníku. Chlap se už oblékl. Beru si potřebné z pootevřených dveří skříňky.

Vyfénovat vlasy. Boty. Upnout kabát. Čepici. 

- Na shledanou!

Venku nabírám zas raketové tempo. Ireno, nespěchej. Jede ti to ve třináct a kousek. Letím městem na vlak. IDOS ukazuje víc spojů. Jeden autobus by měl jet za pět minut. V centru blízko nádraží odbočuji do uliček směrem k terminálu. Stojí tam. Z toho místa odjíždějí k nám. Ještě si pro jistotu kontroluji, abych nejela hodinu přes Smržov škola, Smržov obchod, Smržov knihovna, Smržov odbočka, Smržov úřad… Smržov krmelec. Tenhle autobus by jel hodinu. Můj jede ze stanoviště J. Cesta bude trvat asi dvacet minut. Na rychlost vlaku to nemá, ale stále budu doma dřív. Autobus řídí žena. Kupuji jízdenku. V kapsičce mám připravenou dvacetikorunu.

- Vy jste Moravanka, že?

Usmála se. Přitaká. 

- Před padesáti lety jsem skládala zkoušku z dialektologie. Slyším to.

Dovoluji si, jestli smím usednout na první sedadlo. Pozoruji cestu. Jedeme plynule. Paní to umí. Před městem zas semafor. Opravují most. Terminál. 

- Jela jste krásně! Klidně. Děkuji.

- Děkuji. Na shledanou!

Než nastartuji Kugu, už mě můj autobus míjí na další cestě.

Oběd. Chystám Petrouškovi svačinku na odpoledne. Ve čtrnáct a kousek už ležím na lehátku u Tamarky. Po masáži kosmetika. Vturánu dospávám ranní vstávání.

Ošetřuje mi i ruce. Má pleť je jak vyprahlá poušť. Každou masku, krém vcucne jak malinu.

- Petroušku, jsem tady!

- Navezeme dřevo?

- Navezeme. Nakrmím ptáky. Nasbírala jsem šišky. Usuším je.

Jde nám to. Jsme sehraní. Rovnám polena do bedny.

Zapínám u sebe počítač. Okno je rozkvetlé vánočními kaktusy.

Na chvilenku odpočívám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-18-cekani-na-veceri

- Mňau! Vstávej! Máme hlad.

- Žofie, to už je dnes podruhé, co mě zdviháš! Pojď, vyfotím tě.

Večer. Zatápím.

- Mají být mínus tři.

- Ješiši, to bych měla uklidit kytky. Nebo je přirýt. Aspoň Rozinantu…

Jsem šťastná. Nekonečně šťastná. Doma. Se svým Petrouškem. Kočkami. V teple domova.

Dobrou noc!