Tady se někdo pomátl. Svět upadl na zem. Nebo hloub?

To byl zas úrodný den. :-) 

"Špatné časy plodí silné muže, silní muži dělají ze špatných časů dobré časy, dobré časy plodí slabé muže a slabí muži dělají z dobrých časů špatné časy..."
Ačkoliv tento známý citát pochází z moderní doby, konkrétně z románu "Those Who Remain" od amerického spisovatele G. Michaela Hopfa, jeho platnost je doslova univerzální a nadčasová, což je vidět i na evropské historii. Od vzestupu a pádu Římského impéria až po novověký rozmach evropských národů a jejich následný ústup do dekadence dnešních dnů. V této době závisí možná více než kdy předtím na každém z nás jak bude budoucnost vypadat - buď dovolíme, aby hniloba úpadku šířící se ze Západu pohltila i Východ anebo se staneme silnými a dovedeme střední a východní Evropu k novému rozmachu. Jiná možnost není. 

Slyšela jsem, že je prý EU zločinecká organizace. To není možné! To je přece naše požehnání. Zločinecká EU? To ne. Její skvělý vliv na mozky, myšlení mladých nese plody. Z Čechoslováků tvoří Evropany. Pánečku, to já ráda slyším, kdy mi někdo řekne, že je světoobčan... S těmi jejich frázemi. Nikdo, NIKDO ať přede mnou nepoužívá větičku:

Na to máte právo.

Ty vorle! Práva jsou tu pošlapávána. A já vím, na co mám právo. A za svá práva se béřu.

1.

První Na to máte právo.

V lednu jsem si zničila svou fungl novou, pro mě už v životě poslední nádhernou, překrásnou, fční lyžařskou bundu. Hned první den pokapaná kolomazí z lanovky. U pokladny mi nechali vyplnit údaje. A nic. Při každé další návštěvě jsem se u pokladny hlásila. Nic. Majitelem skiareálu je skupina lékařů. Nebo – na začátku byla. Asi před dvaceti lety mi jeden z nich psal takový formální mail s pozváním na kávu. Mail mám stále v archivu. OK. Tehdy prasklo lano kotvy; jak švihlo, nejen že mi vyznačilo modřinu pod kalhoty na stehno, ale na bílých drahých krásných lyžařských kalhotách vyznačilo nesmyvatelnou čáru. OK. Vyrovnali se finančně se ctí. To bývaly ještě doby gentlemanů. To byly ještě doby ústních dohod. Ty platily jako písemná smlouva. (Figura anafora.)

Asi před měsícem mi konečně zavolala z areálu Klára, že mi psala, ale nedostala odpověď…

- A to vás nenapadlo, že mám třeba ucpanou schránku? To jste nevyužila moje telefonní číslo? Proč jste ho tedy po mně chtěli? Navíc jsem se hlásila v pokladně vždy, a dožadovala jsem se, abyste se mi ozvala.

OK. Než jsem přijela domů, opravdu v mailu bylo doplnění údajů. Vše jsem doložila. Odeslala. Klára napsala, že je vše v pořádku a nemusíme se už ústně kontaktovat. Předává protokol s všemi potřebnostmi na pojišťovnu. A nic.

O víkendu jsem se opět přihlásila. Než vy se k nim člověk dovolá, to je porod. Najednou se mi ozvala lyžařská školička.

- Já vás ale nevolala, já jsem zvolila…

- Musíte zavolat znovu a zvolit správnou klapku.

Nemusím. Ale já ji zvolila.

Vytočila jsem znovu. A opět lyžařská školička:

- Aha, tak tam to asi nebrali, spadlo to zase sem. Já vám pošlu SMS s telefonem Kláry.

Splnil OK. Volám Kláře.

- Já nejsem v práci. Ozvu se vám v pondělí.

Dnes je úterý. Volám Kláře. Nebere. Přes jejich klapkový systém se opět nedovolávám. Ve chvilce zvoní lyžařská školička.

- Ale já vás nepotřebuji. Vy mi nepomůžete. Zašpinila jsem si u vás bundu. Nemohu se domoci náhrady. Já už k vám nebudu jezdit.

A teď – bacha! Pozor! Kdyby ten mladý vůl měl v sobě cit, empatii, loajálnost se svým živitelem, ozvalo by se:

- Počkejte, sice to není v mé moci, ale pokusím se vám nějak pomoci.

Ne. Hádejte, co jsem uslyšela!?

- No na to máte právo!

Copak mají všichni mladí vykrámované mozky? Já znám svá práva. Sice pošlapávaná, ale já se jich domohu. Jen to chce kapánek energie, důrazu, vytrvalosti. 

2. 

Druhé Máte na to právo

ČEZ. Taky by se na ni dal použít atribut zlodějský, zločinecký… Ale to já nepoužiju. ČEZ nejskvělejší, nejčistší, nejandělštější fa přátelská ke svým zákazníkům. Sice mi před pár lety ne a ne a ne vrátit velký přeplatek, tehdy to bylo okolo devíti tisíc, nechtěli, ale nakonec vrátili. Určitě potřebovali mé peníze držet o tři čtvrti roku déle. Proč by měly mnou vydělané peníze vynášet mně, když mohou vynášet korporaci. O víkendu jsem zaregistrovala v mailu dva velké přeplatky. OK. Výborně. Asi jsem dobře hospodařila. Nebo Petroušek? Chodí a zhasíná za mnou. O tak dvou vysokých přeplatcích by si mnoho lidí rádo nechalo zdát. Kdo z nich to má, že? Řekl by Paroubek. No jo, jenže!! První faktura z období 1. 6. 2022 – 23. 8. 2022 splatnost 29.3.2023!! Maličko přes čáru, co? Proč peníze neposlali hned v září? Na co čekali? O víkendu jsem vznesla ústní reklamaci s požadavkem doplacení 30% úroku z inflace. A nic. Žádné potvrzení přijetí reklamace. Nic. Ticho. Volám dnes. Jo jo, kolegyně to zaznamenala i s požadavkem úroků. - A proč nemám potvrzení? Jo takhle, mají na to třicet dnů. Takže v dubnu, jo?

- Něco vám řeknu, už jsem u vás zreklamovala nezákonné držení peněz u fotovoltaiky. Poslali jste mi skoro osm tisíc pokuty. Nyní reklamuji další vaše podvůdky. A v neposlední řadě – zítra dám na NKÚ držení mých peněz vaší korporací. 

Pozor! Zásah! Bingo!

- No na to máte právo.

Stala jsem se hysterickou.

- Neříkejte mi tuhle větu. Jsem na ni alergická. Máte mě za hloupou? Proč mi říkáte, na co mám právo? Já vím, na co mám právo. Ještě si jednou zkuste tuhle větu říci! Kdykoli budete se mnou hovořit, zakazuji vám vyslovit větu na to máte právo. U vás člověk nemá žádná práva. 

V prezidentské kampani jenerál řekl: VY NEMÁTE ŽÁDNÁ PRÁVA!!!

A to byla jediná pravda, kterou vyslovil. 

Napadá mě pakáž jedna s vymytým mozkem. Nemohou za to. Takhle nám je odcizili. Vygrádlovali jim mozky světoobčanstvím. Vlastenectví jim nic neříká. 

3. setkání -  tentokrát s hloupostí.

Dohodla jsem se s jedním pánem, že mu něco pošlu. Jedu na poštu. Mám s sebou aršíky známek. A – rychlé. B – pomalé. Jen tak mezi námi, někdy jsou i ty rychlé pomalé. Je tam jen finanční rozdíl. Ale není záruka rychlosti.

- Prosím, tady mám dopis. Tady vedle do vesnice. Rychleji bych tam dojela. Mám tu známku áčkovou.

- To budete muset doplatit.

Na štěknutí odpovídám:

- Já to nerozporuji. Kolik to stojí pomalu a kolik rychle?

- Pomalu 27, rychle 34.

- Aha, tak když už tu má aršíky s rychlými doručením, tak rychle.

Paní se ptá kolegyně, kolik má hodnota mé áčkové známky.

- Třicet korun.

- Tak doplatím čtyři koruny. Vlastně mám kartičku. Tam je sleva.

- Ano. Koruna.

Ze čtyř korun ubírám pod sklem korunu.

- Bude to třicet čtyři. Ještě korunu.

- Vždyť jste říkala, že mám korunu slevu?

- To já nevím, jak to je. Třicet čtyři korun.

No – a je to. Stojí to třicet čtyři. Koruna sleva. Celkem třicet čtyři a hotovo.

Je to jako by mi někdo dal ránu pánví. Kdy už se svět zase z hlavy vrátí na nohy? To je od rána chaos, nesmysl, lež, vypadlé oči z důlků.

Už se jen směju. Raději něco hezkého. No – dnes čtrnáct dnů, co se nám ztratila Zrzečka. Tak to není hezké. Předpokládám, že se někomu hodila a že je někde v dobrých zlodějských rukou. To by šlo jako hezká myšlenka, ne?

Na dnešek přišla nová paní na minikurz péče o pleť. Vypadá na svůj věk moc hezky. Aplikuji výživu na pokožku, plastiku, bylinkový toner…

- Sáhněte si na pravou a levou tvář.

- Aha, tahle je hladší.

Krásný rozhovor s ní. Dělnice v továrně na výrobu kol. Inteligentní.

- Továrnu před dvěma lety dostal syn majitele. Dovedl ji zugrunt. V květnu ji asi zavřou.

- Co tomu říká zakladatel?

- Ručí domy… Továrnu koupí asi Olpram. Nevíme, co s námi bude.

Neblahé zprávy. Co lidi v kraji, kde lišky dávají dobrou noc. Paní je ale klidná, vyrovnaná. Z rozhovoru se dozvídám, že nejí bílé pečivo, uzeniny.

- Dám vám návdavkem dárek, spočtu vám anýzku stavby těla.

Souhlasí s díky.

- Kolik jste měla v osmnácti?

Paní byla jak peříčko. Ještě po dvou dětech. V posledních dvou letech nabrala asi šest kilo. Výpočet zní: Žádná nadváha. Má ideální hmotnost, ke štíhlosti zhubnout šest kilo. Rozhovor plyne jak voda. Bere si bentonitovou masku a peeling s bobulkami ostružin. Paní je spokojená. Ještě se ozve.

Shodujeme se v názorech na moderní techniku.

- Musím si koupit telefon. Do starého se mi nevejdou fotky. Mám ucpané úložiště.

- Já je denně stahuji do počítače. Jinak bych měla taky ucpáno.

- Mám nový ntb. A telefon v něm není vidět.

- Jo, je.

- Ne, dcera je chytřejší než já a nevidí ho po připojení.

- Hm, divné. Poradí vám v Planeo.

Paní odjíždí. Nechala tu milou energii. Klidnou. Tichou. I já jsem se zklidnila. Chaos mi nedělá dobře. Do domu pomalu natekl večer.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-21_Mouris/

Dopoledne jsem sledovala nespravedlivý soud. Zamítli tři svědky. Vytančili se na slabém článku lidské společnosti. Stahuje to energii. Dovolí si jen na ty nejubožejší. Zvýšené emoce způsobují neklid člověka. Zpátky se naladit na radost, jaro, klid, pohodu a MÍR.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-03-21_Tak_uz_je_to_tady/

Buďte šťastni. Jsem šťastná. Dávejte to najevo. Dnes – jaro přišlo. Tak tě hezky vítám! Ještě kdyby se vrátila Zrzečka. To už nejde. Co by řekla mamka? Ničeho nelituj! Dívám se na svět, chaos, nesmysly s úsměvem idiota. Nerozumím tomu. Ale raduji se – už jsme došli Znáte to? Jak šli slepý s jednookým na návštěvu k rodičům. V tom větvička vypíchla jednookému jediné oko. Jednooký říká:

- Tak jsme došli. 

Slepý:

- Na zdar, mami!
Tak na zdar lidi! Na zdar jaro! Na zdar konec bezvládí!

Dobrou noc!