Tak dnes to mělo grády :-)Hlavně odpoledne :-) :-) :-) 

RÁNO

Ráno. Před budíkem. Spala jsem neobvykle dlouho. Ve dvaadvacet jsem spadla do postele a okamžitě byla v limbu. Musím se posílit na zítra. Jedeme LYŽOVAT. JEDEME. MOŽNÁ. :-)

Petroušek je tu. Naklání se nade mnou. Šero.

- Jak ti je?

- Výborně.

To mu nevyšlo.

- Venku prší. Zůstaň ležet. Odpočiň si.

V hlavě mi proběhlo: Bylo by to nesouznění. On zkrátka nechce. Pojedu příští týden sama.

- Tak jo.

- Můžu si vzít tyčinku?

- Jj, měla jsem je připravené s sebou. Ale nemáš nachystanou krabičku .

- Stavím se v deset.

Čtu. Okamžitě spím. Včerejší únava... To byl večer hezký tobogánek... Asi dva dny detoxikuji. Jaterní čaj. Kopřiva k pročištění krve. Co na ledviny? Dáme urologický. Není už tak hořký, jako bývával. Chybí v něm hořkost, ubrali nějakou bylinu. Už to není ono. Včera k obědu dušená mrkev, brambory. Odpo banán. Ještě v obchodě jsem si rozdělala pytlík se sušenými řeckými fíky... Copak do nich asi přidali... A GMO hroznové víno, výborné na detox. Vypadá, jak z umělé hmoty; bohužel fakt chutné. Nebezpečné. Večer jsem se omluvila z hovoru. Napsala blog. Ošívala jsem se. Cítila jsem na sobě cizí kůži :-) Nechápala jsem. Neznám únavu. Cítím vždy energii. Včera NE. Bylo to divné. Dokonce jsem u maminky na chvilenku na lavičce usnula. Vzbudilo mě její:

- Ty ses sem přijela vyspat? Tak se se mnou bav!

- Mami, mně by se tak chtělo lehnout si tady. Dát si pod hlavu polštář; usnout na slunci, držet tě za ruku.

Bránila jsem se únavě... Mám nárok na odpočinek. Jo. Zvracet. Jdu pomalu, zrychluji. Aha, mrkev mě tlačila. Miluji pročištění. Cítím se lehoučká. Vyzvracela jsem se z podoby. Super. Tělo se zbavilo jedů. To už nesmíme jíst nic? Játra a ledviny chrochtají blahem, když je nezatěžujeme vůbec ničím. Holka, dopřej jim klid. To byl večer. Líbilo se mi to. Uspokojená - tělo vyloučilo, co mu nepatřilo... Přemýšlím, jak lehce jsem jedla. Co to bylo za mrkev... A čeho jsem se měla zbavit v duši? Spím, jak když mě do vody hodí. Ráno bych zas jela hoblovat kopce. Vlastně mohu Petrouškovi poděkovat za jeho nechuť nasadit prkýnka .-)

Deset. Petroušek je jak hodinky. Vylézám.

- Petroušku, sedni si. Dám Ti svačinku.

Já myslel, ž ji budu mít nachystanou v krabičce.

Maže si kousky večinky máslíkem, kousky šunky, sýr. Nabírá hroznové víno.

- Peťuš, ještě si tam dej banán. Jablíčko se mi nechce vykrajovat...

- Ty seš hodná. Ještě že tě mám...

Beru ntb. Vracím se na polštář. Pročítám resty. Poslouchám na Dvojce o našem vynikajícím zdravotnictví. Lidé se dotazují, jestli mají lékaři právo je šikanovat... Ty, vorle. Teror bílých plášťů. Ordinují si je do svých soukromých ordinací za nehorázné ceny. Já od té mladé zubní mindy dodnes nemám výpis. Na to jsme zvonili... Vypínám Dvojku. Jdu na ntb. 

Velmi zajímavé vyprávění prof. Ernsta Muldaševa. Znám ho krátce. Před dvěma lety mi Linda ke Dni matek koupila knihu Ruce pryč od této knihy od Jana van Helssinga. Poslouchala jsem četbu z ní na Svobodném vysílači. Tehdy ji četl můj oblíbený Kryštůfek Koucký. Teď ho slýchávám na Příznacích transformace. Jedna z kapitol se tam zmiňovala o zkamenělých lidech ve stavu sámanthí... V Nepálu je v jeskyních databanka lidských ras - zkamenělých... Normální člověk se tam nedostane. "Zámky" brání. Jdeš kousek, začne bolest hlavy. Jdeš dál. Začneš zvracet... Máš tam vstup nedovolen. Tu stránku mám už otevřenou asi dva měsíce. Poslouchám po chvílích. Vracím a vracím zpět. Ukládám do hlavy. Včera jsem poslouchala o vchodu do podzemního Drákulova sídla. Vchod se materializuje a odmaterializuje. Zavírá se, otevírá se, uzavírá se, otevírá se. Vstoupili. Druhý den byl zpola zase zarostlý. Vrátila jsem si to xkrát. Muldaševa znám. Ale slyšet jeho vyprávění na vlastní uši - to je zážitek. Hluboký! Vypráví o pohybujících se kamenech na Kole; na Velikonočních ostrovech věří, že existuje kamenný život; čipy v našich mobilních telefonech jsou vlastně přemýšlející kameny... Dva roky za sebou vykonal expedice po jižním Urale - našel kamenné lidi. Několik tisíc let zpět staré legendy...Baškirské legendy hovoří o kamenné válce. Baškirci věří na sílu krále hor. Ta síla ukončila válku pohybujících se kamenů. Jsou tam celé hory divných tvarů kamenů. Přímka končí v Kazachstánu. Mnoho monumentů připomíná tibetské město bohů. Přímka vede kolem Zeměkoule do Údolí smrti v Kalifornii... Ernst Muldašev absolvoval množství expedic. Došel k závěru - svět je podstatně složitější, než si myslíme. Asi mají pravdu ti, kteří nemají náboženství, jsou pohané. Ve světě je vše živé, vše přemýšlí. Doktor Solár ve své akupunkturní technice využívá takové postupy, které hovoří, že Země je živý tvor. Závěrem prof. Muldašev doporučuje: Život je velmi zajímavý. Víc se usmívejte, víc se zamilovávejte, méně přemýšlejte o penězích, míň zírejte do počítače a víc se dívejte do očí. 

Sami si poslechněte, koho jeho vyprávění zajímá...

https://www.youtube.com/watch?v=ArVv9GpD0R0

Jsem jím okouzlená. Bůh je v tvojí duši. Měřítko, jestli podvádíš svého boha nebo ne, je tvoje svědomí. Na jiném světě, když umřeme, podle kroniky Akaša, tam proběhne podstata našeho svědomí... Nepřekračujme své svědomí... Poslouchejme své svědomí... Ve svém životě přišel na to: Více poslouchat svou intuici a méně poslouchat vědce. Jj, asociuje mi to perličky Míry Zelenky v jeho pořadu Všechno je jinak. Vždy se směje větičce: Vědci objevili...

https://extrastory.cz/zahada-nepokoritelne-hory-tibetsky-kailas-je-pribytkem-bohu-ve-tvaru-pyramidy.html

Krásné postelové poučné dopoledne :-) A pak už AUF! Dost bylo odpočinku.

https://www.psychologiechaosu.cz/magie-zivota/ceka-nas-horke-leto-a-vzplanuti-zaru-ohne-uvnitr-nas-i-ve-vnejsim-svete/?fbclid=IwAR1seYeKTDgxxBzz5KzTd2ElheAZgNihwwKdeyfJ13M7iiFuUtPKlip9m4c

VEČER

V poledne jsme spolu obědvali. Na páru jsem hodila zeleninu a kuřecí prsa. Petroušek přivezl americké brambory - nadýchané...

- Peťuš, měl by sis koupit telefon, když jsi ten starý pohřbil.

- Vždyť jsme dva blbci a nerozumíme tomu. Z nouze mám tlačítkový.

- Peťuš, vůbec se neboj. Prohlídneme si modely, koupíme silnější, než je ten můj.

- Ale nepojedeme tam oba. Ty bys mě říkala, kup si tenhle, kup si tenhle. Já chci nějaký malý.

- Peťuš, právě že potřebuješ velký displej, když už hůř vidíš, víš?

- Ale nevejde se mi do kapsičky...

- No a o to jde. Abys ho nemohl nosit v kapsičce. Takhle jsi utopil už čtyři. Peťuš, když tak koupíme silný, ten si nechám a tobě dám ten svůj huawei :-)

- Jen tři. No tak jo. Vždyť mně stačí jen volat a přijímat.

- A máš placený internet! Tak všechny aplikace, které jsi měl...

Jdu do sprcháče. Smývám ze sebe včerejší den. Fénuji vlasy. Telefon.

- Hele, mají tu v akci Samsung Galaxy.

Ožila jsem.

- Už tu mají jen dva. Tak se tam stav.

Mám sbalený košík k mamince. Nejdřív elektra. Mám oblíbenou. Celé osazenstvo prodejny - skvělí bezva lidé. Ráda tam jdu. Pomohou. Neodmítnou. Před mateřskou tam vedoucovala mladá. Tehdy jsem pro její miminko koupila nějakou pozornost, napsala dopis. Předali jí to. Už se prý nevrátí. Dnes?!!

- Jéééééé!!! Raduji seééé!!!

- Já vás taky ráda vidím!!!

Prý holčičce uschovala můj dopis. Dojalo mě to.

Druhá paní prodavačka se ptá, jak je.

- OK.

- Minule jste byla smutná z Penny. A dlouho jste nepřišla.

- Ano, ano, to mě zasáhlo. Lidi jsou berani. Budou na FB psát, abychom se probudili a pak ve frontě, když se beru za kvalitu, za peníze, i za jejich - tak na mě hudrají, ať nezdržuji.. Hlavně, národe probuď se! Vždycky jim píšu: A co jste pro probuzení udělala vy! Já jsem se aspoň snažila sbírat  pár podpisů proti istanbulské smlouvě. - Vytahuji svůj mobil.

- Chtěla bych silnější, než je tenhle. Mohla byste se podívat na jeho parametry? 

Paní ukazuje J 3. Za tři a půl. Hodně velká sleva.

- A co ten vedle?

Ten prý má lepší to, to, to... Aha. A stojí jen čtyři a  půl.

- Tak počkejte, zavolám.

- Peťuš, já bych koupila tu J6 a přidám ti na něj k narozeninám.

- Jj, tak to kup, já ti to dám doma v hotovosti.

Hurá! Telefon mi hezky zavedli. Nedokázala bych to. Jasně - hned první heslo jsem nevěděla. Rychle domů, mrknout. Hotovo. Je pro mě hrozné mít nový tablet, telefon, počítač... 

Už musím frčet k mamince. Po dlouhé době vidím Květulku. Je odpočatá, je štíhlejší. Slouží nějaká mladá. Tu neznám. A Irenka, Janinka... Maminka u stolu. Zas ty zářivky. Do prčic tam bych zešílela. A mamka se tak ráda koupe ve slunci. Energie!!! Jedeme na sluníčko.- Mamko, včera mi bylo slabo. Večer jsem zvracela. Prý sem jdou do dnes nějaké super silné sluneční energie. Sklátilo mě to. Mami, dnes jsem si doposlechla profesora Muldaševa.

Vyprávím. Vracím se pro lžičku a mléko do caro. Maminka na vozíku povídá pro sebe:

- Támhle je škola.

- Mami, dnes je prvního března. Za čtrnáct dnů bude datum. Pan učitel vám to říkal.

- No jo, patnáctého března; to bylo obsazení naší vlasti německými vojsky.

- Mami, bála ses?

- Bála. Moc!

- Bylo ti jedenáct. Mně bylo v roce šedesát osm dvanáct. Ale nebála jsem se.

- Protožes nezažila to první vojsko.

Mamka debužíruje. Podávám jí hrušku; vždy hmátne kousek vedle.

- Mami, ty špatně vidíš.

- Já mám na prvém oku takovou slzu, ale vždycky ji utřu, přejedu a je to dobré.

Hlásím Janince. 

- Maminka má vyměněné oči. Potřebuji mamku vyšetřit u očního lékaře.

Luštíme. Povídáme.

- Potřebuju na záchod.

- Už, už. Balím se. Jedeme. Květulka nese moje bagetky.

- Namazala jsem jen čtyři, stačí to?

- Jj, a med ať si dá.

(Já bych jí dala prkýnko, bagetky, máslo. Ať si může přimazat. Budiž.) Mladá krmi paní Boženku. Prve jsem jí vtiskla hračky do ruky. Usmála se na mě. Hned tu byla Květulka.

- Zrovna jsem jí přišla dát hračky do ruky.

Plním přání Ivanky. Pamatuji si ho!!! PLNÍM!!!

Nákupy. Volá Petroušek.

- Jedu pro mlíko. Pak na stadion.

- Jj, zapomněla jsem se v obchodě. Volám ti z nového.

Přijel.

- Peťuš, koupila jsem teda ten silnější. Už mě tam přihlásili na účet. Teď dáme tobě do mého Huaweje tvou kartu.

Vylomila jsem z jeho karty tu maličkatou. Vsunula ji obráceně do mého bývalého mobilu.

- Pouze tísňové volání.

Hm. Aha. Vypnout pro jistotu. Obrátit kartu. 

- Už to půjde.

- Dyť tam je všechno tvoje. Kde mám své kontakty? Kde mám svůj WhatsApp?!

- Peťuš, to teda nevím. Ale máš tam všechno moje.

- To je vejmrd.

Řehtám se. Uklidňuji ho. Určitě to někdo umí...

- Tys se mnou pěkně vydrbala. Já jsme si koupil starý telefon.

- Ne, Peťuš, vždyť jsme se dohodli.

Řehtám se. Ale je mi to líto.

- Peťuš, budeš chtít k večeři krůtí prsa?

- Ty si to žehlíš, viď?

- Peťuš, já to mám v duši. Ale...

- Prosím tě, vždyť si z tebe dělám legraci. Aspoň mi ten nový telefon ukaž.

- Peťuš, ale koukej. Já ti k němu dám takovouhle krásnou nabíječku. Vidíš? Šňůra se jí navíjí.

- No za tři a půl tisíce, to mám jako bonus dobrý. :-)

Někdo volá. Prasklo mu potrubí. Pán kdysi Honzíkovi zachránil život. Vyrazil si dech. Zapadl mu jazyk. Devět večer. Péťa navléká montérky. Jede pomoci... Za patnáct dvacet let tu nebude nikdo. Lidi budou cálovat tisíce za opravu potrubí, kohoutku, záchodu.

Poslední perlička: 80. výročí okupace německou armádou bude ČT připomínat od 14. března. To jsou hodní. Stále si berou do pusy Palacha, s šedesátým osmým otravovali a lhali dva měsíce dopředu... Nu, vedoucí zemi EU - to si teda dovolují. 

Jé, už je tu Petroušek. Půl jedenácté. Smějeme se. 

- To bylo rozpažení!  Néé, jsem rád, že máš ten telefon. A že z něj máš radost. Vždyť já tak silný nepotřebuji.  Ty ho využiješ víc. Hele, mně stačí ten můj tlačítkový. Strčím si ho do kapsičky a ten huawei budu ukazovat: Nejbohatší podnikatel ve městě :-) :-) :-) 

Tak to byl můj dnešní další krásný převýborný den. V síle.

Dobrou noc!

P. S. Stejně ho miluji. A on mě. Největší chlap mýho života. Světlo mého žití!!!