Tak hezky neděle začala... Zítra budou hlásit, jak ji orkán zle ukončil

Vychází slunce. Otevírám okno. Poslouchám ptačí dialogy. Hezké. Jako celý týden - sluníčko je zatlačeno. Přiletí duniví čmeláci. Zapráskají celou oblohu. Sdílím na FB článek o hromadném úhynu včel. Vědci v jejich tělech našli nadmíru moc Al. Hm. Lidi mají krvetoky z nosu, chrchlají, mají vyrážky... To jsou věci, to jsou věci. A už je tu déšť. V noci nám vichr obrátil zahradu naruby. Jak to bude dnes v noci? 

Jedu za maminkou. Před obědem. Maminka je už asi znechucená nesvobodou na světě. Upoutaná na vozík. Špatně chodí. Ani už nechce. Za tři měsíce na LDN vychrtla. Za rok v DD se zas hezky zakulatila. Zas v černé jídelně pod TV zářením osazenstvo DD. Do oběda hodinka. Už čekají. Co taky dělat...  Nikdo netluče lžící do talíře :-) Zdravím holčičky pečovatelské. Mají plné ruce práce. Nezávidím. Utíkám chodbou. Mamka si popletla chodby. Dojela do druhého křídla. Mladá pečovatelka ji odbývá:

- Tady není váš pokoj.

Zrovna přicházím. Vysvobozuji ji. Jak by reagovala, kdyby se jednalo o její maminku?! :-(

- Jé, to jsem ráda!

- Mamko, doběhnu ti pro svetr. Hned jsem u tebe. Jeď na konec chodby.

Boženka dadulá. Hračky kolem ní. Svetr a za mamkou.

Pečovatelka se ptá, jestli mamka bude jíst svačinu. Přitakám. Beru misku s kompotem. Myslela jsem jablkový. Asi hruškový.

- Mami, sedneš si vedle mě? Přivezla jsem ti orchidej. 

- Jo, sednu. Tos nemusela. 

- Postav se. Přivezla jsem ti nové kalhoty na léto.

- Jé, to neumím.

- Postav se. Drž se mě.

Zkouším kalhoty. Jsou jí. Sundat, navléct její teplé manšestráčky s velkým vyšitým jménem na kapse. Moje sestra si dala tu práci a na všechny nové kalhoty vyšila obrovské nápisy KONEČNÁ - moje jméno za svobodna. :-) Ty se snad NEZTRATÍ!!!  Kalhoty vezmu domů. Nebudu si třepit pusu, že jsou na léto. Až přijde čas, přivezu je. Navlékám svetr.

- Máš teplé ruce.

- Mám ještě teplé ruce.

Směju se funebrálnímu dvojsmyslu. Nabízím hrneček s horkým čajem. Mamka s chutí popíjí. Ano, ano, staří máme rádi TEPLO a SVĚTLO!!! Tedy ne ledové nápoje, ale HORKÝ čaj. :-)  Donekonečna, donekonečna. Naše důchodové pečovatelky a Květulka a Kamilka chápou. Vaří do termosky HORKÝ čaj. Jsem vděčná. Pak jsou "ostatní". Jedinci. Nechápou. To nevadí. Opakování - matka moudrosti. Naučí se.

- Mami, chceš hrušku?

- Nechci.

- Mamko, přivezla jsem dobrý koláč.

Ten, který jsem splácala v pátek - zbytečně. Byl pro návštěvu. Onemocněla :-) 

- Nechci.

- Mami, dívej, tady je meruňka.

- To není žádná meruňka. Chci hrušku.

- Mamko, já jsem ji zapomněla doma. Tady mám z pátku nedojedenou tatranku. 

Čapla ji a s chutí dojedla. Dokáže mě svou větou: Potřebuju na záchod! dokonale zblbnout. Zapomenu na všechno, jen abych jí rychle vyhověla a vysadila. Nedojedenou tatranku jsem v pátek přivezla zblblá domů. Alzheimerik dokáže zblbnout své okolí totálně.  Panáčkuji dál:

- Mamko, budeme luštit?

- Tak jo.

Jenže nám to nejde. Zasekla se na "předešlý den".

- Loni.

- Mami, to je před rokem. Předešlý den?

- Loni!

- Mamko, dnes je neděle, Iva tu byla v sobotu. V předešlý den.

- No loni! Tak nevím.

- Včera.

- Aha, včera. 

Luštíme dál. Jde to ztuha. Vracím se k předešlému dni. Stále má uvízlé loni. Sklízím křížovku. Procvičovala bych sebe. 

- Mamko, zazpíváme si?

- A kterou?

- Vyber sama.

- Okolo Hradce.

Zpíváme, moc se jí nechce. Zpěv - léčivá vibrace. Ale když se nechce, tak to nejde. Došly jsme k refrénu:

- Vóóójááci jdou vojáci jdou...

- Ne, já nechci zpívat o vojácích. Vojáci se mi nelíbí.

- Tak dáme jinou. Pásla ovečky, ta je hezká.

Kmitá kolem Květulka. Nemá na starosti maminku. Ví, že posílám fotečky paní Boženky její dceři:

- Jen - paní seděla na gramofonu, povedlo se a teď leží. A zas ji po obědě vysadíme k oknu.

- Jé, tak to já paní Ivance pošlu zprávu. Děkuji hezky za info. To bude mít radost. Včera bylo taky vše v pořádku. To jste sloužila vy, děkujeme.

Sestřičky rozvážejí po patře předobědové jedy. Asi si nikdy nezvyknu, že mamka tak náhle, rychle musela opustit svůj domeček. Svoje krásné doupátko. Svůj fotel u kamen. Kočku. Auto. Výhled ze SLUNNÉHO pokoje na srnky, bažanty, zajíce na poli. Výhled do polí, do zeleně. Nepřijmu nikdy tupé zírání do zdi v temné jídelně. Nikdy nepochopím, jak může někdo vyprojektovat takové zvěrstvo. Temnou dračí sloj - jídelnu. Malá původní  jídelnička s denním světlem dnes měla zavřené dveře. Zatažené žaluzie. Venku lije. Žaluzie nikdo nevytáhne. Květiny klienta nikdo nezalije. To se zapomnělo dát do náplně pracovní činnosti. Do jídelničky se dřív naskládali lidé ke stolům. Mohoucí odjeli dolů do velké jídelny s historickými lustry a hodinami. Hodiny jsou ukradené. Budu muset najít jejich fotku. Věděla jsem, že se ztratí. Jídelnu jsme celou vyfotila... Očekávala jsem zničení lustrů. To se zaplaťbůh nevyplnilo. Na slunné chodbě se v zimě na lavicích s měkkými polstry házelo nafukovacím míčem. Než se stěhovali do Grand parku před dvěma lety, koupila jsem míč. Ten se neztratil!!! Je k dispozici u miminky na polici. Chodící a mohoucí odešli na věčnost. Přišli indiáni. Leží na lehátku, nereagují. Zírají. Balónem už se nehází. S kým taky? Maminku chodím denně podporovat, cvičit, rozvíjet, trénovat. Má to cenu? MÁ!

Lije. Fučí. Divné. Chvíli si odpočinu. Hned jsem v limbu. Před setměním juklo na svět sluníčko... Divné. DIVNÉ!!

https://www.youtube.com/watch?v=fCGBx0y7lG0&fbclid=IwAR1pM3jSQFRUF4vU1HM504rROEhaOsyYtBcxT12fRjzDROj84ZdHbU0k6Yw

Linda. Vrací se s víc jak stokilometrovou zajížďkou přes nás z víkendu. Na papírku body. Rychle vyřizujeme, co si potřebujeme vyměnit. Prý se řezala i s partnerem nad mým pátečním vařením. Recept je dobré si dočíst až do konce. Předčítala mé noční sprchování a hlasitý poslech SV. Péťovo brblání. 

Nejdřív mě vzbudíš ty, pak ta chlupatá potvora. Holky, dejte mi svátek. Potřebuju spát!!

Prý má Petroušek velkou svatozář! No jo, proto jsem si ho vybrala. On září :-) I ve tmě mi svítí. Jeho monolog: 

- Nejdřív se něčemu řehtá. Zavřu si. Pak se jde osprchovat. Pustí si k tomu nahlas ntb nebo co. Pak se potichu přikrade do ložnice. Světlo! Ona si rozsvítí! Mně do očí.  A pustí si potichu rádio. A říká, že se samo vypne. Když nezapomene. Jinak ho vypínám já. To už mě vzbudil ten chlupatý bubeník. Pak nahmatat rádio... A je ráno.   

Linda jede na Prahu. Hlavně šťastnou cestu!  Má ještě zastávku na cestě. Vichr rampluje víc a víc. Sklízím žehlení. Sedám k FB. Pošlu ji zprávu. Ne, něco venku spadlo. Jdu si ven posbírat běžky, hůlky... Vichr řádí. Digestoř přenáší nárazy větru. Musím jí zavolat. Bude jedenáct. Propojeny. Telefon. Obdivuhodné. Takhle to mají divoši a nezatížení lidé. Funguje to. Jen ještě naučit se spojit se bez mobilu :-)

Už mohu jít spát. Micka se suší u kamen. Nemusím mít o ni strach. I já se jdu složit...

Přežijme noc v pořádku a bez škod na majetku! Venku duje... 

Dobrou noc!