Tak jdeme! Ať jsme úspěšní!

Budík. Budík na Silvestra? V klidu si ještě poležuju. Poklimbávám. Impulz! Vylez. Kočička se raduje. Čeká přede dveřmi. Muzlám ji.

- Běž ven, budu mlet křen.

Váhá na parapetu. Zima. Fučí. Nakonec se rozběhne za kosem. Marně ho pronásleduje až do rybízů. Včas vzlétl na plot. 

Čistím celý kořen křenu; házím do hrnce, jablíčka... Slupičky spařím na čaj. Je mi lehko na duši. Čtvrt na jedenáct. Mám čtvrt hoďky do skypu s maminkou. První Silvestr bez ní. Zvykej si. To je život. Stihnu si ještě umýt vlasy? Olej, tužidlo, gel... Toho se asi nebudu chtít pustit... Chemie... Chytili mě do pasti chemické péče. Šampon Herbalife - aloe, bez parabenů, sulfátů. Není vše jen chemické.

Skyp s maminkou. Nejde mi kamerka v počítači. Zas asi ntb něco přežvykuje... už nemá sílu na kameru. Beru tablet. Bezradná. Nahrává se? Prsty nešikovné; nechci sdílet. Obrázek. Kde je? Ještě jednou - jenže to už nezachytím úsměv maminky. Zrzka si vyskočila zvenku na okno. Na nízké umí. Z vysokého zatím vždy sklouzne.. Ať to tak klidně zůstane. Klidně spíme celou noc. Micinka nám několikrát za noc už nedělá cvičení. Ukazuji mamince kočku. 

- Mami, vidíš?

- Nevidím. 

- Protože se nedíváš do počítače. 

Dnes mi to nějak nejde. Něco jsem nenahrála. Mám v hlavě možnost kritizujících hlupaň.  

Ovar, játra. Skvělá kroupovo houbová melasa. Udělám trošku salátu.

Prožíváme klidný obyčejný den. Odpo si schrupnu. Zrzečka mě hlídá v dece. Probouzím se. V domě ticho, klid, pohoda, láska.

Až večer přijíždí Linda. Žádné oslavy. Jsme rádi pospolu. 

- Přiťukneme si dřív, jo? Je moje hodina. A já ráno v pět vstávám. 

Ještě něco skenuji. Ještě uzavírám na počítači, co je potřeba. Půl jedenácté. Připíjíme na další rok.

- Peťuš, to byl ztracený rok. První v mém životě.

- Nebyl. Přežili jsme. 

- Tak ať to letos netáhnou dle plánu. Ať jsme zdraví, šťastní... 

Jdu si poslechnout Sedm pádů Honzy Dědka. Mám ráda, jak inteligentně, přátelsky a neútočně zpovídá hosty. Evu Holubovou v posledních letech nemusím. Líčí, jak v Pelíšcích měla říci na rodičovské schůzce to slovo. Jaroušek Dušek jí pomáhal:

- Jsou to jen písmena. I tohle i souložit má stejný význam.

- Tak víš, co, zkoušej si říkat mrcat, mrcat, mrcat, pak prdat, prdat, prdat a pak to prohoď.

Asi tři dny zpátky jsem se dívala na humor Televarieté. Dvořák a Bohdalová. Posunuli jsme se. Chtěla bych se spíš vrátit. Vpluli jsme do volné výchovy, do střídavé péče - přináší zkázu pro děti; tabu v naší době - dnes otevřeno. Dr Mertin - dětský psycholog - varoval už deset patnáct let zpátky. Jak sexuální výchova devastuje dětskou mysl. Vzpomínám si, v roce 89 - 90 jsem si v Ahoj na sobotu četla článek s nadpisem - nějak jako Vadily by vám vykřičené domy? Tam už začínala masáž vědomí. Jednoznačně  se tam obhajovaly domy s červenou lucernou. Prý ubude trestných činů. Pomalu se sem vlamovala jeskyňčí metodou "jen dva prstíčky" dravčí morálka.

Telefon. Sousedka.

 - Jste doma? Něco ti přinesu.

Přinesla. Krásu. Hezoučký obrázek mi vyrobila. Mám z dárku velkou radost. A moje výtvarno dnes zas zůstalo rozložené... Konečně jsem namlela tři sklenice křenu s jablíčky. A mám vyžehleno. Do nového roku vstupuji s čistým štítem.

Chráním si po těžkém roce, co mám. A mám velké bohatství!! Obrovskou lásku. Pouštím vše, co mě ranilo. Odpouštím těm, kdož mě zklamali. Budu rozvíjet to, po čem toužím. Budovat svou budoucnost, tvořit si svůj svět. Posílám lásku všem! I škodičům. Miluji lidi. Jsem jen člověk, tedy miluji s výhradami. To mám v plánu se naučit. 

Bez lásky bolí duše. Bez zdraví bolí tělo. Tak aby nic nebolelo v tom roce 21, kdy se rozum má navracet.

Šťastné kroky po stezičce plné zákrut, strží, stínů. To bude dobrodržství! Vykročme  s otevřenou srdeční čakrou, se sluníčkem nejen nad hlavou v lásce a s láskou. Učme se znát hranici agresivity. Vystrčme radary, aby nám to šlo!

Dobrou noc!