Tak jsem si to užila - neděli

Slastné probuzení. Ticho v domě. Zapomněla jsem, že jsem v sedm byla vzhůru už jednou. Na mysli poplach: Zaspala jsem!! - Ne. Dnes nedělenka. Lezu. Micicinda se oddaně protahuje na křesílku. Důvěřuje mi. Nebojácná. Venku plachá, ostražitá. Co dnes uslyším o světě jako první zprávu dne? Odkud to bude?

FB. První zpráva dne:

Helena Heclová

Přišel ke mně do terapie nový člověk. Důchodce, problémy s alkoholem a s vlastní identitou. Přirozeně inteligentní, sympatický. Neví, kdo je. Máma jej odmítla po narození, vychován u prarodičů. Pak si jej máma s tátou přece jen v sedmi letech vzali k sobě. Když si vybíral povolání, chtěl být malíř pokojů, ale tam ho nevzali, musel jít na řezníka, kam nechtěl. Dvacet let dělal na jatkách. Denně řev vražděných zvířat, krev, pach, všudypřítomné maso, kosti, vnitřnosti. Kdo tu hrůzu dovede vypovědět? Všichni pracovníci jatek, aby přežili, se hned po ránu opili na taras. Denně. Den za dnem, dvacet let. Kdo nepil, nevydržel. Dvacet let v lihu. Pak revoluce jatka zrušila, šel tedy do jiného podniku, kde bylo míň zabíjení, míň lidí, vše při starém, ale v menší míře. Jen ten alkohol zůstal... Minulost rodu velmi těžká, odmítnutí matkou, která také byla odmítaná svou matkou, různé mesaliance, zneužívání, úmrtí sebevraždami... Pak zjistil, že jeho otec není jeho otec, ale neví, kdo to je. Dnes miluje zvířata, chodí je do lesa krmit, ale na zabíjačky, aby si přivydělal, chodí, protože miluje i lidi a ten cvrkot kolem toho. Snaží se odvykat alkoholu, v němž jel přes čtyřicet let, probral se a kouká, co se to kolem děje... Když pán odešel, měla jsem slzy, nedokázala jsem udržet profesionální odstup... jak popisoval ty poměry na jatkách. Tak mi bylo hodně smutno z toho, co si my, lidé, navzájem děláme? Jak ubližujeme sami sobě? Jak ubližujeme zvířatům? Co my jsme to zač? Já jen, že jsem tady někde viděla nějakou stránku ROHLÍK, která propaguje dobře zabité maso nebo tak něco...

Napsala jsem pod to svou dlouhou odpověď. Paní Helena Heclová kouzelně rozebírá pohádky na SV a Příznacích transformace. Ráda ji poslouchám. Zajímají mě její rozbory, její vyprávění. 

Tak šup, šup. Cvičit. Za maminkou. Jedu před polednem. Pečovatelky mají hodně práce. Nezávidím. Umějí. Mamka spí v denní jídelničce u TV. Děkuji, děkuji. Aspoň nesedí - pořád opakuji - v nádražní hale pod výbojkami. Je tu sama. Za ní v lehátku se povaluje lidská bytost... Mamku má dnes paní Dana. Slouží personál druhého patra bez zástupů. Simonku vidím po dlouhatánské době. Má smutnou tvář... Sice se usmívá... Ale starost o svou maminku se jí vetknula do výrazu.... Kmitá. Všechny běhají. Hodně krmení. Málo lidí se nají samo. Snaha krmit lidi na denním světle. Dík. 

- Mami!

Div jí nevypadly zuby... Pusinku. 

- Chceš hrušku? Nebo margot nebo kofilu.

- Hrušku, tu bych si dala.

Loupu hrušku. Slupku sobě do pusy.

- Ach, ta je dobrá.

- Mami, teď ti je vozím každý den. Včera ti Linda umyla vlasy, byla tu Iva.

- Vlasy si pamatuji, ale Ivu ne...

- Petroušek tě pozdravuje.

- Už tu dlouho nebyl.

- Asi před čtrnácti dny.

- Potřebuju čůrat.

- Tak pojď.

- Ale já mám plínu. To mi říkají. Pustím to.

- Mamko, ani náhodou. Kdo ti říká?!!

Běžím za paní Danou. Krmí. Nechci rušit. Vím, před spánkem maminku vysadí. Pečlivá. Poctivá... Uklidňuje mě.

- To ne, to si může jen myslet. Ale je suchá.

Měla pravdu. Vezu mamku na záchod. Jo, stihla to. Ale kdo jí tady tvrdí, máte plíny... Jak to, že si to pamatuje... Kolem běží paní vedoucí. Žaluji, varuji. Nebudou člověku říkat, aby dělal do plín!! Pokyvuje, souhlasí. Toto ne!

Polévka s knedlíčky. Maminka nechce. Nabízí mi. Hm, dobrá. Paní Dana nese kuřecí řízek s bramborem; kompot. Dobrý klasický oběd.

Maminka to stihla. Neumím posoudit to ostatní. Paní Dana vysvětluje, jak to funguje. Maminka nemá plíny, jen lehké kalhotky pro seniory. Aha. Odkrývám taje.. Tedy vlastně ani nelze říci:

- Máte přeci plíny... 

Maminka nenosí klasické čůrací! O to hůř, pokud ji někdo odbude hnusnou větou... Stejně věřím původní staré gardě včetně mého oblíbeného mláděte... Zmatek do hlavy: Někdo tady prý pronesl:

- Kdyby to nebylo takhle placeno, už dávno bych odešla...  

Mamka řízek snědla. Brambory se jí nevešly. Kompot slavil úspěch... 

Vyprávím, jak do sněmovny může poslanec přijít opilý jak dělo, nic se neděje; ale dotkne se židů - a letí skopnut se skály... Klaus uvedl příměr s transporty židů. To byly fofry. Politik může naprosto vše. Chovat se jak hovado, vše se smete, na vše se zapomene. Jediné - nesmí se otřít o židy. Teď nevím - jestli o ž nebo Ž. V tom stále tápu. A je mi to fuk.

- Tvůj táta o židech nemluvil hezky...

Spokojenost. Boženku si krmí dcera Ivanka. Mám dnes hezky u srdce. Klid. Vše šlape...Pečovatelky místo doma slouží v neděli... Vybraly si... Petronilka, Simonka, Věrka, Dana - DĚKUJI za péči o maminku!

Domů. Stavuji se v Lidlu pro mouku pernerku - špaldu, žitnou... Vyprodána. Neznám ji. Nevadí, o pár minut déle ji najdu v Tesco. Přijela jsem si pro kytky. Beru magnolii, letos mi jedna zmrzla - nebo uschla? Gardénii. Kdysi jsem gardénii přivezla mamince jen tak. Jako dárek, cestou z HK... Poprvé v životě keř lísky. Tatínek před víc jak sedmdesáti lety do každého rohu zahrady vsadil jeden druh lísky. Prozíravé. Některý rok líska odpočívá. Máme oříšky podlouhlé, kulaté, větší, malé... Vždy úroda stačí. Tatínek... Založil zahradu v hradebním příkopu. Nadřel se. Osázel. Poznamenal všechny sorty čtyřiceti stromů, keřů. Umřel. Letos 12.11. šedesát let. Sklízím plody rodičů...

Obloha černá. Oproti včerejšku mě nic netáhne ven. Chci sázet. Práce v zahradě jak na kostele :-) Zadělávám na kynuté knedlíky. Napekla jsem povidel, šup sem s nimi. Poslouchám o rákosníčkovi a kukačce. Ještě slepé kukaččí mládě nabere rákosníkovo vajíčko a vyhodí ho z hnízda. Případně ho kukačka slupne - zdroj živin... Zkouším skleničku nadepsanou pečené švestky. Lahoda. Jak povidla, tak pečené švestky - skvělá chuť. Voní po badyánku... Myslím, že cítím i rum. Knedlíky na páře. Těsto hnědé. Zkouším co jsem koupila. Mouka pernerka - špaldová. Hezky kyne. 

Nejvyšší spokojenost - pochvala a poděkování od Petrouška. Odjíždí na stadion. Na chvilku, na chvilenku, na mžik si lehnu. Jen na... Až do večera.

- Peťuš, já jsem nic nedělala. Mám sázení. Ale chybělo mi sluníčko.

- Máš recht. Odpočívej.

Kdyby si tak mohli lidé odpočinout. V neděli. Nabrat sílu. Ale dvanáctihodinové třísměnné provozy... Osm hodin nestačí. Vyždímat ještě zbytek síly ve dvanáctce... :-( Lidi, nevydržela bych to. 

Obyčejná šedá šťastná krásná neděle. 

Dobrou noc! :-)