Tak jsme se dočkali... Boj o trávu končí. Snad. :-)

Půl osmé. Dám si meditaci. V devět přijde kosíř. Asi spíš žnec. Zvonek.

- Jste vzhůru? Nevzbudil jsem Vás?

Pán tu má traktůrek a vlčáka Bada.

- Pejsek půjde dovnitř? My tu máme kočku.

- To mu nevadí.

Aha, jemu ne. Ale Micicindu jsme celý den až do večera neviděli. Chytrá kočka. Obezřetná. Pán má kosu v ruce. Jemně, s lehkostí seče, nikde nesekne nevhodně. Běžím do domu pejskovi pro umělé kosti. Mlsout se se mnou kamarádí. Jmenuje se Bad. Z útulku. Jeho předchůdce taky z útulku. Říznutý rotvajlerem. Nesmírně chápavý a učenlivý. Jednou ho pozvali na cvičák na oslavu. Přišel.

- Ukažte mi, co tady ty psy učíte.

- Musí tady probíhat, přeběhnout kladinku, přeskočit překážku.

- Bubáku, hop!

Bubák přeskočil, přeběhl, proběhl... Bez výcviku. Chápavý. Učenlivý. 

Jednou se prý stádo ovcí zatoulalo někam na Jakubské předměstí do obilného pole. Co dělat?

 - Bubáku, běž! Přiveď ovečky!!

Bubák se rozběhl. Běžel pevnostními lukami. Za chvíli hnal ovečky domů.

- Bubáku, mám slepici v zahradě, pomoz!

Bubák zahnal slepici do rohu. Rafnul ji za krkem. Nebyla to její smrt. Přinesl ji oslintanou páníčkovi. Byl to pes? :-)

Sekáč na zem hodí loktuši z vojenské plachty. Rohové šle hráběmi bez ohýbání ve vzpřímené pozici zručně narovná. Brousek v pouzdře s vodou zavěšen na stromě. Hrábě opřeny o větev višně. Takhle to dělal děda. Vracím se daleko zpátky v životě. Pán vždy trávou otře kosiště. Stále ho udržuje čisté. Kosou si trávu postrkuje. Hodinku kosí. Loktuši si vždy hodí na rameno, projde stáním k valníčku. Na horách prý mají trávu řidší. Kosiště delší. On má devadesát cm, horské 120 cm. Zapíchla bych se do země s krátkým, natož na svahu s dlouhým.

Pán mi vypráví o své německé rodině. Narodil se někde ve vagoně při odsunu... Až v roce 52 spojenci (?) odsuny zakázali. Hm, toto je mi novinou. Myslela jsem, že odsun byl rychlejší... Jejich rod sahá do 12. století. Pálili milíře s uhlím; byli uhlíři. Khölery.

V deset klientka. Zrovna volá Linda.

- Vidělas, jak čápi dostali krysu?

- V kolik to bylo?

- V osm třicet.

- Mrknu. Mám tu paní, jak ti poslala thajské papričky. Šavle. Nesnesitelný oheň.

Dávám telefon k dispozici. Paní říká, jak paprika na špičku nože znehodnotila celý hrnec. Brečeli u toho nejdřív, pak i na konec. Linda říká, ať pošle něco z Thajska, ale něco opravdu pálivého. :-)

- Měla byste vyhledat lékařskou pomoc :-) .-) :-)

Ó, třetí měření, Konečně! Nárůst svaloviny, metabolické vody, úbytek tuků, zvýšení metabolické míry... Radost radostná... Konfekční velikosti jdou dolů. Lahodná chuť přitahuje...

Poledne. Péťovi vstávají vlasy na hlavě. 

- Pojď se podívat, jak to vysek. Vždyť to vzal níž než sekačka. Podívej, jak ta naše krásná tráva zařvala... Nechalas ji tak dlouho růst. Už z ní padají semínka. A podívej, jak zasychá.

Má pravdu. Travičku kropím. Má se sekat před deštěm... Celý den na mě Péťa doráží. Chce vysekat cestičky svou upravenou sekačkou se sekem sedm osm cm. Hraje se mnou hru. Může se na to prý vykašlat. Ale dychtí po možnosti projet semenící travičku... Ukázat, že trávu nezničí, zbude za ní krásný pažit.

Než jedu za maminkou, ukazuje mi jeho víkendový zkušební sek a dnešní sek kosou. Musím uznat, že jeho stopa zanechává svěží travičku... Už to není oseknuté až na hlínu. Dobrá. 

- Peťuš, tak tady okolo houpačky a tady ten roh... Ale víc ne. Nechej tu trávu ještě stát.

- Dnes to dělat nebudu.

Odjíždím. Nebude? Vždyť už se nemůže dočkat! Má povolení .-) Honí sekačku zahradou. Vracím se ještě do domu. Nesu džbán se somavedikovou vodou, mátou, citronem...

- Peťuš? Chceš nanuka?

- No to je blbá otázka! :-)

Nesu nanuka. Jednoho dávám do staré hliníkové termosky mamince s sebou. Na FB čtu vzpomínku, že zrovna loni jsem v maminčině domečku uzavírala smlouvu s podvodníky. Ještě mi hezkou částku dluží. Asi ji děsně potřebuje, zadlužený podnikatel. Budiž. Na první dítě neplatí. Matku svého druhého dítěte přivedl k insolvenci. Zmydlil ji. Odstěhovala se. Přivedl ji do jiného stavu. Dnes je právě výroční den, kdy jsem klasickou stařičkou termosku vzala z půdy. A slouží.

Stezka. Řeka. Krávy. Koně. Děti z oddílu trénují - rekreačně běží. 

Maminku beru z jídelny na terasu. Prý už byli venku - hlásí Jaruška. Asociuje mi to situaci v rodině:

- Tati, můžu na počítač?

- Ne, běž se proběhnout.

Po pěti minutách:

- Tati, můžu na počítač? Už jsem se byl venku proběhnout.

- Maminko, přivezla jsem černý bez. Udělám ti čajík. Chceš hrušku? Nanuka?

Chce všechno. Hlavně je ráda, že mě tu má.

Luštíme.

- Sarmaté?

- ALANI.

- Co to je?

- No, to jsou takoví lidé.

- Iniciály básníka Tomana?

- To byl Karel. KT.

Udivuje mě, že si vzpomněla na jméno.

- Počet prstů na ruce?

- No to bys neřekla, viď! To je těžké! PĚT!

- Místo na tření lnu?

- TÝRNA.

- Co to je?

- No, v Čáslavkách byl takový dlouhý dům a tam se třel len.

Dnes se už podruhé nořím do starých dob. Loktuše, kosa, kosiště, brousek pověšený na větvi, týrna...

Maminka zas nemá brýle s modrou bavlnkou. Zůstaly někde v jídelně...

- Dej mi ochutnat med.

Nabízím ze zbytku. Už čekám na nový. Poslední sklenice doma. U maminky na dně.

- Mamko, seš unavená životem, viď?

- Jsem, jsem. Už mě to nebaví. Ráda bych odešla.

Balím se. Svištím domů. Teoreticky by měla kousek po sedmnácté přijít paní. V pět zavírá obchůdek. Šlapu, jak nejrychleji umím. Volám, jestli potřebuje navigovat zkratkami, aby se vyhnula ucpané mezinárodní ulici.

Už jede. Naviguji. Milá. nádherný úsměv :-) Ó, mohu zkopírovat radost ze zlepšení z rána. Povídáme, měříme, nákup. Zvonek. Vlakem přijeli mladí. Krásná těhotná slovanská žena. On - s krysaříkem na vodítku. Malé brýlky. Vlasy do culíku. Na první pohled sympatičtí. Vezu je na obhlídku domu. Jsou nadšeni. dům na ně dýchá. Líbí se jim klid. Výhled. Pole. Potok. Velké okno. Slunce v něm. Zahrádka před okny. Kvetou tu právě překrásné žluté irisky. 

Chtěli by se od července nastěhovat. 

Budeme se těšit. Vezu je k závorám. Mladá paní tu do sedmnácti let bydlela. Chodila na alma mater mou a mých dcer... 

Půjčím jim na červen klíče... Uvidíme, povídal slepý. 

Pozdě jsem se napojila na konferenci. Nevadí. 

Ještě Petrouškovi fakturku. Zatajuji zívání. Mám propojen podmíněný reflex - faktura = ospalost. 

- Mami, vidělas, jak jim to ten čáp natrávil? ¨

- On jim to nesežral?

Čápíci začínali můj den, končí. Půlnoc. Malí spí. Z velkých jsou vidět jen dlouhé nohy. 

Pondělí máme hotové. Právě začíná úterý... 

Dobrou noc!