Tak málo stačí k radosti

Celý den v letu. V adventním. Ranní překvápko. U kamen, na koši ani nikde jinde neleží Mourek. Ráno šli asi se Zrzkou ven. On zjistil, že nemusí ležet hodiny na terase jako poustevník. Může ven. Dostane se zpátky dovnitř. Jen když přijede Kitty, mám ho stále na očích. Je tak přátelský, že se šel v sobotu podívat do chodby do bedýnky s Kitty. Uvelebila se tam do bezpečí. Myslela. Mourek se šel seznamovat. Kitty je her von z Phy. Venkovskému Mourkovi by nepodala ani drápek, natož tlapku. Mourek má k dispozici obývák, kuchyň s výhradou za varným ostrůvkem. Tam podstrojuji potají Zrzce. Nemohu jí ani říci na. Je zvyklá zobkat. Kdežto on do sebe hází obsah misek lopatou a myslím, že by nejraději sežral i ty misky. A pořád by neměl dost. Pro něj je největší radost žrádlo. Snídaně a večeře. Ó! A ještě si uloupit v nestřeženém okamžiku Zrzčino. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-14_Snidane_Kocky_Dopoledni_prace_-/

Oba přiběhli. Kontroluji packy. Moure, jdeme si umýt. Mám štěstí, že jsem vůdce smečky a ta, jejíž ruka hostí. Jinak by mě sežral. Dovolit si sahat, co sahat, máčet packy vodou! Nadává. Zadní tlapičku myju opatrně. V létě se porval a mimo oko mu nějaký trhan urval kousek polštářku. Citlivý. Dostávám důvěru.

V deset klient. Moji milí, mám vás všechny ráda. Nemám tu nikoho ani na blízko, ani na dálku, kdo by mi lezl na nervy. Marcelka mi vzdala hold. Před čtrnácti dny nebo třemi týdny se stala klientkou. A brblala. A že neshodí. A že jestli to nebude fungovat. A že, a že a že. A dnes?

- Irenko, já nemám už chuť na sladké. Ale ani u pečení.

- Říkala jsem ti to. Nevěřilas´.

- A čím to je?

- Jsi zasycená. Dáváš tělu makro i mikro živiny. Imunita ti sídlí v tlustém střevě. O něj je třeba dbát. Pročistila sis tenké střevo. Kliky a miniklky. Dáváš plnohodnotnou dávku vitamínů, minerálů, proteinu, cukru, fytoživin a tlusté střevo telefonuje do mozku:

- Halo, halo, mám vše nasyceno ze sta procent. Nemusíš nikde ožírat, dožírat, okusovat, mlsat, přecpávat se.

- Máš svatou trpělivost!

Hold a odezva z druhé strany - ó, radost veliká! A jak to šimrá na egouši. :-)

Očekávám v době, kdy se nepracuje v hospodářství, setrvalý stav měření. Ale ne. Klientíkovi narostla o tři kila svalovina! Ubyl na tucích. Ale co hlavní, radostné!!! Odpálil břišní krupon. To je to nejtěžší. A nejdůležitější. Břišní tuky zvané viscerály mohou za rakovinu, kardiovaskulární příhody - v mozku i srdci a za diabetes II. typu. Zvládl od září snížit o dvě jednotky. Neuvěřitelný úspěch! Donesl mi přání a dárky od své ženy. Vánoční atmosféra. Dostal tuky spalující čajík, ochutnávku zdravého cukroví ze včera a mou vánočku.

- Víš, to není ta bílá. Je to špaldová, kořeněná.

- Ten čaj, ten tuky spalující, ten mě moc nechutná.

- Teď jsi ho pil. Rozpouští tuky v cévách, chrání nás tím před infarktem myokardu, dodává energii, mimo žlutých, bílých, zelených čajů i šestadvacet čínských bylin a bylin amerických indiánů. Má v sobě zelenou guaranu a nepražený kofein.

- Byl dobrý. Chutnal mi.

Tedy vzkaz Jarušce - snaž se víc. Dej mu půlku lžičky ráno, půlku lžičky s obědem.

Včera mi na okně přestal svítit stromeček. Zesmutněla jsem. Pamatuji na den, kdy jsme s Lindou jely v poslední den školy z gymplu do - OBI? Ne, jinak se to jmenovalo. Na okruhu naproti T Mobilu. Pak ten kolos zbořili a postavili o něco větší kůlnu. Napovězte. - Kdykoli jsem ráno přijížděla za tmy ke škole, naproti gymplu v novostavbě v tom roce a adventu zářil na okně bílý stromeček se zelenými světýlky. Mohla jsem na něm oči nechat. Pátek. Před vánočními prázdninami. Stavily jsme na nákupy.

- Lindo, oni tu mají ten stromek.

Koupila jsem ho. V ten den se odehrály další konkrétnosti. :-) Mám je přesně v hlavě. Ale o nich jindy. Zelná světýlka po pár letech odešla. Stále jsem vyměňovala žárovičky. Nasadit drátečky. Asi před pěti lety Petroušek světýlka vyměnil. Původní zelený řetízek zmizel v odpadu. Stromeček zas chvíli zářil. Dostal barevná světýlka. Vlastně do domu jsem dokoupila ještě jeden. Ano. Na přední okna do ulice. A se světýlky to bylo obdobné. Loni mi vpletl hezká, ledková, ale na baterii. Ne. To nechci. Peťulka dnes přivezl krásňoučký řetízek. Do zásuvky.

- Peťuš, ten září!

Namontoval, zapojila. Spokojenost. Tetelení duše.

- Peťuš, a prosím tě, ty bys nevyměnil ten druhý?

- Tam máš!

- No jo, ale na baterie. Nedá se zapojit do programovacích hodin. 

Dojel. Vetkal, vyměnil. Největší dík a spokojenost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-14_Vecer_-/

Po večerní poradě jdu ještě nazdobit okna v pracovně a v ložnici. A věším si ozdůbky na něžný dřevěný kouzelný nádherný stromeček z Jysku. Pamatuji, jak jsem pro něj frčela loni do Dvora. Bylo to před zavřením všech obchodů. Zpátky jsem se proplétala mezi vesnicemi do Skalice. Vyloupl se mi před očima pohled na chvalkovický zámek. Zastavila jsem. Vyfotila si ho. Tam nahoře chodívala slečna Panklová. Byla dána do rodiny správce Hocha. Naskočily mi vzpomínky. V šedesátých letech minulého století se sem chodil koupat kluk. Milan. Budoucí manžel mé sestry. Brala si mě, jako že se jede koupat se sestrou. Jako že náhodou. Asi ho vyhlížela. Už jsem zapomněla. Každopádně nezapomenu nikdy na ledárnu, do níž jsem měla vlézt a plavat. Brr. Kam až mě odvál brainstorming... Mozková bouře... To miluji. Nechat plynout a řetězit se myšlenky, vzpomínky.

FB mi tohle umožňuje. Dnes jsem se přenesla do loňska. Zakázali v DD zas návštěvy i venku. Skypovaly jsme s maminkou. Já se tehdy obávala, jak přežijeme zimu. Vesmírný pán zná odpověď. Kdybychom ji znali i my, bylo by to moc lehké. Vlastně by se žilo velmi těžko. Chystali bychom se na různá data. Dopředu bychom znali... Loni mě ani nenapadlo, že by mohla odejít. Slíbily jsme si přece, že tu bude do sta. A že se dočká Med Bed lůžek. Plánovala jsem, že ona půjde první k regeneraci. Jejich výrobu už zadali tady na planetě. 

- Mami, tys řekla:´To by bylo fajn.  

https://www.youtube.com/watch?v=9TprXfrrsuY

https://www.youtube.com/watch?v=w9or8HDlHLw

Maminka bude jednadvacátého už sedm měsíců mimo planetu. Není dne, aby mi ji něco nepřipomnělo. Maminka. Jeden z drahých už tu není. Ještě mi zbývají... Radujme se. Děkuji!

Přihodím poslední poleno. Zrzečka jak králíček na gauči. Mourek jak mastodont u mých nohou. Chrápe jak chlap. Přikládám. Ani to s ním nehne.

Dobrou noc!